Antonín Jaroslav Vrťátko

Antonín Jaroslav Vrťátko
Antonín Jaroslav Vrťátko
	Antonín Jaroslav Vrťátko (1892)
Narození	29. května 1815; Benátky nad Jizerou; Rakouské císařství
Úmrtí	19. prosince 1892 (ve věku 77 let); Praha; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	knihovník, spisovatel, učitel a redaktor
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Jaroslav Vrťátko (někdy podle svého rodiště Vrťátko Benátecký^[1], 29. května 1815, Benátky nad Jizerou^[2] – 19. prosince 1892, Praha^[3]) byl český spisovatel, překladatel a knihovník.

Život

Narodil se v Benátkách nad Jizerou, v rodině hrnčíře Josefa Vrťátka.^[2] V Mladé Boleslavi vystudoval piaristické gymnázium a v Praze filosofickou a právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy Univerzity. Byl vychovatelem v různých českých šlechtických rodinách, od roku 1851 žil výhradně v Praze a věnoval se především literatuře. Byl členem komise pro ustanovení vědeckého názvosloví, v roce 1854 redigoval almanach Perly České, od roku 1861 redigoval Muzejník. po Václavu Hankovi se stal knihovníkem Národního muzea a věnoval se literární historii.

Zemřel nešťastnou náhodou (byl přejet fiakrem).^[3] Ve své poslední vůli odkázal spolku Svatobor 6 000 zlatých.^[4]

Dílo

Od roku 1835 publikoval časopisecky literárně historické články a kritiky, cestopisné črty a drobné básně, pokoušel se také o romantické historické povídky po vzoru Waltera Scotta, které měly sice relativně velký čtenářský úspěch, ale pro svůj sentimentální charakter nevelkou literární i historickou úroveň. Někdy se ve svých fikcích dopouštěl velmi odvážných konstrukcí, např. v povídce Jan Šťastný se pokoušel dokázat, že Johannes Gutenberg byl ve skutečnosti Čech.

Překládal prózu, a to z němčiny a italštiny. Patří také k překladatelům filosofické literatury; přeložil do češtiny Aristotelovy Kategorie a tím založil tradici překládání aristotelských spisů do češtiny. Jeho pokračovateli jsou například Pavel Julius Vychodil, Ferdinand Stiebitz, Antonín Kříž, Milan Mráz či Karel Berka.)^[5]

V pozdějším věku zanechal literárních pokusů a psal články literárně vědecké, populárně historické a pedagogické. Napsal mnoho historických črt, některé byly ve své době použity v čítankách. Psal i drobné didaktické dětské verše, dokonce i veršovaný vodopis českých zemí, a rozsáhlejší novely s historickou tematikou, nejčastěji biblickou (např. Život Josefa, 1862). Vydal tiskem korespondenci mezi Václavem Hankou a Josefem Dobrovským.

Knihovníkem

Ve funkci knihovníka Národního muzea byl nástupcem Václava Hanky a i proto se angažoval ve sporu o RKZ, pořídil v roce 1861 fotokopie Rukopisu Královédvorského a v roce 1862 vydal texty s podrobnou analýzou, která byla zamýšlená jako obhajoba pravosti RKZ;^[6] stala se ale jedním z hlavních pramenů odpůrců.

Působil v muzeu před osamostatněním archeologických a historických sbírek. Musel je spravovat, a jako uživatel muzejního bytu v budově Na Příkopech byl zároveň správcem budovy musejní. Toto zaměstnání vykonával s nechutí a způsobil ve sbírkách velký nepořádek^[7], ponechal je bez katalogizace i bez dozoru, pod vedením Františka Xavera Beneše, což vedlo k mnoha ztrátám a krádežím sbírkových předmětů.^[8]

Zemřel v roce 1892 a pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Odkazy

Reference

↑ ŘEZNÍČEK, Václav. Naše zlatá matička VII. [online]. A. Neubert, 1925 [cit. 2021-05-30]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Matriční záznam o narození a křtu
↑ ^a ^b Co nového?. Lidové noviny. 25. 12. 1892, s. 3. Dostupné online.
↑ Jeden z nejstarších členů našich.... Lumír. 1. 6. 1893, s. 192. Dostupné online.
↑ http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/vrttko.html
↑ Fotografické snímky rukopisu Královédvorského. Zlatá Praha. 3/1885-1886, s. 254. Dostupné online.
↑ Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea"" Praha 2001, s. 197, 206 a další
↑ Policejní vyšetřování krádeží sbírkových předmětů viz Archiv Národního muzea, fond Registratura sbírek, například kartóny č. 25, 28, další v inventáři RNM

Literatura

Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Paseka : Litomyšl - Praha 2001.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Jaroslav Vrťátko na Wikimedia Commons
Autor Antonín Jaroslav Vrťátko ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Jaroslav Vrťátko
Antonín Jaroslav Vrťátko v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR

[1] ŘEZNÍČEK, Václav. Naše zlatá matička VII. [online]. A. Neubert, 1925 [cit. 2021-05-30]. Dostupné online.

[matrika-2] Matriční záznam o narození a křtu

[práce-3] Co nového?. Lidové noviny. 25. 12. 1892, s. 3. Dostupné online.

[4] Jeden z nejstarších členů našich.... Lumír. 1. 6. 1893, s. 192. Dostupné online.

[5] ttp://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/vrttko.html

[6] Fotografické snímky rukopisu Královédvorského. Zlatá Praha. 3/1885-1886, s. 254. Dostupné online.

[7] Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea"" Praha 2001, s. 197, 206 a další

[8] Policejní vyšetřování krádeží sbírkových předmětů viz Archiv Národního muzea, fond Registratura sbírek, například kartóny č. 25, 28, další v inventáři RNM

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]