Francouzská kolonizace Texasu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na barevné malbě je zachycen západ Slunce, které už je těsně nad mořem a oslňuje celý záběr, lodě, vodu, pobřeží i mraky na nebi; v pravé části obrázku na kraji je pobřeží zátoky Matagorda, které se v dáli stáčí doleva, čímž zátoku formuje; v levé polovině obrázku na moři jsou tři velké lodě; uprostřed nejblíže je válečná Joly natočená přídí ke Slunci na západ tak, že je vidět její pravý bok se spoustou děl; u ní jsou uvázané dva čluny a k tomu jeden plně osazený vpravo od ní míří směrem k zatravněném pobřeží; vlevo opodál je k ní přídí natočená Belle s nataženými plachtami a vpravo v ještě větší dálce je v písčině uvízlá doleva nakloněná Aimable mířící původně na západ.
La Salleova expedice do Louisiany v roce 1684, malba z roku 1844 od Théodora Gudineho. Nalevo se nachází La Belle, uprostřed je Le Joly a v dálce napravo lze spatřit L'Aimable uvízlou v písčině

Francouzská kolonizace Texasu začala zřízením pevnosti v dnešním jihovýchodním Texasu. Ta byla založena v roce 1685 poblíž potoku Arenosa a zátoky Matagorda francouzským průzkumníkem Robertem Cavelierem de La Salle. Ten měl v úmyslu založit kolonii u ústí řeky Mississippi, ale nepřesné mapy a chyby v navigaci způsobily, že jeho lodě místo toho zakotvily 640 km na západ, a sice u pobřeží dnešního Texasu. Kolonie fungovala až do roku 1688. Nedaleko pevnosti dnes leží město Inez. Kolonie čelila během své krátké existence mnoha obtížím, včetně indiánských nájezdů, epidemií a nedostatku zásob. Z této základny vedl La Salle několik expedic s cílem najít řeku Mississippi. To se mu sice nepodařilo, nicméně prozkoumal velkou část Rio Grande a části východního Texasu.

Během jedné z jeho nepřítomností v roce 1686 ztroskotala poslední loď kolonie, takže kolonisté nebyli schopni získat zdroje z francouzských kolonií v Karibiku. Když se podmínky v kolonii ještě více zhoršily, La Salle si uvědomil, že kolonie by mohla přežít pouze s pomocí francouzských osad v zemi Illinois na severu, podél řek Mississippi a Illinois. Jeho poslední expedice skončila podél řeky Brazos počátkem roku 1687, kdy byl La Salle a pět jeho mužů zavražděno během vzpoury. Přestože hrstka mužů dorazila do země Illinois, pomoc se k pevnosti nikdy nedostala. Většina zbývajících členů kolonie byla zabita během nájezdu Karankawů na konci roku 1688. Přežily pouze čtyři děti, které byly zajaty a osvojeny indiány. Ačkoli kolonie existovala jen tři roky, položila základ nároku Francie na držení oblasti, kterou nyní pokrývá stát Texas. Počátkem 19. století Spojené státy americké toto území nárokovaly coby součást smlouvy o koupi Louisiany, avšak kvůli existenci francouzské kolonii neuspěly.

Španělsko se o misi La Sallea dozvědělo v roce 1686. Z obav, že francouzská kolonie může ohrozit kontrolu Španělska nad místokrálovstvím Nového Španělska a neuspořádanou jihovýchodní oblastí Severní Ameriky, financovala španělská koruna několik výprav s cílem nalezení a zničení francouzské osady. I když se těmto výpravám nepodařilo kolonii nalézt, tažení pomohla Španělsku lépe porozumět geografii pobřežních oblastí Mexického zálivu. Když v roce 1689 Španělé konečně objevili pozůstatky francouzské kolonie a pevnosti, opuštěné budovy vypálili a nalezená děla zahrabali. O 33 let později, v roce 1722,[1] postavily španělské úřady na stejném místě pevnost (presidio). Po opuštění této pevnosti bylo místo francouzského osídlení na dlouhou dobu zapomenuto. Pevnost byla znovu objevena historiky a vyhloubena až v roce 1996 a oblast je nyní archeologickým nalezištěm. V roce 1995 vědci lokalizovali loď La Belle v zátoce Matagorda. Několik částí lodního trupu zůstalo prakticky nedotčeno. Archeologové postavili kolem lodi ochrannou hráz, která jim umožnila provést průzkum v suchých podmínkách. Šlo o první takovou hráz v Severní Americe použitou k vyzvednutí lodi. V roce 2000 vykopávky odhalily tři původní stavby pevnosti a hroby tří Francouzů.

La Salleovy expedice[editovat | editovat zdroj]

První expedice[editovat | editovat zdroj]

Na staré barevné mapě, kde souš je vyvedena v béžových a vody v tyrkysových barvách, je znázorněn vršek Jižní, celá Střední a východ Severní Ameriky a přilehlý Mexický záliv, Pacifik i Atlantik; zatímco na severu Severní Ameriky jsou území u pobřeží i dál do vnitrozemí geograficky celkem podrobně vyobrazena, stejně jako je tomu na jihu u Španěly dobitých území včetně Floridy, tak pobřeží od současného Mexika až k Floridě včetně Texasu nebo Louisiany je na mapě téměř nepoznané, stejně jako západ Severní Ameriky.
Mapa z roku 1681 ukazuje, jak kartograf Claude Bernou viděl Severní Ameriku předtím, než La Salle překročil řeku Mississippi. Rio Grande je uvedeno jako Rio Bravo a mapa ukazuje nedostatek znalostí o geografii Texasu.

Na konci 17. století si velkou část Severní Ameriky nárokovaly evropské země. Španělsko si nárokovalo Floridu i současné Mexiko a velkou část jihozápadní části kontinentu. Ze severního a centrálního pobřeží Atlantiku se stalo Třináct koloniíNová Francie zahrnovala většinu dnešní východní Kanady i centrální zemi Illinois. Francouzi se obávali, že jejich kolonie jsou zranitelné vůči možnému útoku sousedních kolonií. V roce 1681 zahájil francouzský šlechtic Robert Cavelier de La Salle expedici po řece Mississippi z Nové Francie. Původně doufal, že najde cestu k Tichému oceánu.[2] Místo toho La Salle našel cestu do Mexického zálivu. Ačkoli Hernando de Soto prozkoumal a zabral tuto oblast pro Španělsko 140 let předtím,[3] 9. dubna 1682 La Salle prohlásil údolí řeky Mississippi za území francouzského krále Ludvíka XIV. a pojmenoval ho Louisiana na jeho počest.[4]

Kdyby Francie nezaložila základnu v ústí Mississippi, mělo by Španělsko příležitost ovládnout celý Mexický záliv a potenciálně představovat hrozbu pro jižní hranice Nové Francie.[5] La Salle věřil, že řeka Mississippi byla blízko východního okraje Nového Španělska. Po svém návratu do Francie v roce 1684 navrhl koruně zřízení kolonie u ústí řeky. Kolonie mohla poskytnout základnu pro šíření křesťanství mezi domorodými národy a také vhodné místo pro útok na španělskou provincii Nueva Vizcaya a získání kontroly nad jejími lukrativními stříbrnými doly.[3][6] Tvrdil, že malý počet Francouzů by mohl úspěšně napadnout Nové Španělsko spojením s některými z více než 15 000 domorodých Američanů, kteří byli rozlícení španělským zotročením.[3] Poté, co Španělsko v říjnu 1667 vyhlásilo Francii válku, král Ludvík plán La Salleho podpořil.[3] Měl se vrátit do Severní Ameriky a potvrdit „oddanost indiánů koruně, vést je ke skutečné víře a udržovat mezikmenový mír“.[6]

Druhá expedice[editovat | editovat zdroj]

La Salle původně plánoval, že odpluje do Nové Francie, potom se dá po souši na jih a do země Illinois a poté po řece Mississippi k jejímu ústí.[7] Navzdory Španělsku Ludvík XIV. trval na tom, aby La Salle proplul Mexickým zálivem, který Španělsko považovalo za své výlučné území.[8] Přestože La Salle požadoval pouze jednu loď, 24. července 1684 opustil francouzskou La Rochelle hned se čtyřmi: s válečnou lodí s 36 děly Le Joly, s 300 tunovou obchodní lodí L'Aimable, s barkem La Belle a s kečem St. François.[9][10][11] Ačkoli Ludvík XIV. poskytl jak Le Joly, tak La Belle, La Salle požadoval více nákladního prostoru a pronajal si od francouzských obchodníků ještě lodě L'AimableSt. François. Ludvík také poskytl 100 vojáků a celé posádky lodí a také prostředky na najmutí kvalifikovaných pracovníků, kteří se pak připojili k expedici. Obchodní zboží určené pro očekávaná setkání s domorodými Američany musel La Salle nakoupit sám.[12]

Lodě přepravily celkem téměř 300 lidí, včetně vojáků a řemeslníků, šest katolických misionářů, osm obchodníků a více než tucet žen a dětí.[9][13] Krátce po jejich odchodu Francie a Španělsko ukončily vzájemnou nevraživost a Ludvík již neměl zájem vysílat La Salleovi další pomoc.[11] Podrobnosti o cestě byly utajeny, aby se o nich Španělsko nedozvědělo. Následně vznikl svár mezi La Salleem a jeho námořním velitelem Sieurem de Beaujeu, který nesouhlasil s pokračováním expedice za těchto podmínek. Svár mezi nimi zesílil, když dorazili do Saint-Domingue na ostrově Hispaniola a hádali se, kde zakotvit. Beaujeu odplul do jiné části ostrova, čímž umožnil španělským korzárům zajmout loď St. François, která byla plně naložená zásobami pro kolonii.[14]

Během 58denní plavby dva lidé zemřeli na nemoc a jedna žena porodila dítě.[13] Plavba do Saint-Domingue trvala déle, než se očekávalo, a zásoby byly zejména po ztrátě St. François vyčerpány. La Salle měl málo peněz na doplnění zásob a nakonec dva z obchodníků na palubě expedice prodali část svého obchodního zboží ostrovanům a půjčili mu své zisky. Aby zaplnil mezery vzniklé po tom, co několik mužů dezertovalo, přijal La Salle několik ostrovanů k expedici.[15]

Na konci listopadu 1684, kdy se La Salle úplně vzpamatoval z těžké nemoci, tři zbývající lodě pokračovaly v hledání delty řeky Mississippi.[14] Než opustili Santo Domingo, místní námořníci je varovali, že silné proudy Mexického zálivu proudí na východ a budou lodě tahat k úžinám na Floridě, pokud neudělají korekci proudů (tedy pokud při navigaci nebudou počítat s odchylkou způsobenou tamními proudy).[16] 18. prosince se lodě dostaly do Mexického zálivu a vstoupily do vod, které Španělsko považovalo za své území.[17] Žádný z členů expedice nikdy nebyl v Mexickém zálivu, ani nevěděl, jak se v něm orientovat.[18] Kvůli kombinaci nepřesných map, La Salleho předchozímu nesprávnému výpočtu zeměpisné šířky ústí řeky Mississippi a nadměrné korekci proudů se expedici nepodařilo najít Mississippi.[16] Místo toho přistáli počátkem roku 1685 v zátoce Matagorda, 640 km západně od Mississippi.[16]

První osídlení[editovat | editovat zdroj]

Na obrázku je barevně nakreslený motiv francouzské královské standardy, kde na pozadí jsou zlaté lilie tvořící kosoběžný rastr a v popředí královský znak tvořený zlatým zdobeným náhrdelníkem, dole na ním zavěšeným maltézským černým křížem s orlicí, po stranách dvěma anděly s modrý rouchem a křídly, kteří mezi sebou nad náhrdelníkem drží modrý erb s dvěmi zlatými liliemi nahoře a jednou dole, a na erbu je nahoře posazená kameny zdobená zlato-červená koruna.
Královská francouzská standarta, před francouzskou revolucí běžně používána jako státní vlajka Francie

20. února 1865 se kolonisté dostali na pevninu poprvé po třech měsících od opuštění Saint-Domingue. Zřídili dočasný tábor poblíž místa dnešního majáku na ostrově Matagorda.[19] Kronikář expedice Henri Joutel popsal svůj první pohled na Texas: „Země se mi nezdála příliš vlídná. Byla plochá a písčitá, i tak na ní rostla tráva. Bylo tam několik solných lagun. Sotva jsme viděli nějaké divoké ptactvo kromě některých jeřábů a kanadských (sic) hus, které nás nečekaly.“[20]

Proti doporučení Beaujeua nařídil La Salle lodím La BelleAimable proplout úzkou a mělkou soutěskou, aby se tak lodní zásoby dostaly blíže k táboru.[21] S cílem odlehčení lodi L'Aimable bylo odstraněno osm děl a malá část nákladu. Poté, co La Belle úspěšně proplula, La Salle poslal svého lodivoda do L'Aimable, aby pomohl s navigací, ale kapitán L'Aimable pomoc odmítl.[20] Když Aimable vyplula, přiblížila se skupina Karankawů a unesla některé z osadníků. La Salle potom vedl malou skupinu vojáků, aby je zachránil, ale nestanovil, kdo bude řídit Aimable. Když se vrátil, našel Aimable uvízlou na písečné mělčině.[19] Když se La Salle dozvěděl, že kapitán nařídil, aby loď plula vpřed poté, co narazila na písčinu, došel k přesvědčení, že kapitán nechal loď záměrně uvíznout.[22]

Na schematické mapě Texasu s vyznačenými okresy je vpravo dole nedaleko od pobřeží Mexického zálivu vyznačena červenou tečkou osada Pevnost svatého Ludvíka.
Přibližná poloha Pevnosti svatého Ludvíka, poblíž zátoky Matagorda na pobřeží Mexického zálivuTexasu

Po několik dní se muži pokoušeli zachránit vybavení a zásoby, které byly naloženy na Aimable, avšak silná bouře jim zabránila získat cokoliv jiného než jídlo, děla, střelný prach a malé množství zboží. Loď se potopila 7. března[21] a Francouzi sledovali, jak Karankawové vyplenili vrak. Když se francouzští vojáci přiblížili k indiánské vesnici, aby získali své zásoby, vesničané se schovali. Při objevování opuštěné vesnice vojáci nejen získali zpět ukořistěné zboží, ale nad to si odnesli zvířecí kožešiny a dvě kánoe. Rozzlobení Karankawové zaútočili, zabili dva Francouze a zranili několik dalších.[21]

Beaujeu, který splnil své poslání doprovodit kolonisty přes oceán, se v polovině března 1685 vrátil do Francie na palubě Joly.[23] Mnoho kolonistů se rozhodlo vrátit do Francie spolu s ním,[24] přibližně 180 zůstalo.[25] Ačkoli Beaujeu doručil zprávu od La Sallea požadující další dodávky zásob, francouzské orgány poté, co uzavřely mír se Španělskem, nikdy neodpověděly.[11][26] Zbývající kolonisté trpěli úplavicípohlavními chorobami a denně umírali.[23] Ti, kteří byli zdraví, pomohli postavit na ostrově Matagorda nahrubo udělaná obydlí a dočasnou pevnost.[25]

Pevnost[editovat | editovat zdroj]

24. března vzal La Salle 52 mužů do pěti kánoí a jal se najít méně exponované místo pro osídlení. Našli zátoku Garcitas, která měla sladkou vodu a ryby a na jejích březích byla dobrá půda. Pojmenovali ji Rivière aux Boeufs kvůli nedalekým stádům bizonů. Pevnost byla postavena na útesu s výhledem na potok, 1,5 ligy od jeho ústí. Dva muži zemřeli – jeden na kousnutí chřestýše a další kvůli utonutí, když se pokoušel rybařit.[25] V noci Karankawové občas obklíčili tábor a vyli, ale vojáci je zastrašili několika výstřely.[27] Pevnost byla někdy označována jako „Pevnost svatého Ludvíka“ (anglicky „Fort St. Louis“, ale tento název nebyl během života osady používán a zdá se, že jde o pozdější smyšlenku.[28]

Na schematické, rukou vyvedeném plánku je jednoduše zakreslena francouzská osada; nahoře teče horizontálně řeka a pod ní jsou vyobrazeny domy; vlevo nahoře jsou dva malé domy se čtyřmi děly mířícími dolů, pod ním je ještě jeden takový dům a vespod obrázku ještě jeden menší, oba bez děl; vpravo nahoře pod řekou je velká budova do tvaru písmene L s třemi velkými místnostmi, od níž míří tři děla směrem doprava, šikmo doprava dolů a dolů, dole vpravo je ještě jeden malý dům s jedním dělem mířícím opět šikmo doprava dolů.
Mapa francouzské pevnosti nakreslená členem španělské expedice, která objevila francouzskou kolonii v roce 1689. Označuje řeku, struktury kolonie a umístění děl.

Na začátku června povolal La Salle zbytek kolonistů z dočasného tábořiště do nového sídla. Sedmdesát lidí začalo 80 km dlouhou pozemní cestu 12. června. Z Belle musely být vytaženy všechny zásoby, což byl fyzicky vyčerpávající úkol, který byl nakonec dokončen v polovině července. Poslední náklad byl vytažen 30 muži, kteří na místě zůstali, aby hlídali loď.[27] Ačkoli poblíž základny rostly stromy, nebyly vhodné pro stavbu a dřevo tak muselo být přepravováno na staveniště z několika kilometrů vzdálených míst ve vnitrozemí. Trocha stavebního dřevo byla získána také z Aimable.[26] Do konce července zemřela více než polovina osadníků, většinou kombinací nedostatečných přídělů a přepracování.[27]

Zbývající osadníci postavili ve středu osady velkou dvoupodlažní budovu. Přízemí bylo rozděleno na tři místnosti: jednu pro La Sallhoe, jednu pro kněze a jednu pro důstojníky expedice.[26] Horní patro sestávalo z jediné místnosti sloužící k uskladnění zásob. Kolem pevnosti bylo postaveno několik menších staveb, které poskytovaly útočiště ostatním členům expedice. Osm děl, z nichž každé vážilo od 320 do 540 kg, a které byly zachráněny z L'Aimable, bylo rozmístěno kolem kolonie za účelem její obrany.[29]

Těžkosti[editovat | editovat zdroj]

Několik měsíců po vybudování stálého tábora podnikali kolonisté krátké výpravy za poznáním svého okolí. Na konci října 1685 se La Salle rozhodl podniknout delší expedici a znovu naložil Belle mnoha zbývajícími zásobami. Vzal s sebou 50 mužů a 27 členů posádky Belle, zatímco na místě nechal 34 mužů, žen a dětí. Většina mužů cestovala s La Salleem v kánoích a Belle je následovala dále od pobřeží. Po třech dnech cestování se dozvěděli, že v této oblasti jsou nepřátelští domorodci. Dvacet Francouzů zaútočilo na indiánskou vesnici, kde našli španělské artefakty.[30] Několik mužů při této výpravě zemřelo kvůli jedení opuncií. Karankawové zabili malou skupinu mužů, kteří se utábořili na břehu, včetně kapitána Belle.[31]

Od ledna do března 1686 hledal La Salle s většinou svých mužů řeku Mississippi a táhli po souši směrem k Rio Grande, možná až na západ současného texaského města Langtry.[31][32] Muži vyslýchali místní indiánské kmeny, žádali o informace o lokacích Španělů a španělských dolů, nabízeli dary a vyprávěli příběhy, které vykreslovaly Španěly jako kruté a Francouze jako dobročinné.[11] Když se ale skupina vrátila, nebyli její členové schopni najít Belle, kde ji nechali, a byli tak nuceni jít pěšky zpět k pevnosti.[31][32]

Následující měsíc cestovali na východ v naději, že lokalizují Mississippi a vrátí se do Kanady.[32] Během svých cest se skupina setkala s Caddy, kteří dali Francouzům mapu zobrazující jejich území a také území jejich sousedů a polohu řeky Mississippi.[33] Caddové často uzavírali smlouvy o přátelství se sousedními národy a svou politiku mírového vyjednávání rozšířili i na Francouze.[34] Při návštěvě Caddů se Francouzi setkali s obchodníky z kmene Jumano, kteří je informovali o aktivitách Španělů v Novém Mexiku. Později ale informovali také španělské úředníky, že viděli Francouze.[35]

Na černobílé kresbě je zleva vyvedená busta barokně oděného pána dívající se na malíře natočená doprava; pán má dlouhé kučeravé vlasy a kabát s knoflíčky a s bílým šátkem užitým jako jsou užívány dnešní kravaty.
René-Robert Cavelier, Sieur de La Salle byl zabit v Texasu při pokusu o dosažení Nové Francie.

Když výprava dorazila k řece Neches, čtyři z mužů dezertovali. La Salle a jeden z jeho synovců těžce onemocněli, což skupinu přinutilo zastavit se na celé dva měsíce. Když se muži vzpamatovali, skupině už docházelo jídlo a střelný prach.[33] V srpnu se osm přeživších členů expedice,[33] kteří nikdy neopustili východní Texas, vrátilo do Pevnosti svatého Ludvíka.[36]

Zatímco La Salle byl pryč, šest z těch, kteří zůstali na Belle, nakonec dorazili do Pevnosti svatého Ludvíka. Podle jejich výpovědi byl nový kapitán Belle neustále opilý. Mnoho námořníků nevědělo, jak se plavit, a zakotvili loď na poloostrově Matagorda. Přeživší vzali do pevnosti kánoe a loď nechali na místě.[37] Zničení jejich poslední lodi uvěznilo osadníky na pobřeží Texasu, bez naděje na získání pomoci francouzských kolonií v Karibském moři.[23]

Na začátku ledna 1687 zůstalo v kolonii méně než 45 z původních 180 lidí, a ti byli sužováni spory mezi sebou.[36][38] La Salle věřil, že jejich jediná naděje na přežití spočívá v putování po souši do Nové Francie a tam požádat o pomoc.[37] Vedl tak závěrečnou, několik měsíců trvající expedici, aby se pokusil dostat do země Illinois.[36] Méně než 20 lidí zůstalo v Pevnosti svatého Ludvíka, zejména ženy, děti a ti, kteří byli považováni za nezpůsobilé, stejně jako sedm vojáků a tři misionáři, se kterými La Salle nebyl spokojen.[38] Expedice se účastnilo 17 lidí včetně La Sallea, jeho bratra a dvou jeho synovců. Když se 18. března utábořili poblíž dnešní Navasoty, několik mužů se pohádalo o rozdělení buvolího masa. Té noci jeden člen expedice zabil ve spánku jednoho z La Salleových synovců a další dva muže. Následujícího dne byl zabit i La Salle, když se blížil k táboru při vyšetřování zmizení svého synovce.[36] Boje vedly během krátké doby ke smrti dvou dalších členů expedice.[39] Dva z přeživších členů, včetně Jeana L'Archevequea, se připojili ke Caddům. Zbývajících šest mužů pod vedením Henriho Joutela se vydalo do země Illinois. Během cesty přes Illinois do Kanady muži nikomu neřekli, že La Salle je mrtvý. Do Francie se dostali v létě 1688 a informovali krále Ludvíka o smrti La Salleho a o hrozných podmínkách v kolonii. Ludvík žádnou pomoc neposlal.[40]

Reakce Španělska[editovat | editovat zdroj]

Španělský pirát a guarda costa (španělský titul pro ozbrojenou loď strážící pobřeží, pobřežní stráž) Juan Corso nezávisle slyšel pověsti o kolonii již na jaře roku 1685; vydal se ji zničit, ale jeho loď byla zcela rozbita v rozbouřeném moři a celá posádka zemřela.[41] Poté zůstala mise La Salleho téměř utajená až do roku 1686, kdy byl za pirátství zatčen bývalý člen expedice Denis Thomas, který dezertoval v Santo Domingu. Ve snaze snížit si svůj trest Thomas informoval své španělské věznitele o La Salleho plánu založit kolonii a nakonec dobýt španělské stříbrné doly. I přes sdělení této informace byl Thomas oběšen.[42]

Španělská vláda cítila, že francouzská kolonie by mohla být hrozbou pro španělské doly i přepravní trasy, a Rada války Karla II. si usmyslela, že „Španělsko potřebuje rychlou akci, aby odstranilo tento trn, který byl zapíchnut do srdce Ameriky. Čím větší zpoždění, tím hůře dosahovati úspěchu se bude.“[11] Španělé netušili, kde La Salleho hledat, a v roce 1686 vyslali námořní expedici a dvě pozemní expedice s cílem najít jeho kolonii. Ačkoli expedice ho najít nedokázaly, alespoň zúžily pátrání na oblast mezi Rio Grande a Mississippi.[43] Ani čtyři další španělské expedice v následujícím roce neodhalily La Salleho, ale pomohly Španělsku lépe porozumět geografii pobřežních oblastí Mexického zálivu.[43]

Na schématické černobílé kresbě je vyobrazena zátoka s přítoky; na severozápadním pobřeží je vyznačena tečkou pevnost a na jihu zátoky zakreslená potopená loď
Carlos de Sigüenza y Góngora vytvořil tuto mapu zátoky Matagorda (Španělům známá jako zátoka San Bernardo) na základě náčrtků z expedice Alonsa De Leóna z roku 1689. Pevnost svatého Ludvíka je označena jako „F“ a La Belle je označena jako „Navío Quebrado“ neboli „zlomená loď“.

V roce 1688 vyslali Španělé další tři expedice, dvě po moři a jednu po zemi. Pozemní expedice vedená Alonsem De Leónem objevila Jeana Geryho, který opustil francouzskou kolonii a žil v jižním Texasu s Coahuiltecany.[44] S pomocí Geryho jako překladatele a průvodce De León nakonec francouzskou pevnost koncem dubna 1689 našel.[45] Pevnost i pět nahrubo postavených domů, které ji obklopovaly, byly v troskách.[32] Několik měsíců předtím zaútočili na osadu Karankawové. Zničili budovy a zanechali zde těla tří lidí, včetně ženy, která byla střelena do zad.[45] Španělský kněz, který doprovázel De Leóna, provedl pohřeb těchto tří obětí.[32] Kronikář španělské expedice Juan Bautista Chapa napsal, že devastace byla Božím trestem za odpor proti papeži, protože papež Alexandr VI. udělil Indii výhradně Španělům.[45][46] Zbytky pevnosti následně Španělé zničili a francouzská děla, která tu zůstala, zakopali do země.[47] Španělé později v roce 1722 postavili na stejném místě vlastní pevnost.[48]

Na počátku roku 1689 obdržely španělské úřady prosbu napsanou ve francouzštině. Průzkumníci z kmene Jumano obdrželi tyto dokumenty od Caddů s žádostí, aby je předali Španělům. Zahrnovaly nákres lodi na pergamenu a písemnou zprávu od Jeana L'Archevêquea. Zpráva zněla:

Nevím, jaký typ lidí jste. Jsme Francouzi [;] jsme mezi divochy [;] velmi bychom chtěli být mezi křesťany, jako jsme my [.] … velmi nás rmoutí být mezi takovými zvířaty, která nevěří ani v Boha, ani v cokoliv. Pánové, pokud jste ochotni nás vzít pryč, napište jen zprávu. … my k vám doputujeme.[46]

De León později zachránil L'Archevequea a jeho společníka Jacquesa Grolleta. Při výslechu muži tvrdili, že více než 100 francouzských osadníků zemřelo na pravé neštovice a ostatní byli zabiti domorodými Američany.[46] Jediní lidé, o nichž je známo, že poslední útok přežili, byly děti, které si adoptovali Karankawové.[49] Podle dětí byla osada napadena kolem Vánoc roku 1688 a všichni zbývající osadníci byli zabiti.[46]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Kolonii přežilo pouze 15 nebo 16 lidí. Šest se vrátilo do Francie, zatímco devět dalších zajali Španělé, včetně čtyř děti, které Karankawové ušetřili.[36] Děti byly původně přivedeny k místokráli Nového Španělska, Condemu de Galve, který z nich udělal služebnictvo. Dva z chlapců, Pierre a Jean-Baptiste, se později vrátili do Francie.[49] Ze zbývajících španělských zajatců se tři stali španělskými občany a usadili se v Novém Mexiku.[36] Přestože francouzská kolonie byla zcela zničena, Španělsko se obávalo, že další francouzský pokus je nevyhnutelný. Kvůli tomu španělská koruna prvně povolila malé základny ve východním Texasu a v Pensacole.[47] V roce 1722 postavili Španělé pevnost Presidio La Bahia a misii Nuestra Señora del Espíritu Santo de Zúñiga na místě bývalé Pevnosti svatého Ludvíka.[50]

Na černobílém obrázku je úhledně zpracovaná kresba čtvercové pevnosti obehnané hradbou, uvnitř na severu patrně kostel, na východních hradbách kasárna a podél hradeb na všech stranách postavené stany; uprostřed jsou nastoupeni vojáci; na severu od pevnosti je řeka označená jako San Antonio.
Mapa Presidio La Bahia nakreslená v roce 1836

Francie nepřestala uplatňovat své nároky na Texas až do 3. listopadu 1762, kdy ve smlouvě z Fontainebleau postoupila celé své území západně od řeky Mississippi Španělsku po porážce Velké Británie v sedmileté válce. Tím připadla Nová Francie Británii.[51] V roce 1803, tři roky poté, co Španělsko vrátilo Louisianu Francii, Napoleon prodal území Spojeným státům. Původní dohoda mezi Španělskem a Francií výslovně neurčovala hranice Louisiany a popisy v dokumentech byly nejednoznačné a rozporuplné.[52] USA trvaly na tom, že jeho nákup zahrnuje celé území, které si Francie nárokovala, včetně celého Texasu.[52] Spor se táhl až do smlouvy Adams-Onís z roku 1819, ve které Španělsko postoupilo Floridu Spojeným státům výměnou za to, že se USA vzdají svého nároku na Texas.

Oficiální hranice Texasu byla stanovena na řece Sabine (současná hranice mezi Texasem a Louisianou) a pokračovala po řekách RedArkansas k 42. rovnoběžce (současná severní hranice Kalifornie).[53]

Archeologické vykopávky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1908 historik Herbert Eugene Bolton označil oblast podél zátoky Garcitas Creek poblíž zátoky Matagorda za lokaci Pevnosti svatého Ludvíka. Další historici, kteří se tématu věnovali před i po Boltonovi, tvrdili, že pevnost se nacházela na řece Lavacaokrese Jackson.[54] O pět desetiletí později financovala Texaská univerzita v Austinu částečné vykopávky místa určeného Boltonem, které je součástí ranče Keeran.[54][55] Ačkoli se podařilo získat několik tisíc předmětů, archeologové nedokázali přesně rozlišit mezi francouzskými a španělskými artefakty 17. století a o nálezech nebyla nikdy vydána žádná zpráva. V 70. letech artefakty znovu přezkoumala Kathleen Gilmoreová, archeoložka ze Southern Methodist University. Zjistila, že zatímco většina artefaktů byla španělských, některé artefakty byly průkazně z francouzských a francouzsko-kanadských vykopávek ze stejného časového období.[55]

Na konci roku 1996 pracovníci keeranského ranče pomocí detektorů kovů lokalizovali osm litinových děl zakopaných poblíž Garcitas Creek. Po vykopání děl potvrdila Texaská historická komise (THC), že jsou z Pevnosti svatého Ludvíka.[54] V roce 2000 byly při vykopávkách THC objeveny pozůstatky tří budov francouzské kolonie[56][57] a tři hroby vykopané Španěly.[58][59]

Modrý obrázek s bíle zakresleným technickým nákresem spodní části lodi; nahoře je půdorys, dole nárys.
Moderní nákres lodi La Belle

Po celá desetiletí THC hledalo také trosky La Belle. Vrak byl objeven v zátoce Matagorda v roce 1995. Vědci ve vodách vykopali 359 kg vážící lité bronzové dělo, mušketové kulky, bronzové spony a korálky určení k obchodu.[60] Velké části dřevěného trupu byly neporušené, chráněné před škodlivými účinky teplé slané vody vrstvami bahnitého sedimentu, který „v podstatě vytvořil kapsli bez kyslíku“.[61][62] La Belle byl do té doby nejstarší francouzský vrak lodi objevený na západní polokouli. Aby archeologové mohli získat co nejvíce artefaktů, byla kolem lodi postavena ochranná hráz, která zadržela vodu a umožnila archeologům provádět vykopávky jako na souši. Jednalo se o první takovou hráz v Severní Americe využitou pro vykopávky za sucha kvůli ztroskotané lodi. Dříve podobné akce proběhly jen v Evropě, ale nikdy ne na tak velkých lodích, jako byla Belle.[63]

Národní agentura pro podvodní a námořní činnost (v orgin. National Underwater and Marine Agency; zkratka NUMA) hledala také L'Aimable, a sice od roku 1997 do roku 1999. I když našli slibné místo, nález byl pohřben pod více než 7,6 m písku a nebylo možno se k němu dostat.[64]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku French colonization of Texas na anglické Wikipedii.

  1. Weber 1992, s. 168.
  2. BANNON, John Francis. The Spanish Borderlands Frontier, 1513–1821. Albuquerque: University of New Mexico Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-8263-0309-7. S. 94. (anglicky) 
  3. a b c d WEBER, David J. The Spanish Frontier in North America. New Haven Connecticut: Yale University Press, 1992. (Yale Western Americana Series). Dostupné online. ISBN 978-0-300-05198-8. S. 148. (anglicky) 
  4. CHIPMAN, Donald E. Spanish Texas, 1519–1821. 2. vyd. Austin: University of Texas Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-292-77659-3. S. 72. (anglicky) 
  5. Chipman, 2010, str. 73.
  6. a b CALLOWAY, Colin G. One Vast Winter Count: The Native American West Before Lewis and Clark. Lincoln: University of Nebraska Press, 2003. (History of the American West). Dostupné online. ISBN 978-0-8032-1530-6. S. 250. (anglicky) 
  7. BRUSETH, James E.; TURNER, Toni S. From a Watery Grave: The Discovery and Excavation of La Salle's Shipwreck, La Belle. College Station: Texas A&M University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-431-1. S. 76. (anglicky) 
  8. Bruseth, Turner, 2005, str. 19.
  9. a b WEDDLE, Robert S. The French Thorn: Rival Explorers in the Spanish Sea, 1682–1762. College Station: Texas A&M University Press, 1991. Dostupné online. ISBN 978-0-89096-480-4. S. 13. (anglicky) 
  10. Chipman, 2010, str. 74.
  11. a b c d e Weber, 1992, str. 149.
  12. Bruseth, Turner, 2005, str. 20.
  13. a b Weddle, 1991, str. 16.
  14. a b Chipman, 2010, str. 75.
  15. Weddle, 1991, str. 17.
  16. a b c Chipman, 2010, str. 76.
  17. Weddle, 1991, str. 19.
  18. Weddle, 1991, str. 20.
  19. a b Weddle, 1991, str. 23.
  20. a b Bruseth, Turner, 2005, str. 23.
  21. a b c Weddle, 1991, str. 24.
  22. Bruseth, Turner, 2005, str. 26.
  23. a b c Chipman, 2010, str. 77.
  24. Weddle, 1991, str. 25.
  25. a b c Weddle, 1991, str. 27.
  26. a b c Bruseth, Turner, 2005, str. 27.
  27. a b c Weddle, 1991, str. 28.
  28. WEDDLE, Robert. La Salle's Texas Settlement [online]. Texas State Historical Association, 2010-06-15 [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Bruseth, Turner, 2005, str. 28.
  30. Weddle, 1991, str. 29.
  31. a b c Weddle, 1991, str. 30.
  32. a b c d e Chipman, 2010, str. 83.
  33. a b c Weddle, 1991, str. 34.
  34. Calloway, 2003, str. 252.
  35. Calloway, 2003, str. 253.
  36. a b c d e f Chipman, 2010, str. 84.
  37. a b Weddle, 1991, str. 31.
  38. a b Weddle, 1991, str. 35.
  39. Weddle, 1991, str. 38.
  40. Bannon, 1997, str. 97.
  41. MARLEY, David. Pirates of the Americas. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2010. Dostupné online. ISBN 9781598842012. S. 85–88. (anglicky) 
  42. Bruseth, Turner, 2005, str. 7–8.
  43. a b Weber, 1992, str. 151.
  44. Weber, 1992, str. 151–152.
  45. a b c Weber, 1992, str. 152.
  46. a b c d Calloway, 2003, str. 255.
  47. a b Weber, 1992, str. 153.
  48. Weber, 1992, str. 168.
  49. a b Calloway, 2003, str. 256.
  50. ROELL, Craig H.; WEDDLE, Robert S. Nuestra Señora de Loreto de la Bahia Presidio [online]. Texas State Historical Association, 2010-09-19 [cit. 2011-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Weber, 1992, str. 198.
  52. a b Weber, 1992, str. 291.
  53. Weber, 1992, str. 299.
  54. a b c TURNER, Allan. Cannons' discovery ends debate on LaSalle fort. Houston Chronicle [online]. Houston: 1997-02-16 [cit. 2007-11-07]. S. City and State, 2. Dostupné online. 
  55. a b Bruseth, Turner, 2005, str. 32.
  56. MOSELY, Laurie. Information About Archeology: Fort Saint Louis [online]. Texas Archeological Society, 2007-11-26 [cit. 2007-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. KEVER, Jeannie. The first French Colony in Texas. Houston Chronicle [online]. Houston: 2000-09-17 [cit. 2007-11-07]. S. Texas Magazine, 8. Dostupné online. 
  58. Fort St. Louis Excavation Highlights [online]. Texas Historical Commission, rev. 2007-08-30 [cit. 2007-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. KEVER, Jeannie. Hot on their tracks: Remains of Settlers at site of La Salle Fort thrill archaeologists. Houston Chronicle [online]. Houston: 2000-12-03 [cit. 2007-11-07]. S. State, 1. Dostupné online. 
  60. KEITH, Donald H.; CARLIN, Worth; DE BRY, John. A bronze cannon from La Belle, 1686: its construction, conservation, and display. The International Journal of Nautical Archaeology. 1997, roč. 26, čís. 2, s. 144–158. DOI:10.1111/j.1095-9270.1997.tb01326.x. 
  61. TURNER, Allan. History surfaces in Matagorda Bay. Houston Chronicle [online]. Houston: 1995-07-14 [cit. 2007-11-07]. S. State, 2. Dostupné online. 
  62. TURNER, Allan. History rising from the bay's murky depths: La Salle ship one of many Matagorda victims. Houston Chronicle [online]. Houston: 1995-07-30 [cit. 2007-11-07]. S. State, 1. Dostupné online. 
  63. Bruseth, Turner, 2005, str. 48.
  64. Bruseth, Turner, 2005, str. 45.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WEDDLE, Robert S. The French Thorn: Rival Explorers in the Spanish Sea, 1682–1762. College Station: Texas A&M University Press, 1991. Dostupné online. ISBN 978-0-89096-480-4. S. 13. (anglicky) 
  • BRUSETH, James E.; TURNER, Toni S. From a Watery Grave: The Discovery and Excavation of La Salle's Shipwreck, La Belle. College Station: Texas A&M University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-431-1. S. 76. (anglicky) 
  • WEDDLE, Robert. La Salle's Texas Settlement [online]. Texas State Historical Association, 2010-06-15 [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CALLOWAY, Colin G. One Vast Winter Count: The Native American West Before Lewis and Clark. Lincoln: University of Nebraska Press, 2003. (History of the American West). Dostupné online. ISBN 978-0-8032-1530-6. S. 250. (anglicky) 
  • CHIPMAN, Donald E. Spanish Texas, 1519–1821. 2. vyd. Austin: University of Texas Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-292-77659-3. S. 72. (anglicky) 
  • WEBER, David J. The Spanish Frontier in North America. New Haven Connecticut: Yale University Press, 1992. (Yale Western Americana Series). Dostupné online. ISBN 978-0-300-05198-8. S. 148. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]