Kbelská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kbelská
Kbelská, z lávky u Nového Proseka, směr Klíčov.jpg
Umístění
Město Praha
Městská část Praha 9, 14 a 18
Čtvrť Letňany, Prosek, Vysočany a Hloubětín
Poloha
Začíná na nájezd na ulici Veselská a Cínovecká (D8)
Končí na křižovatka ulic Poděbradská a Průmyslová
Historie
Datum vzniku 1925
Starší názvy 1940–1945 německy: Gbeller Straße
střední úsek 1972–1994: Mladoboleslavská
Další údaje
Délka cca 4,6 km
Počet adres 67[1]
PSČ 198 00, 199 00
Kód ulice 451622
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kbelská je ulice v Letňanech, Proseku, Vysočanech a Hloubětíně na Praze 9, 14 a 18 a tvoří součást Průmyslového polookruhu. Spojuje nájezd na ulici Veselskou a Cínoveckou (D8) s křižovatkou ulic Poděbradská a Průmyslová. V Proseku přes ni vede most pro pěší (od Kytlické do Opočenské a Broumovské). Ve Vysočanech je mimoúrovňové křížení s ulicí Proseckou a v těchto místech lze také ze Kbelské sjet do Letňanské. Dále následuje mimoúrovňové křížení s Čakovickou a Mladoboleslavskou a poté s Novopackou (součást Vysočanské radiály). U všech těchto mimoúrovňových křížení Kbelská ostatní ulice podjíždí. Na hranici mezi katastrálním územím Vysočan a Hloubětína vede nad Kbelskou železniční most Turnovské dráhy. V Hloubětíně Kbelskou protíná Kolbenova, poté do ní ústí Zelenečská, Sadská, Mochovská a nakonec ji protíná Konzumní. Od Veselské vede Kbelská přibližně jihovýchodním směrem a v Hloubětíně se stáčí k jihu.

Historie a názvy[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší úsek je v Hloubětíně. Vznikl a byl pojmenován v roce 1925.[2] Název je odvozen od směru ulice ke Kbelům, původně vsi, která se v roce 1968 stala součástí hlavního města Prahy.[2][3] V době nacistické okupace v letech 1940–1945 se německy nazývala Gbeller Straße.[4] V roce 1994 byla prodloužena o úsek mezi Kolbenovou a Čakovickou, tento úsek byl dříve součástí Mladoboleslavské. Téhož roku ulici přibyl úsek až k Cínovecké, i když zprovozněn byl až v roce 1996.[2]

Zástavba a charakter ulice[editovat | editovat zdroj]

Kbelská je čtyřpruhová a v některých úsecích dvoupásová komunikace. V severním úseku ji obklopuje zeleň nebo pole, pokud je v blízkosti zástavba, je ulice oddělena protihlukovými zdmi. Od křižovatky s Novopackou jsou na západ sady Na Klíčově a na východ zahrádkářské osady. Mezi Kolbenovou a Poděbradskou jsou podél Kbelské betonové protihlukové zdi. Za protihlukovou zdí na východě vede ještě jeden jednosměrný pruh, který je napojen na komunikace rezidenční čtvrti Nový Hloubětín.

Na ulici je několik čerpacích stanic.

Instituce a budovy[editovat | editovat zdroj]

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Na ulici je autobusová zastávka Nový Hloubětín.

Na křižovatce Kbelská s Kolbenovou bývala tramvajová smyčka Nový Hloubětín. Do roku 1986 vedla v úseku Kbelské mezi Poděbradskou a Kolbenovou (tehdy Fučíkovou) tramvajová trať. Původně to byla manipulační trať, ze které byl vjezd do vozovny Hloubětín dané do provozu v roce 1951. Vjezd byl umožněn od severu i od jihu u jihovýchodního rohu vozovny. Pravidelné linky byly po této trati vedeny až po postavení trati na Lehovec v roce 1976. Kvůli využití Kbelské ulice pro silniční okruh byla trať přemístěna do nynější polohy západně od vozovny a s ní byl přemístěn i vjezd do vozovny do jejího jihozápadního rohu.

Tramvajová a autobusová zastávka Kbelská je nedaleko křižovatky na Poděbradské.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2019-01-29]. Dostupné online. 
  2. a b c LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 327. 
  3. ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef; LÍM, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958. 538 s. S. 160–161. 
  4. JÍŠOVÁ, Kateřina; LAŠŤOVKA, Marek; LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; TŘIKAČ, Josef. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 3. díl. Dolní Břežany: Scriptorium, 2012. 320 s. ISBN 978-80-87271-50-6. S. 237. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef; LÍM, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958. 538 s. S. 160–161. 
  • LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 327. 
  • JÍŠOVÁ, Kateřina; LAŠŤOVKA, Marek; LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; TŘIKAČ, Josef. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 3. díl. Dolní Břežany: Scriptorium, 2012. 320 s. ISBN 978-80-87271-50-6. S. 237. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]