Budníček větší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Budníček větší

alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Podřád: zpěvní (Passeri)
Infrařád: Passerida
Nadčeleď: Sylvioidea
Čeleď: budníčkovití (Phylloscopidae)
Rod: budníček (Phylloscopus)
Binomické jméno
Phylloscopus trochilus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření budníčka většího
Rozšíření budníčka většího
žlutě - hnízdiště, šrafovaně - výskyt na tahu, modře = zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budníček větší (Phylloscopus trochilus) je malý druh zpěvného ptáka z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Budníček větší byl popsán Carlem Linném v roce 1758 pod rodovým jménem Motacilla.[2][3] Do rodu Phylloscopus byl pak přeřazen v roce 1826.[4]

Tvoří 3 poddruhy:[5]

  • Phylloscopus trochilus trochilus (Linnaeus, 1758) - hnízdí v Evropě s výjimkou severní Skandinávie (v rozmezí od Pyrenejí severně až po Alpy); zimuje v západní Africe.
  • Phylloscopus trochilus acredula (Linnaeus, 1758) - hnízdí v severní Skandinávii východně až po západní Sibiř; zimuje ve střední Africe.
  • Phylloscopus trochilus yakutensis Ticehurst, 1935 - hnízdí ve východní Sibiři; zimuje ve východní a jižní Africe.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11-12,5 cm, v rozpětí křídel měří 17–22 cm a váží 7-15 g. Svrchu je zelenohnědý, spodinu těla má špinavě bílou až nažloutlou. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci mají v porovnání s dospělci žlutější spodinu těla. Velmi se podobá blízce příbuznému budníčkovi menšímu (P. collybita), od kterého se liší světlejšíma hnědavýma nohama, delším světlejším zobákem a delšími primárními letkami.[5][6][7][8]

Vábí dvouslabičným stoupavým „hýit“. Zpěv se skládá z řady jednoduchých opakovaných hvízdavých zvuků (viz zvuk nahrávka).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na rozsáhlém území Evropy a v Asii, kde zasahuje až po východní Sibiř. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe. Poddruh Phylloscopus trochilus yakutensis přitom každoročně podniká migrace dlouhé až 12 000 km z východní Sibiře do jižní Afriky.[5][7] V České republice, kde se vyskytuje od března do října, hnízdí od nížin po 1700 m n. m.[9]

Přednostně se zdržuje v mladých otevřených lesích s hustým podrostem a stromy mladšími 10-20 let, proniká však také do parků a zahrad. Největších populačních hustot dosahuje v místech s vodními prvky a hojným porostem bříz, olší, vrb, kapradí a nízkého ostružiní, v kterém staví hnízda.[7]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Budníček větší

Živí se hmyzem, jeho larvami, pavouky a na podzim také různými plody. Ve střední Evropě hnízdí 1× ročně od května do srpna.[10] Kulovité hnízdo s bočním vchodem je na zemi v hustém keři nebo trávě. Stavebním materiálem jsou stébla, listy, mech apod., výstelka kotlinky je tvořena peřím. V jedné snůšce je 4-8 světlých, červenohnědě skvrnitých, 15,2 x 12,2 mm velkých[9] vajec, na jejichž 12-14denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata hnízdo opouštějí po 13-14 dnech. Pohlavně dospívají již v prvním roce života a ve volné přírodě se dožívají průměrně 2 let.[11]

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Evropská populace je odhadována na 40 milionů párů, v České republice pak hnízdí v počtu 500 000-1 000 000 párů.[9] V posledních letech jeho početnost na našem území mírně klesá.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]
  2. Willow Warbler (Phylloscopus trochilus) [online]. The Internet Bird Collection, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Boie, F. Isis (von Oken) 19 (10): 972, 1826. (anglicky)
  4. Lockwood, W. B. (1984). The Oxford Book of British Bird Names. Oxford University Press, ISBN 0-19-214155-4. (anglicky)
  5. a b c Hoyo, J. del, et al., eds. (2006). Handbook of the Birds of the World, vol. 11. Barcelona: Lynx Edicions. str. 649. ISBN 84-87334-22-9. (anglicky)
  6. Baker, Kevin (1997). Warblers of Europe, Asia and North Africa (Helm Identification Guides). str. 256–259. ISBN 0-7136-3971-7. (anglicky)
  7. a b c Snow, D. W. & Perrins, C. M. (1998). The Birds of the Western Palearctic (Concise Edition ed.). Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-854099-X. (anglicky)
  8. Javier Blasco-Zumeta: Ageing and sexing (PDF)
  9. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 196.  
  10. VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 53.  
  11. Willow Warbler Phylloscopus trochilus [online]. BTO, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-12-17]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]