Shenyang J-6
| Shenyang J-6 | |
|---|---|
 Shenyang J-6 | |
| Určení | proudový stíhací letoun |
| Výrobce | Shenyang Aircraft Corporation |
| První let | 30. září 1959 |
| Zařazeno | 1963 |
| Vyřazeno | 2010 (PLAAF)[1] |
| Uživatel | Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády Letectvo Korejské lidové armády Bangladéšské letectvo |
| Výroba | 1958–1986 |
| Vyvinuto z typu | MiG-19 |
| Varianty | JJ-6 |
| Další vývoj | Nanchang Q-5 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Shenyang J-6 (čínsky: 歼-6; označení pro export F-6; v kódu NATO: Farmer) vznikl jako čínská licenční výroba sovětského jednomístného stíhacího letounu 2. generace MiG-19.[2][3][4] Letoun vyráběla společnost Shenyang Aircraft Corporation (SAC) v letech 1958[5] až do roku 1986.[6] Nedostatečná kontrola kvality při výrobě draků a motoru vedla k odmítnutí první série čínským letectvem.[7] Ke snížené kvalitě výroby také mohlo přispět stažení sovětských odborníků.[8] Do služby začal být zařazován až roku 1963.[7] Čína později vyvinula dvoumístnou cvičnou variantu letounu, která nesla označení JJ-6. Na základě letounu J-6 vyvinula Čína bitevní letoun Nanchang Q-5 v kódu NATO Fantan pro útoky na pozemní cíle a přímou leteckou podporu.[4]
J-6 jako bezpilotní letoun[editovat | editovat zdroj]
Roku 2013 se objevily zprávy, které naznačovaly, že PLAAF nechalo upravit staré stíhací letouny J-6 na bezpilotní letouny.[1][9] Z hlediska letecké techniky se nejedná o nic nového. Zkušenosti s přestavbou na bezpilotní letouny má například americké letectvo, které takto upravené letouny používalo a používá jako létající terče.[10] Spekuluje se, že letouny mají posloužit jako návnada, která by posloužila k detekci a následnému potlačení protivzdušné obrany. Případně mají posloužit k jejímu zahlcení.[1][11]
Varianty[editovat | editovat zdroj]
- J-6 (Type 59, Dongfeng-102, Product 47, F-6) – byl ekvivalentem MiG-19S
- J-6A – varianta pro operace za každého počasí[12]
- J-6B (Type 59B) – ekvivalent MiG-19PM Farmer-D, výškový záchytný stíhač[3], letoun pro vybojování vzdušné převahy, denní stíhací letoun.[13]
- J-6C (F-6C) – denní stíhací letoun s trojicí 30mm kanónů Type 30-1
- J-6I – prototyp jednomístné verze s pevným kuželem ve vstupu[14]
- J-6II – prototyp jednomístné verze s pohyblivým kuželem ve vstupu vzduchu[14]
- J-6III – pokročilá verze s čínským radarem v dělící přepážce vstupu vzduchu[14]
- Shenyang/Tianjin JJ-6 (Product 48 a FT-6) – Dvoumístný cvičný letoun čínské konstrukce, prodloužený o 84 cm (33,1 palce) pro umístění druhého sedadla, vyzbrojený jedním 30mm kanónem. Do roku 1986 bylo vyrobeno 634 ks této dvoumístné verze.[12]
- JZ-6 (FR-6) – průzkumný stíhací letoun, určen pro taktický průzkum [12]
- Shenyang/Tianjin Testbed JJ-6 – letová zkušebna pro zkoušky katapultovacího sedadla
- Xian BW-1 – letová zkušebna
- Guizhou J-6A – letoun se schopností nést střely vzduch-vzduch PL-2, modernizace J-6A
- J-6W – bezpilotní varianta
Specifikace (J-6)[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
_EGYPTIAN_AIR_FORCE_(11886157535).jpg)
Technické údaje [15]
- Posádka: 1 pilot
- Rozpětí: 9,2 m (30,18 ft)
- Délka: 14,9 m (48,88 ft) verze s pitotovou trubicí
12,54 m (41,14 ft)verze bez pitotovy trubice - Výška: 3,885 m (12,75 ft)
- Nosná plocha: 25,16 m²
- Prázdná hmotnost: 5 700 kg
- Max. vzletová hmotnost : 10 000 kg
- Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Wopen WP-6A o tahu 36,78 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 1 540 km/h (Mach 1,3)
- Cestovní rychlost: 950 km/h
- Dolet: 1 380 km
- Dostup: 15 800 m
17 900 m s přídavným spalováním - Stoupavost: 180 m/s
Výzbroj
- 3 × 30 mm letecký kanón NR-30 (70 nábojů pro každou zbraň v křídle, 55 nábojů pro kanón v trupu)
- Až 250 kg neřízených bomb nebo raketových modulů, případně rakety PL-2/PL-5 (čínské verze sovětských střel vzduch-vzduch K-13 (NATO AA-2 ‚Atoll‘) na 4 závěsnících pod křídlem
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
– Albánské vzdušné síly – Mezi lety 1965 až 1971 bylo dodáno více než 70 ks letounů F-6. V roce 2002 byly zachované letouny nabídnuty v aukci.[16]
– Bangladéšské letectvo získalo část renovovaných letounů od Pákistánu. Všechny již byly vyřazeny.[17]
– Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (PLAAF) a Námořní letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (PLANAF) roku 2010 byl letoun J-6 oficiálně vyřazen z výzbroje. Od roku 2013 je známo, že probíhá jejich konverze na bezpilotní letouny. V roce 2019 bylo ve výzbroji 14 letounů JJ-6.[18]
– Egyptské vojenské letectvo 40× F-6C, 50 FT-6 část byla modernizována pro nesení raket vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder s IR naváděním.[19]
– Íránské vojenské letectvo 18 letounů v roce 2009 [2][20]
– Irácké letectvo[2]
– Kambodžské královské letectvo[2]
– Myanmarské letectvo mělo v roce 2019 ve výzbroji 1 letoun F-6[18]
– Pákistánské letectvo bylo největším zahraničním uživatelem letounu F-6.[21] Jednomístné letouny byly vyřazeny v roce 2002. Část dvoumístných FT-6zůstala i poté ve službě.[22] Roku 2019 mělo pákistánské letectvo k dispozici 9 letounů FT-6. [18]
– Letectvo Korejské lidové armády[2] mělo v roce 2019 ve výzbroji 97 letounů F-6. [18]
– Somálské letectvo[2]
– Súdánské letectvo 8 letounů v roce 2019[20][18]
– Tanzanské letectvo roku 2019 mělo ve výzbroji 3 letouny F-6[18]
– Letectvo Vietnamské lidové osvobozenecké armády[2]
– Letectvo Zambie[2] mělo v roce 2019 ve výzbroji 8 letounů F-6[18]
– Zimbabwské letectvo[2] přišlo roku 2001 o 3 z 5 letounů, které letěly do Konga na pohřeb prezidenta Laurenta Kabily.[23]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c MIZOKAMI, Kyle. It Sure Looks Like China Is Turning Old Fighter Jets Into Drones. Popular Mechanics [online]. 2021-11-02 [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i Shenyang J-6 / F-6 Farmer Fighter Aircraft [online]. airforce-technology [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b 歼-6外援出口文章 [online]. 2011-09-06 [cit. 2022-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-06. (čínsky)
- ↑ a b POLÁK, Michal. Představujeme čínské stíhací letouny: Nanchang Q-5 [online]. Armádní Noviny, 2012-10-28 [cit. 2022-08-22]. Dostupné online.
- ↑ Shenyang J-6 [online]. aviatia [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ J-6 (Jianjiji-6 Fighter aircraft 6) / F-6 [online]. globalsecurity [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Shenyang J-6A [online]. Pima: Pima Air and Space Museum [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ J-6 (Jianjiji-6 Fighter aircraft 6) / F-6 [online]. [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ YEO, Mike. China shows off drones recycled from Soviet-era fighter jets [online]. Defense News, 2021-10-20 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ QF-4 Aerial Target [online]. USAF [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BANERJEE, Aritra. China Shows Off Its ‘Fighter Jet Drones’ That Can Overwhelm Enemy Defenses; Experts Say Again Inspired By US Air Force [online]. eurasiantimes, 2021-10-22 [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c J-6 (Jianjiji-6 Fighter aircraft 6) / F-6 [online]. globalsecurity [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ J-6/F-6 (Farmer D mod.) :: Ruslet [online]. [cit. 2022-09-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c GORDON, E. Chinese aircraft : China's aviation industry since 1951. Manchester, England: Hikoki Publications ISBN 978-1-902109-04-6. (anglicky)
- ↑ J-6 (Jianjiji-6 Fighter aircraft 6) / F-6 [online]. globalsecurity [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Albanian Air Force [online]. [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GOOSSENS, Stefan. Scramble [online]. scramblemagazine, 2013-12-15 [cit. 2022-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-15. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g HOYLE, Craig. How Afghanistan’s fall reshaped World Air Forces inventory. Flight Global [online]. 2021-11-25 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Egyptian Shenyang F-6 [online]. easternorbat [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b World Military Aircraft Inventory. S. 240–258. Aviation Week & Space Technology [online]. 2009-01-26 [cit. 2022-09-04]. Roč. 170, čís. 4, s. 240–258. ISSN 0005-2175. (anglicky)
- ↑ LOWE, Malcolm V. The story of the MiG-19 [online]. Key Aero, 2022-01-28 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Shenyang F-6 in Pakistani Service [online]. 2020-04-16 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOHNSON, R.W. ANALYSIS: Mugabe's air force disaster [online]. JOHANNESBURG: UPI, 2001-04-24 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SKAARUP, Harold A. Canadian MiG flights. Bloomington, IN: iUniverse, 2008. 168 s. ISBN 9780595520718. (anglicky)
- COOPER, Tom; PETER WEINERT, Petr; LEPKO, Mark; HINZ, Fabian. African MiGs : MiGs and Sukhois in service in Sub-Saharan Africa. Houston, Texas: Harpia Publishing L.L.C, 2011. 256 s. ISBN 978-0-9825539-8-5.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Shenyang J-6 na Wikimedia Commons - Shenyang J-6 na serveru Valka.cz
