Ekonomika Běloruska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ekonomika Běloruska
Minsk
Měna Běloruský rubl (BYN, Br)
Fiskální období kalendářní rok
Obchodní organizace SNS, EEU, CISFTA
Statistické údaje
HDP $82 mld. (2015 odhad) [1]
$168 mld. (PPP; 2015 odhad)[2]
Změna HDP -3,5% (2015)
HDP podle sektorů zemědělství : 8,1%, průmysl: 40,8%, služby: 51,1% (2017 odhad)[3]
Míra chudoby 5,6% (2018)[4]
Pracovní síla 4 975 430 (2019)[5]
Pracovní síla podle sektorů zemědělství (9,4 %), průmysl (45,9 %), služby (44,7 %) (2005 odhad)[6]
Nezaměstnanost 4,8% (2018)[7]
Zahraničí
Hrubý zahraniční dluh Negativní růst $39,92 mld. (31.12. 2017 odhad)[3]
Veřejné finance
Veřejný dluh 53,4% HDP (2017 odhad)[3]

Ekonomika Běloruska je 72. největší ekonomikou na světě dle HDP na základě parity kupní síly (PPP), která v roce 2019 činila 195 miliard dolarů, neboli 20 900 dolarů na obyvatele.

Jako součást bývalého Sovětského svazu mělo Bělorusko relativně rozvinutou průmyslovou základnu; po rozpadu SSSR si tuto průmyslovou základnu zachovalo. Země má také širokou zemědělskou základnu a vysokou úroveň vzdělání. Mezi bývalými republikami Sovětského svazu měla jednu z nejvyšších životních úrovní.

S pádem Sovětského svazu v roce 1991 čelily všechny bývalé sovětské republiky hluboké hospodářské krizi. Po zvolení Alexandra Lukašenka v roce 1994 jako prvního prezidenta Běloruska se země vydala cestou „tržního socialismu“ (na rozdíl od toho, co Lukašenko v té době považoval za „divoký kapitalismus“, který si vybralo Rusko). V souladu s touto politikou byly zavedeny administrativní kontroly cen a směnných kurzů měn. Rovněž se rozšířilo právo státu zasahovat do řízení soukromého podnikání, ale 4. března 2008 vydal prezident dekret, kterým zrušil pravidlo zlatého podílu jasným krokem ke zlepšení mezinárodního hodnocení Běloruska ohledně zahraničních investic.[8]

Příznivé podmínky pro dodávky ruské ropy a zemního plynu podporují určitou ekonomickou závislost na Rusku, běloruskému sousedovi z EAEU.[9] Podle některých odhadů zisky plynoucí z nízkých cen, které země platí za ruský plyn a ropu - buď spotřebované lokálně nebo zpracované a poté zpětně vyvezené - občas tvořily až 10% národního HDP.[9] Hlavní exportní trh pro běloruskou zemědělskou a průmyslovou produkci spočívá v sousedství s Ruskem.[9] V roce 2012 45% běloruského vývozního obchodu proběhlo s Ruskem.[10]

Rašelina, nejcennější minerální zdroj v zemi, se používá jako palivo a hnojivo a také v chemickém průmyslu. Bělorusko má také ložiska jílu, písku, křídy, dolomitu, fosforitu, kamenné soli, draslíku a různých solí. Lesy pokrývají přibližně třetinu půdy a těžba a zpracování dřeva je důležitým odvětvím.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Nominální mzdy v Bělorusku podle rajónů (okresů) v roce 2017 (v běloruských rublech).

Ve prospěch běloruské ekonomiky hovoří jeho příznivá poloha, stejně tak přístup na ruský, kazašský i arménský trh, vysoce kvalifikovaná pracovní síla[zdroj?] a vyspěle rozvinutá infrastruktura[zdroj?]. Důležitou roli hraje i členství v Euroasijské hospodářské unii. Společnosti investující do Běloruska automaticky vstoupí na trh zemí EHU.

V Bělorusku se podobně jako na Kubě zachoval po rozpadu východního bloku odpor k privatizaci a liberalizaci ekonomiky. Stát si ponechal zásadní vliv hlavně na úrovni středních a velkých podniků (kontroluje přibližně 70 % ekonomiky). Zbývající část, která tvoří necelou třetinu ekonomiky, je ovládána převážně soukromým sektorem (podíl malých i středních podniků je okolo 23 %). Bělorusko má centrálně řízenou ekonomiku a silně omezené tržní principy. Velký důraz se klade především na sociální politiku. Komunální energie, ceny některých potravin, MHD či telekomunikační poplatky jsou dotované státem.

Státu kromě klíčových podniků patří také banky či pojišťovny. Z rozpočtu jsou financovány komunální služby, stavebnictví nebo třeba zemědělský sektor. Stát je známý rovněž vydáváním opatření, které mají za cíl přinést mu prospěch a to často na úkor soukromého sektoru (například zavedení různých typů daní či poplatků), také rovněž klade silný důraz na své cíle, což vyvolává občas spory mezi státem a zahraničními investory.

Soukromý sektor funguje hlavně na úrovni malého a středního podnikání. Podnikatelé označují jako problémy třeba vysokou daňovou zátěž, omezení plateb do zahraničí nebo korupci. V neposlední řadě také zásahy státu do hospodářství.

Privatizace[editovat | editovat zdroj]




Circle frame.svg

Podíl produkce vybraných průmyslových odvětví na celkové průmyslové produkci v roce 2008

     Stroje a kovoobrábění (23,2 %)
     Paliva (21,3 %)
     Potravinářský průmysl (14,6 %)
     Chemický a petrochemický (13,4 %)
     Elektrická energie (5,5 %)
     Stavební materiály (5,1 %)
     Dřevozpracující, papírenský (4,4 %)
     Lehký (3,6 %)
     Ostatní (8,9 %)

Dlouhou dobu privatizace státního majetku probíhala v rámci privatizačních plánů, od roku 2012 je toto pravidlo zrušeno. Cesta státních podniků do soukromého sektoru probíhá transformací státního podniku v akciovou společnost, za účasti zakladatele odlišného od státu, účastí investora na dražbě podniků (nebo akcií), nabytím akcií investorem na sekundárním trhu. V Bělorusku je běžná takzvaná privatizace po dohodě, zájemce který má zájem o odkoupení státního podniku se musí dohodnout se zástupci státu individuálně. Prodej státního majetku je však občas blokován, k čemuž došlo například v roce 2013. Pokud se zájemci koupě podaří, musí však přijmout řadu závazků, mezi které patří rozsáhlé investice do podniku, zachování plné zaměstnanosti nebo každoroční zvyšování mezd zaměstnanců. Je všeobecně známo, že privatizovat státní majetek v Bělorusku je možno, avšak individuálně a se souhlasem hlavy státu.

Prodejem nebo pronájmem státního majetku (objektů, pozemků) se zabývá Státní výbor pro majetek Republiky Bělorusko, jeho oblastní podvýbory. Vedle Výboru se na privatizaci některých běloruských podniků podílí rovněž Národní agentura investic a privatizace.

Státní zásahy a ochrana investic[editovat | editovat zdroj]

Jak bylo již zmíněno, v Bělorusku dochází k častým zásahům státu do hospodářství, zejména u podniků se zahraniční účastí došlo k zásahům státu do vlastnických vztahů i řízení podniků. Stalo se tak třeba u firem Spartak, Luč, Kommunarka, Pinskdrev. Stát dělá v podnicích pravidelné kontroly, někteří investoři říkají, že je využívá k financování vlastních potřeb či přímo k převzetí daných podniků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Central Intelligence Agency [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Central Intelligence Agency [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c EUROPE :: BELARUS [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Poverty headcount ratio at national poverty lines (% of population) - Belarus [online]. World Bank [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Labor force, total - Belarus [online]. World Bank [cit. 2020-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/bo.html
  7. Labour force participation rate [online]. National Statistical Committee of the Republic of Belarus [cit. 2020-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. President abolishes golden share rule [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2012. (anglicky) 
  9. a b c YELISEYEU, Andrei. Belarus and the EAEU, expectations vs. reality [online]. Visegrad Insight, 2019-02-21 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Belarusian Chamber of Commerce and Industry Informational edition Belarusian exporters 2013 [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]