Demokratická strana (Itálie)
| Demokratická strana | |
|---|---|
| Partito Democratico | |
 | |
| Zkratka | PD |
| Datum založení | 14. února 2007 |
| Předseda | Valentina Cuppi |
| Lídr | Elly Schlein |
| Prezident | Stefano Bonaccini |
| Zakladatel | Walter Veltroni |
| Sídlo | Via Sant'Andrea delle Fratte 16, Řím |
| Předchůdce | Levicoví demokraté La Margherita menší strany |
| Ideologie | sociální demokracie křesťanská levice třetí cesta sociální liberalismus proevropanismus |
| Politická pozice | středolevice |
| Evropská strana | Strana evropských socialistů |
| Politická skupina EP | Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů |
| Koalice | Středolevicová koalice |
| Stranické noviny | L'Unità (2007–2017) Europa (2007–2014) Democratica (2017–2019) |
| Počet členů | 374 786 (2018) |
| Barvy | červená zelená |
| Volební výsledek | 19,1 % (Volby 2022) |
| Oficiální web | partitodemocratico.it |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Poslanecká sněmovna | 69/400
|
| Senát republiky | 38/200
|
| Evropský parlament | 21/76
|
| Regionální parlamenty | 199/897
|
| Guvernéři regionů | 4/21
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Demokratická strana (italsky Partito Democratico, PD) je italská středolevicová politická strana. Vznikla roku 2007 a představuje největší tradiční stranu na italské levici. V posledních volbách v roce 2022 skončila na druhém místě s 19 procenty hlasů. V jejím čele je od roku 2023 Elly Schleinová. V současnosti je v opozici.
Strana byla od svého vzniku do roku 2008 ve vládě s premiérem a zakladatelem PD Romanem Prodim; poté byla jedno volební období v opozici. Mezi lety 2013 a 2018 byla hlavní stranou vládní koalice pod premiéry Enrikem Lettou, Matteem Renzim a Paolem Gentilonim (všechno členové PD). Poté byla strana v opozici až do roku 2019, kdy získala zastoupení v kabinetech nestraníků Giuseppa Conteho (2019-2021) a Maria Draghiho (2021-2022).
Přestože (hlavně za vedení Mattea Renziho) byla strana ovlivněna sociálním liberalismem a progresivismem Třetí cesty, hlavní ideologické trendy PD jsou sociální demokracie a křesťanská levicová tradice.
Mezi prominentní členy strany patří bývalí lídři Walter Veltroni, Dario Franceschini, Maurizio Martina nebo Nicola Zingaretti; v neposlední řadě starosta Říma Roberto Gualtieri. Ve straně také působili prezidenti Itálie Giorgio Napolitano a Sergio Mattarella i tři bývalí premiéři Romano Prodi, Giuliano Amato a Massimo D'Alema. Za účelem vedení vlastní formace stranu opustili centristé Matteo Renzi a Carlo Calenda, stejně jako levicově orientovaný předseda Senátu Pietro Grasso.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Strana byla založena 14. října 2007 spojením několika středolevých formací, jež ve volbách roku 2006 byly součástí Hnutí Olivovník a koalice Unie. Volbami roku 2013 se Demokratická strana stala nejsilnější politickou silou Itálie a z jejích řad vzešli tři po sobě následující premiéři: Enrico Letta (2013–2014), Matteo Renzi (2014–2016) a Paolo Gentiloni (2016–2018).
Ve volbách v březnu 2018 se se ziskem 18,72 % stala nejsilnější stranou Středolevicové koalice. Celá koalice však získala jen 122 mandátů v Poslanecké sněmovně, což je poměrně velká ztráta oproti 227 mandátům Hnutí pěti hvězd nebo 265 mandátům, které získala Středopravicová koalice. Špatný volební výsledek vyústil v rezignaci lídrem Mattea Renziho. Vládu sestavilo populistické Hnutí pěti hvězd a Liga severu, demokraté se tak ocitli v opozici.[1] Do čela strany byl následně zvolen Nicola Zingaretti, představitel levicového křídla PD.[2]
Během vládní krize v září 2019 nicméně Liga opustila vládu, což otevřelo dveře k překvapivému vytvoření koalice Demokratické strany a Hnutí pěti hvězd.[3]
Krátce po vstupu do vlády Renzi z Demokratické strany vystoupil a založil novou stranu Italia Viva, což zdůvodnil mimo jiné neshodami se směřováním demokratů.[2]
Italia Viva v lednu 2021 odešla z vládní koalice, která tím přišla o většinu. Krize skončila vytvořením vlády Maria Draghiho, do níž vstoupila většina významných politických stran z celého ideologického spektra, a to včetně Demokratické strany, jež si tak zachovala vládní zastoupení.[4]
Na začátku března téhož roku Zingaretti oznámil rezignaci; svůj krok zdůvodnil zahanbením z vnitrostranických sporů.[5] Do pozice lídra se poté vrátil expremiér Enrico Letta.[6]
Volební výsledky
[editovat | editovat zdroj]Poslanecká sněmovna
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | Postavení | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | |||
| 2008 | 12 434 260 | 33.1 | 217/630
|
2. | Opozice | |
| 2013 | 8 934 009 | 25.5 | 297/630
|
▲80 | ▲1. | Vláda |
| 2018 | 6 161 896 | 18.8 | 112/630
|
▼185 | ▼3. | Vláda[p 1] |
| 2022 | 5 356 180 | 19.1 | 69/400
|
▼ | ▲2. | Opozice |
Senát
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | ||
| 2008 | 11 052 577 | 33.1 | 118/315
|
2. | |
| 2013 | 8 400 255 | 27.4 | 112/315
|
▼6 | ▲1. |
| 2018 | 5 783 360 | 19.1 | 54/315
|
▼58 | ▼4. |
| 2022 | 5 220 256 | 18.9 | 40/200
|
▲ | ▲2. |
Evropský parlament
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | ||
| 2009 | 8 008 203 | 26.1 | 21/72
|
2. | |
| 2014 | 11 203 231 | 40.1 | 31/73
|
▲10 | ▲1. |
| 2019 | 6 089 853 | 22.7 | 19/76
|
▼12 | ▼2. |
| 2024 | 5 635 970 | 24.1 | 21/76
|
▲2 | ▬ 2. |
Regionální parlamenty
[editovat | editovat zdroj]| Region | Rok | Hlasy | % | Mandáty | ± |
|---|---|---|---|---|---|
| Údolí Aosty | 2020 | 10 106 | 15.3 | 7/35
|
|
| Piemont | 2024 | 395 710 | 23.9 | 13/51
|
|
| Lombardie | 2023 | 628 774 | 21.2 | 18/80
|
|
| Jižní Tyrolsko | 2023 | 9 707 | 3.5 | 1/35
|
|
| Tridentsko | 2023 | 38 689 | 16.7 | 8/35
|
|
| Benátsko | 2020 | 244 881 | 11.9 | 7/51
|
|
| Furlansko-Julské Benátsko | 2023 | 65 143 | 16.5 | 10/49
|
|
| Emilia-Romagna | 2020 | 749 976 | 34.7 | 23/50
|
|
| Ligurie | 2024 | 160 063 | 28.5 | 9/31
|
|
| Toskánsko | 2020 | 560 981 | 34.7 | 23/41
|
|
| Marche | 2020 | 156 394 | 25.1 | 8/31
|
|
| Umbrie | 2019 | 93 296 | 22.3 | 5/21
|
|
| Lazio | 2023 | 313 023 | 20.3 | 11/51
|
|
| Abruzzo | 2024 | 117 497 | 20.3 | 6/31
|
|
| Molise | 2023 | 17 031 | 12.0 | 3/21
|
|
| Kampánie | 2020 | 398 490 | 16.9 | 9/51
|
|
| Apulie | 2020 | 289 188 | 17.3 | 17/51
|
|
| Basilicata | 2024 | 36 254 | 13.9 | 3/21
|
|
| Kalábrie | 2021 | 100 437 | 13.2 | 6/31
|
|
| Sicílie | 2022 | 238 761 | 12.8 | 11/70
|
|
| Sardinie | 2024 | 94 411 | 13.8 | 11/60
|
Současné vedení
[editovat | editovat zdroj]- Lídr (Segretario): Elly Schlein (od 2023)
- Předseda (Presidente): Stefano Bonaccini (od 2023)
- Místopředsedkyně: Chiara Gribaudo (od 2023)
- Lídryně v Poslanecké sněmovně: Chiara Braga (od 2023)
- Lídryně v Senátu: Francesco Boccia (od 2023)
Seznam lídrů
[editovat | editovat zdroj]| Jméno | Ve funkci | ||
|---|---|---|---|
| Od | Do | ||
|
Walter Veltroni | 14. října 2007 | 21. února 2009 |
.jpg)
|
Dario Franceschini | 21. února 2009 | 7. listopadu 2009 |
|
Pier Luigi Bersani | 7. listopadu 2009 | 20. dubna 2013 |
|
Guglielmo Epifani | 11. května 2013 | 15. prosince 2013 |
|
Matteo Renzi | 15. prosince 2013 | 12. března 2018 |
|
Maurizio Martina | 7. července 2018 | 17. listopadu 2018 |
|
Nicola Zingaretti | 17. března 2019 | 14. března 2021 |
|
Enrico Letta | 14. března 2021 | 12. března 2023 |
.jpg)
|
Elly Schlein | 12. března 2023 | úřadující |
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V Itálii složila přísahu Conteho vláda populistů, chce snížit daně a zvýšit sociální výdaje. EU se obává odklonu od úsporných opatření. iHNed.cz [online]. 2018-06-01 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Demokraty v Itálii štěpí Renziho nová strana. Její vznik je i na divoké poměry tamní politiky výjimečný. Lidovky.cz [online]. 2019-09-22 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Italský premiér Conte dokázal sestavit novou koaliční vládu Hnutí pěti hvězd a Demokratické strany. iHNed.cz [online]. 2019-09-04 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Itálie má nového premiéra. Kabinet bývalého šéfa Evropské centrální banky Draghiho podporuje široká koalice. iHNed.cz [online]. 2021-02-13 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ GHIGLIONE, Davide. Zingaretti quits as chief of Italy’s Democratic party over infighting. Financial Times [online]. 2021-03-04 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ ROBERTS, Hannah. Italy’s ex-PM Enrico Letta returns to lead Democratic Party. Politico [online]. 2021-03-14 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (v angličtině)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Demokratická strana na Wikimedia Commons
