Chřibská
Chřibská | |
---|---|
Náměstí s kostelem sv. Jiří a rodným domem Tadeáše Haenkeho (zcela vpravo) | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | město |
Pověřená obec | Varnsdorf |
Obec s rozšířenou působností | Varnsdorf (správní obvod) |
Okres | Děčín |
Kraj | Ústecký |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°51′48″ s. š., 14°28′59″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 1 341 (2024)[1] |
Rozloha | 15,96 km² |
Nadmořská výška | 387 m n. m. |
PSČ | 407 44 |
Počet domů | 467 (2021)[2] |
Počet částí obce | 4 |
Počet k. ú. | 4 |
Počet ZSJ | 4 |
Kontakt | |
Adresa městského úřadu | Obecní úřad Chřibská Chřibská č. p. 197 407 44 Chřibská ou.chribska@volny.cz |
Starosta | Jan Machač |
Oficiální web: www | |
Chřibská | |
Další údaje | |
Kód obce | 562530 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chřibská (německy Kreibitz) je město v okrese Děčín, v Lužických horách, ve Šluknovském výběžku, na okraji Národního parku České Švýcarsko. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. Město tvoří části Dolní Chřibská, Chřibská, Horní Chřibská a Krásné Pole, které na sebe bezprostředně navazují. Naproti tomu nedaleká Nová Chřibská, ležící východně, není součástí Chřibské, ale patří k obci Rybniště, stejně jako nádraží Chřibská, nacházející se v osadě Nový Semerink v lesích asi 2 km od Horní Chřibské. Chřibskou protéká říčka Chřibská Kamenice. Jihovýchodně nad městem se nachází (v katastrálním území Rybniště při hranici Horní Chřibské) Chřibská přehrada.
Historie
Chřibská vznikla jako ves lánového typu, budovy jsou rozmístěné v úzkém pruhu podél Chřibské Kamenice v délce téměř 5 kilometrů.
Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. Ještě starší historii města naznačuje kámen nesoucí letopočet 1144, nalezen byl při přestavbě kostela.
V Chřibské byla nejstarší sklářská huť v celém středoevropském regionu, která podle zápisů v dvorských deskách existovala již v letech 1426 a 1428.[3] Nejstarší zápis v knize města je z roku 1514, hovoří o tom, že huť je v provozu již přes 100 let, tj. musela existovat již v roce 1414.[3] Po dobu trvání hutě v Chřibské zde působila řada sklářských mistrů. Jednu dobu byla huť majetkem firmy Mayer a syn. Po druhé světové válce se stala součástí podniků Borské sklo, resp. Crystalex Nový Bor.[3] Vyrábělo se tu nejprve zelené lesní sklo, potom surovina pro broušení, rytí a malování. Huť vyráběla až do roku 2007, kdy její provoz z ekonomických důvodů skončil.[3] Areál hutě si následně mezi sebe rozdělilo několik soukromých firem, které zde podnikají v oborech, jež nemají již žádnou spojitost se sklem.[3]
V roce 1869 žilo v chřibském údolí celkem 5777 obyvatel, což je nejvyšší počet, který byl kdy zaznamenán.
Většina obyvatel byla německé národnosti, po odsunu došlo k prudkému poklesu počtu obyvatel. Nově příchozí čeští podnikatelé často vyváželi vybavení německých provozů z pohraničí a ukončovali výrobu, což způsobilo další úbytek obyvatel. Bylo zbouráno několik domů, včetně některých na náměstí.[4]
Po roce 1989 docházelo k postupné obnově.
Od 10. října 2006 je Chřibská opět městem.[5]
Obyvatelstvo
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 1 921 | 1 919 | 1 728 | 1 749 | 1 710 | 1 478 | 1 600 | 547 | 648 | 692 | 801 | 702 | 702 | 686 |
Domy | 242 | 251 | 253 | 269 | 272 | 273 | 287 | 264 | 421 | 148 | 137 | 128 | 147 | 158 |
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Dolní Chřibská, Horní Chřibská a Krásné Pole. |
Doprava
Chřibskou protíná silnice II/263 z České Kamenice do Rybniště. Nejbližší železniční tratí je trať Děčín – Benešov nad Ploučnicí – Rumburk, zastávka Chřibská je však od centra obce vzdálená téměř 4 km pěšky a přes 5 km automobilem. O něco bližší je nádraží v Rybništi, odkud navíc vychází trať do Varnsdorfu. V Chřibské denně zastavuje 6 párů osobních vlaků v přibližně dvouhodinovém taktu na trase Děčín – Dolní Poustevna, rychlíky a některé osobní vlaky zastávku projíždějí, ale zastavují v Rybništi. Rybniště navíc obsluhuje 8 párů vlaků do Liberce.
Významní rodáci
- sklářská rodina Friedrichů, vlastníci hutě v letech 1504–1689
- Malachias Siebenhaar (1616–1685), hudební skladatel
- Ferdinand Pohl (1748–1809), zakladatel výroby skleněných harmonik
- Tadeáš Haenke (1761–1817), lékař, cestovatel a přírodovědec. Jedná se o objevitele největší leknínové rostliny světa viktorie královské. Jeho objevy z pralesů Jižní Ameriky mají platnost dodnes.
Pamětihodnosti
- Kostel svatého Jiří
- Silniční most se sochami svatého Jana Nepomuckého a Panny Marie na náměstí
- Fara čp. 9
- Radnice čp. 21
- Venkovská usedlost čp. 10
- Venkovská usedlost čp. 160
- Venkovská usedlost čp. 182[8]
- Vodní náhon a akvadukt – technická památka z roku 1888 v Dolní Chřibské
- Hornův mlýn na koření čp. 35 v Dolní Chřibské
Galerie
-
Radnice na náměstí
-
Nábřeží Chřibské Kamenice západně od náměstí
-
Nábřeží Chřibské Kamenice
-
Ambit kostela Sv. Jiří s barokní kaplí z roku 1762
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b c d e VANŽURA, Alexandr. Chřibská sklárna oslaví 600. narozeniny, sklo již ale nedělá [online]. decinsky.denik.cz, 2014-07-17 [cit. 2016-09-07]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.chribska.cz [online]. [cit. 2010-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-31.
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 368, 369.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 285.
- ↑ Chřibská – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-20]. Dostupné online.