Íránské vojenské letectvo

Íránské vojenské letectvo; نیروی هوایی جمهوری اسلامی ایران
	Znak íránského letectva
Země	Írán
Vznik	1979
Velikost	331 letounů
Posádka	52 000 aktivních vojáků
Velitelé	Ataolláh Sálehí
Účast
Války	Irácko-íránská válka

Íránské vojenské letectvo (persky نیروی هوایی جمهوری اسلامی ایران‎) česky: Vzdušné síly Íránské islámské republiky jsou součástí ozbrojených sil Íránské islámské republiky, jejíž úlohou je zajištění vzdušného prostoru Íránu a důležitých politických a hospodářských center, regionů a vojsk před údery vzdušného protivníka, jako i přímá podpora boje pozemních a námořních sil. Páteř íránského letectva tvoří z velké části americké letouny zakoupené ještě před rokem 1979. Patří k nim letouny F-5 Tiger II, F-4 Phantom II a F-14 Tomcat. Kromě amerických letadel vlastní Írán i ruské letouny Mig-29, Suchoj Su-24 a Su-25, francouzské Dassault Mirage F1 a čínské J-7. Mimo to Írán vyrábí několik vlastních strojů.

Historie

Před revolucí mělo královské letectvo kolem 450 moderních bojových letounů včetně 166 strojů F-5, 190 F-4 a 79 tehdy nejmodernějších F-14A. Početní stav čítal 100 000 mužů, z čehož bylo 5 000 pilotů cvičených v USA a západní Evropě. Kvůli embargu bylo mnoho strojů během 80. let rozebráno na náhradní díly. Kritický stav vyřešily až dodávky ze SSSR, Číny a KLDR.

Íránsko-irácká válka

Když dne 1. dubna 1979 byla vyhlášena Íránská islámská republika, došlo ke zhoršení vztahů s USA, které posléze proti Íránu vyhlásily ekonomické sankce. Tato skutečnost měla neblahý dopad na íránskou armádu neboť byly zrušeny všechny zbrojní kontrakty uzavřené předchozí vládou. Před revolucí bylo do Íránu dodáno 79 Tomcatů (z plánovaných 80) a pouze 284 střel AIM-54 Phoenix (z plánovaného počtu 714). Plánován byl i nákup nových letounů F-16 A, který byl Íránem zrušen. Nový režim se již brzy po svém nástupu k moci začal zbavovat svých odpůrců. V letectvu byl totiž největší počet vojáků loajálních bývalému režimu. Většina z nich byla posléze uvězněna, popravena nebo emigrovali. (Někteří z nich však byli po napadení Íránu propuštěni, protože Íránu chyběli zkušení piloti.) Tohoto nepříznivého stavu využil sousední Irák a 22. září roku 1980 na Írán zaútočil. V ten den podniklo irácké letectvo nálet na íránská letiště a infrastrukturu. Tento útok byl však odražen, protože iráčtí piloti díky své nezkušenosti nedokázali přesně zamířit své rakety. Druhý den provedlo 140 íránských letadel odvetný úder při němž zničilo několik iráckých kasáren a leteckých základen. Co se týče ztrát, byly na straně Íránu minimální. Nejvýznamnější operací íránského letectva byla Operace Osirak, která se uskutečnila 30. září 1980. Při této operaci se podařilo íránskému letectvu proniknout nepozorovaně na irácké území a poškodit jaderné zařízení Osirak a posléze i několik elektráren poblíž Baghdádu. Po roce 1986 se začal průběh války pro Írán vyvíjet nepříznivě. Po masivních dodávkách letadel zejména z Francie a SSSR a logistické podpoře USA se podařilo Iráku pomocí masivních náletů ochromit íránskou ekonomiku. Ačkoliv měl Irák oproti Íránu horší leteckou techniku, podařilo se mu, díky podpoře finanční a materiální hlavně ze strany USA, Francie, SSSR a okolních arabských zemí, které pociťovaly strach z vítězství islámské revoluce, uspět.

Válka v Perském zálivu

Když 16. ledna 1991 začala operace Pouštní bouře uvědomilo si irácké vedení, že stávající irácké letectvo nemůže nijak konkurovat masivní převaze spojeneckých vojsk. Ve snaze ochránit svá letadla před zničením je poslalo do Íránu. Jednalo se asi o 140 letadel různých typů. Írán letadla zabavil a zařadil do své výzbroje. Pro tyto letouny poté získával náhradní díly z Ruska. V roce 1998 na irácko-íránské schůzce Írán popřel, že tyto stroje užívá, a odmítl je vrátit.

Vlastní výroba

Íránský průmysl v současnosti vyrábí tři vlastní bojové letouny dvě z nich jsou odvozeniny od amerického letounu F-5 Tiger II a třetí typ byl vyvinut s ruskou pomocí.

Azarakhsh nebo Azarachš (persky اذرخش‎) je íránský bojový letoun vyráběný leteckým závodem HESA ve městě Šahín. Jedná se o upravený letoun F-5 Tiger II. Tento letoun je o 15 % delší než F-5.Výroba byla zahájena v roce 1997.
Sáeqeh (persky صاعقه‎) je druhá generace letounu Azarachš má o 15 % delší křídla a používá ruské proudové motory RD-33
Shafaq nebo Šafaq (persky شفق‎) je podzvukový přepadový letoun s charakteristikami stealth.
Sofre Máhí (persky سفره ماهی‎ česky Platýz) je nový íránský letoun s charakteristikami stealth. Letoun byl testován v dubnu 2010. Test byl podle generála Azíze Nasírzáde úspěšný.

Seznam letadel

Letadlo	Typ	Výroba	Íránské označení	Služba^[1]^[2]	Poznámky
Letouny k získání vzdušné převahy
F-14A Tomcat	Stíhač k získání vzdušné nadvlády	1974–1979		44^[3]^[4]	25 ve službě^[1]
Dassault Mirage F1	Stíhač k získání vzdušné nadvlády	1991		24	Íránské letectvo se zmocnilo přes 24 F1EQ a F1BQ, které do Íránu přeletěly z Iráku v roce 1991 během vláky v zálivu.
Mig-29A/UB	Stíhač k získání vzdušné nadvlády			40	MiG-29B (Fulcrum-A) a MiG-29UB^[1]
Víceúčelové
Shenyang F-6 Farmer	Víceúčelový letoun	60. léta	F-6	18	Postupně vyřazovány. Podíl strojů J-6 během Íránsko-Irácké války byly většinou bitevní výpady, prováděně jak iráckými, tak íránskými jednotkami s J-6.
F-4D/E Phantom II	Víceúčelový letoun	60. léta		65	Původně objednáno 225, postupně vyřazovány.
F-5A/B/E/F	Víceúčelový letoun	1965		75	75 F-5E a F ve službě. Původně bylo objednáno 166 F-5 a 15 dalších RF-5E, když Iran obdržel F-5E a F, začal prodávat své F-5A a B do zmí jako Etiopie, Turecko, Řecko a Jižní Vietnam; okolo roku 1976 byly všechny prodány, kromě pár F-5B které zůstaly jako cvičné.
HESA Sáeqeh	Víceúčelový letoun	2007–dosud		5 (24)^[5]	Iran prohlašuje, že jednotka (24 strojů) je složena z 5 letadel (přes foto evidenci).^[6]
Přepadový stíhač
F-7M Airguard	Přepadový letoun			17
Bitevní letouny
Suchoj Su-25	letoun k přímé palebné podpoře	N/A		13	7 původně iráckých, 6 objednáno z Ruska
Bitevní letouny
HESA Azarachš	letoun k přímé palebné podpoře	1997–2001	Azarachš	6	Výrobní program stanoven na 30 letadel v příštích letech
Suchoj Su-24	Bitevní letoun	N/A		32	12 získáno z SSSR, 24 půvoodně iráckých
Vrtulníky
Agusta-Bell 206	Víceúčelový vrtulník		AB 212	5
Panha Šabaviz 2061	Víceúčelový vrtulník		AB 206A	3
Agusta-Sikorsky AS-61	Vrtulník		AS-61A4	2
Bell 214	Transportní vrtulník		Bell 214C	25
Boeing CH-47 Chinook	Transportní vrtulník		CH-47C	4	Výroba v Elicotteri Meridionali
Kaman HH-43 Huskie	Záchranný vrtulník		HH-43F	8
Mil Mi-8	Transportní vrtulník		Mi-8MTW	4
Tankovací
Boeing 707	Tankovací letoun		707-3J9C	10	Mnoho upravno pro speciální mise
Boeing 747	Tankovací letoun		747-100F	5
VIP
Dassault Falcon 20	VIP transport			1
Dassault Falcon 50	VIP transport			3
Lockheed JetStar	VIP transport		JetStar II	1
Cvičné
Beechcraft Bonanza	Cvičný letoun		F33C	20
Embraer EMB 312 Tucano	Cvičný letoun			15
Fajr-3	Cvičný letoun		F.3	N/A
IAMI Parastoo	Cvičný letoun			12^[7]
HESA Simorgh	Cvičný letoun
Pilatus PC-7 Turbo Trainer	Cvičný letoun			20
PAC Mushshak	Cvičný letoun		Mushshak	23	Verze letounu Saab Safari vyrobená v Pákistánu
Dorna/Tazarv	Cvičný letoun		N/A	2	25 naplánováno pro rok 2010^[7]
Lockheed T-33 Shooting Star	Cvičný letoun		T-33A	5
Transportní letouny
Fokker F27 Friendship	Taktický transportní letoun		F27-400M F27-600	11 3
Harbin Y-12	Transportní letoun			8
Iljušin Il-76	Strategický transportní letoun			15
Lockheed C-130 Hercules	Taktický transportní letoun		C-130E C-130H	15	Minimálně 15 strojů C-130 stále ve službě.
Pilatus PC-6 Porter	Transportní letoun			12
Rockwell Commander 690	Transportní letoun		690A	4
Xian Y-7	Taktický transportní letoun		Y-7	14
Socata TB	Transportní letoun		TB 20 TB 200	6 6
Námořní hlídkový letoun
Lockheed P-3 Orion	Námořní hlídkový letoun		P-3F	5	71ASW SQN
AWACS
Iljušin Il-76	Letoun pro elektronický boj		Adnan-1	0	Během války v zálivu roku 1991 dva IL-76AEW odlětěly z Iráku do Íránu kde zůstaly.^[8] Jen jeden zůstal v provozu k transportním účelům; AWACS systémy na palubě již nebyly v provozu.^[9] Tento letoun byl 22. září 2009 zničen během kolize.

Protivzdušná obrana

Írán disponuje poměrně hustou sítí protivzdušné obrany která je ovšem velice zastaralá a slabá. Většinu vybavení tvoří zastaralé americké a ruské protivzdušné systémy MIM 23B a S-200, které se Írán snaží svépomocí modernizovat. Íránský zbrojní průmysl vyrábí několik verzí, převážně kopií čínských protiletadlových raket nebo upravuje stávající americké a ruské typy. V roce 1993 se Íránu podařilo získat od Chorvatska modernější ruský zbraňový systém S-300PMU-1. V roce 2005 bylo do Íránu dodáno 29 zbraňových systémů krátkého dosahu Tor M1. Írán z neustálých výhrůžek ze stany Izraele ohledně leteckého útoku na íránské jaderné kapacity v roce 2007 podepsal s Ruskem smlouvu o dodávce moderního protivzdušného raketového systému dlouhého dosahu S-300 PMU-2. Smlouva však po dlouhých průtazích a intervencích ze strany Západu a především Izraele nebyla dodržena. Poté se Írán pokoušel získat rakety S-300 neoficiálně přes různé prostředníky avšak některé pokusy překazily zahraniční zpravodajské služby. Írán se posléze obrátil na Čínu, která přislíbila dodat protiletadlový systém HQ-9 (红旗-9), který kombinuje prvky ruského S-300 a amerického MIM-104 Patriot. Írán také posléze oznámil vlastní program vývoje protileteckého systému. V roce 2010 na vojenské přehlídce v Teheránu se tento nový systém skutečně objevil.

Írán používá velké množství protiletadlových kanónů, které používá na obranu svých jaderných zařízení v Natanzu, Búšehru a Qomu. Jedná se hlavně o kanóny typu KS-1. Írán tento kanón výrazně modernizoval. Dalším protiletadlovým kanónem je ZU-23. Íránští inženýři tento dvojhlavňový kanón vybavili ještě dalšími čtyřmi hlavněmi. Vznikl tak šestihlavňový kanón ráže 23 mm o kadenci 6000 ran za minutu. Podle íránských inženýrů je účinek takovéto zbraně efektivnější než u Phalanx CIWS.

Systém	Původ	Typ	Verze (místní označení)	Ve službě	Poznámky	obrázek
MIM-23B		PVOS		150	rakety jsou upraveny pro použití na letounech F-14	Raketový odpalovač MIM-23B
S-200		PVOS	Sayyad-1	200	používá i čínské HQ-2	Rakety S-200 na vozidle KrAZ
S-300 PMU-1		PVOS		neznámý počet	zakoupen v Chorvatsku v roce 1993	Rakety S-300
Tor M1		PVOS		29		Rakety Tor M1
2K12 Kub		PVOS		8	ve výzbroji IRGC	Rakety 2K12 Kub
HQ-9		PVOS		neznámý počet
Pancir-S1		PVOS		10	získán ze Sýrie	Rakety Pancir-S1
ZSU-23-4		PVOS		100		Tank ZSU-23-4
ZU-23-2		PVOS	ZU-23-6	neznámý počet	šest hlavní	Odpalovače ZU-23-2
KS-19		PVOS		100		Odpalovač KS-19
Oerlikon 35 mm		PVOS	GDF-002	92		Kanón Oerlikon 35 mm
SA-20		protiletadlová střela		neznámý počet		Protiletadlová střela SA-20

Radarové vybavení

Systém	Původ	Typ	Verze (místní označení)	Ve službě	Poznámky	obrázek
Gamma		mobilní 3D radar		?		Mobilní 3d radar Gamma
Kasta 2E2		mobilní radar		?		Mobilní rada Kasta 2E2
Kolčuga		pasivní sledovací systém		?	zakoupen v roce 2006	Pasivní sledovací systém Kolčuga
JY-14 Radar		3D radar		?

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku نیروی هوایی ارتش جمهوری اسلامی ایران‎ na perské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c Aviation Week & Space Technology 2009, 26 JAN 2009 240. Web.5 Aug 2009. Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „aviationweek.com“ použit vícekrát s různým obsahem
↑ Flightglobal World Air Forces - December 2009
↑ Cooper, Tom and Liam Devlin. "Iranian Air Power Combat Aircraft". Combat Aircraft, Vol. 9 No. 6, January 2009.
↑ "World Military Aircraft Inventory". 2009 Aerospace Source Book. Aviation Week and Space Technology, 2009.
↑ No Operation
↑ 9_8807181585_L600.jpg (image)
↑ ^a ^b globalsecurity.org
↑ globalsecurity.org
↑ Beriev A-50 Mainstay, Air Forces Monthly, August 2008 issue, p. 95

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Íránské vojenské letectvo na Wikimedia Commons

[aviationweek.com-1] Aviation Week & Space Technology 2009, 26 JAN 2009 240. Web.5 Aug 2009. Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „aviationweek.com“ použit vícekrát s různým obsahem

[milicas-2] Flightglobal World Air Forces - December 2009

[Combat_Aircraft-3] Cooper, Tom and Liam Devlin. "Iranian Air Power Combat Aircraft". Combat Aircraft, Vol. 9 No. 6, January 2009.

[2009_Aero_Source-4] "World Military Aircraft Inventory". 2009 Aerospace Source Book. Aviation Week and Space Technology, 2009.

[5] No Operation

[6] 9_8807181585_L600.jpg (image)

[global-7] security.org

[8] security.org

[9] Beriev A-50 Mainstay, Air Forces Monthly, August 2008 issue, p. 95

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]