Yerevan Physics Institute (1943–1973) Národní výzkumná jaderná univerzita (1946–1960) Fyzicko-technický institut Ruské akademie věd A. F. Ioffeho
Ocenění
Stalinova cena 2. třídy (1941) Řád rudého praporu práce (1945) Stalinova cena 1. třídy (1948) Zasloužilý vědec Arménské SSR (1967) Řád rudého praporu práce (1968) … více na Wikidatech
Alichanjan byl doktorem fyzikálně-matematických věd, vedoucím fyzikální laboratoře v Lebeděvově institutu, zakladatelem a vědeckým vedoucím katedry jaderné fyziky v Moskevském institutu inženýrské fyziky a korespondent Akademie věd Sovětského svazu (1946).
V roce 1943 se stal jedním ze zakladatelů a poté ředitelem Jerevanského fyzikálního institutu, vedoucím katedry na Jerevanské univerzitě a členem Arménské akademie věd. Byl zakladatelem vysokohorských výzkumných stanic Aragac a Nor-Amberd na horách v Arménii. Za své vědecké úspěchy a přínos mu byl v roce 1967 udělen titul Zasloužilý vědec Arménské SSR. Je znám jako otec arménské fyziky.
Artem Alichanjan se narodil v roce 1908 v Jelizavetpolu v Ruském impériu (v dnešním Ázerbájdžánu) v arménské rodině železničního inženýra a ženy v domácnosti. Rodiče měli čtyři děti, dva syny (starší Abram Alichanov se stal také známým fyzikem) a dvě dcery. V roce 1912 se rodina přestěhovala do arménského Alexandropolu (nyní Gjumri).
Alichanjan nenavštěvoval školu pravidelně. Zpočátku se učil převážně doma, ale později získal externí možnost navštěvovat školu. Často si vydělával jako číšník a prodavač novin.
Kvůli svému nadání se dostal na Leningradskou státní univerzitu. V roce 1930, ještě před ukončením studia, se stal zaměstnancem Leningradského fyzikálně-technického institutu, kde spolupracoval se svým starším bratrem Abramem Alichanovem.
Aragac - nejvyšší hora ArménieV roce 1942 zahájili vědeckou misi na horu Aragac s cílem pátrat po třetí (protonové) složce kosmického záření. Objevili intenzivní produkci protonů rychlými neutrony (úzká sprška) v kosmickém záření a stanovili první důkaz existence částic o hmotnosti mezi mionem a protonem. Založili zde stanici kosmického záření v nadmořské výšce 3250 m.
Oba bratři se podíleli na založení Arménské akademie věd a v roce 1943 založili Jerevanský fyzikální institut. Alichanjan se pak stal jeho ředitelem na dalších 30 let.
V roce 1956 oba bratři iniciovali vytvoření elektronového synchrotronu s energií elektronů 6 GeV v Jerevanu.
V roce 1965 pozvala Alichanjana Harvardova univerzita, aby zde přednášel fyziku. Stal se tak prvním profesorem Harvardovy univerzity z Evropy.
V roce 1973 (po konfliktech s vysoce postavenými sovětskými úředníky) rezignoval na svou funkci na Jerevanské univerzitě a opustil Jerevan.
Navrhl experimentální metodu pro důkaz existence neutrin prostřednictvím jaderného zpětného rázu při záchytu elektronů v Be-7.
Objevil proudy rychlých protonů v kosmickém záření, intenzivní produkci protonů rychlými neutrony (úzká sprška) a první náznaky částic o hmotnostech mezi mionem a protonem.
V roce 1963 přišel s myšlenkou vytvořit jiskrovou komoru (spark chamber) se širokou mezerou, zařízení používané pro detekci elektricky nabitých částic. Toto zařízení se pak používalo až do 60. let. Dnes se využívá ve vzdělávacích organizacích k demonstraci částicové fyziky a astrofyziky.
Přispěl k rozvoji metod pro detekci vysokoenergetických částic, zejména Alichanjova-Alichanova spektrometru a detektorů rentgenového přechodového záření.
Artem Alichanjan na sovětské obálce (1987)Alichanjan byl zkušeným pedagogem a organizátorem. V letech 1961 až 1975 organizoval světově proslulé každoroční Mezinárodní školy fyziky vysokých energií v Nor-Amberdu za účasti mnoha akademiků a laureátů Nobelovy ceny.
Byl známý jako laskavá a vynalézavá osobnost, jehož erudice každého uchvátila. Měl dobré vztahy nejenom s mnoha akademiky, ale i s umělci.
multimediální obsah na Commons
.jpg)
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Artem Alichanjan na Wikimedia Commons
