Íránská armáda
| Íránská armáda نیروی زمینی ارتش جمهوری اسلامی ایران | |
|---|---|
 | |
| Země |  Írán |
| Vznik | 1979 |
| Typ | Pozemní armáda |
| Velikost | 350 000 |
| Motto | همه برای یکی، یکی برای همه، همه برای ایران Všichni za jednoho, jeden za všechny, všichni za Írán |
| Velitelé | Ataolláh Sálehí |
| Účast | |
| Války | Irácko-íránská válka |
Íránská armáda (persky نیروی زمینی ارتش جمهوری اسلامی ایران, česky Pozemní síly armády Íránské islámské republiky) je součástí ozbrojených sil Íránské islámské republiky. Spolu s Íránskými revolučními gardami je hlavní vojenskou silou v Íránu. Íránská armáda má 350 000 vojáků z povolání a přibližně 220 000 vojáků základní služby. V případě konfliktu může Írán povolat i velký počet záložníků, protože většina obyvatel absolvovala v průběhu života povinnou dvouletou vojenskou službu.
Historie
V období druhé poloviny sedmdesátých let byly íránské ozbrojené síly bezesporu jedny z nejsilnějších v oblasti. Podle amerického vzoru se dělily na pozemní síly, letectvo a námořnictvo.
Za šáhova režimu se pozemní síly skládaly ze 6 divizí a 4 specializovaných bojových pluků s podporou 500 vrtulníků. Po islámské revoluci se však situace změnila. Politické čistky nového režimu zasáhly výraznou měrou hlavně armádu jako hlavní oporu bývalého šáhova režimu. Stav vojska klesl na 200 000 vojáků. Nové velení rozhodlo rozdělit stávající armádu do osmi divizí a čtyř samostatných brigád, několika nezávislých dělostřeleckých skupin a mnoha týlových a podpůrných jednotek. Největší problém byl se zajištěním logistické podpory. Z důvodů nedostatku zkušených techniků a inženýrů byla většina techniky nepoužitelná což způsobilo nemalé problémy po vypuknutí války. Po vypuknutí války v únoru 1980 byli na rozkaz nejvyššího vůdce Ajatolláha Chomejního propuštěni z vězení někteří bývalí armádní specialisté, kterým bylo slíbeno, že pokud pomůžou novému režimu v boji proti Iráku, dostanou amnestii. Většina z nich z návrhem souhlasila a vrátila se zpět ke svým útvarům. Na začátku války byla íránská armáda vybavena hlavě britskou a americkou technikou. Základ tvořilo 780 britských tanků Chieftain Mk.3/5(P), 460 amerických tanků M-60A1 a 400 starších M-47/48 Patton. Začátkem 70 let bylo dodáno do Íránu i 500 kusů obrněných transportérů BTR 50/60. V 80. Letech pak dodal Sovětský svaz několik bojových vozidel BMP-1, na základě dohody uzavřené v roce 1979. Dalším vybavením byly americké vrtulníky CH-47 C Chinook v počtu 90 kusů. Dalším zdrojem ve válečném období byly dodávky z Číny a KLDR. Jednalo se hlavně čínské kopie sovětské techniky.
Po skončení války se Írán zaměřil na nákup vojenské techniky z Ruska. Zahájil také výrobu vlastní vojenské techniky. Hlavním bitevním tankem je íránský tank Zulfiqar 1, Zulfiqar 2 a Zulfiqar 3 Tento typ tanku je vyroben na základě sovětského T-72 a amerického M-60 Patton. Dále Írán vlastní 480 T-72, 150 M-60A1, 75 T-62, 540 T-54/T-55. Hlavní útočnou helikoptérou íránské armády je AH-1 SuperCobra. V současné době provozuje íránská armáda 50 strojů a neznámý počet helikoptér Panha 2091, což je Íránem modernizovaná verze AH-1. Podle internetového deníku RIA Novosti plánuje Írán licenční výrobu vrtulníků Ka-32
Vybavení
| Zbraň | Původ | Počet | Poznámky | obrázek |
|---|---|---|---|---|
| T-72 |  |
480 | 
| |
| T-62 | |
75 | 
| |
| T-55 | |
540 | 
| |
| Chieftain |  |
100 | 
| |
| M60A1 |  |
150 | 
| |
| M-47 | |
168 | 
| |
| Zulfiqar ذوالفقار |
|
100+ | 
| |
| AH 1J | |
50 | 
| |
| CH-47 C Chinook | |
20 | 
| |
| Mi-8/-17 | |
25 | 
| |
| Ka-32 |  |
? | Írán plánuje licenční výrobu | 
|