Ludvík David

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o českém soudci. Možná hledáte: David Ludvík – hokejový útočník.
JUDr. Ludvík David, CSc.

Soudce Ústavního soudu ČR
Úřadující
Ve funkci od:
7. srpna 2013

Narození 1951
Alma mater UJEP Brno
Profese soudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludvík David (* 1951) je český právník, od 7. srpna 2013 soudce Ústavního soudu České republiky, dříve soudce Nejvyššího soudu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kde stále externě vyučuje občanské právo. Původně pracoval jako podnikový právník, v letech 1985–1993 byl advokátem, poté se stal soudcem. Začínal na Městském soudu v Brně, v letech 2000–2002 působil u Krajského soudu v Brně a poté se stal soudcem Nejvyššího soudu, kde byl členem občanskoprávního a obchodního kolegia.

V květnu 2013 prezident Miloš Zeman oznámil, že jej hodlá jmenovat soudcem Ústavního soudu,[1] k čemuž v červnu získal souhlas Senátu.[2] Do funkce ústavního soudce byl David jmenován 7. srpna.[3]

Významné judikáty[editovat | editovat zdroj]

Ludvík David se ještě jako předseda tříčlenného senátu č. 28 Nejvyššího soudu podílel na zaujetí právního názoru, že „dohoda“ může pro účely rozhodnutí, v jakém poměru ponesou vlastníci bytových jednotek náklady spojené se správou domu a pozemku, znamenat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, které bylo přijato většinou hlasů.[4] Podle tohoto závěru, k němuž se přiklonil také senát č. 22[5][6] (původně rozhodující opačně[7]) a potvrdil jej navíc Ústavní soud,[8] tedy nebyla dohoda ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nutně jednomyslnou, většina mohla přehlasovat menšinu. Tato judikatura, která mj. šla proti znění § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů,[9] ale vzbudila nesouhlasné reakce laické veřejnosti.[10] Proti ní rozhodnul např. Vrchní soud v Olomouci[11] a nakonec byla překonána rozhodnutím velkého senátu civilního kolegia Nejvyššího soudu, podle něhož je dohoda vždy „souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek“.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Šimáčková, Výborný a David jsou Zemanovými kandidáty do ÚS. Lidovky.cz [online]. 2013-05-15 [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. 
  2. Ústavními soudci budou Rychetský, Šimáčková, David. Výborný neprošel. iDNES.cz [online]. 2013-06-20 [cit. 2013-06-20]. Dostupné online. 
  3. BURIANOVÁ, Hana. Prezident republiky jmenoval ústavní soudce [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky, 2013-08-07 [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. 
  4. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1253/2006, [cit. 2015-06-07]. Dostupné online.
  5. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 796/2009, [cit. 2015-06-07]. Dostupné online.
  6. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3651/2009, [cit. 2015-06-07]. Dostupné online.
  7. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2038/2008, [cit. 2015-06-08]. Dostupné online.
  8. Usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 1501/07, [cit. 2015-06-07]. Dostupné online.
  9. Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, § 11 odst. 3 , [cit. 2015-06-07]. Dostupné online.
  10. Lake. Výklad pojmu dohoda [online]. Praha: Portál společenství vlastníků jednotek, 2011-05-05 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  11. Rozsudek Vrchní soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 5 Cmo 103/2011, [cit. 2015-06-08]. Dostupné online.
  12. Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 4294/2011, publikován pod č. 57/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, [cit. 2015-06-07]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]