František Xaver Josef Beneš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Xaver Josef Beneš

František Xaver Josef Beneš (1871)
Narození 6. srpna 1816
Český Dub
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. května 1888 (ve věku 71 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Beneš (6. srpna 1816 Český Dub[1]20. května 1888 Praha) byl český archeolog a konzervátor historických památek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině písaře na okresním úřadě (Oberamt Schreiber) Josefa Beneše a matky Anny, rozené Laubrové.[1] Studoval výhradně na německých školách (proto měl později obtíže s českým pravopisem, i když češtinu zjevně ovládal).[2] Chodil do hlavní školy v Plzni, potom pokračoval na gymnáziu a technice. Roku 1837 nastoupil do práce v cukrovaru Dobrovice. O dva roky později přešel do cukrovaru v Suchdole u Kutné Hory, přičemž měl možnost na stážích poznat výrobu cukru i v dalších závodech na Moravě i v Německu. Postupně se vypracoval na pozici ředitele. V letech 1854 – 57 byl ředitelem cukrovaru Trmice.[3]

Již od mládí se zajímal o historii a archeologii. K jeho učitelům patřili Anton Müller a Josef Jungmann, v pozdějších letech i Jan Erazim Vocel. První článek, o historii vinařství v Čechách, uveřejnil roku 1836 v lužickém časopise Opora. Za sepsání dějin města Mimoně v roce 1845 dostal čestné občanství. Roku 1854 byl jmenován konzervátorem kraje čáslavského. Roku 1857, po přestěhování do Prahy, jej úřady vyslaly na stáž do Itálie, aby se seznámil se starořímskými vykopávkami. Poté se zapojil do památkové péče v Čechách.[3] Zajistil kvalitní rekonstrukci kostela v Sedlci, chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, Týnského chrámu a Prašné brány. Podílel se i na obnově Baziliky svatého Jiří. Jako člen Jednoty svatovítské uspořádal výstavu klenotů. Spolu s Antonínem Baumem pořádal archeologické sbírky Národního muzea.[4] Byl také známým znalcem genealogie a heraldiky. Jeho články se pravidelně objevovaly v časopise Památky archeologické.[3]

Současníci pokládali Beneše za nejaktivnějšího konzervátora po profesoru Vocelovi. Veřejnost a publicisté si vážili jeho přínosu pro zachování a obnovu kulturních památek v Čechách.[3]. Kuratorium Národního muzea však muselo uznat, že Beneš umožnil či spoluzavinil krádeže sbírkových předmětů z expozice, a proto byl propuštěn[5].

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. a b Matrika N Český dub, L20/10, 1813-1835, Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní listy, 25.12.1935, příloha, s.15, V. Štech: Přes ostnaté dráty
  3. a b c d František Xav. Beneš. Světozor. 7 1871, roč. 5, čís. 29, s. 339. Dostupné online.  
  4. František X. Jos. Beneš, archeolog a spisovatel český. Zlatá Praha. 5 1888, roč. 5, čís. 27, s. 430. Dostupné online.  
  5. Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Paseka : Litomyšl - Praha 2001, s. 232

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Paseka : Litomyšl - Praha 2001, s. 232.
  • HORÁČEK, Jaroslav. Kapitola z historiografie dějin umění a památkové péče. František X. Beneš (1820–1888). [online]. 2015 [cit. 2016-10-14]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/135703. Vedoucí práce Lubomír Konečný.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]