Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz
| Ferdinand Zdeněk kníže z Lobkowicz | |
|---|---|
 Erb rodu | |
| 10. kníže z Lobkowicz, vladař domu lobkowiczkého a 4. vévoda roudnický | |
| Ve funkci: 4. února 1903 – 22. prosince 1938 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) | |
| Předchůdce | Mořic z Lobkowicz |
| Nástupce | Jaroslav z Lobkowicz |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1904 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1884 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Narození | 23. ledna 1858 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 22. prosince 1938 (ve věku 80 let) Nelahozeves  Československo |
| Místo pohřbení | Kostel svatého Václava v Roudnici nad Labem |
| Choť | (1884) Anna Berta z Neippergu (1857–1932) |
| Rodiče | Mořic z Lobkowicz (1831–1903) Marie Anna z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912) |
| Děti | Ferdinand Josef (1885–1953) Maxmilián Ervín (1888–1967) Karel Boromeus z Lobkowicz (1893–1916) Jiří Kristián z Lobkowicz (1902–1928) |
| Příbuzní | praděd: Josef František Maxmilián z Lobkowicz (1772–1816) prababička: Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816) děd: Ferdinand Josef Jan z Lobkowicz (1797–1868) babička: Marie z Liechtensteinu (1808–1871) strýc: Maxmilián z Lobkowicz (1827–1849) vnuk: Zdeněk Hyacint Lobkowicz (1924–1964) vnuk: Martin Lobkowicz (1928–2014) vnuk: Dominik Mikuláš Lobkowicz (* 1930) vnuk: Oliver Karel Lobkowicz (1934–1972) |
| Profese | politik |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1908: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1160) velkokříž a čestný bailli Řádu maltézských rytířů |
| Commons | Ferdinand Zdeněk of Lobkowicz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz, také z Lobkovic (23. ledna 1858 Praha – 22. prosince 1938 Nelahozeves),[1][2] celým jménem německy Ferdinand Zdenko Maria Fürst von Lobkowitz, byl český šlechtic a 10. kníže z Lobkowicz z roudnické primogenitury. Po vzniku republiky se musel vypořádat se zrušením šlechtických titulů a záborovým zákonem č. 215/1919 Sb. Jeho synové mu přinesli problémy v následnictví.
Původ a kariéra
Narodil se jako prvorozený syn Mořice z Lobkowicz (1831–1903), 9. knížete z Lobkowicz, a jeho manželky Marie Anny z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912).
V roce 1884 byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1904 tajným radou. V roce 1908 se zařadil mezi rytíře Řádu zlatého rouna.[1] V roce 1918 došlo k rozpadu Rakousko-Uherska, vyhlášení Československé republiky a následnému zrušení šlechtických titulů. Dne 19. ledna 1919 se Ferdinand Zdeněk rozhodl změnit příjmení na staročeskou formu Lobkowicz. Německá verze Lobkowitz se přestala používat.[3] Další ranou pro rodinu byla pozemková reforma, po jejímž provedení se značně zmenšila rozloha vlastněných nemovitostí.
Protože se jeho dědic Maxmilián Ervín oženil v roce 1923 s rozvedenou šlechtičnou anglikánské víry, a tak porušil rodinná pravidla o sňatcích, přešel po smrti Ferdinanda Zdeňka v roce 1938 titul panujícího knížete z Lobkowicz a roudnického vévody na Jaroslava Lobkowicze (1877–1953) z křimické větve rodu.[3]
Byl jako poslední pohřben v rodové hrobce v kostele svatého Václava v Roudnici nad Labem.[4]
Majetek
Po smrti otce v roce 1903 zdědil majoráty Roudnice nad Labem, Jezeří a Bílina.[1] Dále vlastnil panství Libčeves a Vysoký Chlumec a původní rodové sídlo Lobkovice. Dne 21. října 1920 na základě tzv. Londýnské rodinné dohody postoupil užívací práva k majorátům druhorozenému synovi Maxmiliánovi.[1][3] Prvorozený syn Ferdinand Josef se práv vzdal a v roce 1921 se oženil s neurozenou ženou. V roce 1927 došlo k vyrovnání nároků pro pozdějšího jazzového hudebníka, Zdeňka Hyacinta (1924–1964), syna Ferdinanda Josefa. Bylo mu přiznáno odškodnění dvacet milionů korun a právo doživotně pobývat v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě a v létě na zámku Jezeří.[5]
Rodina
Dne 4. září 1884 se v Vídni oženil s Annou Bertou z Neippergu (7. 8. 1857 Praha – 9. 4. 1932 Chomutov) pocházející ze staré říšské šlechty, dcerou hraběte Ervína Františka z Neippergu (1813–1897) a jeho manželky Růženy (Rosy) z Lobkowicz (1832–1905).[6] Narodilo se jim deset dětí (čtyři synové a šest dcer):[2][1][3]
- 1. Ferdinand Josef (27. 12. 1885 Bílina – 16. 1. 1953 Praha, pohřben v Břevnově), vzdal se svých nástupnických práv v roce 1920
- 2. Marie Rosa Josefa (9. 10. 1887 Jezeří – 3. 2. 1967 Capellen bei Euskirchen)
- ∞ (30. 9. 1907 Praha) Adam-Ferdinand z Schall-Riaucouru (28. 7. 1883 Gaussig – 29. 4. 1949 Heimerzheim)
- 3. Maxmilián Ervín (29. 12. 1888 Bílina – 1. 4. 1967 Dover, Massachusetts), dědic
- ∞ (civilně 1. 12. 1924 Londýn) Gillian Margaret Hope Somerville (16. 10. 1890 Londýn – 2. 3. 1982 Dover, Massachusetts)
- 4. Anna Marie Josefína (20. 7. 1890 Košťany – 31. 3. 1964 Tutzing)
- ∞ (7. 1. 1911 Praha) Hubert Maria ze Stolberg-Stolbergu (24. 2. 1881 Vídeň – 11. 4. 1963 Tutzing)
- 5. Leopoldina Marie Josefina (21. 8. 1891 Košťany – 15. 1. 1981 Praha)
- ∞ (10. 1. 1922 Praha) Rembert z Korffu, zv. Schmising-Kerssenbrock (30. 6. 1887 Líšťany – 8. 2. 1958 Praha)
- 6. Karel Borromeus (13. 2. 1893 Bílina – 15. 6. 1916 Rudnia, Volyň, padl), c. k. nadporučík hulánského pluku č. 2
- 7. Hedvika Marie Josefa (25. 6. 1894 Košťany – 7. 10. 1966 Klagenfurt)
- ∞ (15. 2. 1917 Vídeň) František z Auerspergu (8. 4. 1887 Vídeň – 10. 5. 1953 St. Martin bei Lofer)
- 8. Gabriela Marie Josefa (18. 10. 1895 Bílína – 25. 9. 1969 Starnberg)
- ∞ (11. 5. 1922 Bílina) Karel z Almeidy (27. 6. 1885 Starnberg – 27. 8. 1975 Starnberg)
- 9. Josefína Marie Anna (25. 7. 1897 Košťany – 5. 3. 1972 Řezno)
- ∞ (4. 9. 1920 Jezeří) Ondřej z Schall-Riaucouru (18. 9. 1884 Gaussig – 21. 2. 1958 Wernberg)
- 10. Jiří Kristián (3. 6. 1902 Košťany – 30. 3. 1928 Cannes, autonehoda)
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 160.
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-08-17 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 69. Dále jen Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu.
- ↑ Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 66
- ↑ Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 70
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 232.
Literatura
- JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 69.
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 160.
