Vojta Nolč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Vojta Nolč
Narození 18. března 1912
Linec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. března 1989 (ve věku 77 let)
Nová Ves pod Pleší
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř a grafik
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vojtěch (Adalbert) Nolč (18. března 1912 Linec27. března 1989 Nová Ves pod Pleší) byl český malíř, grafik, zakládající člen skupiny Máj 57.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a počátky tvorby[editovat | editovat zdroj]

Vojta Nolč se narodil a vyrůstal v hornorakouském Linci. Teprve po vzniku republiky se rodina přestěhovala do západních Čech. Mezi lety 1927 a 1931 studoval na Německé obchodní akademii v Plzni. Od maturity až do konce 50. let pracoval jako bankovní úředník v Praze. Výtvarné vzdělání získal soukromě u Aloise Boháče a Vladimíra Pukla. Věnoval se kresbě, malbě a společně s tiskařem Adolfem Černým experimentoval s grafickými technikami. Na výtvarnou scénu vstoupil jako jeden ze zakládajících členů tvůrčí skupiny Máj 57 hned při jejím prvním vystoupení v rámci společné výstavy Mladé umění v pražském Obecním domě (1957). Představil se deseti pracemi – olejomalbou a monotypy – ze svého žlutého období ovlivněného francouzským postimpresionismem. Na výstavě, která v éře socialistického realismu vzbudila rozruch požadavkem individuálního výrazu a návazností na moderní tendence mezinárodního umění, takže jí hrozilo uzavření, byl zmiňován mezi autory udávajícími charakter expozice.[1] V Máji 57, kde byl vůbec nejstarší, patřil zpočátku do okruhu kolem historika umění Františka Dvořáka a malíře Roberta Piesena, který jej do skupiny přivedl. Později se přimkl ke křídlu absolventů VŠUP, které reprezentovali Mikuláš Medek, Stanislav Podhrázký a Zbyněk Sekal. Se skupinou Nolč pravidelně vystavoval až do jejího zániku v roce 1964.

Umělecký vývoj během výstav v 60. letech[editovat | editovat zdroj]

První samostatná výstava tušových kreseb a monotypů Vojty Nolče v Divadle Rokoko (1959), kterou uváděl právě skupinový teoretik František Dvořák, ještě volně rozvíjela působivou „naivizující“ polohu, kterou se předvedl v Obecním domě. Její těžiště stále spočívalo ve figuraci a především krajinných a venkovských motivech – z úpatí slovenské Poľany, západočeských Pavlovic a moravské Telče. Druhá autorská výstava v Alšově síni v Praze (1964) už ale shrnovala proces intenzivního hledání nového výtvarného výrazu. Nolč se v něm od „dětsky“ komponovaných plošně pojímaných pouťových motivů, dostal přes postkubistickou urbánní skladebnost k sumárním prožitkovým „krajinám“. Ty intuitivně sestavoval z drobných lineárně rytých motivů volně vířících v prostoru monochromního pozadí, takže evokují souhrn emotivních útržků vizuálních vzpomínek. Jarmila Skalická v katalogu k výstavě celek přirovnává k estetice perských koberců.[2] Další mezifázi představují obrazy zaměřené na přírodniny zajímavé tvarem jako jsou ořechy nebo mušle, které jen potvrzují Nolčův vzrůstající zájem o struktury. Ten ústí v abstrahující kompozice s geometrickým tvaroslovím odvozené z principu fragmentalizace. Třetí určující výstava Vojty Nolče proběhla v pražské Galerii bří Čapků (1966). Představil se na ní především souborem vrstvených informelních kompozic na masivních dřevěných podložkách poznamenaných působením času. Obrazy na pomezí objektu kombinovaly přirozené a nově vytvářené struktury s principy znakovosti a lité malby. Ty doplňovala tematicky navazující série velkoformátových monotypů. Toto období je u Nolče tradičně spojováno s experimenty s psychotropními látkami.[3] Po roce 1970 se jeho pozornost obrátila k vytváření asambláží a pozvolnému návratu ke sféře lidového umění, kdy se věnoval například malbě na sklo. Nově se u něj objevila náboženská témata, ale neodvrátil se ani od civilismu.

Romantismus Vojty Nolče[editovat | editovat zdroj]

Vojta Nolč představuje na naší výtvarné scéně zdánlivě lehce anachronický, ale přitom svébytný a tím i zajímavý fenomén, což také odráží postupné zařazování jeho prací do zásadních přehledových výstav monitorujících moderní české umění 50. a 60. let 20. století. Typický je pro něj originální přístup opřený o vlastní logiku, charakteristický hlavně intuitivním příklonem k romantismu, který se u něj projevuje různými způsoby po celou dobu tvorby. Ukazuje na něj např. povangoghštělé signování pouze křestním jménem ve žlutém období, obsáhlý cyklus procítěných kreseb na námět Villonova Malého a Velkého testamentu, téma cirkusu, poutí a kočovných komediantů, i výtvarný proces směřující k abstrakci prostřednictvím ponoru do sféry archaického světa – tajemných orientálních znaků, časem setřelých reliéfů, neidentifikovatelných fragmentů z archeologických vykopávek nebo struktur založených na dlouholetém působení přírodních procesů. Neprotiřečí mu nakonec ani pozdní asambláže evokující alchymistické strojky a zapomenuté vynálezy či okouzlení nehledaným výrazem lidového umění. Jak ale ukazuje žlutý Autoportrét za rudými mříženi z 50. let nebo monotyp Ohnivá pravda (Jan Palach), nevyhýbal se Nolč ani reflexi zcela aktuálních životních pocitů a politických témat.

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1959 Divadlo Rokoko, Praha (kat. Fr. Dvořák)
  • 1964 Alšova síň, Praha (kat. J. Skalická)
  • 1966 Galerie bratří Čapků, Praha (kat. A. Pohribný)
  • 1992 V. N. Žlutě, Galerie Růžový kopeček, Cheb
  • 1997 V. N. Pozůstalost, Zámecká galerie města Kladna

Kolektivní výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1957 Mladé umění, Tvůrčí skupina Máj, Obecní dům, Praha (kat. Fr. Dvořák, M. Chlupáč)
  • 1958 2. výstava skupiny Máj 57, Palác Dunaj, Praha
  • 1958 Wystawa grupy „maj 57“, Galeria Sztuki Nowoczeskej, Varšava, Polsko (kat. M. Chlupáč)
  • 1961 Skupina Máj, Poděbrady
  • 1962 Jaro 62, Mánes, Praha
  • 1964 Skupina Máj, Nová síň, Praha
  • 1964 Skupina Máj, Městské muzeum, zámek, Teplice
  • 1966 Jaro 66, Mánes, Praha
  • 1967 Prager Künstler, Galerie Maerz, Linec, Rakousko
  • 2003 – 2004 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Muzeum umění Olomouc, Moravská galerie v Brně, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy (kat. Z. Primus)
  • 2007 Skupina Máj 57. Úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60. let, Císařská konírna Pražského hradu (kat. A. Primusová, M. Klimešová)
  • 2009 Roky ve dnech, GHMP Městská knihovna (kat. M. Klimešová)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců (Ml – Nou) 1950 – 2002, Výtvarné centrum Chagall 2002, Ostrava, s. 321–322
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění (dodatky), redakce A. Horová, Academia 2006, s. 543
  • Katalog výstavy Vojta Nolč: Monotypy a kresby 1954–58, Rokoko, úvodní text: Fr. Dvořák, báseň Kamil Bednář: Před obrazy Vojty Nolče, Praha 1959
  • J. Hofmeisterová, Výstavy mladých. Práce 1. 4. 1959
  • V. Stejskal, Monotypy V. N. Svět v obrazech. 4. 4. 1959
  • š.H (Lub. Hlaváček), Vojta Nolč. Výtvarná práce 7, 1959
  • Katalog k výstavě Vojta Nolč, Alšova síň, text: Jarmila Skalická, vydal ČSVU v Praze, 1964
  • J. Šetlík, Pražské výstavy. Výtvarná práce 12, 1964, č. 8
  • Katalog k výstavě Vojta Nolč: Obrazy, grafika, Galerie bří Čapků, rozhovor s A. Pohribným, vydal ČSVU v Praze, 1966
  • J. Hofmeisterová, Malíř dávnověku i dneška. Večerní Praha, 19. 8. 1966
  • J. Hofmeisterová, Chvála symbolů. Mladá fronta, 20. 8. 1966
  • R. Wohlmuth, Pozapomenutý malíř Vojta Nolč. Revue Labyrint, 1996, č. 4
  • Ohniska znovuzrození. České umění 1956–1963 (kat., ed. M. Klimešová), GHMP Praha 1996
  • Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, (kat. Z. Primus), 2003
  • Skupina Máj 57. Úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60. let (kat. A. Primusová, M. Klimešová), Správa Pražského hradu, Praha 2007
  • Roky ve dnech. České umění 1945–1957, Marie Klimešová, Arbor vitae 2010

Zastoupení[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze
  • Museum Kampa Praha
  • Galerie moderního umění Hradec Králové
  • Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou
  • Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • soukromé sbírky

Ukázky z díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Eva Petrová: Mladí malíři III, Výtvarné umění 8, 1958
  2. J. Skalická: Vojta Nolč, katalog k výstavě v Alšově síni v Praze, ČFVU, 1964
  3. M. Klimešová: Průkopníci, jejich úspěchy i omyly, in. Skupina Máj, úsilí o uměleckou svobodu, s. 75, Správa Pražského hradu, 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]