Adénie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o rostlinách rodu adénie z čeledi mučenkovité. Možná hledáte: adénium z čeledi toješťovité.
Jak číst taxoboxAdénie
alternativní popis obrázku chybí
Adenia gummifera
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď mučenkovité (Passifloraceae)
Rod adénie (Adenia)
Forssk., 1775
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Gigantická nadzemní stonková hlíza Adenia globosa

Adénie (Adenia) je rod rostlin z čeledi mučenkovité. Jsou to rostliny velmi různorodých životních forem, rostoucí na rozličných přírodních stanovištích od pouštních oblastí až po tropické deštné lesy. Nalezneme mezi nimi popínavé byliny, liány, keře, ztlustlé stromy i sukulenty s hlízovitým stonkem. Rod zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v subsaharské Africe, na Madagaskaru a v tropické Asii, v malé míře i v Papuasii a severní Austrálii.

Adénie obsahují pestrou paletu účinných látek a většina druhů je více či méně jedovatá, některé smrtelně. Mají široké využití v domorodé a tradiční medicíně. Lokálně je z nich připravován jed používaný na špice šípů, k lovu ryb nebo k trávení hyen. Některé druhy jsou pěstovány ve sbírkách sukulentů.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Adénie mají tak různorodé životní formy, že se jim v tomto ohledu vyrovná pouze několik jiných rodů kvetoucích rostlin, jako je pryšec nebo starček. Jsou mezi nimi druhy pouštních oblastí, adaptované na extrémní podmínky, i druhy rostoucí v tropických deštných lesích. Nalezneme mezi nimi bylinné i dřevnaté liány, sukulentní keře, stromy se ztlustlým kmenem i hlíznaté byliny. Stonek některých druhů ze suchých oblastí (Adenia pechuelii, A. globosa) je přeměněn v nadzemní hlízovitý útvar, z něhož v příznivých podmínkách vyrůstají olistěné nesukulentní prýty.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Adénie jsou převážně dvoudomé byliny, dřeviny a úponkaté liány, někdy se ztlustlým až hlízovitým stonkem nebo zbytnělými podzemními orgány. Listy jsou jednoduché, s celistvou nebo dlanitě členěnou čepelí, u některých druhů až téměř dlanitě složené. Žilnatina je dlanitá nebo zpeřená. Na vrcholu řapíku jsou žlázky. Palisty jsou drobné, trojúhelníkovité. Úponky jsou úžlabní, zpravidla jednoduché a nevětvené. Květy jsou většinou zelenavé nebo žlutavé, často červeně skvrnité, jednopohlavné a pětičetné, uspořádané v úžlabních vrcholičnatých květenstvích. Vrcholové nebo nejspodnější květy jsou často nahrazené úponkem. Květní lůžko je miskovité, někdy členěné do 5 vaků. Kališní lístky jsou volné nebo částečně srostlé Koruna je redukovaná, přirostlá k vrcholu češule a zpravidla kratší než kalich, případně zcela chybí. Pakorunka chybí nebo tvoří dřípený či blanitý lem na vrcholu češule. Samčí květy obsahují 5 tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami a zbytky zakrnělého semeníku. Semeník samičích květů je kulovitý, spočívající na gynoforu, s mnoha vajíčky. Nese 3 volné nebo částečně srostlé čnělky. Samičí květy obsahují také šídlovitá staminodia. Plodem je kulovitá, vejcovitá nebo elipsoidní tobolka pukající zpravidla 3 chlopněmi. Semena jsou obklopená dužnatým míškem.[3][4][5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod adénie zahrnuje asi 100 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa. Centrum druhové diverzity je ve východní Africe a na Madagaskaru. Mimo subsaharskou Afriku se vyskytují v tropické Asii a severní Austrálii. Na Madagaskaru roste 25 endemických druhů, přičemž jsou zde zastoupeny víceméně na všech typech stanovišť a nabývají plné škály různých forem.[1][3] Druh Adenia venenata zasahuje z tropické Afriky až do Arábie. V Asii sahá areál rozšíření rodu od Indie po jižní Čínu a Tchaj-wan a přes Indočínu po jihovýchodní Asii, druh Adenia heterophylla je rozšířen také na Nové Guineji, Bismarckově souostroví a v severní Austrálii.[6]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Adénie jsou v jihovýchodní Asii a severní Austrálii živnými rostlinami housenek babočkovitých motýlů Ariadne, Vindula (V. erota, V. dejone, V. arsinoe), Acraea (A. andromacha) a Cethosia (C. biblis, C. myrina, C. cydippe, C. penthesilea).[7][8] Druhy s úzkými, trubkovitými květy (např. Adenia heterophylla) jsou pravděpodobně opylovány různými druhy drobnějšího hmyzu. Některé mají vonné květy.[4] Druh Adenia olaboensis ze západního Madagaskaru je opylován v časných ranních hodinách ptáky, zejména strdimilem madagaskarským a timálií žlutavoprsou. Naproti tomu Adenia firingalavensis, kvetoucí v suchém období, je specializována na noční opylovače.[9] Jasně červené plody Adenia pechuelii z pouštních oblastí Namibie vyhledávají ptáci a hlodavci.[10]

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Adénie jsou poměrně bohaté na účinné obsahové látky, jako jsou alkaloidy, glykosidy nebo glykoproteiny. Jedovatost je u různých druhů různá a sahá od druhů relativně nejedovatých (A. glauca) až po smrtelně jedovaté (A. digitata). Poslední zmíněný druh pochází z jižní Afriky a obsahuje glykoprotein modeccin, strukturou podobný ricinu ze semen skočce obecného. Hlavní účinek těchto glykoproteinů spočívá v zablokování syntézy bílkovin v buňkách. Navíc obsahuje i kyanogenní glykosidy. Podobný glykoprotein, volkensin, byl zjištěn u druhu Adenia volkensii, kde je navíc obsažen i alkaloid volkenin. Velmi jedovatý je též madagaskarský druh Adenia firingalavensis.[11][12][13][14]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V rámci čeledi Passifloraceae představuje rod Adenia bazální vývojovou větev podčeledi Passifloreae, která je sesterským kladem podčeledi Paropsieae.[15]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Sukulentní Adenia globosa

Adénie mají význam zejména v tradiční medicíně. Jsou využívány na širokou škálu různých neduhů, které m.j. zahrnují gastritidu (A. aculeata), střevní parazity (A. venenata, asijský druh A. penangiana), tišení bolestí (A. cissampeloides), lepru (A. digitata, A. gummifera), hadí uštknutí (A. gummifera, A. keramanthus, A. trilobata), otravy (asijský druh A. hondala), syfilis (A. keramanthus, A. wightiana), malárii (A. lobata), duševní choroby (A. racemosa) a četné jiné. Některé druhy se používají jako stimulans (A. venenata) či afrodiziakum (A. lobata, A. gummifera).[11]

Návnady napuštěné šťávou z plodů A. ellenbeckii se používají k trávení hyen. Rozdrcené listí některých druhů (A. gracilis, A. schweinfurthii) se používá k omámení ryb při jejich lovu (tzv. barbasko). Ze šťávy z kmene A. lobata se připravuje jed na špičky šípů (kurare).[11] Dužnina plodů jihoafrického druhu Adenia hastata je jedlá.[16]

Některé druhy adénií jsou pěstovány ve sbírkách sukulentů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HEARN, David J. Adenia (Passifloraceae) and its adaptive radiation: Phylogeny and growth form diversification. Systematic Botany. 2006, čís. 31(4). 
  2. GIBSON, Arthur C. Structure-function relations of warm desert plants. [s.l.]: Springer, 1996. ISBN 978-3-642-64638-6. (anglicky) 
  3. a b KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 9. Berlin: Springer, 2007. ISBN 3-540-32214-0. (anglicky) 
  4. a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 7 (2). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1971. ISBN 90-01-31814-2. (anglicky) 
  5. WANG, Yinzheng; HEARN, David. Flora of China: Adenia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  7. VANE-WRIGHT, R.I.; DE JONG, R. The butterflies of Sulawesi: annotated checklist for a critical island fauna. Zoologische Verhandelingen. 2003, čís. 343. 
  8. BRABY, Michael F. The complete field guide to butterflies of Australia. Collingwood, Australia: CSIRO, 2004. ISBN 0-643-09027-4. (anglicky) 
  9. Plant and forest ecology. Abstracts of student project reports: Madagascar courses since 2002. [online]. 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KOLBERG, Herta. Relocation of Adenia pechuelii (Passifloraceae) – a viable rescue option?. Dinteria. Jun. 2013, čís. 34. Dostupné online. 
  11. a b c QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  12. BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky) 
  13. SMITH, A.D. (chief editor) et al. Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology. [s.l.]: Oxford University Press, 2000. ISBN 0-19-850673-2. (anglicky) 
  14. HOCK, Bertold; ELSTNER, Erich F. (eds.). Plant toxicology. New York: Marcel Dekker, 2005. ISBN 0-8247-5323-2. (anglicky) 
  15. TOKUOKA, Toru. Molecular phylogenetic analysis of Passifloraceae sensu lato (Malpighiales) based on plastid and nuclear DNA sequences. Journal of Plant Research. 2012, čís. 125. 
  16. MARTIN, Franklin W.; CAMPBELL, Carl W.; RUBERTE, Ruth M. Perennial edible fruits of the tropics. An Inventory. Agriculture handbook. 1987, čís. 642. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]