Dějiny prehistorické Británie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dějiny Anglie
Vlajka Anglie
prehistorická Británie (do 43)
Stonehenge

Dějiny prehistorické Británie zahrnují časové období zhruba od poslední části pravěku do ovládnutí Británie Římany v roce 43. Období pravěku je rozděleno do několika částí, i když časové hranice mezi nimi jsou pozvolné. Ty se obecně liší od těch, které se používají pro kontinentální Evropu.

Paleolit[editovat | editovat zdroj]

Prvním obdobím, o kterém je známo, že Británii obýval člověk je paleolit. Toto časově rozsáhlé období přineslo několik období zalednění, která významně poznamenala osídlení této oblasti člověkem. Británii v té době obývaly tlupy lovců a sběračů, kteří cestovali po celé severní Evropě za stády zvěře nebo se pokoušeli rybařit.

Některé výzkumy DNA naznačují, že 21% mateřské linie v současné Británii pochází z období před dobou ledovou a 51% z pozdního paleolitu. Nicméně některé studie Y-chromozomu ukazují, že 50 až 100% mužské populace migrovalo do Anglie v posledních asi 2 500 letech, a většina zřejmě v době invaze anglosasů. Některé jiné studie zase ukazují na genetické spojení mezi obyvateli Británie a Basky.

Starý paleolit[editovat | editovat zdroj]

Z nálezů kostí a kamenných nástrojů na pobřeží u Happisburghu v Norfolku u Pakefieldu v Suffolku je zřejmé, že člověk obýval Británii zhruba před 700 000 lety. V té době byla jižní a západní Británie spojena s kontinentem širokým pruhem země, který umožňoval volný pohyb. V místě současného Lamanšského průlivu tekla široká řeka do které vtékaly přítoky, z nichž později vznikly Temže a Seina. Archeologické vykopávky z Boxgrove v Sussexu ukazují na příchod Homo heidelbergensis v období asi před 500 000 lety. Tito lidé vyráběli Acheuléenské kamenné nástroje a lovili velkou zvěř. Byli schopni hnát slony, nosorožce a hrochy k útesům nebo vyhloubeným jámám kde je snadněji zabili.

Následné extrémně chladné období vyhnalo člověka z Británie a k dalšímu osídlování došlo až v dalším období s počátkem před asi 300 000 lety a skončilo asi před 200 000 lety. Z tohoto období pocházejí nástroje nalezené u Barnfield Pit v Kentu. Z té doby také pochází pazourkové nástroje vyrobené Levalloiskou technikou zřejmě pocházející od lidí, kteří přišli z Afriky. Dokonalejší technologie výroby zbraní umožňovala efektivnější lov a tím se Británie stala hodnotnějším místem pro osidlování až do dalšího chladného období asi před 352 000 až 130 000 lety.

Nicméně existují jen mizivé známky obydlení Británie v období před 130 000 až 110 000 lety. Voda z tajících ledovců vzniklých v předchozím mrazivém období oddělila Británii od kontinentu. Dále se zdá, že malé známky osídlení Británie jsou způsobeny i tím, že v té době došlo k poklesu populace i na kontinentu.

Střední paleolit[editovat | editovat zdroj]

Z období před 180 000 až 60 000 lety neexistují žádné nálezy potvrzující přítomnost člověka v Británii. V období před 60 000 až 40 000 lety byla Británie lučinatá země kde se vyskytovali obrovští jeleni, mamuti, nosorožci a masožravé šelmy. Homo neanderthalensis dorazil do Británie asi před 40 000 lety.

Pozdní paleolit[editovat | editovat zdroj]

Známky osídlení neandrtálci jsou v této době již řídké a okolo roku 30 000 př. n. l. se objevují první pozůstatky moderního člověka – Homo sapiens. Nejznámějším nalezištěm z tohoto období je pohřebiště Červené paní z Paviland na pobřeží současného jižního Walesu. Poslední doba ledová pokryla Británii ledem před 70 000 až 10 000 lety. Toto studené období vytlačilo člověka z Británie zřejmě do jižní Francie. Naleziště u Gough Cave v Somersetu datovaná do období před 12 000 lety ale ukazují, že se vrátil a podle vývoje teploty se opakovaně stáhl na kontinent. V Británii té doby převládla tundra.

První pozoruhodnou kulturou pozdního paleolitu je Creswellianská industrie s listovými tvary používanými zřejmě jako hroty šípů. V té době byly vyráběny kvalitnější pazourkové zbraně, ale používaly se i kosti, parohy, skořápky, jantar, zvířecí zuby a mamutí kly. Ty byly tvarovány pro nástroje ale i šperky a kyje. Pazourek byl dopravován do míst, kde byl jeho výskyt vzácný. Například nástroj z jeskyně v Devonu je vyroben z kamene pocházejícího z místa asi 160 km vzdáleného - Salisbury Plain. To je vysvětlováno jako velká pohyblivost tehdejších obyvatel, kteří sebou nosili polotovary pro zbraně a jiné náčiní místo neopracovaného kamene.

Převažujícími zvířaty, která tehdejší lidé lovili, byli divocí koně a jeleni i když jejich kořistí se v menší míře stávala i ostatní zvířata od zajíců po mamuty. Z mála informací v archeologických nálezech se zdá, že pohřbívání předcházelo stahování z kůže, rozdělení mrtvoly a uložení jejich kostí do jeskyně. Umělecké vyjádření bylo omezeno na vyřezávaní kosti s výjimkou malby v jeskyních u Creswellu a Mendipu, které tvoří výjimku.

Období před 12 700 až 11 500 lety bylo chladnější a suší než předchozí období. To způsobilo úbytek lovné zvěře, i když se plocha lesů zvětšovala. Výroba nástrojů v této době se orientovala na malé nástroje a nástroje z kostí a parohů byly méně obvyklé. Z té doby se ale dochovala mnohá naleziště a častější je i výskyt stanovišť pod otevřeným nebem.

Mezolit[editovat | editovat zdroj]

Na počátku Holocénu asi před 10 000 lety skončila poslední doba ledová. Teplota stoupala a dosahovala přibližně úrovně současného období. V době před zhruba 9 500 lety voda z tajících ledovců oddělila Británii a Irsko a asi před 6 500 lety došlo k poslednímu oddělení od kontinentu. Teplejší klima změnilo původně arktickou krajinu na les, v němž převládala borovice, bříza a olše. Tato změna prostředí snížila počty sobů a divokých koní, kteří byli nahrazeni losy, jeleny, divokými prasaty a praturem, což si vyžádalo změnu techniky lovu.

Nástroje byly doplněny o háčky tak, aby se zbraň zachytila v těle lovené zvěře a snížila se tak možnost jejího úniku. V archeologických vykopávkách z té doby se objevují dřevěné nástroje jako teslice i když se stále ještě používaly nástroje s pazourkovou čepelí. Pro výhody při lovu zvěře došlo k ochočení psa. Osídlení člověkem se v té době rozšířilo až na sever Skotska. Naleziště známek života v mezolitu zahrnují Mendip, Starr Carr v Yorkshire a Oronsay na Vnitřních Hebridách. Poblíž Howicku v Northumberlandu byly objeveny zbytky kruhové stavby, která byla zřejmě používána jako obydlí. Způsob života se změnil na sezónní nebo i trvalé obydlení určitého území s mnohem kratšími přesuny než tomu bylo v předchozím období, kdy člověk cestoval za stády zvěře.

Mezolit – Neolit[editovat | editovat zdroj]

Nárůst populace se schopností využít přírodní zdroje v období mezolitu vedl v některých případech k místnímu vyčerpání těchto zdrojů. Pozůstatky mezolitického jelena u Poulton-le-Fylde v Lancashire ukazují na to, že byl třikrát zraněn a vždy unikl, což dokládá neúspěch při jeho lovu. Několik neolitických památek bylo nalezeno v místech původního mezolitického osídlení, ale spojitý vývoj je doložen jen zřídka. Zemědělství a chov domácích zvířat se začalo uplatňovat v Británii asi kolem roku 4 500 př. n. l. z důvodu zajištění obnovitelného zdroje potravy. Původní styl života zaměřený na lov a sběr se postupně, vlivem lepšího využití přírodních zdrojů, změnil na stabilnější osídlení daného území jednotlivými tlupami. Od období pozdního mezolitu docházelo k postupnému oteplení.

Neolit[editovat | editovat zdroj]

Neolit byl obdobím, kdy docházelo ke zdokonalení využití rostlin a chovů dobytka, i když není zcela zřejmé, zda k tomu docházelo tím, že tento rozvoj vytvářeli domácí obyvatelé nebo ho přinesli nájezdníci z kontinentu, kteří je nahradili. Pylová analýza ukazuje, že lesy byly postupně vytlačovány loukami. Zimy byly asi o 3 °C studenější, ale léta asi o 2,5 °C teplejší než v současnosti.

Zemědělství a usedlejší styl života umožňuje komplexnější sledování změn stylu života než období mezolitu. Neolitická revoluce vedla k usedlejšímu stylu života a postupně docházelo k rozdělení společnosti na rozdílné skupiny zemědělců, umělců a vůdců. Lidé mýtili lesy, aby tak získali plochu pro pěstování pšenice nebo ječmene a chov skotu a prasat a později i ovcí a koz. V té době bylo běžné, že lidé bydleli v jeskyních.

První stavby opevnění v Británii pocházejí z počátku neolitu. Vyvinuly se zřejmě z dlouhých domů, i když nebyly nalezeny vesnice postavené v tomto stylu ale pouze jednotlivé domy. Vzrůstající schopnost využití životního prostředí je zřejmé z nálezu dřevěné cesty u Sweet Track pocházející z roku 3807 př. n. l. vybudované přes mokřiny v oblasti Somersetu. Typickými nálezy z té doby jsou šupinové hroty šipky, kruhová keramika a leštěné sekery. Dokladem využití kravského mléka jsou pozůstatky obsahu v keramických nádobách u Sweet Track. Použití dřevěných nástrojů bylo v té době zcela běžné. Začaly se také objevovat kamenné kruhy a pohřebiště jednotlivců.

Doba bronzová[editovat | editovat zdroj]

Pohárková keramika spolu s plochými sekyrami a pohřbíváním do země se v Anglii objevila v letech 2475 až 2315 př. n. l. V té době byl vztyčen pískovcový kruh a triliton ve Stonehenge. Výroba pohárků importovaná z kontinentu přispěla k rozvoji zpracování kovů. Zpočátku byla používána měď ale asi od roku 2150 př. n. l. kováři objevili zpracování bronzu (který je mnohem tvrdší než měď) smícháním mědi s malým množstvím cínu. V následujících letech bronz nahradil kámen ve výrobě nástrojů a zbraní.

Británie měla velké a lehce dostupné zásoby cínu v oblasti Cornwallu a Devonu na jihozápadě Anglie, jejichž těžba byla v té době zahájena. Okolo roku 1600 př. n. l. nastal v této oblasti vzestup obchodu, protože Britové začali cín vyvážet do celé Evropy. Pozůstatky přístavů z té doby byly nalezeny u Banthamu v Devonu a u Mount Batten. Měď byla těžena u Great Orme v severním Walesu. Lidé té doby byli schopni vytvářet i ozdobné ornamenty ze zlata (nálezy z centra jižní Anglie).

Lidé v rané době bronzové pohřbívali své zemřelé pod hliněné mohyly a často do hrobu pokládali pohárky. Později se začala používat kremace a popel byl ukládán do uren s přiloženými kovovými předměty (například dýky). Lidé té doby byli autory mnoha známých staveb jako je pozdní fáze Stonehenge nebo Seahenge. Bydleli v kruhových obydlích. Jejich potrava zahrnovala skot, vepře, jeleny, ryby a ptáky. Vyráběli sůl a Pýtheás uvádí, že Britové byli zdatní pěstitelé pšenice.

Starší doba železná[editovat | editovat zdroj]

Okolo roku 750 př. n. l. dorazila do Británie z jižní Evropy technologie výroby železa. Železo je mnohem pevnější a dostupnější než bronz. Výroba železa způsobila revoluci v mnoha aspektech života společnosti, především v zemědělství. Železné pluhy byly schopny zorat půdu mnohem rychleji a do větší hloubky a železné sekery umožnily rychleji vymýcení lesa pro pozdější zemědělské využití. Existovaly mnohé uzavřené obydlené oblasti a vlastnictví půdy začalo být důležitým znakem bohatství.

Okolo roku 500 př. n. l. byla větší část Britských ostrovů osídlena Kelty. Byli schopnými obchodníky a vyráběli spletitě zdobené zlaté šperky a bronzové a železné zbraně. Lidé v té době žili v organizovaných kmenových skupinách vedených náčelníkem.

Vlivem nárůstu obyvatel docházelo mezi jednotlivými kmeny k válkám. Tyto války byly zřejmě důvodem stavby tvrzí. Některé z těchto staveb ale mohly být určeny pro ochranu dobytka. Okolo roku 350 př. n. l. byla větší část těchto staveb opuštěna, ale zbytek byl dostavěn a posílen. Velké zemědělské usedlosti produkovaly velké množství potravin a římské prameny uvádí, že Británie exportovala honicí psy, zvířecí kožešiny a otroky.

Mladší doba železná[editovat | editovat zdroj]

Poslední století před invazí Římanů bylo poznamenáno přílivem utečenců z Galie, kteří byli vytlačení Římskou expanzí okolo roku 50. př. n. l. Usidlovali se hlavně v oblasti okolo Winchesteru. Kmen Parisiů, který měl kulturní styky s kontinentem, se usadil v severovýchodní Anglii.

Okolo roku 175 př. n. l. dosáhlo vzestupu hrnčířství v oblasti Kentu, Hertfordshire a Essexu. Kmeny na jihovýchodě Anglie byly částečně pořímštěny a vytvořily první větší sídla (oppida) dost velká na to aby mohla být nazývána městy.

Poslední období před vpádem Římanů přineslo významné změny v životě společnosti. Okolo roku 100 př. n. l. se začaly železné mince užívat jako platidlo a obchod v rámci země i s Evropou vzkvétal i díky velkému nerostnému bohatství Británie. Rozvíjela se i ražba mincí založená na vzorech kontinentu ale s vyraženými obrazy místních náčelníků.

Starověký Řím se rozpínal a začal se zajímat o Británii, zřejmě především pro rozsáhlé zásoby nerostných surovin.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prehistoric Britain na anglické Wikipedii.