Přeskočit na obsah

Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ferdinand Zdeněk
kníže z Lobkowicz
Portrét knížete Ferdinanda Lobkowicze ve sbírkách Lobkovického paláce (Praha)
Portrét knížete Ferdinanda Lobkowicze ve sbírkách Lobkovického paláce (Praha)
10. kníže z Lobkowicz, vladař domu lobkowiczkého a 4. vévoda roudnický
Ve funkci:
4. února 1903 – 22. prosince 1938
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceMořic Alois z Lobkowicz
NástupceJaroslav Alois z Lobkowicz
Tajný rada
Ve funkci:
1904 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Císařský komorník
Ve funkci:
1884 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Rodné jménoFerdinand Zdenko Maria Fürst von Lobkowitz
Narození23. ledna 1858
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. prosince 1938 (ve věku 80 let)
Nelahozeves
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníLobkowiczká hrobka v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem
Choť(1884) Anna Berta z Neippergu (1857–1932)
RodičeMořic Alois z Lobkowicz (1831–1903) a Marie Anna z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912)
DětiFerdinand Josef (1885–1953)
Maxmilián Ervín (1888–1967)
Karel Boromeus (1893–1916)
Jiří Kristián (1902–1928)
Příbuznípraděd: Josef František Maxmilián z Lobkowicz (1772–1816)
prababička: Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816)
děd: Ferdinand Josef Jan z Lobkowicz (1797–1868)
babička: Marie z Liechtensteinu (1808–1871)
strýc: Maxmilián z Lobkowicz (1827–1849)
vnuk: Zdeněk Hyacint Lobkowicz (1924–1964)
vnuk: Martin Lobkowicz (1928–2014)
vnuk: Dominik Mikuláš Lobkowicz (* 1930)
vnuk: Oliver Karel Lobkowicz (1934–1972)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesepolitik
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1908: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1160)
velkokříž a čestný bailli Řádu maltézských rytířů
CommonsFerdinand Zdeněk of Lobkowicz
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz, také z Lobkovic (23. ledna 1858 Praha – 22. prosince 1938 Nelahozeves),[1][2] celým jménem německy Ferdinand Zdenko Maria Fürst von Lobkowitz, byl český šlechtic a 10. kníže z Lobkowicz z roudnické primogenitury.[3] Po vzniku Československa se musel vypořádat se zrušením šlechtických titulů a záborovým zákonem č. 215/1919 Sb. Jeho synové mu přinesli problémy v následnictví.

Původ a kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Kníže Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz s rodinou (1904)

Narodil se jako prvorozený syn Mořice Aloise z Lobkowicz (1831–1903), 9. knížete z Lobkowicz, a jeho manželky Marie Anny z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912).

Studoval práva na Karlově univerzitě (1878–1883) a v roce 1884 byl jmenován císařským komorníkem.[4] Po otci se v roce 1904 stal dědičným členem rakouské Panské sněmovny a téhož roku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[5] V letech 1905–1907 byl zároveň poslancem českého zemského sněmu za Stranu ústavověrného velkostatku.[6] V roce 1908 byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna.[7][1][8] V roce 1918 došlo k rozpadu Rakousko-Uherska, vyhlášení samostatného Československa a následnému zrušení šlechtických titulů. Dne 19. ledna 1919 se Ferdinand Zdeněk rozhodl změnit příjmení na staročeskou formu Lobkowicz. Německá verze Lobkowitz se přestala používat.[9] Další ranou pro rodinu byla pozemková reforma, po jejímž provedení se značně zmenšila rozloha vlastněných nemovitostí.[10]

Zámek Roudnice nad Labem

Protože se jeho dědic Maxmilián Ervín oženil v roce 1923 s rozvedenou šlechtičnou anglikánské víry, a tak porušil rodinná pravidla o sňatcích, přešel po smrti Ferdinanda Zdeňka v roce 1938 titul panujícího knížete z Lobkowicz a roudnického vévody na Jaroslava Aloise z Lobkowicz (1877–1953) z křimické větve rodu.[9]

Byl jako poslední pohřben v rodové hrobce v kostele svatého Václava v Roudnici nad Labem.[11]

Majetek

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti otce v roce 1903 zdědil majoráty Roudnice nad Labem, Jezeří a Bílina.[1] Dále vlastnil panství Libčeves a Vysoký Chlumec a původní rodové sídlo Lobkovice. Celková rozloha velkostatků činila přes 28 000 hektarů půdy s rozsáhlými zemědělskými pozemky, průmyslovými provozy a několika zámky.[12] Dne 21. října 1920 na základě tzv. Londýnské rodinné dohody postoupil užívací práva k majorátům druhorozenému synovi Maxmiliánovi.[1][9] Prvorozený syn Ferdinand Josef se práv vzdal a v roce 1921 se oženil s neurozenou ženou. V roce 1927 došlo k vyrovnání nároků pro pozdějšího jazzového hudebníka, Zdeňka Hyacinta (1924–1964), syna Ferdinanda Josefa. Bylo mu přiznáno odškodnění dvacet milionů korun a právo doživotně pobývat v Lobkovickém paláci na Pražském hradě a v létě na zámku Jezeří.[13]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Anna Berta z Lobkowicz, rozená z Neippergu (1918)

Dne 4. září 1884 se v Vídni oženil s hraběnkou Annou Bertou z Neippergu (7. 8. 1857 Praha – 9. 4. 1932 Chomutov) pocházející ze staré říšské šlechty, dcerou hraběte Ervína Františka z Neippergu (1813–1897) a jeho manželky Růženy (Rosy) z Lobkowicz (1832–1905).[14][15] Sňatek se konal ve vídeňském Votivním kostele za účasti významných hostů z řad přední šlechty (Windischgrätzové, Esterházyové, Kinští), mezi hosty byl také císařský nejvyšší komoří hrabě Ferdinand Trauttmansdorff, ministr války Artur Bylandt-Rheidt nebo kníže Jan Schwarzenberg. Svatební obřad celebroval kardinál a pražský arcibiskup Bedřich ze Schwarzenbergu.[16] Anna Berta se později stala dámou Řádu Hvězdového kříže, c. k. palácovou dámou, čestnou dámou Maltézského řádu a v roce 1910 nositelkou Alžbětina řádu I. třídy.[17] Narodilo se jim deset dětí (čtyři synové a šest dcer):[2][1][9]

  • 1. Ferdinand Josef (27. 12. 1885 Bílina – 16. 1. 1953 Praha, pohřben v Břevnově), vzdal se svých nástupnických práv v roce 1920
    • ∞ (5. 2. 1921 Praha) Klotilda Leopoldina Volková (6. 12. 1888 Vídeň – 23. 1. 1970 Mnichov)
  • 2. Marie Rosa Josefa (9. 10. 1887 Jezeří – 3. 2. 1967 Capellen bei Euskirchen)
    • ∞ (30. 9. 1907 Praha) Adam-Ferdinand z Schall-Riaucouru (28. 7. 1883 Gaussig – 29. 4. 1949 Heimerzheim)
  • 3. Maxmilián Ervín (29. 12. 1888 Bílina – 1. 4. 1967 Dover, Massachusetts), dědic
    • ∞ (civilně 1. 12. 1924 Londýn) Gillian Margaret Hope Somerville (16. 10. 1890 Londýn – 2. 3. 1982 Dover, Massachusetts)
  • 4. Anna Marie Josefína (20. 7. 1890 Košťany – 31. 3. 1964 Tutzing)
    • ∞ (7. 1. 1911 Praha) Hubert Maria ze Stolberg-Stolbergu (24. 2. 1881 Vídeň – 11. 4. 1963 Tutzing)
  • 5. Leopoldina Marie Josefina (21. 8. 1891 Košťany – 15. 1. 1981 Praha)
    • ∞ (10. 1. 1922 Praha) Rembert z Korffu, zv. Schmising-Kerssenbrock (30. 6. 1887 Líšťany – 8. 2. 1958 Praha)
  • 6. Karel Borromeus (13. 2. 1893 Bílina – 15. 6. 1916 Rudnia, Volyň, padl), c. k. nadporučík hulánského pluku č. 2
  • 7. Hedvika Marie Josefa (25. 6. 1894 Košťany – 7. 10. 1966 Klagenfurt)
    • ∞ (15. 2. 1917 Vídeň) František z Auerspergu (8. 4. 1887 Vídeň – 10. 5. 1953 St. Martin bei Lofer)
  • 8. Gabriela Marie Josefa (18. 10. 1895 Bílína – 25. 9. 1969 Starnberg)
    • ∞ (11. 5. 1922 Bílina) Karel z Almeidy (27. 6. 1885 Starnberg – 27. 8. 1975 Starnberg)
  • 9. Josefína Marie Anna (25. 7. 1897 Košťany – 5. 3. 1972 Řezno)
    • ∞ (4. 9. 1920 Jezeří) Ondřej z Schall-Riaucouru (18. 9. 1884 Gaussig – 21. 2. 1958 Wernberg)
  • 10. Jiří Kristián (3. 6. 1902 Košťany – 30. 3. 1928 Cannes, autonehoda)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 5 KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 160.
  2. 1 2 MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-08-17 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online.
  3. ↑ Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 227 ISBN 80-7185-237-6
  4. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1886; Vídeň, 1885; s. 289 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1905; s. 222 dostupné online
  6. ↑ Ferdinand Zdeněk Lobkowicz na webu Rakouského parlamentu dostupné online
  7. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Praha, 1991; s. 274
  8. ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online
  9. 1 2 3 4 JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 69. Dále jen Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu.
  10. ↑ Kolektiv: Šlechta bez monarchie. Staré elity posthabsburské střední Evropy 1918–1938; Praha, 2025; s. 158–162 ISBN 978-80-86781-48-8
  11. ↑ Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 66
  12. ↑ Přehled majetku roudnické linie Lobkowiczů in PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen 1891; Praha, 1891; s. 357–367 dostupné online
  13. ↑ Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 70
  14. ↑ Rodokmen Neippergů dostupné online
  15. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 232.
  16. ↑ Wiener Salonblatt 7.9.1884 dostupné online
  17. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 218 ISBN 978-80-85955-53-8

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Mořic Alois		 IV. vévoda roudnický
Ferdinand Zdeněk
1903–1938		 Nástupce:
Jaroslav Alois
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_Zdeněk_z_Lobkowicz&oldid=25688399“