Pavel Klener

prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.
prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.
ministr zdravotnictví a sociálních věcí ČR (v rámci federace)
	Ve funkci:; 5. prosince 1989 – 29. června 1990
Předseda vlády	František Pitra; Petr Pithart
Předchůdce	Jaroslav Prokopec
Nástupce	Martin Bojar
poslanec České národní rady
	Ve funkci:; 7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
Členství	Občanské fórum; ODA (1992-1995); nestraník za SZ; nestraník za KDU-ČSL
Narození	9. dubna 1937; Bratislava
Úmrtí	20. září 2024 (ve věku 87 let)
Děti	Pavel Klener
Příbuzní	Vladislav Klener (sourozenec)
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	lékař, pedagog, spisovatel, výzkumník, onkolog, hematolog, internista, politik a popularizátor vědy
Ocenění	medaile Za zásluhy II. stupeň (2003)
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Klener (* 9. dubna 1937 Bratislava) je český lékař, specializací hematoonkolog a onkolog, a politik. Za rok 2012 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za průkopnictví v zavádění chemoterapie zhoubných nádorů do klinické praxe, její vysvětlování moderními poznatky molekulární biologie a založení této disciplíny v Československu.^[1]

Odborná kariéra

V roce 1961 vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Poté pracoval jako lékař a pedagog na II. interní klinice FN. V roce 1988 byl jmenován profesorem. Od roku 1990 do prosince 2007 byl přednostou I. interní kliniky hematologie 1. LF UK a VFN.

Mezi lety 1990–1993 byl proděkanem 1. LF UK v Praze a v období 1994–2006 pak prorektorem UK pro vědu.

Ústav hematologie a krevní transfúze

Od roku 2002 byl ředitelem Ústavu hematologie a krevní transfúze. Z této funkce byl 7. listopadu 2007 odvolán ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem pro tato údajná selhání:

znejistění pacientů – nepravdivými informacemi o ohrožení péče vyvolal obavy vážně nemocných pacientů,
pro manažerské selhání – nezajistil relevantní podklady pro racionalizaci onko-hematologické péče a nepravdivě informoval zaměstnance svého ústavu a veřejnost o problémech, které neexistovaly nebo je měl osobně řešit,
toleroval eticky nepřijatelné chování zaměstnanců na půdě svého ústavu.

Zdroj: audiovizuální záznam MZČR.^[zdroj?]

Politická kariéra

V letech 1989 až 1990 byl ministrem zdravotnictví a sociálních věcí v české vládě, v letech 1990 až 1992 pak poslancem ČNR za Občanské fórum a působil také mj. ve Výboru pro vědu, kde vedl Komisi pro vědu.

V květnu 1990 byl zvolen členem hlavního výboru Masarykova demokratického hnutí. V letech 1992 až 1995 byl členem ODA.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2006 kandidoval jako nestraník za Stranu zelených v obvodu č. 17 - Praha 12. Postoupil sice do druhého kola, ale v něm ho porazil v poměru hlasů 37,57 % : 62,42 % kandidát ODS Tomáš Grulich.^[2]

Neuspěl ani ve volbách do Senátu PČR v roce 2008, kdy kandidoval jako nestraník za KDU-ČSL v obvodu č. 27 - Praha 1. Se ziskem 11,82 % hlasů skončil na 5. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola.^[3]

Nejvýznamnější ocenění

1980: cena Českého literárního fondu za vědeckou literaturu
1997: cena ministra školství za vědu
1997: zlatá medaile Univerzity Karlovy
1997: člen Učené společnosti ČR^[4]
2003: státní vyznamenání medailí Za zásluhy o stát II. stupně v oblasti vědy^[5]
2007: nejvyšší vyznamenání AV ČR – medaile De scientia et humanitate optime meritis

Odkazy

Reference

↑ Česká hlava 2012? Národní Nobelovku dostal onkolog a hematolog Klener, iHNED.cz, 18.11.2012
↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 20.10. – 21.10.2006, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 17 – Praha 12 [online]. Český statistický úřad, 2006 [cit. 2014-06-21]. Dostupné online.
↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 17.10. – 18.10.2008, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 27 – Praha 1 [online]. Český statistický úřad, 2008 [cit. 2014-06-21]. Dostupné online.
↑ Klener Pavel | Učená společnost České republiky. www.learned.cz [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné online.
↑ Medaile Za zásluhy – seznam vyznamenaných

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Klener
Šablona:Obálky knih
https://web.archive.org/web/20081026125435/http://www.klener.cz/ – oficiální stránky

[1] Česká hlava 2012? Národní Nobelovku dostal onkolog a hematolog Klener, iHNED.cz, 18.11.2012

[2] Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 20.10. – 21.10.2006, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 17 – Praha 12 [online]. Český statistický úřad, 2006 [cit. 2014-06-21]. Dostupné online.

[3] Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 17.10. – 18.10.2008, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 27 – Praha 1 [online]. Český statistický úřad, 2008 [cit. 2014-06-21]. Dostupné online.

[4] Klener Pavel | Učená společnost České republiky. www.learned.cz [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné online.

[5] Medaile Za zásluhy – seznam vyznamenaných

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Ministři zdravotnictví Československa

Ministři zdravotnictví první československé republiky (1918–1933)	Vavro Šrobár • Ladislav Prokop Procházka • Bohuslav Vrbenský • Jan Šrámek • Alois Tučný • Josef Schieszl • Jan Šrámek • Jozef Tiso • Jan Šrámek • Franz Spina • Ludwig Czech • Ivan Dérer • František Ježek • Stanislav Mentl

Ministři zdravotnictví druhé československé republiky (1938–1939)	Petr Zenkl • Vladislav Klumpar

Ministři zdravotnictví exilových vlád Československa (1942–1945)	Ján Bečko

Ministři zdravotnictví poválečného Československa (1945–1968)	Adolf Procházka • Josef Plojhar • Vladislav Vlček

V rámci československé federace (1969–1992)	Vladislav Vlček • Jaroslav Prokopec • Pavel Klener • Martin Bojar • Petr Lom

Nositelé Národní ceny vlády Česká hlava

2002–2009	Karel Smetana / Jiří Labský (2002) • Zdeněk Herman (2003) • Jaroslav Němec (2004) • Armin Delong (2005) • Jaroslav Kurzweil (2006) • Antonín Holý (2007) • Pavel Hobza (2008) • Josef Koutecký (2009)

2010–2019	Jan Svoboda (2010) • Petr Widimský (2011) • Pavel Klener (2012) • František Šmahel (2013) • Emil Paleček (2014) • Martin Hilský (2015) • Jiří Forejt (2016) • Petr Sommer (2017) • Jaroslav Doležel (2018) • Miroslav Bárta (2019)

od 2020	Václav Hořejší (2020) • Vladimír Kučera (2021) • Petr Pyšek (2022) • Zuzana Moťovská (2023) • Tomáš Jungwirth (2024)