Šestajovická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šestajovická
Pohled na Šestajovickou od ulice V Chaloupkách severním směrem
Pohled na Šestajovickou od ulice V Chaloupkách severním směrem
Umístění
Město Praha
Městská část Praha 14
Čtvrť Hloubětín
Poloha
Začíná na ulice Hloubětínská
Končí na ulice Hostavická
Historie
Datum vzniku 1930
Starší názvy 19401945 německy: Schestajowitzer Straße;
západní úsek
19341968?: Za Školou,
19401945 německy: Schulhofgasse
Další údaje
Počet adres 22[1]
PSČ 198 00
Kód ulice 471119
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šestajovická je ulice v Hloubětíně na Praze 14, která spojuje ulici Hloubětínskou a Hostavickou. Ústí do ní ulice Svépravická, Soustružnická, Vaňkova a protíná ji ulice V Chaloupkách. Ulice má silně zahnutý tvar.

Historie a názvy[editovat | editovat zdroj]

Nazvána je podle středočeské obce Šestajovice v okrese Praha-východ. Ulice vznikla a byla pojmenována v roce 1930,[2][3] kopíruje však mnohem starší cestu, která spojovala Starý Hloubětín a oblast Chaloupek. Původně byla ulice kratší, západní úsek mezi ulicemi Hloubětínská a Svépravická nebyl pojmenován, od roku 1934 se nazýval Za Školou podle své polohy u školy čp. 700 (minimálně do roku 1958).[4] Je pravděpodobné, že název ulice Za Školou zanikl v roce 1968, když byly Kyje přičleněny k Praze a v Kyjích je takovýto název ulice platný dodnes.[zdroj?] V době nacistické okupace v letech 1940–1945 se německy nazývala Schestajowitzer Straße.[5] Podle Orientačního plánu hlavního města Prahy od Rudolfa Jiříka z roku 1942 se v době protektorátu západní úsek jmenoval Schulhofgasse.[6]

Zástavba[editovat | editovat zdroj]

V západní části jsou historické a školní budovy, zástavbu jižní části tvoří rodinné domy se zahradami. V roce 1921 byl postaven dům čp. 184/21, který byl v Hloubětíně vybudován jako první po vyhlášení Československé republiky.[7]

Budovy a instituce[editovat | editovat zdroj]

  • Křižovnický dvůr, Hloubětínská čp. 5/28
  • Škola čp. 78, Hloubětínská 26, kde má své učebny Střední zahradnická škola a Střední odborné učiliště, s. r. o., (se sídlem Veleslavínská 282/45, Praha 6)[8] a Bezpečnostně právní akademie, s.r.o., střední škola.[9]
  • Dětské centrum Paprsek, denní stacionář, středisko Hloubětín, Šestajovická 580/19[10]
  • Mateřská škola Šestajovická, Šestajovická 1068/17, odloučené pracoviště Mateřské školy Štolmířská, Štolmířská 602/4.[11]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. 
  2. LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 2. díl (O-Ž). Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-25-7. S. 234. 
  3. ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef; LÍM, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958. 538 s. S. 368. 
  4. Ulicemi, s. 455
  5. JÍŠOVÁ, Kateřina; LAŠŤOVKA, Marek; LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; TŘIKAČ, Josef. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 3. díl. Dolní Břežany: Scriptorium, 2012. 320 s. ISBN 978-80-87271-50-6. S. 292. 
  6. Orientierungsplan der Hauptstadt Prag [kartografický dokument] gezeichnet und herausgegeben von Rudolf Jiřík [online]. Mapová sbírka Geografického ústavu PřF MU, 1942 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. 
  7. Dějiny Hloubětína. Obvod Praha 9. Praha: Obvodní národní výbor Praha 9, 1977. 133 + obrazová příloha s. S. 78. 
  8. Střední zahradnická škola a Střední odborné učiliště, s. r. o. [online]. [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. 
  9. Bezpečnostně právní akademie, středisko Praha [online]. [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 
  10. Dětské centrum Paprsek [online]. [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 
  11. Mateřská škola Štolmířská [online]. [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 2. díl (O-Ž). Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-25-7. S. 234. 
  • ŠMÍD, Jaroslav, a kol. Praha 14 v zrcadle času. Praha: Městský úřad Městské části Praha 14, 1998. ISBN 80-238-3204-2. S. 196.