Přeskočit na obsah

Frigyes Szapáry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Frigyes (Friedrich) hrabě Szapáry
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1913 – 1914
PředchůdceDuglas Thurn-Valsássina
Nástupcepřerušení diplomatických styků
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý politik
Narození15. listopadu 1869
Pešť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. března 1935 (ve věku 65 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
ChoťMarie Hedvika z Windisch-Grätze
RodičeLadislav Szapáry a Marianne, Gräfin von Grünne
DětiMarie Anna Szapáryová z Muraszombath, Széchyszigetu a Szapáru
Ladislav ze Szapáry
PříbuzníMarie Kristina z Kentu[1] (vnučka)
Profesediplomat a politik
OceněníŘád sv. Štěpána (1911)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frigyes (Friedrich / Bedřich) hrabě Szapáry (Frigyes (Friedrich) gróf (Graf) Szapáry de Szapár, Muraszombat et Széchy-Sziget; 5. listopadu 1869 Budapešť – 18. března 1935 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Díky příslušnosti k vysoké šlechtě a příbuzenským vazbám dosáhl před první světovou válkou vlivného postavení v zahraniční politice Rakouska-Uherska. V letech 1913–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Rusku.[2][3]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z uherské šlechtické rodiny Szapáryů, které od roku 1722 náležel hraběci titul. Narodil se jako třetí ze čtyř dětí (všichni sourozenci zemřeli v dětství nebo raném mládí), jeho otcem byl c.k. polní podmaršál hrabě Lázsló Szapáry (1831–1883), matka Marianne (1835–1906) byla dcerou generála a císařského generálního pobočníka hraběte Karla Ludwiga Grünna.[4]

Frigyes vstoupil v roce 1895 do služeb ministerstva zahraničí, o rok později složil diplomatické zkoušky, ale aktivním diplomatem se stal až o pět let později. Mezitím absolvoval jednoroční dobrovolnou službu v c. k. armádě a později byl povýšen do hodnosti poručíka u uherské zemběrany. Od roku 1900 působil jako neplacený atašé v Římě,[5], kde byl v roce 1903 povýšen na vyslaneckého sekretáře. Na této pozici přešel ještě v roce 1903 do Berlína[6] a v roce 1905 do Mnichova.[7] Od roku 1907 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí na postu ministerského rady.[8][9] kde byl od roku 1912 II. sekčním šéfem.[10] Spolu s Hoyosem a Forgáchem patřil k vlivným strůjcům politiky ministra zahraničí Aehrenthala. Po nástupu nového ministra zahraničí Leopolda Berchtolda byl v letech 1913–1914 rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě, kde sehrál významnou úlohu v době mezinárodní krize v důsledku sarajevského atentátu[11] U petrohradského dvora nakonec předal depeši o vyhlášení války Srbsku a došlo k přerušení diplomatických styků.[12] Na začátku první světové války se vrátil do Vídně, krátce byl ještě s titulem velvyslance přidělen na ministerstvo zahraničí, ale již v roce 1915 odešel do soukromí.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1894 jmenován c. k. komořím.[13] Ve funkci velvyslance v Rusku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] V roce 1915 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů. Během působení v diplomatických službách získal řadu vyznamenání.[15]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1908 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Hedvikou Windischgrätzovou (1878–1918), dcerou předlitavského ministerského předsedy a dlouholetého předsedy Panské sněmovny knížete Alfreda III. Augusta z Windischgrätze.[16] Hedvika byla dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou.[17] Maneželé měli čtyři děti,[18] z toho dva syny. Mladší syn Vincenc Alfred (1914) zemřel krátce po narození, starší syn László (1910–1998) byl sportovním střelcem a reprezentantem Rakouska na trojích olympijských hrách.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Přehled personálního obsazení diplomatických zastoupení Habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
  3. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 400 dostupné online
  4. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 997 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 241 dostupné online
  6. ↑ 'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 245 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 256 dostupné online
  8. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908; Vídeň, 1908; s. 39 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 272 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 273 dostupné online
  11. ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 445 ISBN 978-80-278-0059-9
  12. ↑ CLARK, Christopher: Náměsníčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce; Londýn, 2012 (Praha, 2014, český překlad Zdeněk Hron) s. 451–452, 458 ISBN 978-80-906242-7-6
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1894; s. 197 dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Frigyese Szápáryho in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 53 dostupné online
  16. ↑ Rodokmen Windischgrätzů na webu euweb.cz dostupné online
  17. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 969 dostupné online
  18. ↑ Rodina Frigyese Szápáryho na webu geni.com dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Frigyes_Szapáry&oldid=24248759“