Lancasterové
Jindřich IV.
30. září 1399 – 20. březen 1413
Jindřich V.
21. březen 1413 – 31. srpen 1422
Jindřich VI.
31. srpen 1422 – 4. březen 1461
Lancasterové byli jedna větev královského rodu Plantagenetů. Byli jednou ze soupeřících stran války růží – občanské války v Anglii a Walesu v 15. století. Z rodu Lancasterů pocházeli tři angličtí králové - Jindřich IV., Jindřich V. a Jindřich VI.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Lancasterové svůj původ odvozovali od Jana z Gentu, třetího syna Eduarda III. Jan jako třetí syn nedostal příliš velké dědictví a bohatým se stal prostřednictvím sňatku s Blankou z Lancasteru, jejímž věnem byla rozsáhlá panství hrabství Leicesterského a Lancasterského. Tímto sňatkem se stal druhým nejbohatším šlechticem po králi. Poté, co ho jeho synovec Richard II. jmenoval vévodou z Lancasteru, stal se i vlivnou politickou osobností. Po jeho smrti roku 1399 byly jeho pozemky zabaveny.
Gentův vypovězený syn a dědic Jindřich z Bolingbroke se vrátil do země s vojskem, aby si vydobyl zpět právo na lancasterské panství. V letech 1399-1413 pak vládl jako Jindřich IV.
Vláda[editovat | editovat zdroj]
Jindřichovým nástupcem na anglickém trůnu se stal jeho syn Jindřich V. a jeho nástupcem byl vnuk Jindřicha IV, Jindřich VI. Jindřich VI. byl neoblíbeným králem, který trpěl občasnými záchvaty duševní choroby. Roku 1461 byl svržen a uvězněn Eduardem z rodu Yorků, který se prohlásil králem jako Eduard IV.
Jindřich VI. vybojoval svůj návrat na trůn roku 1470, ale po jednom roku byl z trůnu znovu svržen Eduardem IV. Jindřich zemřel roku 1471 ve vězení, dva týdny poté, co jeho syn a dědic Eduard z Westminsteru padl v bitvě u Tewkesbury. Tím zemřel poslední legitimní dědic Jana z Gentu.
Králové Anglie z rodu Lancasterů:
- Jindřich IV. (3. duben 1366 – 20. březen 1413) – vládl v období 30. září 1399 – 20. březen 1413
- Jindřich V. (16. září 1387 – 31. srpen 1422) – vládl v období 21. březen 1413 – 31. srpen 1422
- Jindřich VI. (6. prosinec 1421 – 21. květen 1471) – vládl v období 31. srpen 1422 – 4. březen 1461
Tudorové[editovat | editovat zdroj]
Jedním z podporovatelů Lancasterů byla rodina Beaufortů, odvozující svůj původ od Jana z Gentu a jeho milenky Kateřiny Swynfordové. Poté, co se s ní roku 1396 Jan z Gentu oženil (asi 25 let poté co se jim narodil první syn), obdržel potvrzení legitimity tohoto svazku papežskou bulou. Tento akt byl doplněn schválením zákona parlamentem, ale názory na to, jestli Beaufortové mají nárok na anglický trůn, se rozcházely.
Po zániku rodu Lancasterů se dědicem tohoto rodu prohlásil nepříliš známý Jindřich Tudor, který z exilu v Bretani dokládal své právo na majetek Lancasterů prostřednictvím své matky Markéty Beaufortové, vnučky Jana Beauforta, nejstaršího syna Jana z Gentu. Roku 1485 se Jindřichovi Tudorovi podařilo svrhnout nepopulárního krále Richarda III. a stal se anglickým králem jako Jindřich VII. To ale neznamenalo návrat rodu Lancasterů na anglický trůn, protože Jindřich se oženil s Alžbětou z rodu Yorků a položili tak základ rodu Tudorů.
Dědictví[editovat | editovat zdroj]
Dědictví rodu Lancasterů, známé jako Lancasterské vévodství, zůstalo majetkem královského rodu do současnosti a anglický panovník je i vévodou z Lancasteru. Roku 2007 byl majetek Lancasterského vévodství oceněn hodnotou 397 miliónů liber a výnosy z tohoto panství tvoří hlavní část příjmu panovníka.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku House of Lancaster na anglické Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lancasterové na Wikimedia Commons
