Sofonisba Anguissola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sofonisba Anguissola
Sofonisba Anguissola, Autoportrét malující Madonu s dítětem, 1560, Muzeum Lancut, Polsko
Sofonisba Anguissola, Autoportrét malující Madonu s dítětem, 1560, Muzeum Lancut, Polsko
Narození 1535
Cremona
Úmrtí 16. listopadu 1625 (ve věku 89–90 let)
Palermo
Bydliště Cremona
Manžel(ka) Fabrizio Moncada (15731579)
Rodiče Amilcare Anguissola
Příbuzní Elena Anguissola, Minerva Anguissola, Europa Anguissola a Lucia Anguissola
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sofonisba Anguissola (1532 nebo 1540? – 1625 nebo 1632?) byla italská renesanční malířka. Narodila se v Cremoně a čtyři její sestry se také staly malířkami. Pracovala na španělském dvoře, kde se stala úspěšnou portrétistkou Filipa II. a jeho dvořanů.

Doba studií[editovat | editovat zdroj]

Sofonisba byla nejstarším dítětem šlechtice Amilcara Anguissola z Cremony. Otec poskytl svým šesti dcerám a synovi vzdělání – děti studovali latinu, literaturu, dějiny, filozofii, matematiku, ale také hudbu, kreslení a malbu. V dobách, kdy bylo studium vyhrazeno výhradně mužům, se vzdělané sestry staly v širokém okolí senzací, a tak je navštívil i malíř a životopisec Giorgio Vasari, který se později ve svém díle Životy nejvýznamnějších architektů, malířů a sochařů Itálie zmiňuje i o Sofonisbě a jejím mimořádném malířském talentu. Sofonisba svůj talent dále rozvíjela pod vedením cremonských malířů Bernardina Campiho a Bernardina Gattiho. V letech 15471553 se věnovala portrétní malbě a později se snažila na svých obrazech zachytit výrazy lidské tváře, kterým se do té doby v malířství příliš pozornosti nevěnovalo – např. výraz nevinné radosti, zlomyslnosti, hravé zábavy a potlačovaného smíchu. Ve svých dílech odvrhla klasickou obřadnost a vážnost a často je nahradila hravostí s prvkem legrace. Mistrovským dílem tohoto období se stal obraz Hra v šachy (1555). V roce 1554 navštívila Sofonisba v Římě Michelangela, který ji povzbudil do další práce a v následujících letech si s ní dopisoval a uděloval jí rady, jak má dále zlepšovat svá díla. Od roku 1555 začal být její talent uznáván i v širším okruhu italské aristokracie a u Sofonisby si objednávaly obrazy i takové rody jako Este, Medici nebo Borghesové. Jednalo se většinou o portréty. Pracovala také pro katolickou církev a když přijímala zakázky od duchovních osob, podepisovala své obrazy Virgo (Panna).

Pobyt na španělském královském dvoře[editovat | editovat zdroj]

V roce 1559 byla Sofonisba pozvána na španělský královský dvůr Filipa II., kde pracovala až do roku 1578 jako dvorní malířka. Zastávala také funkci dvorní dámy dvou královen, Alžběty z Valois a Anny Habsburské. Alžbětu z Valois učila malbě a hudbě. Mezi královnou a její dvorní dámou se postupně vytvořil velmi přátelský vztah, který skončil až úmrtím královny v roce 1568. Sofonisba zůstala i nadále u dvora a stala se dvorní dámou nové královny Anny Rakouské. Ve svých zhruba 38 letech (neznáme přesné datum jejího narození)začala Sofonisba uvažovat o sňatku a jako králova schovanka se obrátila na Filipa II. s tím, aby jí vybral manžela. Tím se stal don Fabrizio de Moncada a Sofonisba obdržela od krále ke svatbě roku 1571 značné věno. Manželé žili dalších osm let u španělského dvora a poté v Palermu. Po smrti manžela, v roce 1579, se Sofonisba rozhodla vrátit do Itálie. Během plavby domů se blíže seznámila s kapitánem lodi Oraziem Lomellinem, za něhož se v roce 1580 v Janově provdala. S manželem žila dalších 45 let, pokračovala v malování a malbu vyučovala. V roce 1624 ji navštívil v Palermu mladý Anthonis van Dyck a své setkání s více jak devadesátiletou vitální malířkou zachytil na kresbě a v psané zprávě.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lynn Santa Lucia, Ženy, které změnili svět, nakladatelství Alpress, s.r.o., Frýdek-Místek, 2011, ISBN 978-80-7362-873-4, str. 110-125.