Ekonomika Běloruska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ekonomika Běloruska
Minsk
Minsk
Měna Běloruský rubl
Fiskální období Kalendářní rok
Obchodní organizace SNS
Statistické údaje
HDP $82 mld. (2015 odhad) [1]
$168 mld. (PPP; 2015 odhad)[2]
Změna HDP -3,5% (2015)
Pracovní síla podle sektorů zemědělství (9,4%), průmysl (45,9%), služby (44,7%) (2005 odhad)[3]
Zahraničí
Veřejné finance

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Ve prospěch běloruské ekonomiky hovoří jeho příznivá poloha, stejně tak přístup na ruský, kazašský i arménský trh, vysoce kvalifikovaná pracovní síla a vyspěle rozvinutá infrastruktura. Důležitou roli hraje i členství v Euroasijské hospodářské unii. Společnosti investující do Běloruska automaticky vstoupí na trh zemí EHU.

V Bělorusku se podobně jako na Kubě zachoval po rozpadu východního bloku odpor k privatizaci a liberalizaci ekonomiky. Stát si ponechal zásadní vliv hlavně na úrovni středních a velkých podniků (měl by mít v rukou přibližně 70 % ekonomiky). Zbývající část, která tvoří necelou třetinu ekonomiky, je ovládána převážně soukromým sektorem (podíl malých i středních podniků by měl být okolo 23 %). Bělorusko má centrálně řízenou ekonomiku a silně omezené tržní principy. Velký důraz se klade především na sociální politiku. Komunální energie, ceny některých potravin, MHD či telekomunikační poplatky jsou dotované státem.

Státu kromě klíčových podniků patří také banky či pojišťovny. Z rozpočtu jsou financovány komunální služby, stavebnictví nebo třeba zemědělský sektor. Stát je známý rovněž vydáváním opatřeních, které mají za cíl přinést mu prospěch a to často na úkor soukromého sektoru (například zavedení různých typů daní či poplatků), také rovněž klade silný důraz na své cíle, což vyvolává občas spory mezi státem a zahraničními investory.

Soukromý sektor funguje hlavně na úrovni malého a středního podnikání. Podnikatelé označují jako problémy třeba vysokou daňovou zátěž, omezení plateb do zahraničí nebo korupci. V neposlední řadě také zásahy státu do hospodářství.

Privatizace[editovat | editovat zdroj]

Dlouhou dobu privatizace státního majetku probíhala v rámci privatizačních plánů, od roku 2012 je toto pravidlo zrušeno. Cesta státních podniků do soukromého sektoru probíhá transformací státního podniku v akciovou společnost, za účasti zakladatele odlišného od státu, účastí investora na dražbě podniků (nebo akcií), nabytím akcií investorem na sekundárním trhu. V Bělorusku je běžná takzvaná privatizace po dohodě, zájemce který má zájem o odkoupení státního podniku se musí dohodnout se zástupci státu individuálně. Prodej státního majetku je však občas blokován, k čemuž došlo například v roce 2013. Pokud se zájemci koupě podaří, musí však přijmout řadu závazků, mezi které patří rozsáhlé investice do podniku, zachování plné zaměstnanosti nebo každoroční zvyšování mezd zaměstnanců. Je všeobecně známo, že privatizovat státní majetek v Bělorusku je možno, avšak individuálně a se souhlasem hlavy státu.

Prodejem nebo pronájmem státního majetku (objektů, pozemků) se zabývá Státní výbor pro majetek Republiky Bělorusko jeho oblastní podvýbory. Vedle Výboru se na privatizaci některých běloruských podniků podílí rovněž Národní agentura investic a privatizace.

Státní zásahy a ochrana investic[editovat | editovat zdroj]

Jak bylo již zmíněno, v Bělorusku dochází k častým zásahům státu do hospodářství, zejména u podniků se zahraniční účastí došlo k zásahům státu do vlastnických vztahů i řízení podniků. Stalo se tak třeba u firem Spartak, Luč, Kommunarka, Pinskdrev. Stát dělá v podnicích pravidelné kontroly, někteří investoři říkají, že je využívá k financování vlastních potřeb či přímo k převzetí daných podniků.

Zastánci[editovat | editovat zdroj]

Zastánci běloruské ekonomiky říkají, že hlavní úloha státu v ekonomice zabraňuje vytunelování a korupci v běloruském hospodářství. Má tedy zabránit podobným problémům, kterým čelily a čelí ostatní státy bývalého východního bloku. Navíc zabezpečí obyvatelstvo před hrozbou nezaměstnanosti, vysoké či extrémní chudoby a poskytne s větší rovnoměrností sociální jistoty. V Bělorusku nedošlo ani k vytvoření nějaké mocné oligarchie, jako například na Ukrajině či v Rusku, především právě díky omezené privatizaci. Stát se stará o podmínky pracujících, dbá na pravidelné zvyšování příjmů a zlepšování pracovních podmínek ve státním i soukromém sektoru. Důraz je kladen také zejména na zvyšování pracovních příležitostí (Bělorusko patří mezi země s nejnižší nezaměstnaností na světě, cca 1 %). Zajišťuje například dotovanou dopravu, některé potraviny a telekomunikační služby.

Kritici[editovat | editovat zdroj]

Kritici běloruské ekonomiky na druhou stranu tvrdí, že zabraňování rozšíření tržních principů zase brání rychlejší modernizaci země a zároveň oslabuje roli Běloruska na mezinárodní scéně. Mnoho investorů podle nich odrazují silné státní kontroly a náročné požadavky na splnění dostatečných pracovních podmínek pro zaměstnance. Mnoho běloruských obyvatel nemá takovou příležitost dosáhnout například takových podnikatelských úspěchů, jako někteří lidé na Západě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Central Intelligence Agency [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Central Intelligence Agency [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/bo.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]