Bolehlav plamatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBolehlav plamatý
alternativní popis obrázku chybí
Bolehlav plamatý
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád miříkotvaré (Apiales)
Čeleď miříkovité (Apiaceae)
Rod bolehlav (Conium)
Binomické jméno
Conium maculatum
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum) je prudce jedovatá rostlina z čeledi miříkovitých.

Je rozšířena po většině Evropy (s výjimkou severní Skandinávie), v Asii osidluje území od horního toku Jeniseje po Írán, vyskytuje se i na severu i jihu Afriky. Jako druhotný je jeho výskyt chápán na Kanárských ostrovech, v USA, Mexiku, Jižní Americe a na Novém Zélandu.

Na českém území se objevil poprvé ve středověku a zdomácněl tu. V průběhu 20. století postupně mizel, k překvapivému zlomu však došlo v osmdesátých letech, kdy se začal masivně šířit okolo cest, na rumištích a na skládkách. V současné době se roztroušeně vyskytuje po celém území ČR v teplých nížinných oblastech (tj. cca do 600 m n. m.).

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá až dvouletá, 1-2,5 metru vysoká bylina s přímou, bohatě větvenou, dutou, rýhovanou, lysou a ojíněnou lodyhou, ve spodní části červeně skvrnitou. Vytváří kůlovité bělavé kořeny. Vadnoucí a schnoucí odporně páchne myšinou.

Listy jsou zpeřené, v obrysu trojúhelníkové, 2-5x zpeřené, členěné na řapíčkaté lístečky a až 50 cm dlouhé. Horní jsou pochvovitě přisedlé, dolní řapíkaté.

Kvete v květnu až srpnu. Korunní lístky květů jsou bílé a do 1,5 mm dlouhé. Květy jsou sdruženy v dlouze stopkatém okolíku složeném ze 7-20 okolíčků.

Plodem jsou zelenavě hnědé vejčitě smáčklé dvounažky dlouhé asi 3 mm.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Roste na teplých stanovištích v nížinách a podhůří na rumištích a navážkách, hnojištích a kompostech, či podél cest v příkopech a na březích řek. Dále jej lze nalézt na polích či zahradách. Upřednostňuje kypré hlinité půdy s dostatkem vlhkosti a dusíku.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Celá rostlina obsahuje alkaloidy koniin, n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin, konicein a řadu dalších látek.

Otravy[editovat | editovat zdroj]

V antice byl bolehlav plamatý součástí jedů, které se používaly k popravám či byly populární mezi traviči. Odvar z bolehlavu byl zřejmě součástí i jedu, který byl podán Sokratovi.

K otravě může dojít ovšem i náhodou, nejčastěji při záměně bolehlavu s některou kořenovou nebo listovou zeleninou či kořením z čeledi miříkovitých.

Hlavní účinnou látkou je koniin. Vstřebává se v trávicí soustavě i přes pokožku, otrávit se lze i při intenzívním vonění ke květům. Nejprve působí povzbudivě, posléze ale začne blokovat povely míchy a prodloužené míchy. Následkem je obrna kosterního svalstva a zástava dechu (člověk se za jasného vědomí udusí). Krom toho se u slabších otrav objeví zažívací obtíže a zvýšené slinění.

Prognóza přežití otravy je obvykle vysoce nepříznivá. I při požití malého množství jedu (rostliny) je nutno co nejrychleji vyvolat zvracení a urychleně vyhledat lékařskou pomoc. Podávají se projímadla a živočišné uhlí na urychlené odstranění jedu a k nim některé stimulanty (strychnin, kofein) na omezení jeho účinků.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Krom výše zmíněného využití v travičství a při popravách byl bolehlav používaný v lékařství a léčitelství jako sedativum, analgetikum nebo spasmolytikum. Tato praxe byla opuštěna po nalezení řady stabilnějších a méně nebezpečných léků podobného účinku.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]