Eliška Wagnerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.

1. předsedkyně
Senátorského klubu Zelení – nezávislí
Ve funkci:
21. října 2014 – 24. listopadu 2014
Předchůdce senátorský klub vznikl
Nástupce senátorský klub zanikl

4. senátorka za obvod č. 59 - Brno-město
Úřadující
Ve funkci od:
20. října 2012
Předchůdce Richard Svoboda
Nástupce Mikuláš Bek

2. předsedkyně Nejvyššího soudu ČR
Ve funkci:
22. července 1998 – 20. března 2002
Předchůdce Otakar Motejl
Nástupce Iva Brožová

Místopředsedkyně Ústavního soudu ČR
Ve funkci:
20. března 2002 – 20. března 2012
Stranická příslušnost
Členství nestraník
Nestranička
v Senátu za SZ / Zelení (od 2012)

Narození 7. září 1948 (70 let)
Kladno
Československo Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Masarykova univerzita
Profese soudkyně
Ocenění Právník roku (2012)
Webová stránka http://eliskawagnerova.cz/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eliška Wagnerová (* 7. září 1948 Kladno) je česká právnička, právní teoretička, soudkyně a bezpartijní politička.

V letech 1998–2002 působila jako předsedkyně Nejvyššího soudu a následně v období 2002–2012 zastávala funkci místopředsedkyně Ústavního soudu. Pak byla od roku 2012 senátorkou za obvod č.59 – Brno-město, zvolena byla na kandidátce Strany zelených a od října do listopadu 2014 byla též předsedkyní senátorského klubu Zelení – nezávislí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V letech 1963–1967 studovala Střední průmyslovou školu hutní v Kladně a v letech 1969–1974 práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1996 získala na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně titul doktor v oboru politologie (Ph.D.).

Po studiu byla podnikovou právničkou jeden rok a poté pracovala jako advokátka až do roku 1982, kdy odešla do exilu. Ve Spolkové republice Německo pracovala ve Svobodné Evropě jako žurnalistka a poradkyně pro československé právo. V roce 1992 se se svým mužem, novinářem Arnoštem Wagnerem, odstěhovala do Kanady.

Soudkyně[editovat | editovat zdroj]

Eliška Wagnerová a Jiří Pehe na konferenci „Federalismus a Evropa“ pořádané Knihovnou Václava Havla (2012).

Po návratu z emigrace v roce 1993 začala působit znovu jako advokátka a od roku 1993 pracovala jako asistentka předsedy Ústavního soudu. Roku 1996 byla jmenována soudkyní Nejvyššího soudu. V roce 1998 byla jmenována předsedkyní Nejvyššího soudu. V této funkci se zasloužila o zavedení asistentů soudců na jeho občanskoprávním kolegiu a s poslancem Zdeňkem Koudelkou iniciovala jejich zákonné zakotvení. Rozhodla o zveřejňování všech rozhodnutí Nejvyššího soudu na jeho webové stránce.

V letech 1994–1999 vyučovala ústavní srovnávací právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od roku 2004 vyučuje tento obor na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2002 je náhradní členkou Benátské komise, poradního orgánu Rady Evropy.

20. března 2002 byla prezidentem jmenována místopředsedkyní Ústavního soudu. Je členkou vědeckých rad Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

V roce 2009 získala stříbrnou medaili Antonína Randy. V roce 2013 získala ocenění Právník roku 2012 v oboru občanská a lidská práva a právo ústavní.[1]

Politička[editovat | editovat zdroj]

V podzimních volbách 2012 kandidovala Eliška Wagnerová jako nestranička za Stranu zelených v obvodu č. 59 – Brno-město do Senátu.[2] V prvním kole, konaném 12. a 13. října 2012, získala nejvíce hlasů a postoupila tak do kola druhého, kde zvítězila ziskem 73,75 % hlasů.[3]

Po senátních volbách v roce 2014 se stala předsedkyní nově vzniklého senátorského klubu Zelení – nezávislí.[4] Klub ale po měsíci 24. listopadu 2014 zanikl, protože nadále neměl dostatečný počet členů, když z něj kvůli sporům o jeho vedení vystoupil místopředseda Libor Michálek.[5]

V květnu 2018 podala trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli narušení divadelního představení chorvatského režiséra Olivera Frljiće v brněnském Divadle Husa na provázku Naše násilí, vaše násilí sympatizanty politického hnutí Slušní lidé. „Bylo by velmi znepokojivé, pokud by měl být dán prostor někomu, kdo chce nám ostatním diktovat, jaké divadlo, knihy a filmy smíme sledovat a číst, a jaké nikoliv,“ sdělila Wagnerová.[6]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 již svůj mandát senátorky neobhajovala.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oficiální výsledková listina – Právník roku 2012 [online]. epravo.cz [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  2. ŠENKÝŘ, Miloš. Wagnerová: Kandiduju za zelené, jediní prošli korupčním testem. Lidovky.cz [online]. 2012-03-27 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  3. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 12.10. – 13.10.2012, Výsledky hlasování, Obvod: 59 – Brno-město [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  4. Senátorský klub Zelení - nezávislí [online]. Senát PČR, rev. 2014-10-21 [cit. 2014-10-26]. Dostupné online. 
  5. Senátorský klub zelených se rozpadl, opustil jej Michálek. České noviny [online]. 2014-11-25 [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. 
  6. KRUTIL, Robin (rkr). Wagnerová podala trestní oznámení proti „tlupě“ narušitelů divadelní hry. iDNES.cz [online]. 2018-05-28 [cit. 2018-05-29]. Dostupné online. 
  7. Přehled známých kandidátů pro letošní volby do Senátu. iDNES.cz [online]. 2018-08-04 [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]