Łańcut (zámek)

Zámek Łańcut; (Zámek Lubomírských a Potockých)
	Čelní pohled na zámek
Účel stavby
	původně šlechtické sídlo, nyní muzeum
Základní informace
Sloh	Novobaroko
Architekt	Gameren Tylman
Výstavba	1. pol. 14. století
Přestavba	1629–1641, 19. stol.
Stavebník	rod Pileckých
Další majitelé	rody Stadnických, Lubomírských, Potockých
Současný majitel	Muzeum - Zamek w Łańcucie
Poloha
Adresa	Zamkowa 1, 37-100 Łańcut, Łańcut, Polsko
Souřadnice	50°4′6,44″ s. š., 22°14′4,43″ v. d.
	Zámek Łańcut
Další informace
Kód památky	1023
Web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Łańcut ([uaňcut]), znám také pod názvem Zámek Lubomirských a Potockých v Łańcutu, je bývalé šlechtické sídlo nacházející se v městě Łańcut, v Podkarpatském vojvodství. Zámek je ve vlastnictví společnosti Muzeum - Zamek w Łańcucie, která zde má své sídlo.

Zámecký a parkový komplex v Łańcutu byl zapsán na seznam historických památek Polska 1. září 2005.^[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování města (později zámku) má původ ve jménu německého města Landshut,^[2] odkud pocházeli němečtí kolonisté, které pozval polský král Kazimír III. Veliký v polovině 14. století. Název procházel proměnami:

Lanczuth (1375);
Landssuth (1381);
Lanchth (1384);
Lanczuth (1494).

1. období (1. pol. 14. století–1586): rod Pileckých[editovat | editovat zdroj]

Původní sídlo, v podobě obranné věže, nacházející se na místě stávajícího areálu, bylo pravděpodobně postaveno rodem Pileckých a pochází z 2. poloviny 16. století.^{[Pozn. 1]}

2. období (1586–1628): rod Stadnických[editovat | editovat zdroj]

V roce 1586 získal Łańcut Stanisław Stadnicki,^{[Pozn. 2]} výměnou za dluhy dědičky panství Anny, manželky Krzysztofa Pileckého.

Původní stavba byla kolem roku 1610 rozšířena Stadnickými a její půdorys dostal tvar podkovy.

3. období (1629–1753): rod Lubomirských[editovat | editovat zdroj]

K nejpodstatnějšímu rozšíření došlo v letech 1629–1641, podle návrhu Itala Matteo Trapola, kdy byl majitelem zámku krakovský vojvoda a velký maršál nejvyššího odvolacího soudu polského království,^{[Pozn. 3]} Stanisław Lubomirski. Odtud pochází také často používaný název - Zámek Lubomirských v Łańcutu. Objekt byl tehdy obehnán mohutným bastionovým opevněním, které jej v roce 1655 uchránilo před dobytím Švédy a v roce 1657 před Transylvány. V roce 1745 se majitelem zámku v Łańcutu stal Stanisław Lubomirski, který se v roce 1753 oženil s kněžnou Izabelou Czartoryskou (1736–1816).

4. období (1754–1816): Izabela Lubomirska[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Stanisława Lubomirského získala plnou kontrolu nad zámkem jeho manželka Izabela,^{[Pozn. 4]} která po roce 1783 významně změnila celý zámecký areál. Kromě mnohých interiérových změn nechala na místě mohutného opevnění vybudovat zahradu v italském stylu, zvěřinec a statek.

5. období (1816–1939): rod Potockých[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Izabely (1816), se dědici jejího rozsáhlého majetku stali její vnuci Alfred a Artur Potočtí. Dědickým řízením připadl Łańcut Arturu Potockému (1786–1862). Během jeho vlastnictví vznikl anglický park a v klasicistním stylu budova Jízdárny. Další podstatný rozvoj zámku nastoupil během vlastnictví jeho syna, Romana Potockého (1852–1915).^{[Pozn. 5]} Zámek byl přebudován a získal novobarokní fasádu ve francouzském stylu. Při rozsáhlé modernizaci byl na zámku zaveden vodovod, kanalizace a vybudovány koupelny. Objekt měl od roku 1906 vlastní elektrárnu a později byl i připojen na telefonní síť. V roce 1911 bylo přestavěno a zmodernizováno dvorní divadlo, které existuje dodnes. V areálu zámku vznikla Kočárovna, Italská zahrada, Růžová zahrada, skleník s palmami a skleník s orchidejemi.

6. období (1939–1944): Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Za Druhé světové války sídlilo na zámku velitelství Wehrmachtu. Rodina Potockých nebyla Němci pronásledována a před příchodem Rudé armády do Łańcutu, 1. srpna 1944, se Alfredu Potockému, se svolením Němců, podařilo uprchnout na Západ a odvézt s sebou značné množství zámeckého majetku. Zámek během války poškozen nebyl.^{[Pozn. 6]}

7. období (1944–současnost)[editovat | editovat zdroj]

Již v září 1944 převzaly zámek úřady lidového Polska a proměnily ho v muzeum.

K budovám, patřícím pod správu muzea, patří i synagoga, ve které se nachází sbírka judaistických předmětů, založená jedním členem rodiny Lubomirských.

Zámecké interiéry[editovat | editovat zdroj]

Ve srovnání s jinými šlechtickými sídly v Polsku, vyniká zámek v Łańcutu bohatými sbírkami a zachovalými parkovými a palácovými komplexy, zahradami, obytnými a hospodářskými budovami.

Nejdůležitější prostory zámku jsou:

Taneční sál;
Velká jídelna;
Sloupový sál;
Dvorní divadlo;
Galerie soch;
Čínské pokoje.

Jejich vybavení je původní, mezi nejcennější umělecká díla patří:

autoportrét Sofonisby Anguissola z roku 1556;
socha Antonia Canovy, zobrazující Henryka Lubomirského jako Amora.

Na zámku je také největší a nejzachovalejší polská šlechtická knihovna (22 000 svazků).

Zámecké exteriéry[editovat | editovat zdroj]

Opevnění[editovat | editovat zdroj]

Původní obranná věž byla pravděpodobně postavena rodem Pileckých a pochází z druhé poloviny 16. století. Je to nejstarší objekt opevnění, který se stal v 17. století součástí obranného opevnění vybudovaného rodem Stadnických. Po roce 1610 Stadničtí přestavěli objekt do podkovitého tvaru s ochozy a čtyřmi baštami v rozích.

Následně, v letech 1629–1641, vojvoda Stanisław Lubomirski objekt zcela přestavěl na typ pallazzo in fortezza.^{[Pozn. 7]} Zámek obklopil mohutným zemním a cihlovým bastionovým opevněním na hvězdicovém půdorysu a vodním příkopem. Plány přestavby navrhli Ital Matteo Trapola a Polák Krzysztof Mieroszewski.^{[Pozn. 8]} Ve 2. pol. 17. století bylo opevnění renovováno a modernizováno. Po roce 1783 začala kněžna Izabela Czartoryska rozšiřovat zahrady, bastionové opevnění bylo částečně zbouráno a tím ztratilo svou obrannou funkci. Dodnes je však v terénu vidět jeho obrys.

Park[editovat | editovat zdroj]

Kolem zámku se rozkládá anglický krajinářský park. Jeho současná podoba vznikla z velké části na konci 18. a počátku 19. století, kdy majiteli byli Stanisław a Izabela Lubomirští. Kněžna se intenzívně starala o postupné rozšiřování a zvelebování zámeckých zahrad, zámecké oranžerie a parku.

Park má rozlohu 36 hektarů a je rozdělen na:

vnitřní park (před vodním příkopem);
venkovní park (za vodním příkopem, na východ od zámku).

Vnitřní park zahrnuje:[editovat | editovat zdroj]

Italskou zahradu;
Růžovou zahradu;
Bylinkovou zahradu;
Gloriet (kolem roku 1800).

Ve venkovním parku se nachází:[editovat | editovat zdroj]

Skleník pro orchideje (1902);
Romantický zámek (1800);
Jízdárna (1830);
Konírna (1898);
Kočárovna (1902);
Dům zahradníků (nyní hudební škola);
Sad (1904/2008);
Jezírko;
Tenisový kurt.

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Na zámku má sídlo společnost Muzeum - Zamek w Łańcucie, která zde má tato oddělení:

Oddělení interiéru;
Oddělení koňských vozidel;
Oddělení ochrany parku;
Knihovna a archiv;
Oddělení historie města a regionu;
Oddělení církevního umění.

Využití zámku, zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Edukační činnosti[editovat | editovat zdroj]

Vedení muzea využívá exponáty zámku na pořádání různých workshopů, se zaměřením na základní, střední a vysoké školy, zejména z oblastí týkajících se:

biblických a mytologických témat v malířství;
témat z judaismu (náboženství a umění);
zvyků ve starém Polsku;
dvorního divadla a tradice živých obrazů (tato oblast výchovy je usnadněna existencí originálních divadelních dekorací a výprav, z přelomu 19. a 20. století, v Polsku naprosto ojedinělými).

Hudební slavnosti[editovat | editovat zdroj]

V návaznosti na tradici, iniciovanou kněžnou Izabelou Lubomirskou, jsou na zámku pořádány hudební slavnosti. V roce 1960 zde byla založena kulturní akce, pod jménem Dny komorní hudby, která se koná každoročně v květnu. V roce 1981 se změnila na Festival hudby. Tento festival je jednou z nejvýznamnějších akcí klasické hudby v Polsku. Od roku 1975 se zde pořádají i mistrovské kurzy hudební interpretace.

Reprezentační využití zámku[editovat | editovat zdroj]

Zámek je využíván státními institucemi pro reprezentativní a služební účely.^{[Pozn. 9]} Poměrně často se zde konají i vědecká sympozia. Zámecké prostory nejsou dostupné (pronajímány) fyzickým osobám ani soukromým institucím. Výjimka byla učiněna pouze dvakrát - pro potomky bývalých majitelů.^{[Pozn. 10]}

Natáčení filmů[editovat | editovat zdroj]

Na zámku Łańcut se natáčely scény pro dva známé polské celovečerní filmy:

Trędowata (1976);
Hrabina Cosel (1968).

Exteriér zámku se objevuje i ve filmu Palac (1980).

Numizmatika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 byly vydány dvě pamětní mince s vyobrazením zámku. Mince měly nominální hodnoty 20 000 a 300 000 zlotých.^{[Pozn. 11]}

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Italská zahrada
Oranžerie
Růžová zahrada
Gloriet
Romantický zámek
Jízdárna
Konírna
Kočárovna
Skleník pro orchideje
Dům zahradníka (nyní Hudební škola)
Tenisové kurty
Jezírko
Plán z roku 1849

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ V roce 1429, při návratu ze sjezdu panovníků v Lucku, byl hostem Pileckých císař Zikmund Lucemburský.
↑ Stanisław Stadnicki byl nazýván „Laňcutským ďáblem“, dodnes je považován za jednoho z největších dobrodruhů v dějinách Polska.
↑ Historická hodnost v Polsku ve středověku a v první polské republice, první „ministr“ Polského království. Měl pravomoci podobné těm, které má současný ministr vnitra. Patřil do skupiny pěti členů Senátu – „ministrů“, tedy úředníků ústřední správy. Byli to: velký maršál koruny, dvorní maršál koruny, kancléř, vicekancléř a velký pokladník koruny. Velký maršál koruny byl mezi nimi nejvýznamnějším „ministrem“.
↑ Izabela Lubomírská (roz. Czartoryska) byla po smrti svého manžela nejbohatší ženou v Polsku. V roce 1778 zdědila velké majetky po své matce a o čtyři roky později zdědila po otci majetky na Volyni, v Krakovské gubernii a majetky ve Wilanově (dnes část Varšavy). Patřilo jí celkem 14 měst a 366 vesnic.
↑ Roman Potocki byl také nazýván „dítětem štěstěny“. Byl totiž velmi úspěšný při hazardním hraní karet. Takto získané prostředky investoval většinou do dalšího rozvoje Łańcutu. Došlo to tak daleko, že po obehrání o značné majetky několika známých osobností, mu sám císař František Josef I. zakázal tuto kratochvíli.
↑ Sovětská armáda zde pobývala pouze 1 den. Přesto to ale stačilo, aby na historických parketách zanechala „suvenýr“ – nesmazatelné stopy po pivních sudech.
↑ Specifický typ zámku s obrannými prvky. Zpravidla se jednalo o palácovou stavbu obehnanou bastionovým opevněním, v úspornějších provedeních parkánem a vodním příkopem. Myšlenka tohoto typu stavby se zrodila během renesance v Itálii (odtud italský název) a rozšířila se po celé Evropě.
↑ Opevnění bylo tak mohutné, že v roce 1655 se Švédové, pod velením generála Douglase, ani nepokusili zaútočit a poté, co velitel pevnosti, Adam Dzierżak, odmítl kapitulaci, se od hradu stáhli. V roce 1657 se pevnost také ubránila transylvánskému vojsku Rákócziho.
↑ V roce 1996 se zde konalo setkání 9 prezidentů středoevropských zemí.
↑ Na zámku se konaly svatební obřady Stanisława Potockého a Rosy Larco de la Fuente a také část pohřebních obřadů, souvisejících s uložením pozůstatků zesnulých potomků rodiny Potockých (Alžběta Potocká, roz. Radziwiłł, její synové Alfred a Jerzy a jeho manželka Susana Iturreguiy Orbegoso).
↑ Mincí v hodnotě 20 000 zlotých bylo vydáno 500 000 kusů a mincí v hodnotě 300 000 zlotých bylo vydáno 20 000 kusů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zamek w Łańcucie na polské Wikipedii a Historia Łańcuta na polské Wikipedii.

↑ Rozporządzenie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 25 sierpnia 2005 r. w sprawie uznania za pomnik historii „Łańcut – zespół zamkowo-parkowy" [online]. PREZYDENT RZECZYPOSPOLITEJ POLSKIEJ, 2005-08-25 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online.
↑ ROSPOND, Stanislaw. Słownik etymologiczny miast i gmin. [s.l.]: Ossolineum, 1984. ISBN 83-04-01090-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Łańcut na Wikimedia Commons
Oficiální stránky zámku (polsky)
Zámky v Polsku (Łańcut) (polsky)

[3] V roce 1429, při návratu ze sjezdu panovníků v Lucku, byl hostem Pileckých císař Zikmund Lucemburský.

[4] Stanisław Stadnicki byl nazýván „Laňcutským ďáblem“, dodnes je považován za jednoho z největších dobrodruhů v dějinách Polska.

[5] Historická hodnost v Polsku ve středověku a v první polské republice, první „ministr“ Polského království. Měl pravomoci podobné těm, které má současný ministr vnitra. Patřil do skupiny pěti členů Senátu – „ministrů“, tedy úředníků ústřední správy. Byli to: velký maršál koruny, dvorní maršál koruny, kancléř, vicekancléř a velký pokladník koruny. Velký maršál koruny byl mezi nimi nejvýznamnějším „ministrem“.

[6] Izabela Lubomírská (roz. Czartoryska) byla po smrti svého manžela nejbohatší ženou v Polsku. V roce 1778 zdědila velké majetky po své matce a o čtyři roky později zdědila po otci majetky na Volyni, v Krakovské gubernii a majetky ve Wilanově (dnes část Varšavy). Patřilo jí celkem 14 měst a 366 vesnic.

[7] Roman Potocki byl také nazýván „dítětem štěstěny“. Byl totiž velmi úspěšný při hazardním hraní karet. Takto získané prostředky investoval většinou do dalšího rozvoje Łańcutu. Došlo to tak daleko, že po obehrání o značné majetky několika známých osobností, mu sám císař František Josef I. zakázal tuto kratochvíli.

[8] Sovětská armáda zde pobývala pouze 1 den. Přesto to ale stačilo, aby na historických parketách zanechala „suvenýr“ – nesmazatelné stopy po pivních sudech.

[9] Specifický typ zámku s obrannými prvky. Zpravidla se jednalo o palácovou stavbu obehnanou bastionovým opevněním, v úspornějších provedeních parkánem a vodním příkopem. Myšlenka tohoto typu stavby se zrodila během renesance v Itálii (odtud italský název) a rozšířila se po celé Evropě.

[10] Opevnění bylo tak mohutné, že v roce 1655 se Švédové, pod velením generála Douglase, ani nepokusili zaútočit a poté, co velitel pevnosti, Adam Dzierżak, odmítl kapitulaci, se od hradu stáhli. V roce 1657 se pevnost také ubránila transylvánskému vojsku Rákócziho.

[11] V roce 1996 se zde konalo setkání 9 prezidentů středoevropských zemí.

[12] Na zámku se konaly svatební obřady Stanisława Potockého a Rosy Larco de la Fuente a také část pohřebních obřadů, souvisejících s uložením pozůstatků zesnulých potomků rodiny Potockých (Alžběta Potocká, roz. Radziwiłł, její synové Alfred a Jerzy a jeho manželka Susana Iturreguiy Orbegoso).

[13] Mincí v hodnotě 20 000 zlotých bylo vydáno 500 000 kusů a mincí v hodnotě 300 000 zlotých bylo vydáno 20 000 kusů.

[1] Rozporządzenie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 25 sierpnia 2005 r. w sprawie uznania za pomnik historii „Łańcut – zespół zamkowo-parkowy" [online]. PREZYDENT RZECZYPOSPOLITEJ POLSKIEJ, 2005-08-25 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online.

[2] ROSPOND, Stanislaw. Słownik etymologiczny miast i gmin. [s.l.]: Ossolineum, 1984. ISBN 83-04-01090-9.

[1]

[2]

[Pozn. 1]

[Pozn. 2]

[Pozn. 3]

[Pozn. 4]

[Pozn. 5]

[Pozn. 6]

[Pozn. 7]

[Pozn. 8]

[Pozn. 9]

[Pozn. 10]

[Pozn. 11]