Alja Rachmanovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alja Rachmanovová
Narození 27. června 1898
Kasli
Úmrtí 11. února 1991 (ve věku 92 let)
Ettenhausen
Povolání spisovatelka a psycholožka
Alma mater Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ19908112
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alja Rachmanova (vlastním jménem Galina von Hoyer rozená Galina Nikolajevna Ďurjagina (v cyrylice Галина Николаевна Дюрягина), 1898 Kasli, Ruské impérium1991 Ettenhausen, Švýcarsko) byla ruská spisovatelka pocházející z ruské šlechtické rodiny. Byla představitelkou první vlny ruských exilových autorů kteří opoutěli Rusko po bolševickém převratu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny lékaře v uralském městečku Kasli nedaleko Jekatěrinburgu, kde i strávila dětství a mládí a vystudovala gymnázium. Byla výraznou představitelkou první vlny ruských exilových autorů, svoji první knihu Studenti, láska, Čeka a smrt, která se později stala jedním z nejautentičtějších svědectví o rudém bolševickém teroru si začala psát v předvečer občanské války a bolševického převratu. Bolševická revoluce a následný rudý teror po roce 1917 ji přinutil i s její rodinou k útěku na Sibiř. Zde se provdala za rakouského válečného zajatce A. von Hoyera, avšak krátce po svatbě byli novomanželé donuceni opustit Sovětské Rusko. Po své emigraci publikovala i v němčině. S manželem a synem se usadili ve Vídni, počátkem třicátých let se následně odstěhovali do Salzburgu. Zde ještě před druhou světovou válkou pod pseudonymem Alja Rachmanovová vydává své deníky ve kterých popsala popravy, domovní prohlídky, chaos, vraždu carské rodiny a exodus ruské inteligence. Vycházejí ve třech svazcích: Studenti, láska, Čeka a smrt (1937), Manželství v rudé bouřce a Mlékařka v Ottakringu které jsou následně přeloženy do více než dvaceti jazyků. Na konci druhé světové války potkává manžele tragédie v podobě zbytečné smrti jejich jediného syna a v témže roce 1945 ve kterém je potkala tato osobní tragédie musejí s manželem znovu prchat před postupující Rudou armádou, tentokrát do Švýcarska které se tak stává jejich finálním domovem. Tesně po druhé světové vojně vydává knihu Jurka, jeden z mnoha která popisuje okolnosti smrti jediného dítěte manželů. Za svého života vydává ještě román Továrna na nového člověka a životopisy různých ruských osobností. Ve Švýcarsku její manžel umírá v roce 1971, v roce 1991 zde umírá i ona. Odpočívá na Salzburském hřbitově po boku manžela a syna.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]