Domácí vzdělávání v Hongkongu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hongkong
香港 (Xiānggǎng)
Noční pohled na Hongkong
Noční pohled na Hongkong
Geografie
Hlavní městoVictoria
Souřadnice
Rozloha1 114,35 km²
Nejvyšší bodTai Mo Shan (957 m n. m.)
Časové pásmo+8
Obyvatelstvo
Počet obyvatel7 509 200
Hustota zalidnění6 738,6 obyv./km²
Jazykkantonština, čínština, angličtina
Národnostní složení92,0 % Číňané
2,5 % Filipínci
2,1 % Indonésané
0,5 % Indové
0,3 % Nepálci
2,6 % jiní
Náboženstvíbuddhismus, taoismus, konfucianismus, křesťanství, islám, hinduismus, sikhismus, judaismus
Správa regionu
StátČínaČína Čína
Druh celkuzvláštní správní oblast
Podřízené celky18 obvodů
Vznik1997
Šéf administrativyCarrie Lam
MěnaHongkongský dolar (HKD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2344 CN-HK HK
Telefonní předvolba+ 852
Internetová doména.hk
Oficiální webwww.gov.hk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domácí vzdělávání, též individuální vzdělávání (ang. homeschooling), je druh moderního vzdělávání, které probíhá výhradně v prostředí domova s absencí sociálního prostředí školy. Jedinec je doma vyučován buďto rodičem nebo učitelem.

Prvně se tento druh vzdělávání objevuje v USA přibližně v 2. polovině 20. století. K tomuto kroku je většinou uvoleno poté, co rodinám odborný školní přístup přijde nedostačující a plnohodnotně nepodporuje individuální růst dítěte. Ve většině zemí světa je domácí vzdělávání legální (USA, Austrálie, Spojené Království, …), částečně přístupné pod omezujícími podmínkami (Česká republika, Rusko, Francie, …) nebo výhradně nelegální (Severní Korea, Turecko, Švédsko, …).[1]

Historie vzdělávání v Hongkongu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1842 byl Hongkong prohlášen britskou kolonií a sloužil čistě pro ekonomické a obchodní styky, zejména tedy s pevninskou Čínou. Evropští kolonizátoři na Hongkongu v té době nejevili zájem o kázání celoplošného vzdělávání, tedy alespoň co se týkalo velkých mas. Soustředili se primárně na elitu jako na své potenciální obchodní partnery a těm určitou formu edukace poskytli.[2]

S narůstajícím vlivem Komunistické strany Číny po konci 2. světové války na území ČLR se tento původní nezájem obrací a přerůstá v nový pohled na formu vzdělávání v Hongkongu – pozornost byla převedena na chudou část čínské společnosti a důležitou se stává myšlenka ovládání mas pomocí vzdělání.[2]

Povinná školní docházka byla v oblasti zavedena až roku 1971 jako jeden z motivů potlačení čínského nacionalismu, který stále sílil ze strany ČLR.[2] Zároveň se tímto krokem částečně opustilo od zneužívání levné dětské pracovní síly a bylo zcela nelegální pracovat do 14. roku dítěte. Roku 1979 se tato hranice posunula o rok výše, tedy 15 let.[2] Zavedením povinného docházení do škol na výuku se tak předešlo tomuto zneužívání.

Ke konci 20. století bylo rozhodnuto, že se Hongkongská oblast vrátí z područí Velké Británie do rukou Číny s tím rozdílem, že na následujících 50 let bude Hongkong fungovat jako zvláštní administrativní oblast s vlastní ekonomikou a právním systémem. V rámci edukace pak bylo třeba budoucí hongkongskou generaci před-připravit pro potenciální spojení se s Čínou a tedy se vzdělat i v tomto ohledu.[2] Nanejvýš žádoucí byly vědomosti v oblasti čínské historie, kultury, národní identity, ekonomiky, politiky a práv.

Počátky domácího vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv domácí vzdělávání v Hongkongu není kompletně ilegální, s příchodem 21. století se tento jev postupně více stává aktuálnějším tématem a čím dál tím více rodin se v této oblasti obrací k tomuto typu edukace. Právní norma samotného povinného školství je celkem nejednoznačná, a proto těžko hovořit o nahrazení právě domácím vzděláním.[2] Náležitou formu vzdělání má čínský lid ve své povaze od pradávna, primárně kvůli zrodu konfucianismu na téže území. Domácí vzdělávání těmto normativně zavedeným principům značně odporuje.

Vzdělávací úřad v Hongkongu[editovat | editovat zdroj]

Přestože není domácí vzdělávání v Hongkongu zcela zakázáno, není tak ani podporováno Vzdělávacím úřadem v Hongkongu (Educational Bureau of Hong Kong, EDB).[3] Neexistuje žádná oficiální forma žádosti o uznání domácího vzdělávání, a když i přes to rodič usnese za vhodné své dítě vzdělávat doma, může o tomto počinu EDB pouze informovat. Pokud taková rodina splňuje určité požadavky úřadu, EDB smí udělit tzv. "ne-souhlas" (ang. "non-disapproval"), se kterým je sice rodina uvolena učit své děti v prostředí domova, ale je limitována pravidelnými návštěvami úředníků, jenž mají za úkol zjistit proč a jak bude dítě vzděláváno do svých 15 let,[3] a navíc jsou v tomto ohledu povinni poskytovat mnoho podkladů a důkazů.

Jakmile se ale prokáže jakákoli neadekvátnost nedostačujících forem, či dokonce extrémní situace spojené s fyzickým či emočním zanedbáváním, EDB v tomto případě uděluje tzv. "příkazy k účasti" (ang. "attendance orders"), kdy v tomto momentě je rodič nucen uposlechnout a dítě poslat zpět do tamní školy. Není-li vyhověno, zodpovědná osoba může čelit pokutám, či dokonce vězení.[3]

Organizace EDiversity[editovat | editovat zdroj]

Organizace EDiversity (čínskými znaky: 教育大同, přepis v pinyinu: jiàoyù dàtóng) je nezisková organizace, která vznikla v Hongkongu roku 2014 prvotně jako skupina rodičů, co doma vzdělávala své děti, a která tímto projektem chtěla zvýšit povědomí o výjimečnostech každého dítěte zvlášť a o tom, že jak školní, tak i domácí vzdělávání může být různorodé a vzájemně se doplňovat, případně kombinovat.[4] V širším kontextu pak usilují i o to, aby tato vzájemná souhra vzdělávacích systémů napomohla k dalšímu vylepšení školství v Hongkongu.

EDiversity věří, že:

  1. Kreativita a individualita každého dítěte je jejich největším přínosem, mělo by to být respektováno a posilováno.[5]
  2. Všechny děti jsou různé a jsou schopny sebe-učení. Potřebují pro to jen prostor a vhodné podmínky.[5]
  3. Vzdělání by mělo být flexibilní a odpovídat potřebám každého dítěte zvlášť.[5]
  4. Volba vzdělání rodiče pro své dítě by měla být respektována - škola a domácnost by měly vzájemně spolupracovat na vytvoření co nejlepšího prostředí dítěte.[5]
  5. Rodiče i učitelé by měli dostat přístup a potřebné informace k nejnovějším výzkumům ve vzdělávacím oboru a zároveň mezi sebou spolupracovat a udržovat kontakt.[5]
  6. Vzdělávání není pouze o dětech, ale také o budoucnosti jednotlivce a celé společnosti, ve které se jedinec vyskytuje.[5]

Organizace je často spojována s dětmi, co vyžadují speciální asistenční potřeby nebo právě s domácím vzděláváním, ačkoliv jejich primárním cílem je:

"Aby každé dítě dosáhlo vzdělání, které jim bude vyhovovat a setká se s jejich potřebami, a aby se každé vzdělávání mohlo vzájemně doplňovat a uskutečňovat společně, s cílem vylepšit svět."[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Education Bureau na anglické Wikipedii.

  1. Countries for Home Schooling. uEmigrate [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f ERLINGS, Esther. Don’t Ask, Do(n’t) Tell: Homeschooling in Hong Kong. Asian Journal of Law and Society. 2019-11, roč. 6, čís. 2, s. 307–319. Dostupné online [cit. 2024-03-26]. ISSN 2052-9015. DOI 10.1017/als.2018.13. (anglicky) 
  3. a b c RILEY, Gina. Unschooling In Hong Kong: A Case Study [online]. Journal of Unschooling and Alternative Learning, 2016 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
  4. Our History. EDIVERSITY 教育大同 [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (čínsky) 
  5. a b c d e f Our Mission, Vision, and Beliefs. EDIVERSITY 教育大同 [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (čínsky) 
  6. Welcome Message. EDIVERSITY 教育大同 [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (čínsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]