Budníček lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBudníček lesní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Podřád zpěvní (Passeri)
Infrařád Passerida
Nadčeleď Sylvioidea
Čeleď budníčkovití (Phylloscopidae)
Rod budníček (Phylloscopus)
Binomické jméno
Phylloscopus sibilatrix
Bechstein, 1739
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zpívající samec (zvuk zpěv)
Mláďata v hnízdě

Budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix) je malým druhem pěvce z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Štíhlý, menší než vrabec. Dorůstá délky 11–13 cm a v rozpětí křídel měří 19–24 cm. Hmotnost se pak pohybuje mezi 8–13 g. Svrchní stranu těla má světle zelenou a spodinu těla na rozdíl od podobných druhů budníčků výrazně bílou, kontrastující se žlutou hrudí, tváří a nadočním proužkem. Končetiny má hnědé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Vábení zní jako „tüh“. Zpěv, kterým se samci často ozývají za třepotavého letu, má dvě verze; první je tvořena cvrčivým „sib–sib–sib–(…)–sirrr“, druhá klesajícím „düh–düh–düh“.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve většině Evropy a severozápadní Asii. Areál rozšíření druhu sahá od západní Francie a Irska až po západní okraj Sibiře. Jeho jižní hranice pak prochází jižní Francií, Itálií, Bulharskem a Ukrajinou. Ve střední Evropě se vyskytuje od března do září. Je tažný na dlouhou vzdálenost se zimovišti v tropické Africe.

Hnízdí ve vzrostlých stinných listnatých a smíšených lesích, především bučinách,[2] s řídkým nebo žádným keřovým patrem.[3]

V České republice hnízdí na celém území až po nadmořskou výšku 1200 m n. m.[4]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Po potravě pátrá nejčastěji v korunách stromů. Živí se hlavně hmyzem, pavouky a jinými bezobratlými, na podzim požírá také bobule.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Pohlavně dospívá v prvním roce života. Ve střední Evropě hnízdí 1x ročně od května do července. Kulovité hnízdo spletené ze stébel trav staví samotná samice dobře skryté na zemi v místech s řídkým nebo žádným podrostem. Na rozdíl od příbuzného budníčka menšího (P. collybita) i většího (P. trochilus) jej zevnitř nevystýlá peřím. V jedné snůšce je 6–7 světlých, černě skvrnitých, 16,0 x 12,5 mm velkých[5] vajec, na kterých sedí 12–14 dnů pouze samice. Mláďata, která krmí oba rodiče, pak hnízdo opouští po 12–13 dnech. Nejvyšší zaznamenaný věk je 10 let a 3 měsíce.[6]

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Evropská populace je odhadována na 6–10 milionů párů,[7] v České republice pak hnízdí v počtu 70–140 tisíc párů.[4] Od 80. let 20. století jeho stavy v celé Evropě mírně klesají.[8]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Budníček lesní byl popsán německým přírodovědcem Johannem M. Bechsteinem v roce 1739 pod současným binomickým jménem, Phylloscopus sibilatrix, které pochází z řeckého phullion = list a skopos = pozorovatel, a latinského sibilare = pískat.[7] Je monotypický, což znamená, že netvoří žádné poddruhy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.  
  3. Wood Warbler [online]. RSPB, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  5. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 196.  
  6. European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Wood Warbler Phylloscopus sibilatrix [Bechstein, 1793] [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. WOOD WARBLER [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bezzel, Einhard: Ptáci. Rebo Productions CZ, Dobřejovice. 2003. ISBN 978-80-7234-292-1
  • Dierschke, Volker: Ptáci. Euromedia Group, k. s., Praha. 2009. ISBN 978-80-242-2193-9
  • Kholová, Helena (autorka českého překladu): Ptáci. Euromedia Group, k. s., Praha. 2008 ISBN 978-80-242-2235-6
  • Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler (Hrsg): Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-648-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]