Československý protikomunistický odboj

Pamětní deska na zdi věznice v Moravské Ostravě, připomínající oběti třetího odboje

Československý protikomunistický odboj, často nazýván také 3. odboj, se začal formovat bezprostředně po komunistickém únorovém převratu v roce 1948. Hlavní fáze skončila zhruba roku 1956, o definitivním konci odboje se dá mluvit v souvislosti se Sametovou revolucí v roce 1989.

Zákon o protikomunistickém odboji a odporu

20. července 2011 schválil Parlament České republiky zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, který nabyl účinnosti 17. listopadu 2011, tedy symbolicky v den výročí pádu komunismu v Československu (§ 13).

Tento zákon považuje za odboj a odpor proti komunismu takovou činnost, která byla vykonávána v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, která byla motivována „politickým, náboženským nebo mravním demokratickým přesvědčením“ a zároveň vyvíjena s cílem „odstranit, výrazně oslabit či narušit anebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc v Československu a obnovit svobodu a demokracii“ (§ 2). Aby některá z protikomunistických činností byla uznána za odboj a odpor proti komunismu, musí zároveň odpovídat některé z následujících forem (§ 3):

odst. 1: ozbrojený boj proti komunistickému režimu v Československu, provádění sabotáží, spolupráce se zahraniční zpravodajskou službou demokratického státu, převaděčství nebo překračování státních hranic za účelem účasti v odboji, popř. jiné statečné činy na podporu ozbrojených akcí. Za tuto činnost je možné získat také status válečného veterána (§ 5);

odst. 2: soustavná, dlouhodobá či jinak významná činnost spočívající

písm. a): v autorství petic a veřejných vyjádření, popř. jejich tisk a rozšiřování,

písm. b): v organizaci veřejných vystoupení proti komunistickému režimu, politické či publicistické činnosti anebo v jiné prokazatelně protikomunistické činnosti,

písm. c): v politické či publicistické činnosti anebo v jiné prokazatelně protikomunistické činnosti vykonávané v zahraničí;

odst. 3: aktivní zapojení se do činnosti skupiny, jejíž členové vykonávali některou z činností uvedenou výše;

odst. 4: zastávání veřejných postojů, které bránily udržení komunistického režimu, pokud za ně byl jejich nositel postižen vážnou formou perzekuce;

odst. 5: činnost uvedená výše vykonávaná před 25. únorem 1948, pokud tato činnost byla spojena s rizikem obdobným riziku po 25. únoru 1948.

Zákon přitom stanoví (§ 4), že osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu nemůže být uděleno těm osobám, které spolupracovaly s komunistickými bezpečnostními složkami (StB, VKR aj.), byly členy KSČ, Lidových milicí a některých dalších komunistických organizací, které studovaly vysokou školu politickou, vojenskou nebo bezpečnostní anebo se jiným významným způsobem podílely na upevňování komunistické totalitní moci v Československu. Tyto překážky lze prominout jen v případě, že se prokáže, že činnost v odboji proti komunismu byla časově delší, rozsáhlejší nebo intenzivnější než budování komunismu.

Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu vydává Ministerstvo obrany České republiky a vydání osvědčení je spojeno s finanční odměnou 100 000 Kč pro žijící účastníky odboje a odporu a v některých případech také s odměnou 50 000 Kč pro pozůstalé manželky (§ 6). S vydáním osvědčení je rovněž spojena úprava důchodu (§ 8), příp. provedení rehabilitace (§ 11). Ministerstvo vede evidenci vydaných osvědčení (§ 9). Proti rozhodnutí ministerstva je možné podat odvolání k Etické komisi České republiky (§ 7).

Velké odbojové organizace a skupiny

Zde jsou uvedeny skutečně existující struktury vyvíjející skutečnou činnost proti komunistickému režimu. Nikoliv smyšlené skupiny vybájené Státní bezpečností pro účely propagandy a vykonstruovaných procesů.

• Veřejné organizace
  • K 231
  • KAN
  • Charta 77

• Ozbrojený odpor
  • skupina bratří Mašínů
  • Černý lev 777
  • Světlana
  • Jarmila

• Náboženské skupiny
  • skrytá církev
  • Biela légia

Velké akce a vystoupení

• 1948
  • 25. únor – demonstrace studentů (především z řad křesťanských a národně-socialistických spolků)
  • červenec – XI. všesokolský slet
  • 22.-23. srpen – orelská pouť na Svatém Hostýně
• 1949
  • 19. červenec – pastýřský list československých biskupů: Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky
• 1953
  • 31. květen – 5. červen – Plzeňské povstání
• 1968
  • 31. březen – založení K 231
  • 8. duben – založení KAN
• 1969
  • 16. leden – Jan Palach – protest proti okupaci a pasivitě národa sebeupálením
  • 25. únor – Jan Zajíc – následovník Jana Palacha – protest sebeupálením
  • 4. duben – Evžen Plocek – 3. živá pochodeň – protest sebeupálením
• 1977
  • 1. leden – Charta 77
• 1978
  • 27. duben – založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných
• 1985
  • 5. červenec – Národní pouť na Velehradě
• 1988
  • 25. březen – svíčková demonstrace
  • petice Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů
• 1989
  • 29. červen – zveřejnění petice Několik vět
  • 17. listopad – začátek sametové revoluce

Odkazy

Související články

• První československý odboj (1914–1918)
• Druhý československý odboj (1939–1945)
• Králové Šumavy
• Agent chodec
• Konfederace politických vězňů České republiky

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Československý protikomunistický odboj na Wikimedia Commons
  • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
    • Lokální odkaz: Anti-communism in Czechoslovak Republic (1948–1990)
    • Wikidata: Anti-communism in the Czechoslovak Republic (1948–1990)
• Ministerstvo obrany ČR, oddělení pro vydávání osvědčení – 3. odboj
• Etická komise ČR
• Bočková Marie: Komentovaná bibliografie k dějinám III. odboje (1945) 1948–1960 (1967)

Portály: Historie | Komunistický režim v Československu