Jodid kademnatý

Jodid kademnatý
	Model struktury jodidu kademnatého
Obecné
Systematický název	Jodid kademnatý
Anglický název	Cadmium iodide
Německý název	Cadmiumiodid
Sumární vzorec	CdI2
Vzhled	bílé až nažloutlé krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS	7790-80-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	232-223-6
Indexové číslo	048-007-00-8
Vlastnosti
Molární hmotnost	366,21 g/mol
Teplota tání	388 °C
Teplota varu	796 °C
Hustota	5,669 g/cm3 (30 °C)
Rozpustnost ve vodě	78,7 g/100 g (0 °C); 81,5 g/100 g (10 °C); 84,8 g/100 g (20 °C); 86,6 g/100 g (25 °C); 88,3 g/100 g (30 °C); 92,3 g/100 g (40 °C); 101,2 g/100 g (60 °C); 112,8 g/100 g (80 °C); 127,8 g/100 g (100 °C); 255 g/100 g (200 °C)
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	methanol; 176 g/100 g (20 °C); 206,7 g/100 g (25 °C); ethanol; 110 g/100 g (20 °C); aceton; 41 g/100 g (25 °C)
Relativní permitivita εr	22,5 (I); 25,6 (II)
Měrná magnetická susceptibilita	−4,02×10−6 cm3 g−1
Struktura
Krystalová struktura	hexagonální (I); hexagonální (II); hexagonální (III)
Hrana krystalové mřížky	modifikace I; a= 424 pm; c= 685,5 pm; modifikace II; a= 424 pm; c= 1 367 pm; modifikace III; a= 424 pm; c= 2 050 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−203,4 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	56,6 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	50,2 J/g
Standardní molární entropie S°	161 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−201,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,218 J K−1 g−1
Bezpečnost
	; GHS06 ; GHS08 ; GHS09; Nebezpečí
H-věty	H331 H301 H351 H373 H410
R-věty	R23/25, R33, R68, R50/53
S-věty	S2, S22, S45, S60, S61
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodid kademnatý je anorganická sloučenina kadmia a jodu se vzorcem CdI₂. Za běžných podmínek má podobu bílých až nažloutlých krystalů; struktura těchto krystalů je typická pro sloučeniny MX₂ se silnými polarizačními účinky.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Jodid kademnatý se používá v litografii, fotografii, galvanickém pokovování a při výrobě fosforu.^[2]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

CdI₂ se připravuje reakcí kovového kadmia, či jeho oxidu, hydroxidu nebo uhličitanu s kyselinou jodovodíkovou. Lze ho získat také zahříváním kadmia s jodem.^[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium iodide na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Cadmium iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8
↑ GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1501–1503.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jodid kademnatý na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[pubchem_cid_24635-1] Cadmium iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8

[3] GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1501–1503.

[1]

[2]

[3]