Kdoulová
| |||
|---|---|---|---|
 | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 9 | ||
| Čtvrť | Hloubětín | ||
| Poloha | 50°5′36,44″ s. š., 14°31′38,33″ v. d. | ||
| Začíná na | slepé zakončení | ||
| Končí na | slepé zakončení | ||
| Historie | |||
| Datum vzniku | 1975 | ||
| Pojmenováno po | kdouloň obecná | ||
| Starší názvy | 1975–1995: Za Horou | ||
| Další údaje | |||
| Počet adres | 9[1] | ||
| PSČ | 198 00 | ||
| Kód ulice | 508586 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Kdoulová je krátká ulice v lokalitě Za Horou v katastrálním území Hloubětín na Praze 9, která je na obou koncích slepá. Protíná ji ulice Pokorného. Má přibližný západovýchodní průběh a je rovnolehlá s hlavní komunikační tepnou této oblasti - ulicí Českobrodskou.
Nazvána je podle kdoule, plodu kdouloně obecné (latinsky Cydonia oblonga), což je dvouděložná rostlina z čeledi růžovitých. Keř nebo strom, který může vyrůst až do výšky 8 metrů, plodí kulovité až podlouhlé malvice žluté barvy podobné jablkům. Název ulice patří do velké skupiny hloubětínských ulic pojmenovaných podle stromů a jejich plodů. Do stejné skupiny patří např. Švestková, Mandloňová nebo Smrková.
Ulice vznikla v roce 1975 a tehdy byla pojmenována jako Za Horou.[2] Tím poukazovala na svou polohu Za Horou, kde ve 20. letech 20. století vznikla nouzová kolonie. Současný název má od roku 1995.[2]
Zástavba, kterou tvoří rodinné domy se zahradami, je pouze na severní straně. Na jižní straně je zeleň. Ulice nemá ve východním úseku chodník.
Budovy a instituce[editovat | editovat zdroj]
- Penzion Svantov, Kdoulová 693/19[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kdoulová na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2018-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-30.
- ↑ a b LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 327.
- ↑ Penzion Svantov [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-30.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 327.