Dagmar Hendrychová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dagmar Hendrychová
Narození28. července 1930
Žacléř
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. září 1981 (ve věku 51 let)
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochařka a keramička
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dagmar Hendrychová (* 28. července 1930 Žacléř4. září 1981 Roviny u Kounova) byla česká keramička a sochařka.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1945-1948 absolvovala Státní odbornou školu keramickou v Praze. Soukromě studovala modelování v ateliéru Emanuela Kodeta (1944–1948), kde se spřátelila s Danielou Vinopalovou.[1] Od roku 1949 studovala sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Bedřicha Stefana. Patřila k zakládajícím členům skupiny Máj 57.[2]

Po ukončení studia od roku 1953 externě spolupracovala s duchcovským závodem n. p. Karlovarský porcelán, pro který navrhovala drobné figurální výrobky. Od počátku 60. let se zabývala ateliérovou tvorbou keramiky. Od druhé poloviny 60. let začala spolupracovat s porcelánkou v Lounech, kde měla možnost pracovat s elektroporcelánem. Své působiště včetně ateliéru poté přesunula do hájovny v Rovinách u Kounova nedaleko Loun, kde v osamělém přírodním prostředí nalezla potřebný klid k tvorbě.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V letech 1955-1960, kdy externě spolupracovala s duchcovským závodem n. p. Karlovarský porcelán, navrhovala figurativní porcelán pro sériovou výrobu (Harlekýn, 1955, Sedící dívka, 1959). Ve vlastní ateliérové tvorbě od 50. let vytvářela z keramické hlíny stylizované figurální plastiky drobnějších rozměrů, z nichž některé reprodukoval a prodával podnik Dílo. Zabývala se rovněž tvorbou nádob (váz, džbánů, konvic, dóz, lahví atp.) z kameniny, šamotu a porcelánu zhotovovaných především točením na kruhu a domodelováním.

Některé své práce také sestavovala z plátů nebo horizontálně kladených pásů, což bylo typické pro její pozdější tvorbu.[4] Jako první začala originálním způsobem využívat elektroporcelán, který se od druhé poloviny 60. let stal jejím oblíbeným materiálem. Když začala spolupracovat s porcelánkou v Lounech, inspirovaly ji některé z tvarů technických výrobků, například trubky. Preference sochařských kvalit při současném zachování funkčnosti je zřejmé především u koflíků, konvic, misek či dóz sestavovaných z ručně vytlačovaných plátů vláčné porcelánové hmoty.[5]

Výrazem se přiřadila k vlně informelního umění. Záměrně nedokonalé, nezaretušované spoje, nerovné okraje, výrazné výlevky a ouška podtrhují výraz tvarově jednoduchých poeticky působících nádob komorních rozměrů. Důležitou součástí těchto jakoby z papíru skládaných křehkých objektů se stalo světlo různé intenzity prostupující nestejnoměrně silnými stěnami porcelánu. Nepravidelností a zdánlivou nepevností autorka rezignovala na princip statičnosti převládající v tradiční produkci porcelánu. Výrobky dokončovala glazováním nebo je ponechávala režné, někdy užívala zlacení nebo zdobení kobaltem. Vedle drobnějších předmětů realizovala řadu žardiniér, váz, fontán, objektů, obkladů nebo sedaček.[6]

Monumentálního účinu dosahovaly její vázy z nepravidelně vodorovně spojovaných úzkých pásů vytvořených rozřezáním silnostěnného válce z porcelánové hmoty. Některé plastiky skládala ze svislých plátů nebo z keramických vláken. V roce 1967 se zúčastnila Mezinárodního keramického sympozia v Bechyni.[7]

Její práce se uplatnily také v architektuře: např. plastika Středověký havíř v muzeu v Sokolově (1960). Z existenčních důvodů se jim věnovala zejména v 70. letech v době normalizace: keramická stěna ve zdravotním středisku v Praze-Spořilově (1971), keramická kašna pro Městský národní výbor v Boskovicích (1974), dekorativní kachle potravin v Domažlicích (1976), stěna zimní zahrady pro Městský národní výbor v Žatci (1977), žardiniéry v obchodním domě v Pacově (1980) atd. Její porcelán byl od října 2000 jako reprezentant keramiky blízké informelu součástí expozice moderního a současného umění v Národní galerii ve Veletržním paláci.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie Praha
  • Uměleckoprůmyslové museum v Praze
  • Moravská galerie v Brně
  • Galerie Benedikta Rejta Louny
  • Alšova jihočeská galerie - Mezinárodní muzeum keramiky Bechyně

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1967 Dagmar Hendrychová, Galerie fronta, Praha
  • 1968 Dagmar Hendrychová, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1983 Dagmar Hendrychová: Keramické dílo, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1983 Dagmar Hendrychová: Keramické dílo, Galerie Benedikta Rejta, Louny

Kolektivní (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1957 Mladé umění / Tvůrčí skupina Máj 57, Obecní dům, Praha
  • 1960 XII Triennale di Milano (1960), Palazzo dell'Arte, Milán
  • 1961 1. pražský festival mladé grafiky, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1962 Mezinárodní výstava keramiky, Bruselský pavilon, Praha
  • 1963 Dagmar Hendrychová, Oldřich Jelínek, Galerie Fronta, Praha
  • 1964 Socha 1964, Liberec
  • 1965 Letní výstava malých obrazů, grafiky a plastik, Výstavní síň ÚLUV, Praha
  • 1965 Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR, Dům U Hybernů, Praha
  • 1967 Půjčte si, kupte si, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1968 Klub konkrétistů a hosté, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Dům kultury pracujících, Ústí nad Labem
  • 1969 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví, Mánes, Praha
  • 1969 50 Jahre der Tschechischen angewandten Kunst und industrial design, schechische angewandte Kunst und Industrial Design von 1918-1968, MAK - Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst, Vídeň
  • 1970 Zamiary i zapasy: 50 lat czeskiej sztuki stosowanej i plastyki przemysłowej, Muzeum Śląskie, Vratislav
  • 1970 Současná česká keramika, Galerie J. Fragnera, Praha
  • 1979 Současné užité umění, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1980 25 ceramistes txecs, Museu de Ceràmica, Barcelona
  • 1980 Užité umění 70/80. Sklo, kov, textil, nábytek, keramika., Moravská galerie v Brně
  • 1983 Kortárs csehszlovák kerámia / Zeitgenössische böhmische Keramik, Savaria Múzeum, Szombathely
  • 1985 Sto let českého užitého umění: České užité umění 1885-1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea, Uměleckoprůmyslové museum, Praha

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Daniela Vinopalová, in: Richard Drury, Adriana Primusová, Pavla Pečinková: Daniela Vinopalová, Arbor vitae, Řevnice 2017, s. 138
  2. Stroblová K, 2010, s. 39
  3. Milan Hlaveš, Modelované z plátů - keramika Dagmar Hendrychové, Glassrevue 35, 2002
  4. Z ateliéru Dagmar Hendrychové, Výtvarné umění 12/3, 1962, 127-129
  5. Dagmar Hendrychová, Výtvarná práce, 16/6, 1968, s. 4
  6. Milan Hlaveš, Dagmar Hendrychová, in: De Gruyter Allgemeines Künstler-Lexikon, München-Leipzig 2011
  7. 2. Mezinárodní sympozium keramiky Bechyně, 1967, Dagmar Hendrychová

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Dagmar Hendrychová, SČVU Praha 1968
  • Dagmar Hendrychová: Keramické dílo 1930-1981, text Dagmar Tučná, 32 s., Uměleckoprůmyslové museum v Praze 1983

Souborné publikace[editovat | editovat zdroj]

  • František Dvořák, Miloslav Chlupáč, Mladé umění. Tvůrčí skupina Máj, ČSVU Praha 1957
  • Karel Hetteš, 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví. Mezníky vývoje v letech 1918-1968, UPM Praha 1969
  • Tomáš Vlček, Milouš Růžička, Současná keramika, Odeon, Praha 1979
  • Tomáš Vlček, Milouš Růžička, Keramik der Gegenwart, Odeon, Praha 1979
  • J. Horneková, Kortárs csehszlovák kerámia. Zeitgenössische böhmische Keramik, Szombathely 1983 (katalog výstavy)
  • Milan Hlaveš, Dagmar Hendrychová, in: De Gruyter Allgemeines Künstler-Lexikon, München-Leipzig 2011
  • Iva Knobloch Janáková, Radim Vondráček (eds.), Design v českých zemích 1900-2000, Uměleckoprůmyslové museum, Academia Praha 2016
  • Marie Klimešová, Adriana Primusová, Skupina Máj 57 - úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60 let, Správa Pražského hradu 2007, ISBN 9788090387614

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Kateřina Štroblová, Ženské umělecké osobnosti v české výtvarné kultuře 50. a 60. let 20. století, rigorózní práce, KTK, FF UK Praha 2010
  • Marie Mžyková, Dagmar Hendrychová (1930-1981), Umění a řemesla 1, 1984, s. 32-35
  • Eva Stará, Keramické dílo Dagmar Hendrychové, Průmyslový design 1984/8 (1), s. 30-31
  • JM, Keramické dílo Dagmar Hendrychové, Domov 1984/25 (1), s. 70
  • Milan Hlaveš, Dagmar Hendrychová. Keramik 2000 (5), s. 6-7
  • Milan Hlaveš, Modelované z plátů - keramika Dagmar Hendrychové, Glassrevue 35, 2002

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Informační systém abART: Dagmar Hendrychová
  • Sdružení výtvarných umělců keramiků: Hendrychová Dagmar, galerie děl