Přeskočit na obsah

Eduard Goldstücker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. PhDr. Eduard Goldstücker
Narození30. května 1913
Podbiel
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. října 2000 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníliterární historik, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, politik, filozof, germanista a učitel
NárodnostSlováci
Alma materUniverzita Karlova
Tématagermanistika a Pražská německá literatura
OceněníŘád Klementa Gottwalda (1968)
Cena Friedricha Gundolfa (1969)
Čestný odznak Za vědu a umění čozvu (1993)
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Goldstücker (30. května 1913 Podbiel, nyní okres Tvrdošín23. října 2000 Praha) byl československý germanista, profesor dějin německé literatury, diplomat a překladatel.

Narodil se na Slovensku v židovské rodině. Studoval němčinuněmeckou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1935. Už během studia se stal členem Komunistické strany Československa.

Po německé okupaci v roce 1939 musel opustit Československo jako komunista a z obavy před nacistickým rasovým pronásledováním. Pracoval pro československou exilovou vláduLondýně. V roce 1948 byl jmenován československým vyslancem v Izraeli, v prosinci 1951 byl zatčen a v květnu 1953 byl souzen spolu s Pavlem Kavanem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským a odsouzen k doživotí [1] a strávil dva a půl roku ve vězení v JáchymověLeopoldově.

V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury[2] byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze.[3] Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky.

V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. V tomto postavení zabraňoval publikační činnosti neodpovídající komunistické ideologii (překlady, časopis Tvář).[4] Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat (ještě v r. 1971 nicméně v exilu mluvil o "bratrské" Komunistické straně Sovětského svazu[5]). Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do vlasti.

V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.[6]

  • Na téma Franz Kafka – články a studie, 1964
  • Über die Prager Literatur am Anfang des 20. Jahrhunderts, 1966
  • Vzpomínky, 2003–2005, ISBN 80-86103-63-3 (sv. 1), ISBN 80-86103-87-0 (sv. 2)

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. PERICH@ORA.CZ, castulik@ora.cz,. Karel Dufek (1916) - Witness story - Memory of Nations. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-08. (anglicky) 
  2. Eduard Goldstücker. www.databaze-prekladu.cz [online]. Databáze českého uměleckého překladu [cit. 2017-11-26]. Dostupné online. 
  3. CHUCHMA, Josef. Zemřel významný literární historik, germanista Eduard Goldstücker. iDNES.cz [online]. 2000-10-24 [cit. 2017-11-26]. Dostupné online. 
  4. PREISNER, Rio. Když myslím na Evropu II. 1. vyd. Praha: Torst, 2004. 977 s. ISBN 80-7215-220-3. S. 522. 
  5. PREISNER, Rio. Když myslím na Evropu II. 1. vyd. Praha: Torst, 2004. 977 s. ISBN 80-7215-220-3. S. 521. 
  6. Ocenění Ministerstva kultury pamětní medailí ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Bulletin Společnosti Otokara Březiny. 09.2018, roč. 2018, čís. 72, s. 16. 
  7. a b KOLEKTIV AUTORŮ. Kdo byl kdo v Československu. 1. vyd. Praha: ČTK, 1969. 344 s. S. 215. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]