Bělčice
| Bělčice | |
|---|---|
 Pohled na náměstí s radnicí | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Blatná |
| Obec s rozšířenou působností | Blatná (správní obvod) |
| Okres | Strakonice |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°30′9″ s. š., 13°52′33″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 996 (2024)[1] |
| Rozloha | 34,33 km² |
| Nadmořská výška | 526 m n. m. |
| PSČ | 387 43 |
| Počet domů | 508 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 7 |
| Počet k. ú. | 7 |
| Počet ZSJ | 9 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | nám. J. Kučery 17 387 43 Bělčice mesto@belcice.cz |
| Starosta | Pavel Vejšický |
| Oficiální web: www | |
  Bělčice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 550817 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bělčice (německy Bielschitz) jsou město v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Žije v nich 996[1] obyvatel. První písemná zmínka o Bělčicích je z roku 1243. Ve městě se nachází vlaková zastávka na trati Strakonice–Březnice. První vlak zde zastavil už 30. června 1899. Je zde také základní a mateřská škola. Dominantu tvoří 39 m vysoká věž, která stojí samostatně u románského kostela svatého Petra a Pavla a původně sloužila jako zvonice.
Předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček dne 26. března 2015 stanovil, že obci byl vrácen status města.[3]
Obecní správa a politika
Části města
Město Bělčice se skládá ze sedmi částí, které odpovídají sedmi katastrálním územím:
- Bělčice
- Hostišovice
- Podruhlí
- Tisov
- Újezdec (k. ú. Újezdec u Bělčic)
- Záhrobí
- Závišín (k. ú. Závišín u Bělčic)
Starostové
- Josef Zeman (2010–2014)
- Pavel Vejšický (od 2014)
Školství
Jednotřídní farní školu měly Bělčice již v 18. století. Chodily do ní děti i z okolních obcí Hornosína, Koupě, Újezdce, Podruhlí, Slavětína, Záhrobí a Závišína, a také ze samot Vratečín, Vejfuk, Ovčín a ze mlýna Netušilov. Prvním známým učitelem byl Jan Vagner, který na škole působil v letech 1789–1803. Za jeho nástupce Františka Ackermanna byla škola rozšířena na dvoutřídní. V roce 1822 započala stavba nové školy poblíž fary, která byla vysvěcena 29. června 1823. Budova byla jednopatrová a na tehdejší dobu poměrně prostorná. V roce 1963 byla škola rozšířena na tři třídy. Po zavedení nových školních zákonů se stal prvním řídícím učitelem Jan Tintěra, který v roce 1871 založil žákovskou a učitelskou knihovnu. V roce 1876 přibyla čtvrtá třída, pro kterou byla nejdříve najata místnost v soukromém domě, ale brzy se započalo s výstavbou nové třídy. Školní budova již nestačila, proto se započalo se stavbou druhého patra. Při této příležitosti byly učebny značně zvýšeny, a upraveny chodby a schodiště. V roce 1879 byla zavedena výuka ženských ručních prací. V roce 1883 se stal po smrti Jana Tintěry novým řídícím učitelem František Hodinář, který založil školní kroniku. V roce 1883 byla škola rozšířena o pátou třídu. Roku 1897 se od školy odloučily obce Koupě a Slavětín, které si zřídily vlastní školu v Koupi.[4] V roce 1906 byla zřízena první školní jídelna tzv. polévková kuchyně. Stálá školní kuchyně funguje od roku 1968 v Újezdecké ulici. V roce 1962 byla při škole zřízena školní družina.
Místo mateřské školy fungoval nejprve zemědělský útulek dětí, který byl umístěn v domě číslo 150 „U Patů“. V roce 1952 Městský národní výbor rozhodl o zřízení mateřské školy, na jejíž provoz ovšem nebyly uvolněny finanční prostředky. Začala fungovat až o tři roky později v Újezdecké ulici č.čp. 18. Byla vytápěna kamny, měla suché WC a malou zahradu. V roce 1962 byla přemístěna do domu č.p. 3 ve stejné ulici, kde již bylo ústřední topení, vodovod a velká zahrada. Kvůli neustále se zvyšujícímu počtu dětí, bylo v září 1974 otevřeno další oddělení mateřské školy v bytové jednotce MNV a zároveň zahájena stavba nové budovy v Akci Z. Provoz byl zahájen 1. prosince 1979.[5]
V současnosti v Bělčicích funguje devítitřídní základní škola se spojenými třídami na prvním stupni, a jednotřídní mateřská škola. Spádově sem docházejí i děti z okolních obcí Tisova, Újezdce, Záhrobí, Závišína, Hornosína, Podruhlí, Hostišovic, Drahenického Málkova, případně z Dobšic, Bezdědovic i dalších okolních obcí.[5]
Pamětihodnosti
- Socha svaté Barbory
- Kašna
- Kostel svatých Petra a Pavla – románský, z doby kolem roku 1240
- Zvonice – postavená roku 1863, hranolová novogotická
- Socha svatého Jana Nepomuckého
- Na jihozápadním úpatí Slepičí hory se nachází tvrziště, které je pozůstatkem bělčické tvrze.
- Západně od města se částečně dochoval valy ohrazený areál z doby laténské.[6]
Osobnosti
- Štěpán Pučálka (1845–1914), lékař, komunální politik a kulturní činitel v Blovicích
- Mikoláš Aleš (1852–1913), nějaký čas navštěvoval místní školu
- Jindřich Kučera (1867–1934), mykolog, botanik, spisovatel a učitel
- Jan Bartoš-Bělčický (1887–1955), středoškolský profesor, spisovatel a literární historik
- Ladislav Stehlík (1908–1987), básník a spisovatel. V Bělčicích se narodil a v letech 1924 až 1928 zde navštěvoval školu.
- Jaroslav Stehlík (1923–2019), pracovník Národopisného muzea v Plzni, napsal o Bělčicích knihu Z kroniky města Bělčic – o kostelích a nedokončený rukopis Město Bělčice – obraz praehistorický a historický.
- Přemysl Vanke (* 1923) malíř, majitel chaty na Slepičí hoře, s Bělčicemi a okolím spojil velkou část své tvorby od 70. let 20. stoteltí.
Galerie
-
Kostel od západu (z náměstí) -
Severní stěna kostelní lodi s okny z různých období -
Pohled na kostel od východu (ze hřbitova) -
Hrob básníka Ladislava Stehlíka
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Rozhodnutí předsedy PS č. 28 ke stanovení obce Bělčice městem (11. února 2015)
- ↑ SIBLÍK, Josef. Blatensko a Březnicko. 2. vyd. Brno: Garn, 2014. 487 s. S. 367–369.
- ↑ a b Stručný nástin historie školství v Bělčicích [online]. zsbelcice.cz [cit. 2021-12-06]. Dostupné online.
- ↑ KUNA, Martin, a kol. Archeologický atlas Čech. 2. vyd. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2015. 520 s. ISBN 978-80-87365-82-3. Kapitola Bělčice, s. 47–49.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bělčice na Wikimedia Commons - Bělčice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální web
