Corpus separatum (Fiume)
| Město Fiume a jeho okrsek Fiume város és kerülete (maďarsky) Stadt Fiume mit Gebiet (německy) Città di Fiume e dintorni (italsky) Grad Rijeka i okolica (chorvatsky)
| |||||||
| Motto Indeficienter | |||||||
Geografie
| |||||||
Fiume (Rijeka)
| |||||||
Rozloha
|
21 km² (1910)[1]
| ||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel
|
49 608 (1910)[1]
| ||||||
| Státní útvar | |||||||
 Uhersko
| |||||||
Vznik
|
|||||||
Zánik
|
|||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
.svg){kind=small}
Corpus separatum, latinský termín pro „oddělené tělo“, odkazuje na status města Fiume (moderní Rijeka, Chorvatsko), které získalo zvláštní právní a politické postavení odlišné od svého okolí pod vládou Uherského království. Formální název Město Fiume a jeho okrsek (maďarsky Fiume város és kerülete[3]) byl zaveden císařovnou Marií Terezií v roce 1779 a určoval poloautonomní postavení Fiume v rámci habsburské monarchie, a to až do rozpadu Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918.
Počátky[editovat | editovat zdroj]
Marie Terezie se svým panovnickým rozhodnutím z 2. října 1776 vzdala državy Fiume, které dlouhou dobu spravovala spolu s přilehlými dědičnými vnitřními rakouskými lény Habsburků v rámci Svaté říše římské, a předala je Uherskému království, jehož byla rovněž královnou, s cílem podpořit obchod. Protože Uhry byly vzdáleny asi 500 kilometrů, bylo město zpočátku připojeno k habsburskému Chorvatskému království, jehož území začínalo východně od městských hradeb. Chorvatsko vládlo v personální unii s Uhrami od roku 1102 a tvořilo s nimi Země Koruny svatoštěpánské.
O dva a půl roku později Marie Terezie jako uherská královna královským reskriptem z 23. dubna 1779 podřídila město přímo uherské koruně jako corpus separatum (tedy nikoli jako součást Chorvatska, které bylo v personální unii s Uhrami). Protože Fiume mělo pro Uhry plnit podobnou funkci jako císařské svobodné město Terst pro habsburské země, chtěli uherští stavové (pravděpodobně i královna) poskytnout městu podobnou míru institucionální autonomie, jakou již měl Terst. Podle reskriptu Marie Terezie bylo Fiume vytvořeno corpus separatum – tedy politický útvar s větší autonomií než svobodné říšské město nebo uherské hrabství a s územím srovnatelným s ostatními partes adnexae tvořícími Svatoštěpánskou korunu. Postavení města tak bylo srovnatelné s postavením regna: jak byl Terst považován za korunní zemi rakouských dědičných zemí (Erblande), tak bylo Fiume považováno za pars adnexa ke koruně.
Po královském reskriptu z 23. dubna 1779 se připravila půda pro všechny politické střety, které se ve Fiume odehrávaly více než půldruhého století. V jistém smyslu lze říci, že celé následující dějiny, byly dlouhou poznámkou pod čarou o tom, jak interpretovat oba akty z let 1776 a 1779. Tento akt představoval precedens pro uherskou ústavní praxi, neboť to bylo poprvé, kdy byla část Svaté říše římské (a dědičné léno Habsburků) přidělena uhersko-chorvatskému království. Protože chorvatské a uherské stavy měly ve vztahu k Fiume velmi rozdílné zájmy, vytvořily velmi odlišné interpretace reskriptu. Chorvaté odmítali přijmout uherský výklad dokumentu – odmítali, aby mohlo být město vyňato z okolního území, které již bylo začleněno do komitátu.
Během napoleonských válek bylo město krátce součástí ilyrských provincií, čímž jeho status corpus separatum skončil. V roce 1822 bylo Fiume navráceno uherské koruně; po revoluci v roce 1848 a po přijetí rakouské březnové ústavy bylo město začleněno do autonomního Chorvatského království jako sídlo komitátu bez zvláštní autonomie.
Chorvatsko-uherská dohoda[editovat | editovat zdroj]
V roce 1868, po rakousko-uherském vyrovnání z roku 1867, kterým vzniklo Rakousko-Uhersko, bylo Chorvatsku umožněno vyjednávat s Uhrami o vlastním vyrovnání. Konečné chorvatsko-uherské vyrovnání ponechalo otázku vlastnictví državy Fiume nevyřešenou, a to až do budoucích jednání podle článku 66 podle chorvatské verze, zatímco v uherské verzi bylo Fiume prohlášeno za Corpus separatum přímo spojené se zeměmi Svatoštěpánské koruny, tudíž nespadalo do oblasti chorvatské autonomie v rámci království, ale do oblasti společného uherského parlamentu a vlády. Každý ze sněmů pochopitelně podepsal příslušnou smlouvu, ale když obě verze putovaly k císaři Františku Josefu I. k podpisu, byl přes chorvatskou verzi přelepen list papíru (kriptika) obsahující chorvatský překlad uherského nároku na Fiume.[4] Vyrovnání bylo definováno jako provizorium. Pro definitivní vyrovnání byla nutná dohoda Uherska, Chorvatska a Fiume, které nebylo až do rozpadu Rakouska-Uherska v říjnu 1918 nikdy dosaženo.
Corpus separatum (1870–1918)[editovat | editovat zdroj]
Správa Corpus separatum byla upravena statutem, který 17. dubna 1872 vydal uherský ministr vnitra. V čele Fiume a jeho okrsku (maďarsky Fiume város és kerülete) stál guvernér jmenovaný přímo králem na návrh uherského ministerského předsedy. Guvernér měl nárok na členství v magnátské komoře. Městská samospráva byla svěřena 56členné Rappresentanza, jejíž mandát trval 6 let. Občané měli právo volit svého zástupce do sněmovny reprezentantů. Od roku 1896 uherská vláda setrvale omezovala rozsah obecní samosprávy, která prakticky skončila v roce 1913.
Fiume a okrsek spravovaný jako corpus separatum měly celkovou rozlohu 21 km² a skládaly se z města a tří vesnic:
- Cosala (italsky) či Kozala (chorvatsky)
- Drenova (italsky a chorvatsky)
- Plasse (italsky) či Plase (chorvatsky)
Po roce 1918[editovat | editovat zdroj]
Území bylo po skončení první světové války zapojeno do série událostí, které po různých vojenských okupacích (nejdéle trvala okupace vedená Gabrielem D'Annunziem, nazývaná také Italské regentství Carnaro) vedly k vytvoření efemérního nástupnického útvaru Svobodného státu Fiume.
Svobodný stát existoval oficiálně 4 roky, než byl v roce 1924 vojensky obsazen a nakonec připojen k Italskému království jako součást provincie Fiume, což znamenalo konec historické autonomie.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V roce 1900 mě corpus separatum 38 955 obyvatel a do roku 1910 počet obyvatel vzrostl na 49 608. Podle sčítání lidu provedeném Italskou národní radou Fiume (italsky Consiglio Nazionale Italiano di Fiume) v prosinci 1918 poté, co Italská armáda převzala kontrolu nad městem, klesl počet obyvatel v důsledku první světové války na 45 885. Město mělo následující složení národností identifikované podle asociace s jazykovými komunitami:[5][6][7]
| Jazyk | 1900 | 1910 | 1918 |
|---|---|---|---|
| italština* | N/A | 23 283 (46,94 %) | 28 911 (62,5 %) |
| chorvatština** | 7 497 (19,3 %) | 15 731 (31,71 %) | 9 092 (19,6 %) |
| slovinština* | N/A | 3 973 (7,94 %) | 1 674 (3,6 %) |
| maďarština | 2 842 (7,3 %) | 3 619 (7,29 %) | 4 431 (9,6 %) |
| němčina | 1 945 (5,0 %) | 2 476 (4,99 %) | 1 616 (3,5 %) |
| angličtina* | N/A | 202 (0,41 %) | N/A |
| čeština-moravština | N/A | 185 (0,37 %) | N/A |
| srbština | 55 (0,1 %) | 70 (0,14 %) | N/A |
| francouzština* | N/A | 40 (0,08 %) | N/A |
| polština* | N/A | 36 (0,07 %) | N/A |
| rumunština | 23 (0,0 %) | 29 (0,06 %) | N/A |
| slovenština | 29 (0,0 %) | N/A | N/A |
| Ostatní | 26 564 (68,2 %) | N/A | N/A |
| *Sčítání lidu z roku 1900 neidentifikuje jazykové skupiny. **Při sčítání lidu v roce 1910 byla skupina identifikována jako chorvatsko-ilyrská. | |||
Podle sčítání lidu z roku 1900 se okrsek skládal z následujících náboženských obcí:[8]
Podle sčítání lidu z roku 1910 se okrsek skládal z následujících náboženských obcí:[8]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Mlýn Smith & Meynier na výrobu papíru kolem roku 1880 -
Mlýn Smith & Meynier kolem roku 1900 -
Palác Adria, sídlo Královské uherské námořní plavební společnosti Adria -
Karneval ve Fiume kolem roku 1900 -
Přístav ve Fiume v roce 1909 -
Budova Uherské královské námořní akademie kolem roku 1900 -
Torpédoborec Whitehead v roce 1910 -
Pohlednice zachycující přístaviště Szapáry a palác Adria -
Adamich Pier v roce 1910 -
Přístav ve Fiume v roce 1910
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Corpus separatum (Fiume) na anglické Wikipedii (číslo revize nebylo určeno).
- ↑ a b A Magyar Szent Korona Országainak Helységnévtára. Budapešť: Magyar Királyi Központi Statisztikai Hivatal, 1913. S. 584.
- ↑ Croatia. worldstatesmen.org [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ KlimoTheca :: Könyvtár. kt.lib.pte.hu [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ LEDEEN, Michael Arthur. D'Annunzio: the first duce. [s.l.]: [s.n.] S. 19.
- ↑ KlimoTheca :: Könyvtár. kt.lib.pte.hu [online]. [cit. 2024-01-05]. Dostupné online.
- ↑ TAYLOR, Alan John Percivale. The Habsburg monarchy, 1809-1918: a history of the Austrian Empire and Austria-Hungary. Chicago: University of Chicago Press, 1976. 279 s. (A Phoenix book). Dostupné online. ISBN 978-0-226-79145-6.
- ↑ PATAFTA, Daniel. Promjene u nacionalnoj strukturi stanovništva grada Rijeke od 1918. do 1924. godine. Časopis za suvremenu povijest. 2004-07-02, roč. 36, čís. 2, s. 683–700. Dostupné online [cit. 2024-01-05]. ISSN 0590-9597. (chorvatsky)
- ↑ a b KlimoTheca :: Könyvtár. kt.lib.pte.hu [online]. [cit. 2024-01-05]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Corpus separatum na Wikimedia Commons
