Pošta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Doručování)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Poštovní schránka České pošty
Tento článek je o veřejné logistické službě. O ostatních významech slova pojednává článek Pošta (rozcestník).

Pošta je veřejná služba pro rozesílání a doručování zásilek, dopisů a zpráv, pro převody peněz, vydávání známek a podobně. Jedná se o jednu z nejstarších veřejných služeb vůbec. Tvoří součást každodenního života lidí na celém světě a její správné fungování je důležité pro tuzemské i mezinárodní společenství. Fungující pošta je jednou z podmínek pro mezinárodní uznání státu resp. režimu.

Spolehlivé a rychlé doručování zpráv může mít rozhodující strategický význam pro stát a jeho vládu, například v obdobích krizí, katastrof, konfliktů a nepokojů, tím víc za války. Až do poloviny 19. století se to dělo téměř výhradně dopravou písemných zpráv, kterou ovšem výrazně zrychlila železnice. Z rostoucích nároků na úřední i obchodní komunikaci vznikla potřeba různě technicky realizovaných telegrafů a ke konci století se rychle rozšířil i telefon. Během 20. století k tomu přibyla dálnopisná síť a hlavně bezdrátové komunikace, které zatím vyvrcholily mobilní telefonní sítí a internetem. Tím význam dopravy písemných zpráv (včetně telegrafie) poklesl.

Stát a pošta[editovat | editovat zdroj]

Většina států má vlastní poštovní úřady, které vykonávají zmíněné služby a udržují styk s okolními státy (s jejich poštovními úřady), často však povoluje i soukromé poštovní a telefonní služby, případně může poštovní službu svěřit či pronajmout firmě. Mezinárodní výměna pošty bývá často fungující službou i v dobách vojenských konfliktů mezi nepřátelskými státy. V dobách války se zřizují specializované poštovní úřady přímo v armádě v poli (tzv. polní pošta).

Pošta kolem roku 1900

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky více méně pravidelné výměny zpráv spadají už do starověku, dobrou poštovní síť měl např. Egypt, Řím a Persie, také Čína a Indie. Spojení bývalo ovšem vyhrazeno především pro panovníka a jeho agendu a jen příležitostně sloužilo i veřejnosti. Spolehlivé doručování zpráv i na velké vzdálenosti mělo velký význam pro rozsáhlé říše, spravované z jednoho místa. Poštovní služby (cursus publicus) se proto rozvinuly zejména v Římě od císaře Augusta na vojenských silnicích Římské říše a i slovo pošta vzniklo z latinského termínu statio posita (umístěná stanice). Termín označoval domy u silnice, určené a vybavené pro službu organizacím, které doručovaly zprávy, později přepravovaly také osoby a náklad.[1] Mezi jejich hlavní úkoly patřila výměna či přepřahání koní, nabídka stravování a poskytování noclehu. V Evropě se dodnes řada starých hotelů jmenuje "U pošty".

Později některé poštovní správy provozovaly či stále provozují veřejnou autobusovou dopravu buď samostatnými jízdami nebo v kombinaci funkce veřejné dopravy s funkcí poštovní obsluhy území.[2][3][4]

Historie české pošty[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Česká pošta a Dějiny poštovních známek a poštovnictví v Československu.
Hlavní poštovní úřad v Jablonci nad Nisou z roku 1896

V českých zemích začal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Regulérní pošta, organizovaná doprava zpráv na dnešním území České republiky je spojena s volbou Ferdinanda I. za českého krále a vznikla dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt v českých zemích nastalo za vlády Karla VI., kdy byla poštovní služba převzata do státní správy.

Ferdinand I. využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už od konce 13. století takřka monopolně organizovali poštovní přepravu v severní Itálii a ve velké části Evropy. Roku 1505 je pověřil organizací pošty v říši a jednomu z členů rozvětvené rodiny, nejvyššímu dvorskému poštmistru Antoniu Taxisovi uložil, aby co nejrychleji zřídil pravidelné spojení mezi Vídní a Prahou. Kandidát na český trůn chtěl mít co nejčerstvější zprávy o tom, jak se v Praze vyvíjí jeho volební kampaň.

Po krátkém provizoriu se hned roku 1527 začalo s budováním stálých poštovních stanic, v nichž se vyměňovali koně jízdních kurýrů. Nejstarší poštovní trasa mezi Prahou a Vídní vedla přes Tábor do Košic u Soběslavi, kde se rozdělovala na dvě větve. Jižní mířila na Linec, východní větev vedla přes Člunek a Slavonice dále směrem na Vídeň.[5]

Vrchním pražským poštmistrem se stal synovec zmíněného Antonia Taxise Ambrož a po něm Kryštof Taxis. Poštovní monopol rodiny Taxisů trval v Čechách až do konce Ferdinandovy vlády. V roce 1564 však byl Kryštof Taxis pro dluhy a nepořádky sesazen a dokonce uvězněn v pražské Bílé věži. Poté se ve vedení české pošty vystřídalo několik jiných šlechticů. Za vlády Maxmiliána II. se začalo s přepravou soukromých listů, za panování Rudolfa II. začaly být poštou přepravovány i osoby. Dálkové spojení bylo navázáno s Vratislaví, Benátkami, Bruselem, Paříží a Londýnem.[6] Roku 1622, brzy po bitvě na Bílé hoře, získali úřad nejvyššího dvorského poštmistra v Čechách jako dědičné léno příslušníci rodiny Paarů. Vykonávali jej sto let, načež v roce 1722, za vlády Karla VI. byla pošta v habsburské monarchii zestátněna.

Pošta od poloviny 18. století zajištovala dopravu osob poštovními dostavníky (dilligencemi). Významným reformátorem a organizátorem pošty byl opočenský rodák Otto z Ottenfeldu, který v roce 1823 zavedl pravidelné dopravní spoje z Vídně do Brna, Prahy a Bratislavy.[7]

V roce 1700 bylo na území Čech, Moravy a Slezska 41 činných poštovních úřadů. V roce 1918 zde bylo již 2799 poštovních úřadů a sběren dopisů, z toho 1889 v Čechách, 737 na Moravě a 173 ve Slezsku.[8]

Poštovní autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Pošta byla u počátku autobusové dopravy. Dne 13. 5. 1908 byl zahájen provoz dvou poštovních autobusových linek s dopravou osob, s to z Pardubic do Lázní Bohdaneč a z Pardubic přes Sezemice do Holic; na linkách jezdily autobusy značky Laurin & Klement. Ve 20. letech 20. stol. měla poštovní autobusová doprava základnu v Citadele na Vyšehradě v Praze. V roce 1926 měla tato základna ve stavu 216 autobusů. V roce 1927 pošta zajišťovala dopravu na 150 autobusových linkách (na území celého Československa).[9] Podle § 12 písm. b) Nařízení vlády č. 36/1951 Sb., kterým se prováděl zákon o úpravě podnikání v silniční dopravě,[10] byla Československá státní pošta, n.p. oprávněna provádět pravidelnou nehromadnou osob a ručních zavazadel svými vozidly zároveň s přepravou poštovních zásilek.[11]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Základní povinností pošty je povinnost zajistit na celém území České republiky všeobecnou dostupnost základních služeb podle § 3 odst. 1 zákona o poštovních službách:

a) službu dodání poštovních zásilek do 2 kg,

b) službu dodání poštovních balíků do 10 kg,

c) službu dodání peněžní částky poštovním poukazem,

d) službu dodání doporučených zásilek,

e) službu dodání cenných zásilek,

f) službu bezúplatného dodání poštovních zásilek do 7 kg pro nevidomé osoby,

g) služby, které musí být zajištěny na základě závazků vyplývajících z členství České republiky ve Světové poštovní unii.[12]

Nositelem poštovní licence v České republice je Česká pošta.[13]

Legislativa[editovat | editovat zdroj]

George W. Ackerman: Pošťák doručuje dopis, York county, Maine, 1930

Mezinárodní[editovat | editovat zdroj]

Celosvětová[editovat | editovat zdroj]

Tzv. veřejní poštovní operátoři (v České republice Česká pošta) jsou sdruženi ve Světové poštovní unii. V mezinárodním provozu se řídí Akty Světové poštovní unie. Ty jsou aktualizovány na jednotlivých Kongresech Unie (v roce 2012 v Dauhá; 20.9 – 7.10. 2016 Istanbul; 9.8. – 22.8. 2021 Abidžan).[14][15][16] Obsahem akt Světové poštovní unie jsou:

Evropská unie[editovat | editovat zdroj]

  • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby.[17]

Česká[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Činnost pošty byla na území Česka regulována v minulosti těmito zákony:

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Držitelem poštovní licence Českého telekomunikačního úřadu podle zákona o poštovních službách je Česká pošta, s.p.

Údaje uváděné na poštovních zásilkách[editovat | editovat zdroj]

Na poštovních zásilkách mohou být uvedeny údaje upřesňující způsob, místo a čas dodání, případně informující o odesílateli. V mezinárodním styku to bývají například následující francouzské aj. nápisy:

  • »Á remettre en main propre« – „Dodání do vlastních rukou adresáta“
  • »Avis de réception« – „Dodejka“
  • »Colis exprès« – „Spěšnina“
  • »Destinataire« – „Adresát“
  • »Économique« – „Ekonomický“
  • »En mains propres« – „Do vlastních rukou“
  • »Expéditeur« – „Odesílatel“
  • »Fragile« – „Křehký“
  • »Non reclamé« – „Nevyžádáno“
  • »Par avion« – „Letecky“
  • »Poste restante« – „Zůstane na poště"
  • »Prioritaire« – „Přednostní“
  • »Recommandé« – „Doporučeně“
  • »Remboursement« – „Dobírka“
  • »Télégramme« – „Telegram“
  • »Urgent« – „Pilný“

Doručenka[editovat | editovat zdroj]

Doručenka (též dodejka)[19] je systém oznamující odesílateli zprávy, že jeho zpráva byla převzata. Může obsahovat i další informace o přijetí zprávy příjemcem jako jeho osobní údaje či konkrétní čas přijetí.[20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVÁČEK, Jiří. Zoubkovaný poklad. Praha: Nakladatelství Práce, 1979. 420 s. 24-123-79. Kapitola 1. Dědictví starých věků, s. 8. (česky) 
  2. PostAuto [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. 
  3. Österreichische Postbus Aktiengesellschaft [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. 
  4. Last Postbus reaches the end of the road. www.scotsman.com [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KAVKA, František. Zlatý věk Růží. České Budějovice: [s.n.], 1966. Dostupné online. S. 86. 
  6. Pošta v Nymburku vznikla v 16. století, MF DNES 01/06.
  7. ČTVRTNÍK, Pavel. Cesta pošty dějinami. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1977. 
  8. VOTOČEK, Emil. Monografie československých známek. Díl XIV. [s.l.]: [s.n.], 1978. S. 608. 
  9. Dějiny pošty v českých zemích. Praha: Česká pošta, 2000. 163 s. ISBN 80-86437-02-7, ISBN 978-80-86437-02-6. OCLC 85148412 
  10. 36/1951 Sb. Vládní nařízení, jímž se provádí zákon o úpravě podnikání v silniční dopravě. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. 
  11. Poštovní pravidla II: Dodatek 3. Ministerstvo spojů: [s.n.], 1959. 
  12. 29/2000 Sb. Zákon o poštovních službách. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  13. Rozhodnutí o udělení poštovní licence [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  14. MPO, Akta Světové poštovní unie, Dohá 2012
  15. Informace o ukončení 26. kongresu, Istanbul 2016 (anglicky). news.upu.int [online]. [cit. 2018-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-19. 
  16. 27. Kongres Světové poštovní unie | MPO. www.mpo.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  17. SMĚRNICE 97/67/ES o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  18. Nařízení vlády č. 178/2015 Sb., o stanovení minimálního počtu provozoven pro poskytování základních služeb [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  19. Změna ve způsobu dodávání Doporučených zásilek - vložení do schránky - 2009 - Česká pošta. www.ceskaposta.cz [online]. [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. 
  20. Dodejka – potvrzení o doručení dopisu. www.listonoska.cz [online]. [cit. 2020-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRATOCHVÍL, Jiří. Pražské pošty - historie a současnost. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-405-0
  • KUNA, František. Vývoj poštovnictví v Praze a dějiny Poštovního úřadu Praha 7 Masarykovo nádraží. Praha: vl.n., 1935. Dostupné online. Doprava pošty v Praze od nejstarších dob do zahájení železniční přepravy a zavedení vlakových pošt.. 
  • MARTÍNEK, Miloslav. Sborník Poštovního muzea 1978: Poštovní zákony z roku 1837 a 1946. [s.l.]: [s.n.] S. 74–92. 
  • WINTER, Zikmund. V ohradě měst a městských zdech. Svazek 9. Praha: Otto, 1916. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online. - kapitola Pošta a poslové před třemi věky. 
  • ZÁBĚHLICKÝ, Václav. Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v československých zemích (Od nejstarších dob až do převratu). Praha: vl. n., [1928]. 422 s. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]