Antonín Boháč
| Doc. PhDr. Antonín Boháč | |
|---|---|
.jpg) PhDr. Antonín Boháč | |
| Narození | 5. března 1882 Lišice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 27. prosince 1950 (ve věku 68 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Gymnázium Kolín |
| Povolání | středoškolský učitel, demograf, statistik, učitel, filolog, filozof, sociolog a vysokoškolský učitel |
| Nábož. vyznání | Českobratrská církev evangelická |
| Děti | Ladislav Boháč[1] Antonín Boháč[1] |
| Funkce | náměstek (synodní kurátor; 1918–1939) synodní kurátor (1939–1950) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Boháč (5. března 1882 Lišice u Kutné Hory – 27. prosince 1950 Praha) byl český vědec, vlastenec[zdroj?] a pedagog.
Životopis
Antonín Boháč se narodil v evangelické rodině Čeňka a Kateřiny Boháčových. Měl pět sourozenců. Po studiích na kolínském gymnáziu (maturita 1900) se zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy s tím, že se chtěl stát středoškolským učitelem v oboru slovanské a románské filologie. Jeho učitelem byl i T. G. Masaryk. Již za studií učil v Telči a po ukončení studia na reálce v Uherském Brodě, a to úspěšně – odmítal memorování a požadoval přemýšlení. V té době se začal zajímat o populační vědu.[zdroj?]
- Oženil se a s manželkou Karolínou měl 2 děti: syna Ladislava Boháče (pozdější známý filmový, divadelní a rozhlasový herec) a dceru Vlastu, která společně s jeho manželkou zemřela na tzv. španělskou chřipku.
- V roce 1910 složil rigorózní zkoušku. Od 1912 studoval na univerzitách v Berlíně, Mnichově a pařížské Sorboně.
- V době první světové války (nebyl pro plicní nemoc odveden) učil na známém pražském gymnáziu v Křemencově ulici – zde učil i zakázané české autory – strachem opovrhoval. Spolupracoval s T. G. Masarykem i Edvardem Benešem. V roce 1919 se účastnil Versailleské mírové konference a bojoval za československé území.
- Vstoupil do Státního úřadu statistického, v roce 1921 a 1930 organizuje sčítání lidu. Plné pracovní nasazení vyžadoval od všech spolupracovníků. Byl schopen „na lenochy“ tvrdě útočit, ať již to byl kdokoliv.[zdroj?] Pracovat se musí poctivě, bylo jeho osobní krédo.
- V letech 1921–1950 člen Synodní rady Českobratrské církve evangelické
- V roce 1923 vyšla kniha Hlavní město Praha, kde popisuje, jak se projevil industriální rozvoj v Praze
- V roce 1924 se znovu oženil – bere si Evu Jansovou (20. 9. 1899 – 7. 12. 1996), se kterou měl syna Antonína (PhDr. Antonín Boháč 18. 10. 1926 – 26. 5. 1992 – literární historik).
- V roce 1927 v Ženevě se účastnil 1. mezinárodní populační konference.
- Od roku 1929 učil jako docent na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
- V roce 1934 – se stal místopředsedou SÚS.
- V říjnu 1938 se snažil v Berlíně v delimitační komisi zachránit maximum.
- V březnu 1939 se po Janu Auerhanovi stává šéfem SÚS.
- V roce 1941 byl vyslýchán gestapem, následně penzionován a internován v Lišicích.
- Po válce se krátce vrátil ke své práci. Spolupracoval na odsunu Němců, ale tvrdě odmítal metodu tzv. divokého odsunu. Pro komunisty byl po válce zcela nepřijatelný.
- Do roku 1948 přednášel ještě na vysoké škole.
- V té době poznal svojí budoucí snachu – Bedřišku Wižďálkovou.
- Dne 27. 12. 1950 zemřel.
- V roce 1990 byl rehabilitován.
Odkazy
Literatura
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 111.
- VÁCHA, Zdeněk. Český expert na mírové konferenci v Paříži v roce 1919. Historický obzor, 2002, 13 (5/6), s. 138–139. ISSN 1210-6097.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh–Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 1–2.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Boháč na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Boháč
- Národní autority ČR, Boháč Antonín
- ↑ a b Český bratr. Česko. Dostupné online.