Přeskočit na obsah

Chu Čchiao-mu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chu Čchiao-mu
Narození1912
Jen-čcheng
Úmrtí28. září 1992 (ve věku 79–80 let)
Alma materUniverzita Čching-chua
Čeťiangská univerzita
Yangzhou High School of Jiangxi Province
Povolánípolitik, sociolog, filozof a novinář
ZaměstnavateléŽen-min ž'-pao
Čínská akademie sociálních věd
Nová Čína
Politická stranaKomunistická strana Číny
DětiHu Shiying
Hu Muying
Funkceposlanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chu Čchiao-mu je čínské jméno, v němž Chu je příjmení.

Chu Čchiao-mu (čínsky pchin-jinem Hú Qiáo​mù, znaky zjednodušené 胡乔木, tradiční 胡喬木; 4. června 191228. září 1992) byl čínský komunistický politik, věnoval se především publicistice, ideologii a moderní historii. Význam získal jako osobní sekretář Mao Ce-tunga, vůdce Komunistické strany Číny. Od 50. let se dostal do vyšších funkcí ve straně – zástupce vedoucího oddělení propagandy ÚV KS Číny (1950–1966), tajemník sekretariátu ústředního výboru (1956–1966)

Za kulturní revoluce byl kritizován a zbaven funkcí. Po rehabilitaci roku 1974 se vrátil do parlamentu (člen stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců 1978–1983) a vedení strany, jako tajemník sekretariátu (1980–1982), člen politbyra (1982–1987) a člen stálého výboru ústřední poradní komise (1987–1992).

Chu Čchiao-mu se narodil v roku 1912 v Jen-čchengu na východě provincie Ťiang-su v rodině bohatého statkáře a poslance pekingského parlamentu.[1] V letech 1930–1932 studoval historii na Pekingské univerzitě, roku 1935 absolvoval na Čeťiangské univerzitě v oboru zahraniční literatury. Už roku 1930 vstoupil do Komunistického svazu mládeže Číny a roku 1932 do Komunistické strany Číny. Působil ve studentském a protijaponském hnutí v Pekingu, v Čínské sociologické lize a Čínské levicové kulturní lize, později pracoval ve stranickém aparátu v Šanghaji. Roku 1937 odešel do Jen-anu, tehdy centra KS Číny ležícího v pohraniční oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia a pracoval jako komunistický novinář a publicista.[1] Od roku 1941 (možná od roku 1942) se stal sekretářem vůdce čínských komunistů Mao Ce-tunga (do 1966). Podílel se na sestavení důležité Rezoluce k některým otázkám historie naší strany ústředního výboru přijaté roku 1945.

Po založení Čínské lidové republiky v říjnu 1949 krátce vedl tiskovou agenturu Sin-chua.[1] V letech 1949–1952 vedl Hlavní informační správu, úřad pro tisk a informace v rámci výboru pro kulturu a vzdělání státní administrativní rady Čínské lidové republiky. Od vzniku Čínské lidové republiky do kulturní revoluce byl jedním ze zástupců vedoucího oddělení propagandy ÚV KS Číny. Zastával i funkce generálního sekretáře vládního výboru pro kulturu a vzdělávání a náměstka generálního sekretáře ústřední lidové vlády. V roce 1951 napsal stručný přehled historie strany pod názvem Třicet let Komunistické strany Číny, v níž zdůraznil ideologický význam Mao Ce-tunga s tím, že pouze Mao dokázal správně interpretovat a aplikovat marxismus-leninismus na čínskou situaci, a vyslovil chválu a uznání ortodoxnímu marxismu, Josifu Stalinovi, Kominterně a Sovětskému svazu a uznal jejich přínos pro čínskou revoluci a vznik Komunistické strany Číny.

V roce 1954 se podílel na sestavení ústavy Čínské lidové republiky. Byl zvolen poslancem nově zřízeného Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu) a stal se i členem jeho stálého výboru (znovuzvolen 1959 a 1964).[1] V dubnu 1954 byl jmenován zástupcem generálního sekretáře ÚV KS Číny (Teng Siao-pchinga) a s Tengem a ostatními zástupci se podílel na řízení stranického aparátu. Na VIII. sjezdu KS Číny v roce 1956 byl zvolen členem ústředního výboru a kandidátem sekretariátu ÚV (vzniklého reorganizací konference zástupců generálního sekretáře ÚV).[1]

Během kulturní revoluce byl pronásledován a v srpnu 1966 musel odejít z veřejných funkcí a úřadů.[1] Rehabilitován byl až roku 1974, roku 1975 ho Teng Siao-pching prosadil jako vedoucího Politického výzkumného úřadu státní rady, roku 1977 se stal prvním prezidentem Čínské akademie společenských věd (do 1982) a později jejím poradcem a čestným prezidentem. Roku 1978 byl opět zvolen poslancem (v únoru) a členem stálého výboru (v březnu) Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1983). V prosinci 1978 byl znovu přijat do ústředního výboru KS Číny.[1] Roku 1979 se stal zástupcem generálního sekretáře ÚV KS Číny (Chu Jao-panga) a po reorganizaci aparátu strany v únoru 1980, v níž (podobně jako roku 1956) byl z úřadu generálního sekretáře a jeho zástupců zřízen sekretariát ÚV se Chu Čchiao-mu ze zástupce generálního sekretáře stal tajemníkem sekretariátu ÚV. Věnoval se problémům ideologie, historie a kultury, vedl výbor pro publikaci spisů Mao Ce-tunga a úřad pro výzkum dějin strany při ústředním výboru KS Číny. Na následujícím, XII. sjezdu v září 1982 povýšil, když byl zvolen členem politbyra[1] (do XIII. sjezdu KS Číny v listopadu 1987). Na XIII. sjezdu odešel z politbyra a ústředního výboru, náhradou byl zvolen členem stálého výboru ústřední poradní komise (do XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992).

Koncem 70. a v 80. letech se podílel na stanovení linie ideologické a kulturní politiky komunistické strany a nesnadném rozhodování jak hodnotit moderní čínskou historii, aktuálním problémem tehdejších debat bylo zejména hodnocení nedávného období kulturní revoluce. Hrál ústřední roli při přípravě Rezoluce o některých otázkách dějin naší strany z roku 1981, která zhodnotila minulost strany a zejména politickou činnost Mao Ce-tunga. Mimo jiné se také zasloužil o prosazení druhé čínsko-japonské války jako akademického tématu a úspěšně vedl kampaň na celostátní úrovni za otevření Muzea války odporu. Prosazoval pohled na dějiny, který více akceptoval přínos nacionalistů během války.

Zemřel v Pekingu 28. září 1992. V oficiálním nekrologu byl popsán jako „osvědčený a loajální komunistický bojovník, proletářský revolucionář, vynikající marxistický teoretik, politický komentátor a sociolog a vynikající vůdce ideologické, teoretické, kulturní a propagandistické fronty strany“. V souladu s jeho posledním přáním byl jeho popel rozptýlen v okolí Jen-anu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hu Qiaomu na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h BARTKE, Wolfgang. Who's who in the People's Republic of China. 2. vyd. München: K. G. Saur, 1987. Dostupné online. S. 156–157. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]