Cist
 Cist | |
|---|---|
 Cist Cistus longifolius | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | slézotvaré (Malvales) |
| Čeleď | cistovité (Cistaceae) |
| Rod | cist (Cistus) L., 1753 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cist (Cistus) je rod rostlin z čeledi cistovité. Jsou to stálezelené keře s jednoduchými listy a nápadnými pravidelnými květy. Vyskytují se v počtu asi 20 druhů ve Středomoří a na Kanárských ostrovech. Některými taxonomickými systémy je do rodu vřazován také rod Halimium (česky devaterníkovec), s nímž je velmi blízce příbuzný a vytváří s ním i křížence (×Halimiocistus).[1][2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Cisty jsou stálezelené, často aromatické keře dorůstající výšky 0,5 až 2,5 metru. Odění rostlin je složeno z jednoduchých, hvězdovitých nebo žláznatých chlupů. Listy jsou jednoduché, vstřícné, podlouhle kopinaté nebo vejčité, řapíkaté nebo přisedlé, na okraji někdy podvinuté nebo zvlněné. Čepel je od báze jedno nebo trojžilná.
Nápadné, často i více než 5 cm široké květy jsou jednotlivé nebo ve vrcholících, rozkvetlé vydrží pouze jediný den. Kalich je složen ze 3 nebo 5 lístků. Koruna je růžová, purpurová, červená nebo bílá, tvořená 5 volnými lístky. Tyčinek je mnoho a jsou volné nebo na bázi srostlé. Semeník je srostlý z 5 nebo až z 12 plodolistů. Blizna je hlavatá nebo uťatá, přisedlá nebo nasedající na krátkou čnělku. Kvetou od dubna do června. Plodem je tobolka pukající 5 až 12 chlopněmi, která obsahuje mnoho drobných semen.[3]
-
Rozkvetlý cist malokvětý -
Listy cistu šalvějolistého -
Včely na květu cistu krétského -
Plody cistu krétského se semeny
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]
Rod cist zahrnuje v úzkém pojetí (tedy bez rodu Halimium) celkem 17–21 druhů. Je rozšířen výhradně ve Středomoří a na Kanárských ostrovech. Největší druhová diverzita je v západním Středomoří. Ve Španělsku a v Maroku roste shodně po 12 druzích, v Alžírsku 10 druhů, ve Francii a Portugalsku po 9 druzích. Severní hranice rozšíření jde přes jižní Švýcarsko, Slovinsko a Krym. Na východ sahá areál až do Arménie, Sýrie a Jordánska. Nejrozsáhlejší areál má druh C. salviifolius. Na Kanárských ostrovech se vyskytuje 5 endemických druhů a zasahují sem i některé středomořské druhy.[4][5][6]
Cisty představují charakteristickou a v době květu nápadnou složku středomořských keřovitých porostů, známých jako makchie a garrigue. Některé druhy rostou i v podrostu suchých lesů.
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj]
Květy cistů jsou opylovány hmyzem. Klíčení semen je stimulováno kontaktem s ohněm. Vyhovují mu vápnité půdy, snese i značné sucho.[7]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- cist malokvětý (Cistus parviflorus)
- cist montpellierský (Cistus monspeliensis)
- cist krétský (Cistus creticus)
- cist kyperský (Cistus ×cyprius)
- cist ladanový (Cistus ladanifer), syn. cist ladanonosný
- cist šalvějolistý (Cistus salvifolius)
- cist šedavý (Cistus incanus)
- cist vavřínolistý (Cistus laurifolius)
- cist vlnatý (Cistus albidus)
- cist zvrhlý (Cistus ×hybridus)[7][8][9]
Význam
[editovat | editovat zdroj]
Cisty se se ve Středomoří pěstují jako okrasné rostliny, jde o efektní solitéru. V českém prostředí však až na několik málo druhů nejsou otužilé a lze je pěstovat pouze v nádobách přes zimu umístěných do chladnějšího světlého skleníku nebo zimní zahrady. K druhům, které lze v ČR omezeně pěstovat na chráněných stanovištích nejteplejších oblastí a pouze s důkladnou zimní přikrývkou, se řadí Cistus laurifolius, C. ×lusitanicus nebo C. ×hybridus.[7]
Některé druhy, např. cist ladanový nebo krétský, obsahují ve svých žláznatých trichomech vonnou klejopryskyřici nazývanou "ladanum" (resp. "labdanum"). Využívala se již od starověku v lékařství či jako příměs do kadidla a jiných vykuřovacích směsí, využití má také v parfumerii či jako aromatizující přípravek v potravinářství.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ x Halimiocistus – The Cistus & Halimium Website. www.cistuspage.org.uk [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Halimium (Dunal) Spach | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STROTHER, John L. Flora of North America: Cistus [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GUZMÁN, Beatriz. Systematics, character evolution, and biogeography of Cistus L. (Cistaceae) based on ITS, trnL-trnF, and matK sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005, čís. 37. Dostupné online.
- ↑ GUZMÁN, Beatriz; LLEDÓ, María Dolores; VARGAS, Pablo. Adaptive radiation in Mediterranean Cistus (Cistaceae). Plos One. July 2009, čís. 4(7). Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 07-082-78.
- ↑ a b ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9.
- ↑ Botany.cz [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu cist na Wikimedia Commons 
Taxon Cistus ve Wikidruzích
