Přeskočit na obsah

FC Porto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
FC Porto
NázevFutebol Clube do Porto
PřezdívkaDragões (Draci)[1]
ZeměPortugalskoPortugalsko Portugalsko
MěstoPorto
Založen28. září 1893[1]
AsociacePortugalsko FPF
SoutěžPortugalsko Primeira Liga
(1. portugalská fotbalová liga)
2020/212. místo
StadionEstádio do Dragão, Porto
Kapacita50 033[2]
Vedení
PředsedaPortugalsko Pinto da Costa
TrenérPortugalsko Sérgio Conceição
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly29[3]
Domácí trofeje21× Portugalský pohár „Taça“[4]
22× Portugalský Superpohár[5]
Mezinárodní trofeje2× Liga mistrů UEFA
2× Evropská liga UEFA
1× Superpohár UEFA
2× Interkontinentální pohár
Údaje v infoboxu aktuální k 6. 7. 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 1986/1987 FC Porto
Zlatá medaile 2003/2004 FC Porto
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 2002/2003 FC Porto
Zlatá medaile 2010/2011 FC Porto
Pohár vítězů pohárů
Stříbrná medaile 1983/1984 FC Porto
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1987 FC Porto
Stříbrná medaile 2003 FC Porto
Stříbrná medaile 2004 FC Porto
Stříbrná medaile 2011 FC Porto

FC Porto (portugalsky: Futebol Clube do Porto) je profesionální portugalský fotbalový klub sídlící ve městě Porto, který působí v nejvyšší portugalské ligové soutěži Primeira Liga. Portský celek byl založen 28. září 1893, jako první z takzvané „Três Grandes“ (Velké trojky), kterou spolu s ním tvoří lisabonské týmy Benfica a Sporting, jeho zároveň největší soupeři. Dalším rivalem Porta je necelých 50 kilometrů vzdálený klub Braga.[6] Mezi příznivci je FC Porto známé pod přezdívkami Portistas („Porťané“) nebo Dragões („Draci“). Porto také patří k tradičním účastníkům Ligy mistrů UEFA, v hlavní soutěži si zahrálo už 23krát a pouze Real Madrid a FC Barcelona mají o jednu účast víc.[7] [pozn. 1]

Porto patří mezi nejúspěšnější portugalské kluby a před začátkem sezóny 2021/22 mělo na kontě 29 ligových titulů od sezóny 1934/35, více jich má jen Benfica.[3] Portugalský ligový pohár Taça da Liga hraný od roku 2008 Porto dosud nevybojovalo (platné k roku 2021).[8] V počtu získaných trofejí patří Porto na 10. místo mezi evropskými kluby (76 trofejí), ale i nadále za Benfikou na 8. místě (82 trofejí).[9] V počtu získaných mezinárodních trofejí lze Porto označit za nejúspěšnější portugalský klub. V mezinárodních soutěžích získal 7 trofejí – dvakrát trofej v Lize mistrů (1987 a 2004), dvakrát v Poháru UEFA/Evropské lize (2003 a 2011), dvakrát v Interkontinentálním poháru (1987 a 2004) a jednou v Evropském Superpoháru (1987).[10]

Porto je ve fotbalovém světě proslulé svojí schopností vyhlédnout si mladý talent (často z Jižní Ameriky) a později ho prodat několikanásobně dráž, než za kolik přišel.[11] Mezi roky 2004 až 2014 prodalo 17 fotbalistů evropským velkoklubům za celkovou sumu v přepočtu 776 milionů eur.[12] Mezi 100 nejdražšími přestupy je Porto jakožto prodávající zastoupeno třikrát (červenec 2021).[13]

V době velkých úspěchů v letech 2002–2004 vedl klub slavný trenér José Mourinho a hrály v něm takové hvězdy, jako jsou Deco, Ricardo Carvalho, Maniche a další. Dalším velmi úspěšným trenérem v portské historii se stal André Villas-Boas, jenž v roce 2011 dovedl klub k vítězství v Evropské lize. Mourinho pro Porto získal v roce 2003 první treble jakéhokoliv portugalského klubu,[14] Villas-Boas toto napodobil roku 2011.[15]

Historie

Raná historie

Sestava Porta ve finále PVP s Juventusem (16. května 1984)

Klub Foot-Ball Club do Porto byl založen 28. září 1893 místním obchodníkem s portským vínem jménem António Nicolau d’Almeida, jehož zájem o fotbal vznikl při jeho cestách do Anglie.[10] Portugalským šampionem se stal prvně roku 1922, to se soutěž Campeonato de Portugal hrála vyřazovacím způsobem.[3]

Ve druhé polovině 20. století byl klubovým domovem stadion Estádio das Antas otevřený 28. května 1952, ačkoliv návrhy na jeho zbudování padaly již v roce 1933.[16] Během sezóny 1955/56 Porto poprvé ukořistilo double, tedy triumf ligový a i pohárový. O tom ligovém se rozhodlo v zápase proti Benfice, v pohárovém finále přehrálo Porto 2:0 Torreense. V důsledku toho se tým z Porta poprvé představil v evropských pohárech, kde v předkole Poháru mistrů evropských zemí padl s Athleticem Bilbao po porážkách 1:2 doma a 2:3 venku. První gól na evropské scéně dal záložník José Maria Pedroto.[16] V roce 1973 se udála tragédie, kdy kvůli srdečnímu selhání zemřel během zápasu záložník Pavão.[17]

Mezi roky 1973 a 1974 posílil klub peruánský reprezentant a jeden z nejlepších fotbalistů Jižní Ameriky Teófilo Cubillas, za něhož klub zaplatil částku v přepočtu 400 tisíc amerických dolarů.[18] Útočně laděný hráč obsadil záložní pozici tzv. „desítky“ a stal se kapitánem týmu a k tomu nejlépe placeným hráčem portugalské ligy před Eusébiem. Za necelé čtyři roky zde vstřelil 65 gólů (ve 109 zápasech) a pomohl vyhrát národní pohár.[18] Roku 1978 portské mužstvo už bez Cubillase ukončilo 19 let bez mistrovského titulu pod trenérským vedením Josého Marii Pedrota, jejich bývalého hráče.[16]

Roku 1982 byl předsedou klubu zvolen Jorge Nuno Pinto da Costa, pod nímž Porto vybojovalo koncem roku 1983 domácí superpohár a roku 1984 domácí pohár. Následně se představilo v Poháru vítězů pohárů, kde v semifinále přehrálo Aberdeen. O několik let později se objevila nařčení, že Pinto da Costa uplatil rozhodčího.[19][20] Porto ve svém prvním evropském finále po prohře 1:2 proti Juventusu neuspělo.

Další mistrovský titul a první pro da Costu klub získal koncem sezóny 1984/85. V průběhu sezóny 1986/87 se Portugalci opět drali evropskou soutěží, tentokráte Pohárem mistrů evropských zemí, aby se ve finálovém zápase 27. května utkali o trofej s Bayernem Mnichov. Německý soupeř platil za favorita, hráč Porta Rabah Madžer ovšem v průběhu zápasu srovnal na 1:1 a pak nahrál na vítězný gól Brazilce Juaryho.[21] Finále si zahrál taéž hvězdný Paulo Futre. Porto potom opanovalo ještě evropský Superohár 1987 proti Ajaxu po dvojí výhře 1:0 a Interkontinentální pohár 1987.[16]

Úspěšná éra po roce 2000

V roce 2001 trénoval Porto Octávio Machado, který s týmem v srpnu 2001 získal portugalský superpohár po výhře 1:0 nad Boavistou.[5] Další rok v lednu Machada nahradil José Mourinho, tým totiž spadl na páté místo a navíc vypadl v domácím poháru.[22] Na jaře ve druhé skupině Ligy mistrů Porto neobstálo v konkurenci Realu Madrid, Panathinaikosu a Sparty a skončilo poslední, domácí ligu pak skončilo na třetím místě. Mourinho slíbil titul v další sezóně, načež vyhledal laciné posily jako byli Maniche, Nuno Valente a Paulo Ferreira.[23] V ročníku 2002/03 Porto vskutku vyhrálo titul s náskokem 11 bodů na Benficu.[24] Mužstvo spoléhalo na brazilského útočníka Derleie (a jeho partnera v útoku, 19letého Postigu) nebo zálohu ve složení Deco–Maniche–Costinha.[23] Cesta Pohárem UEFA postavila Portu do cesty kluby jako Polonia Warszawa, Austria Wien, Lens a Denizlispor. Ve čtvrtfinále proti Panathinaikosu bylo Porto svědkem domácí prohry 0:1, v Řecku však Derlei zařídil dvěma brankami postup do semifinále proti Laziu.[23] Lazio Řím Roberta Manciniho v Portu nestačilo na domácí a prohrálo 1:4, o což se postarali Derlei (dvakrát), Postiga a Maniche.[25] Po remíze 0:0 v Itálii zamířilo Porto do finále. V Seville se Porto střetlo se Celticem o vítězství. Po deseti minutách se zranil Costinha, toho nahradil Pedro Emanuel, zápas pak „patřil“ Decovi, jenž byl u obou gólů prvních 90 minut. Díky němu oba Derlei a Aleničev poslali své mužstvo do jednogólového vedení, ale na obě branky zareagoval Henrik Larsson, zápas se tak prodlužoval. Byl to nakonec Derlei, kdo prodloužení ve 115. minutě rozhodl.[26]

Portugalský Superpohár svěřenci Mourinha vybojovali proti União de Leiria. Evropský Superpohár však po zápase s Portem získal AC Milán. Ve skupině Ligy mistrů Porto skončilo za Realem Madrid a postoupilo tak do osmifinále. První zápas doma proti Manchesteru United prohrávali domácí 0:1 gólem Fortuneho, útočník Porta Benni McCarthy ale otočil stav zápasu na 2:1. Soupeřův záložník Roy Keane obdržel červenou kartu za šlápnutí na brankáře Vítora Baíu.[27] Venku Porto prohrávalo 0:1 po gólu Paula Scholese, ale Costinhův gól v 90. minutě poslal do čtvrtfinále FC Porto.[28] Ve čtvrtfinále Porto vyzrálo na Lyon a postoupilo do semifinále, kde čekalo Deportivo La Coruña. Dvojutkání rozhodl jediný gól Derleie z penalty, klíčové bylo bránění Valeróna, o něhož se postaral Costinha.[23] Soupeřem ve finále bylo AS Monaco vedené Didierem Deschampsem, které ale nemělo k dispozici útočníka Ludovica Giulyho. Carlos Alberto poslal Porto do vedení, po 70. minutě dílo z protiútoků dokonali výhru 3:0 Deco a Aleničev. FC Porto podruhé v historii vyhrálo Ligu mistrů.[23]

Mezidobí

V ročníku po Mourinhově odchodu se v klubu vystřídala trojice trenérů. Ten první, Luigi Del Neri byl dokonce vyhozen ještě před prvním soutěžním zápasem, když byl propuštěn pro nedochvilnost.[29] Ten druhý, Víctor Fernández, získal domácí superpohár proti Benfice,[5] proti Valencii v Superpoháru UEFA však neuspěl a prohrál 1:2. V únoru 2005 se stal trenérem José Couceiro, Porto ale nakonec skončilo druhé za Benficou.

Mezi roky 2006 až 2009 vedl Porto kouč Jesualdo Ferreira, který klub dovedl ke třem titulům v řadě, a k tomu přidal triumf v domácím poháru.

André Villas-Boas

Začátkem června 2010 se stal trenérem 32letý André Villas-Boas, někdejší asistent Josého Mourinha.[30] Tým opírající se o ofenzivní hvězdy jako Hulk nebo Falcao vyhrál Primeira Ligu bez jediné porážky a s náskokem 21 bodů proti Benfice. Byl to 25. titul v dějinách klubu.[31] Ještě před začátkem sezóny stihl vyhrát domácí Superpohár proti Benfice (2:0).[5] V rámci Evropské ligy prošlo Porto skupinou „L“ bez porážky, v play-off vyřadilo týmy Sevilla FC, CSKA Moskva a a Spartak Moskva než narazilo na španělský Villarreal. První zápas na domácí půdě Porto zvládlo a vyhrálo 5:1, čtyřmi brankami se blýskl Falcaa a pátou přidal další Kolumbijec Fredy Guarín.[32] V portugalském finále Evropské ligy Porto porazilo Bragu 1:0.[33] Čtvrtou trofejí za sezónu byl domácí pohár, ve kterém Porto ve finále přehrálo 6:2 Guimarães.[34]

V červnu 2011 byl po pouhém roce oznámen jeho odchod.

Dominance Benficy

Před sezónou 2015/16 posílil mužstvo brankář Iker Casillas z Realu Madrid.[35]

Během léta v roce 2017 se stal trenérem Porta jeho bývalý hráč Sérgio Conceição.

V ročníku 2019/20 se nepodařilo dostat přes předkolo do skupin Ligy mistrů. Porto v srpnu podlehlo ruskému Krasnodaru i přes úvodní výhru 1:0 na jeho půdě.[36] V základní skupině Evropské ligy Porto vybojovalo postup do šestnáctifinále, kde se střetlo s Leverkusenem. Po úvodní prohře 1:2 v Německu nestačili Portugalci na soupeře ani doma a prohráli 1:3.[37]

Získané trofeje

Vyhrané domácí soutěže

(1934/35, 1938/39, 1939/40, 1955/56, 1958/59, 1977/78, 1978/79, 1984/85, 1985/86, 1987/88, 1989/90, 1991/92, 1992/93, 1994/95, 1995/96, 1996/97, 1997/98, 1998/99, 2002/03, 2003/04, 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008/09, 2010/11, 2011/12, 2012/13, 2017/18, 2019/20)
  • Portugalský pohár „Taça“ (21×)[4]
(1921/22, 1924/25, 1931/32, 1938/37, 1955/56, 1957/58, 1967/68, 1976/77, 1983/84, 1987/88, 1990/91, 1993/94, 1997/98, 1999/00, 2000/01, 2002/03, 2005/06, 2008/09, 2009/10, 2010/11, 2019/20)
  • Superpohár Cândido de Oliveira (22×)[5]
(1981, 1983, 1984, 1986, 1990, 1991, 1993, 1994, 1996, 1998, 1999, 2001, 2003, 2004, 2006, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2018, 2020)

Vyhrané mezinárodní soutěže

(1986/87, 2003/04)
(2002/03, 2010/11)
(1986/87)
(1987, 2004)

Rivalita

FC Porto versus Benfica

Střet Porta a Benfiky – nazvané O Clássico – je střetem portugalského severu a jihu a dvou odlišných regionů. Zatímco Benfika z hlavního města Lisabonu je tradičně úspěšný celek, FC Porto symbolizuje vzdor tomuto centru a nástup nové síly ze druhého největšího města země.[39] Porto je klubem pro nižší třídu průmyslového města s příznivci toužícími po větší nezávislosti na Lisabonu.[40] Benfika zprvu disponovala lepší vzájemnou bilancí, úspěchy Porta v závěru 20. století a pokračování tohoto trendu historii derby více vyrovnalo.[41] Nevraživost obou klubů doprovází mediální příběhy, obviňování ze špionáže a uplácení nebo údajné hackerské útoky.[42] V minulosti se portugalská reprezentace musela potýkat s problematickou atmosférou mezi hráči, která se při cestách projevovala rozdělením kolektivu do jednotlivých táborů.[42] V průběhu 90. let se konflikty týkaly dvojice Paulinho Santos (Porto) a João Pinto (Benfika). Jejich nepřátelství trvající roky se projevovalo v reprezentaci i při derby, při němž byli oba několikráte vyloučeni.[40]

První vzájemný zápas se odehrál 28. dubna 1912 a v onom přátelském klání se stala vítězem Benfika výsledkem 8:2. FC Porto poprvé vyhrálo až osm let nato 3:2 a na další výhru čekalo dalších devět.[40] Oba kluby byly u zrodu první ligové soutěže roku 1934 a rovnoměrně si rozdělily prvních šest titulů mistra. Nejvyšší rozdíl ve skóre pochází ze zápasu z února roku 1943, kdy Benfika přehrála Porto 12:2.[43] Vzestup Porta nastal po konci režimu Antónia Salazara. V 80. letech provázaly derby násilnosti. V 90. letech uchopilo Porto roli hegemona a evropskými triumfy v Poháru UEFA a Lize mistrů se stalo nejúspěšnějším portugalským klubem na mezinárodním poli.[40] Porto uštědřilo rivalovi debakl 7. listopadu 2010 výhrou 5:0.[43]

Přestupy mezi oběma kluby nebývají časté, výjimku tvoří například někdejší útočník Benfiky Rui Águas (jeho otec José Águas byl klubovou legendou), jenž mezi roky 1985–1988 a 1990–1994 působil v Lisabonu, ovšem v mezidobí let 1988–1990 hrál v Portu, které mu nabídlo více než desetinásobek původního platu.[42] Dalším se stal roku 2001 stoper João Manuel Pinto. Ten vyměnil naopak Porto za Benfiku.[42] Dalším „zrádcem“ se stal záložník Cristian Rodríguez. Zmiňovaný José Águas je se 13 góly napříč 12 zápasy nejproduktivnějším střelcem O Clássica.[44] Nejvíce zápasů v rámci derby odehrál útočník Nené – 44.[43]

Benfika, jakožto klub s mnoha příznivci po celém světě, má podporu i v oblasti Porta.[40]

FC Porto versus Sporting

Souboj Porta s lisabonským Sportingem je svým významem v Portugalsku až třetí, tedy za soubojem obou klubů s Benfikou.[45] Poprvé se utkaly v červnu 1922 v prvním ze dvou zápasů finále tehdejšího pohárového šampionátu Campeonato de Portugal. Domácí Porto zvítězilo 2:1 poté, co se dvakrát trefil Tavares Bastos, porážka v Lisabonu ale znamenala třetí zápas. Ten Porto opět doma vyhrálo 3:1 a poprvé slavilo zisk trofeje. Dramatičnost derby se zvýšila ve 30. letech, když oba kluby doma uštědřily soupeři debakl. V roce 1936 se již hrála ligová soutěž Liga Nacional a v jejím rámci vyhrálo Porto nad Sportingem 10:1, v sezóně příští ovšem z hlavního města odjíždělo s prohrou 1:9.[45] Portu se v Lisabonu proti tomuto soupeři podařilo vyhrát až na 23. pokus v roce 1949.[45]

Ojedinělý incident se odehrál v průběhu sezóny 1977/78. Hráči FC Porto na zasněženém zamlženém domácím hřišti doháněli průběžný stav 0:2, snížit se jim podařilo s pomocí podavače míčů, který odehrál balón do branky soupeře. Navzdory protestům hostů rozhodčí gól uznali, Sporting přes křívdu dokázal vyhrát 3:2. Na další výhru si lisabonský tým musel počkat do roku 1997.[45]

Mezi fotbalisty, kteří ve své kariéře hráli za oba kluby, se řadí například Paulo Futre, Fernando Gomes, Maniche, Hélder Postiga, Ricardo Quaresma, Derlei, Mário Jardel, Antonio Sousa nebo João Moutinho.[45]

Soupiska

Aktuální k 1. březnu 2020[46]

Číslo Pozice Hráč
1 Španělsko B Iker Casillas (mimo kádr ze zdravotních důvodů)
2 Portugalsko O Tomás Esteves
3 Portugalsko O Pepe
4 Portugalsko O Diego Leite
5 Španělsko O Iván Marcano
7 Kolumbie Ú Luís Diaz
8 Portugalsko Z Romário Baró
9 Kamerun Ú Vincent Aboubakar
10 Japonsko Z Šoja Nakadžima
11 Mali Ú Moussa Marega
13 Brazílie O Alex Telles
16 Kolumbie Z Mateus Uribe
17 Mexiko Ú Jesús Corona
Číslo Pozice Hráč
18 Portugalsko O Wilson Manafá
19 Konžská demokratická republika O Chancel Mbemba
20 Kapverdy Ú Zé Luis
22 Portugalsko Z Danilo Pereira (kapitán)
25 Argentina O Renzo Saravia
24 Portugalsko Z Otávio
27 Portugalsko Z Sérgio Oliveira
29 Brazílie Ú Tiquinho Soares
31 Portugalsko B Diogo Costa
32 Argentina B Agustín Marchesín
49 Portugalsko Ú Fábio Silva
51 Senegal B Mouhamed Mbaye
77 Portugalsko Z Vítor Ferreira

Významní fotbalisté

Zdroj:[11]

Stadion

FC Porto hraje na stadionu Estádio do Dragão,[2] přezdívaném "stadion Draka".[zdroj?] Tento stadion byl postaven k příležitosti Mistrovství Evropy ve fotbale konaném v Portugalsku v roce 2004. Byl otevřen 16. listopadu 2003 a nahradil předchozí stánek Estádio das Antas.[2] Estádio do Dragão má kapacitu 50 033 diváků a patří do třídy stadionů A.[2]

Poznámky

  1. ↑ Aktuální v ročníku 2019/2020.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b FC Porto [online]. UEFA.com, rev. 2018-02-15 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d The Stadium [online]. fcporto.pt [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d CLARO, Paulo. Portugal - List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2019-09-26 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b CLARO, Paulo. Portugal - List of Cup Winners [online]. RSSSF, rev. 2021-05-27 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e CLARO, Paulo. Portugal - List of Super Cup Winners [online]. RSSSF, rev. 2020-12-29 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Porto and Braga take local rivalry to grand stage. UEFA.com [online]. 2011-05-15 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SAFFER, Paul. Champions League group stage records and statistics [online]. UEFA.com, 2019-12-11 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ DI MAGGIO, Roberto. Portugal - List of League Cup Finals [online]. RSSSF, rev. 2021-01-28 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ FLANAGAN, Aaron. The 30 most successful football clubs in the world - based on total trophies won. Daily Mirror [online]. 2020-08-03 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b BOYLAND, Patrick. PORTO: SOUTHERN EUROPE’S TALENT CONVEYOR BELT. These Football Times [online]. 2015-05-12 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b STAVROPOULOS, Vasileios. FC Porto: The world’s most efficient “Moneyball” football club. Statathlon [online]. 2018-04-13 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ HARRINGTON, Joe. Porto have made a massive €776 million from transfer fees in the last 10 years. JOE.ie [online]. 2014 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ DOYLE, Mark. The 100 most expensive football transfers of all time. Goal.com [online]. Rev. 2021-07-06 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Porto's historic treble. Eurosport.com [online]. 2003-06-16 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ 8 Teams to Have Won the League, National Cup, and the Champions League in the 21st Century, in the Same Season. 90min.com [online]. 2020-05-22 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b c d Club - FC Porto [online]. FC Porto [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ MEYERS, Brian. Why We Love Your Club: FC Porto. fearthewall.com [online]. 2016-02-24 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b HEFFERNAN, Conor. Teófilo Cubillas: the greatest Peruvian of them all. These Football Times [online]. 2016-06-02 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ TOWN, Phil. Porto in a storm. When Saturday Comes [online]. 1997-02-12 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ UEFA probe on bribery. The Irish Times [online]. 1996-11-13 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ HESSE, Uli. Bayern Munich's 1987 defeat to Porto the beginning of a new era. ESPN [online]. 2015-04-14 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Mourinho ready for Porto challenge. UEFA.com [online]. 2002-01-23 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ a b c d e FERGUSON, Ryan. JOSÉ MOURINHO: THE PORTO YEARS. These Football Times [online]. 2019-07-22 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Jorge Miguel Teixeira. Portugal 2002-03 [online]. RSSSF, 2004-07-22 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Spielbericht: 983307 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  26. ↑ Porto end Celtic's Uefa dream. BBC Sport [online]. 2003-05-21 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Porto 2-1 Man Utd. BBC [online]. 2004-02-25 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Man. United 1-1 Porto [online]. UEFA [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Porto dump coach Del Neri. BBC Sport [online]. 2004-08-07 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Villas-Boas accepts Porto chance. UEFA.com [online]. 2010-06-03 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ ASHTON, Neil. My unbeaten season with Porto is better than Chelsea's European Cup win, says Spurs boss Villas-Boas. Daily Mail [online]. 2012-10-18 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Porto eyes the final after sinking Villareal. France24 [online]. 29-04-2011 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Europa League final: Porto 1-0 Braga. BBC [online]. 2011-05-18 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ CLARO, Paulo. Portugal - List of Cup Winners [online]. RSSSF, 2019-07-18 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Odkopli ho. Co dokáže slavný brankář Casillas bez Realu Madrid?. IDNES.cz [online]. 2015-07-14 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  36. ↑ FK Krasnodar 0 : 1 FC Porto. Eurofotbal.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  37. ↑ VEJDĚLEK, Martin. Leverkusen vyhrál i venku a hladce postupuje. Eurofotbal.cz [online]. 2020-02-27 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  38. ↑ FC Porto je po tretí raz za sebou portugalským majstrom, SME.sk, cit. 20. 5. 2013 (slovensky)
  39. ↑ SOLDO, Ivan. Top 20 Greatest Football Derbies In The World. Bleacher Report [online]. 2010-09-18 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ a b c d e Benfica VS FC Porto: Portugal's great divide. FIFA.com [online]. ? [cit. 2021-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-27. (anglicky) 
  41. ↑ HAYWARD, Joshua. Benfica vs. Porto: Ranking European Football's Top 10 Inter-City Rivalries. Bleacher Report [online]. 2014-01-11 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ a b c d ALVES, Marcus. Benfica vs. Porto: An Intense Football Rivalry Like Few Others. Bleacher Report [online]. 2018-10-05 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ a b c O Clássico: An In-depth Look into the History of Porto vs Benfica. sports-nova.com [online]. 2019-10-26 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Benfica-FC Porto: the history of the “clássico” in numbers [online]. SL Benfica, 2018-04-12 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ a b c d e Portugal’s other big-city clássico. FIFA.com [online]. [cit. 2021-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-26. (anglicky) 
  46. ↑ https://www.transfermarkt.com/fc-porto/kader/verein/720

Externí odkazy

Primeira Liga – portugalská nejvyšší soutěž ve fotbale (týmy, ročníky)
Kluby 2024/2025
(18 mužstev)
Sezóny
1938/39 • 1945/46 • 1946/47 • 1947/48 • 1948/49 • 1949/50 • 1950/51 • 1951/52 • 1952/53 • 1953/54 • 1954/55 • 1955/56 • 1956/57 • 1957/58 • 1958/59 • 1959/60 • 1960/61 • 1961/62 • 1962/63 • 1963/64 • 1964/65 • 1965/66 • 1966/67 • 1967/68 • 1968/69 • 1969/70 • 1970/71 • 1971/72 • 1972/73 • 1973/74 • 1974/75 • 1975/76 • 1976/77 • 1977/78 • 1978/79 • 1979/80 • 1980/81 • 1981/82 • 1982/83 • 1983/84 • 1984/85 • 1985/86 • 1986/87 • 1987/88 • 1988/89 • 1989/90 • 1990/91 • 1991/92 • 1992/93 • 1993/94 • 1994/95 • 1995/96 • 1996/97 • 1997/98 • 1998/99 • 1999/00 • 2000/01 • 2001/02 • 2002/03 • 2003/04 • 2004/05 • 2005/06 • 2006/07 • 2007/08 • 2008/09 • 2009/10 • 2010/11 • 2011/12 • 2012/13 • 2013/14 • 2014/15 • 2015/16 • 2016/17 • 2017/18 • 2018/19 • 2019/20 • 2020/21 • 2021/22 • 2022/23 • 2023/24 • 2024/25 
Jiné odkazy: Portugalský fotbalový pohár • Portugalský ligový pohár • Portugalský superpohár
Vítězové – Superpohár UEFA
1972 Ajax Amsterdam • 1973 Ajax Amsterdam • 1975 FK Dynamo Kyjev • 1976 RSC Anderlecht • 1977 Liverpool FC • 1978 RSC Anderlecht • 1979 Nottingham Forest FC • 1980 Valencia CF • 1982 Aston Villa FC • 1983 Aberdeen FC • 1984 Juventus FC • 1986 FC Steaua București • 1987 FC Porto • 1988 KV Mechelen • 1989 AC Milán • 1990 AC Milán • 1991 Manchester United FC • 1992 FC Barcelona • 1993 AC Parma • 1994 AC Milán • 1995 Ajax Amsterdam • 1996 Juventus FC • 1997 FC Barcelona • 1998 Chelsea FC • 1999 Lazio Řím • 2000 Galatasaray SK • 2001 Liverpool FC • 2002 Real Madrid • 2003 AC Milán • 2004 Valencia CF • 2005 Liverpool FC • 2006 Sevilla FC • 2007 AC Milán • 2008 Zenit Petrohrad • 2009 FC Barcelona • 2010 Atlético Madrid • 2011 FC Barcelona • 2012 Atlético Madrid • 2013 FC Bayern Mnichov • 2014 Real Madrid • 2015 FC Barcelona • 2016 Real Madrid • 2017 Real Madrid • 2018 Atlético Madrid • 2019 Liverpool FC • 2020 FC Bayern Mnichov • 2021 Chelsea FC • 2022 Real Madrid • 2023
Vítězové – Mistrovství světa ve fotbale klubů
Interkontinentální pohár
– předchůdce
1960 Real Madrid • 1961 CA Peñarol • 1962 Santos FC • 1963 Santos FC • 1964 FC Inter Milán • 1965 FC Inter Milán • 1966 CA Peñarol • 1967 Racing Club • 1968 Estudiantes de La Plata • 1969 AC Milán • 1970 Feyenoord • 1971 Nacional Montevideo • 1972 AFC Ajax • 1973 CA Independiente • 1974 Atlético Madrid • 1975 Ročník neodehrán • 1976 Bayern Mnichov • 1977 CA Boca Juniors • 1978 Ročník neodehrán • 1979 Club Olimpia • 1980 Nacional Montevideo • 1981 Flamengo • 1982 CA Peñarol • 1983 Grêmio • 1984 CA Independiente • 1985 Juventus FC • 1986 CA River Plate • 1987 FC Porto • 1988 Nacional Montevideo • 1989 AC Milán • 1990 AC Milán • 1991 FK Crvena zvezda • 1992 São Paulo FC • 1993 São Paulo FC • 1994 CA Vélez Sarsfield • 1995 AFC Ajax • 1996 Juventus FC • 1997 Borussia Dortmund • 1998 Real Madrid • 1999 Manchester United FC • 2000 CA Boca Juniors • 2001 Bayern Mnichov • 2002 Real Madrid • 2003 CA Boca Juniors • 2004 FC Porto
Mistrovství světa klubů
2000 SC Corinthians Paulista • 2001–2004 • 2005 São Paulo FC • 2006 Sport Club Internacional • 2007 AC Milán • 2008 Manchester United FC • 2009 FC Barcelona • 2010 FC Inter Milán • 2011 FC Barcelona • 2012 SC Corinthians Paulista • 2013 Bayern Mnichov • 2014 Real Madrid • 2015 FC Barcelona • 2016 Real Madrid • 2017 Real Madrid • 2018 Real Madrid • 2019 Liverpool FC • 2020 Bayern Mnichov • 2021 Chelsea • 2022 Chelsea • 2023 Real Madrid
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=FC_Porto&oldid=20257339“