Budníček větší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBudníček větší
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Podřád zpěvní (Passeri)
Infrařád Passerida
Nadčeleď Sylvioidea
Čeleď budníčkovití (Phylloscopidae)
Rod budníček (Phylloscopus)
Binomické jméno
Phylloscopus trochilus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření budníčka většího
Rozšíření budníčka většího
žlutě - hnízdiště, šrafovaně - výskyt na tahu, modře - zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budníček větší (Phylloscopus trochilus) je malý druh zpěvného ptáka z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Budníček větší byl popsán Carlem Linném v roce 1758 pod rodovým jménem Motacilla.[2][3] Do rodu Phylloscopus byl pak přeřazen v roce 1826.[4]

Tvoří 3 poddruhy:[5]

  • Phylloscopus trochilus trochilus (Linnaeus, 1758) - hnízdí v Evropě s výjimkou severní Skandinávie (v rozmezí od Pyrenejí severně až po Alpy); zimuje v západní Africe.
  • Phylloscopus trochilus acredula (Linnaeus, 1758) - hnízdí v severní Skandinávii východně až po západní Sibiř; zimuje ve střední Africe.
  • Phylloscopus trochilus yakutensis Ticehurst, 1935 - hnízdí ve východní Sibiři; zimuje ve východní a jižní Africe.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11-12,5 cm, v rozpětí křídel měří 17–22 cm a váží 7-15 g. Svrchu je zelenohnědý, spodinu těla má špinavě bílou až nažloutlou. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci mají v porovnání s dospělci žlutější spodinu těla. Velmi se podobá blízce příbuznému budníčkovi menšímu (P. collybita), od kterého se liší světlejšíma hnědavýma nohama, delším světlejším zobákem a delšími primárními letkami.[5][6][7][8]

Vábí dvouslabičným stoupavým „hýit“. Zpěv se skládá z řady jednoduchých opakovaných hvízdavých zvuků (viz zvuk nahrávka).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na rozsáhlém území Evropy a v Asii, kde zasahuje až po východní Sibiř. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe. Poddruh Phylloscopus trochilus yakutensis přitom každoročně podniká migrace dlouhé až 12 000 km z východní Sibiře do jižní Afriky.[5][7] V České republice, kde se vyskytuje od března do října, hnízdí od nížin po 1700 m n. m.[9]

Přednostně se zdržuje v mladých otevřených lesích s hustým podrostem a stromy mladšími 10-20 let, proniká však také do parků a zahrad. Největších populačních hustot dosahuje v místech s vodními prvky a hojným porostem bříz, olší, vrb, kapradí a nízkého ostružiní, v kterém staví hnízda.[7]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Budníček větší

Živí se hmyzem, jeho larvami, pavouky a na podzim také různými plody. Ve střední Evropě hnízdí 1× ročně od května do srpna.[10] Kulovité hnízdo s bočním vchodem je na zemi v hustém keři nebo trávě. Stavebním materiálem jsou stébla, listy, mech apod., výstelka kotlinky je tvořena peřím. V jedné snůšce je 4-8 světlých, červenohnědě skvrnitých, 15,2 x 12,2 mm velkých[9] vajec, na jejichž 12-14denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata hnízdo opouštějí po 13-14 dnech. Pohlavně dospívají již v prvním roce života a ve volné přírodě se dožívají průměrně 2 let.[11]

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Evropská populace je odhadována na 40 milionů párů, v České republice pak hnízdí v počtu 500 000-1 000 000 párů.[9] V posledních letech jeho početnost na našem území mírně klesá.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. Willow Warbler (Phylloscopus trochilus) [online]. The Internet Bird Collection, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Boie, F. Isis (von Oken) 19 (10): 972, 1826. (anglicky)
  4. Lockwood, W. B. (1984). The Oxford Book of British Bird Names. Oxford University Press, ISBN 0-19-214155-4. (anglicky)
  5. a b c Hoyo, J. del, et al., eds. (2006). Handbook of the Birds of the World, vol. 11. Barcelona: Lynx Edicions. str. 649. ISBN 84-87334-22-9. (anglicky)
  6. Baker, Kevin (1997). Warblers of Europe, Asia and North Africa (Helm Identification Guides). str. 256–259. ISBN 0-7136-3971-7. (anglicky)
  7. a b c Snow, D. W. & Perrins, C. M. (1998). The Birds of the Western Palearctic (Concise Edition ed.). Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-854099-X. (anglicky)
  8. Javier Blasco-Zumeta: Ageing and sexing (PDF)
  9. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 196.  
  10. VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 53.  
  11. Willow Warbler Phylloscopus trochilus [online]. BTO, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]