Andrej Bělocvětov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrej Bělocvětov
Narození 8. října 1923
Praha
Úmrtí 19. dubna 1997 (ve věku 73 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Andrej Bělocvětov, původním jménem Andres Belotsvetov – Theakston (8. října 1923 Praha19. dubna 1997 Praha) byl český malíř a grafik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny bohatého podnikatele a klavírní virtuózky. Rodiče se seznámili v Argentině. Druhé příjmení Theakston zdědil po babičce, britské šlechtičně. Otec rodinu opustil a odešel do USA, když byly Andrejovi tři roky, ale nepřestal podporovat matku finančně.[1]

Andrej Bělocvětov navštěvoval ruské gymnázium v Praze, kde se seznámil s Grigorijem Musatovem, současně studoval soukromě malbu u Nejezchlebova žáka Nikolaje Bakulina a v letech 1938-40 na grafické škole v Praze u prof. J. Solara a také G. Musatova.[2]

Roku 1941 se seznámil s fotografem Josefem Sudkem, se kterým ho pak spojovalo celoživotní přátelství. Sudek byl také předním sběratelem Bělocvětovových obrazů. Díla mladého umělce obdivovali kromě Sudka také malíř Jan Zrzavý a sochař Karel Lidický. Na jejich doporučení se Bělocvětov v letech 1943 – 48 každoročně účastnil výstav Umělecké besedy.[3] Za války se stýkal s okruhem Spořilovských surrealistů a v květnu 1945 se zapojil do pražského povstání. Hned po válce byl bez zkoušek přijat na AVU a stal se žákem Vlastimila Rady a Emila Mináře, po roce však školu sám opustil.

Roku 1949 se seznámil se Stanislavou Pavlíkovou a následujícího roku se narodila dcera Andrea (Gradiva). Bělocvětov spolu se svou matkou ztratil argentinské občanství už před válkou a po válce se opakovaně a marně pokoušel získat české státní občanství. Jako cizinci mu úřady zamítly i žádost o povolení k sňatku.[4] Roku 1952 získal ateliér sousedící s domem, kde pracovala Hana Wichterlová a nedaleko ateliéru Josefa Sudka, kam často docházel a byl účastníkem Sudkových hudebních úterků.

Koncem 50. let se stal členem skupiny Máj 57 a vystavoval s ní do roku 1965. V 70. letech byl čestným předsedou Žižkovské avantgardy. Vlivem svým občanských i uměleckých postojů, především neochotě ke kompromisům, se ocitl v izolaci a nesměl samostatně vystavovat. Od konce 80. let se intenzivně zabýval tématem smrti. Zemřel po těžké nemoci, v době, kdy jeho dílo začínalo být oceňováno.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bělocvětov byl nadaným malířem a již roku 1942 vystavil s Uměleckou besedou Autoportrét, který vytvořil jako sedmnáctiletý. Za války si vydělával portréty na zakázku. Po své matce zdědil absolutní sluch a tento talent se projevil i v jeho malířské tvorbě jako synestezie (barevné slyšení).

Umělec prošel složitým vývojem. V mládí maloval krajiny a zátiší, v nichž kladl důraz především na barvu a tvar. V 50. letech se vyrovnával s vlivy moderních směrů světového malířství od surrealismu až k abstraktnímu expresionismu a jeho malířský projev se pohyboval od picassovského klasicismu k německé nové věcnosti Georga Grosze a Otto Dixe. V 60. letech dospěl k vlastnímu výtvarnému názoru. Jeho tvorba byla velmi expresívní, zahrnuje cykly pohybujících se postav (Tance kostlivců, Šaškové, Sisyfové), ale i zátiší a portréty přátel (Josef Sudek, Richard Fremund, Jitka Kolínská). V 80. letech namaloval značný počet kuchyňských zátiší, která chápal jako odpočinek od tísnivé normalizační atmosféry.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

Skupinové[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Šrejma, 2009, s. 6-7
  2. DVOŘÁK, František. Můj život s uměním. 1.. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-057-7. S. 134.  
  3. PRIMUSOVÁ, Adriana; KLIMEŠOVÁ, Marie. Skupina Máj 57. 1.. vyd. Praha : Správa Pražského hradu, 2007. S. 89.  
  4. Josef Šrejma, 2009, s. 19

Katalogy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Andrej Bělocvětov: Obrazy a kresby, Toman Prokop Hugo, kat. 12 s., ČFVU Praha, 1958
  • Bělocvětov, Pondělíček I, kat. 4 s., Galerie Nová síň Praha, 1965
  • Obrazy Andreje Bělocvětova: Průřez tvorbou za 45 let, Kořán I, kat. 20 s., Okresní muzeum Jindřichův Hradec, 1986
  • Andrej Bělocvětov: Pomník vůle a úzkosti, Franz V, Svoboda P, kat. 28 s., Státní galerie výtvarného umění, Most, 1996
  • Andrej Bělocvětov, Knížák M, Šimon P, kat. 130 s., Galerie kritiků Praha, 2006
  • Andrej Bělocvětov 1923 - 1997: I. obrazy, Brozman D, Klusák J, kat. 169+5 s., Zámek Týnec, 2008
  • Andrej Bělocvětov 1923 - 1997: II. kresby, Brozman D, Pospiszyl T, Šrejma J, kat. 115+7 s., Zámek Týnec, 2008
  • Nadhledy Andreje Bělocvětova, Pilařová A, Šmidrkal P, Vobůrka P, Zgustová M, kat. 88 s., Komorní hrádek Chocerady, 2011
  • Osamělá pouť Andreje Bělocvětova, Pilařová A, Šmidrkal P, kat. 24 s., Špejchar Želeč, muzeum a obrazárna, 2014

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Andrea Pilařová Belotsvetová : Bělocvětov - Hudba absolutna ( A. Bělocvětov: obrazy,kresby,deníky, Sudkovy fotografie, Stanislava Belotsvetová: básně )  2016
  • Josef Šrejma, Andrej Bělocvětov - Theakston 1923-1997, Diplomová práce, Ústav pro dějiny umění, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2009
  • Mahulena Nešlehová: Poselství jiného výrazu, Artefakt Praha 1997
  • Marie Klimešová: Roky ve dnech, Galerie hl. města Prahy 2010
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1995
  • Nový slovník čs. výtvarného umění
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 1997 Chagall Ostrava

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]