Zápas ve volném stylu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zápas ve volném stylu

Volný styl je společně se sportovním judem nejrozšířenější zápasnický styl na světě. Popularitu postupně nabýval po zařazení na olympijské hry v St. Louis v roce 1904. Na rozdíl od stylu řecko-římského (klasického) může zápasník útočit na jakoukoliv část soupeřova těla. V Česku je volný styl mezi muži stále v pozadí za stylem klasickým. V bývalém Československu se na volný styl specializovali Slováci. Jejich škola vychovala dva volnostylaře světového formátu, Dana Karabina a Jozefa Lohyňu.

Historie

Ve Spojeném království byl součástí poutí a slavností tradiční zápas. Každé hrabství Spojeného království mělo odlišný zápasnický styl. Předchůdcem volného stylu byl tradiční styl, praktikovaný v hrabství Lancashire. Zápasníci z Lancashiru měli na rozdíl od zápasníků z Cornwallu nebo Devonshiru na sobě pouze trenýrky a nemohli soupeře kopat, tahat za vlasy ani štípat. Mohli však používat různé dnes zakázané chvaty, např. Nelsonův chvat.

Zápasnický styl z Lancashiru se šířil po světě s kolonizací nového světa. Ve Spojených státech do sebe absorboval prvky z dalších zápasnických stylů a postupně tak vznikl zápasnický styl zvaný "catch-as-catch-can (chyť jak chytit umíš)". Tento styl získal v Americe velikou popularitu. Jeho popularita byla tak velká, že v Evropě populární řecko-římský styl nemohl v Americe dlouho prorazit. Catch-as-catch-can styl byl přirovnáván k řeckému pankrationu bez úderů. V dnešní době s prvky catch-as-catch-can můžeme setkat v Japonsku v zápasnickém stylu zvaném pancrase.

V roce 1904 bylo přiděleno pořádání třetích olympijských her americkému městu St. Louis. Zápas byl součástí novodobých olympijských her od jejich počátku. Styl, ve kterém se zápasilo – řecko-římský styl – však Američané nepraktikovali. Zápasy na olympijských hrách 1904 se tak pořádaly v catch-as-catch-can stylu upraveném pro sportovní klání podle vzoru pravidel řecko-římského stylu. Název volný styl se zavedl kvůli možné účasti Evropanů praktikujících styl řecko-římský. Z Evropy však nikdo nedorazil. Další olympijské hry se konaly v Londýně, kde měl větší podporu opět volný styl než styl řecko-římský. Poprvé se tak na olympijských hrách soutěžilo v obou stylech.

Konkretní pravidla získal volný styl až se vznikem mezinárodní zápasnické federace v roce 1921. První mistrovství světa ve volném stylu se konalo až v roce 1951.

Počet kategorii, ve kterých se zápasilo rok od roku stoupal. Maxima dosáhl v 70. letech, kdy se zápasilo v 10 váhových kategoriích. Tento stav trval až do konce 90. let, kdy se o svá zápasnická práva začaly hlásit ženy. V roce 2004 ženy poprvé startovaly na olympijských hrách ve volném stylu za cenu snížení počtu kategorií u mužů.

Kritické období prožíval volný a řecko-římský styl po olympijských hrách v Londýně v roce 2012. V únoru 2013 byl dán návrh MOV na vyřazení zápasu z olympijských her od roku 2020. Ze zápasnických stylů by na olympijských hrách zůstalo pouze judo.[1] Verdikt vyřazení zápasu způsobil šok. Začalo se spekulovat o důvodech vyřazení. Důvodem návrhu na vyřazení nebyl sport jako takový, ale laxní přístup vedení mezinárodního zápasnického svazu (FILA). FILA problém vyřazení nepředpokládala a nepodnikla preventivní kroky, na rozdíl od sportů, které každé čtyři roky bojují o setrvání v olympijském programu - moderní pětiboj, taekwondo, šerm, badminton apod.[2] Teorií bylo více - jedna se zaobírala příliš častými změnami pravidel (tahání koulí), druhá spontánní reakcí švédského zápasníka Abra'amjana, který odmítl bronzovou olympijskou medaili. President FILA Raphaël Martinetti rezignoval záhy po verdiktu MOV. Začátkem září 2013 se na zasedání MOV rozhodovalo o novém olympijském sportu. Zápas (volný styl) s přehledem uhájil status olympijského sportu v konkurenci baseballu/softballu a squashe.[3]

Popularita

Volný styl je celosvětově rozšířený sport. Ve Spojených státech je součástí tělesné výchovy prakticky na všech školách. V Rusku má rovněž velmi silné zázemí. K těmto velmocem se dále řadí celý Blízký východ. Kavkazské národy - Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán, Osetie, Dagestán, Čečensko – dále Turecko, Írán, Indie, kde leží počátky zápasu vůbec. Země dálného východu Japonsko, Jižní Korea. Ve všech těchto zemích má volný styl silnou podporu srovnatelnou s judem.

Jsou však země, kde je volný styl v pozadí za řecko-římským stylem. Skandinávské a pobaltské země, ale i Česko.

Česko

V českých zemích měl tradičně silnější podporu řecko-římský styl. Osobnost Gustava Frištenského a dalších klasiků prakticky předurčovala mladé zápasníky věnovat se tomuto stylu. Volný styl tak byl pouze doplňkový. V 60. letech se mu začali více věnovat v Praze ve Vršovicích (TJ Bohemians). Později se rozšířil do dalších českých klubů.

V dnešní době zásobuje reprezentaci volnostylaři především brněnský klub Hellas. Žádný český volnostylař v éře samostatnosti (od roku 1993) zatím na olympijských hrách nestartoval ani nezískal evropskou či světovou medaili (mimo žen v předolympijské éře). Poslední účastníkem české národnosti na olympijských hrách byl Petr Drozda v roce 1976. Důvodem slabé úrovně českých volnostylařů je především nedostatek kvalitních trenérů.

Způsob boje

Smysl zápasení volnostylaře je poslat soupeře na lopatky (touch) a udržet ho na zemi po určitou dobu. Charakteristickým prvkem volnostylaře hodnoceným jedním bodem je dostat se soupeři za záda. Z této pozice může snadno provádět širokou škálu technik. Další strategií je uchopit soupeře za nohu a následně poslat k zemi (toto se v řecko-římském stylu nesmí). Zápas řídí jeden rozhodčí na žíněnce píšťalkou a na prstech ruky ukazuje počet bodů za provedení techniky bodovému rozhodčímu.

Na internetu je k dispozici množství publikací, které zápasnické techniky popisují dopodrobna. Na stránkách mezinárodní federace FILA je k dispozici celá škála učebnic ve formátu pdf. Volnostylařské techniky jsou dobře vysvětlené v publikacích od Shahmuradova nebo olympijského vítěze Sasahary. Problémem publikací a učebnic je však jejich rychlé stárnutí.

S rozvojem internetu je dobrým zdrojem youtube a podobné servery. V televizi se se zápasem již prakticky nesetkáme. Na internetu se dají dohledat videa, kde úspěšní zápasníci dopodrobna popisují své oblíbené techniky. Nejdůležitějším zdrojem jsou však jednotlivé zápasy z turnajů, které jsou volně k dispozici na stránkách mezinárodní federace. Z videí se dají odkoukat moderní trendy volného stylu.

Pravidla FILA

  • Zápasí se na žíněnce o průměru 9 m. Vnitřní část žíněnky se nazývá pásmo aktivity a má průměr 7 m. Zbylá část o šířce 1 m se nazývá pásmo pasivity.
  • Dres musí být přiléhavý a barvy modré nebo červené. Je povoleno nosit lehké nákolenky. Obuv zápasníka nesmí mít podpatek ani kovové hřebíky v podrážce. Obuv s tkaničkami není povolena. Pokud má obuv tkaničky musí být přelepeny lepící páskou, aby se nemohly během duelu rozvázat.
  • Zápasník se musí před zápasem utřít od potu a nesmí mít tělo natřené mastnými nebo pronikavými emulzemi. Dále musí mít ostříhané nehty a nemít příliš dlouhé vlasy ani vousy.
  • Zápasníci do věku 17 let nesmí zápasit se seniory. Po předložení lékařského osvědčení a souhlasu rodičů mohou zápasit s dalšími juniory.
  • průběh turnaje:
    • 1. vážení – probíhá den před turnajem (dříve se vážilo hodinu před turnajem)
    • 2. losování
    • 3. průběh turnaje a zápasu – rok od roku se mění, je potřeba sledovat aktuální pravidla světové federace FILA. Dříve poražení semifinalisté bojovali o bronzovou medaili mezi sebou. Dnes poražení semifinalisté bojují s vítězi oprav o dvě bronzové medaile.
  • druhy vítězství:
    • lopatkové vítězství
    • vítězství technickou převahou (7 bodů)
      • když zápasník provede chvat hodnoty 5 bodů a nemá v danou chvíli méně bodů než jeho soupeř
      • když zápasník provede dva chvaty za 3 body
    • vítězství na body
    • diskvalifikace
      • tři napomenutí
      • hrubé chování
    • pro zranění
    • vzdáním nebo nenastoupením
    • v případě rovností bodů je vítěz určen:
      • vyšší hodnota bodu za provedenou akci
      • menší počet napomenutí
      • ten kdo získal poslední bod

Volný styl vs. judo

Volný styl do velké míry formoval sportovní judo. V bývalém Československu se zařazením juda na olympijské hry přesunulo hlavní tréninkové centrum na Slovensko, kde měl volný styl lepší zázemí než v Čechách. Fyzická, ale i technická příprava prvních československých judistů vycházela z přípravy volnostylařů. Řada technik prováděných volnostylaři si našla své místo i mezi judisty. Judistické techniky morote-gari, sukui-nage, kučiki-taoši, ale i kata-guruma jsou běžně používané volnostylařské techniky. V roce 2010 mezinárodní federace juda (IJF) zavedla pravidlo o zákazu přímého útoku na nohu soupeře. Tímto pravidlem se snažila směřovat judisty v provádění klasických technik a neorientovat se čistě na techniky převzaté z volného stylu.

Českoslovenští a čeští olympijští medailisté

Poř. Olympionik Zlato Zlatá olympijská medaile Stříbro Stříbrná olympijská medaile Bronz Bronzová olympijská medaile Celkem Zlatá olympijská medaileStříbrná olympijská medaileBronzová olympijská medaile
1. Josef Klapuch 0 LOH 1936 0 1
2. Dan Karabin 0 0 LOH 1980 1
3. Július Strnisko 0 0 LOH 1980 1
4. Jozef Lohyňa 0 0 LOH 1988 1
Celkem 0 1 3 4


Českoslovenští a čeští medailisté na mistrovství světa

Poř. Zápasník Zlato Zlatá medaile Stříbro Stříbrná medaile Bronz Bronzová medaile Celkem Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile
1. Josef Urban 0 0 MS 1966 1
2. Dan Karabin 0 MS 1982 0 1
3. Dana Durecová 0 0 MS 1994 1
Celkem 0 1 2 3

Českoslovenští a čeští medailisté na mistrovství Evropy

Poř. Zápasník Zlato Zlatá medaile Stříbro Stříbrná medaile Bronz Bronzová medaile Celkem Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile
1. Dan Karabin ME 1976 ME 1975 0 2
2. Josef Klapuch 0 ME 1934 0 1
3. Josef Urban 0 ME 1966 0 1
4. Jozef Lohyňa 0 ME 1989 ME 1986, ME 1987, ME 1994, ME 1998 5
5. Kateřina Hálová 0 ME 2003 0 1
6. Josef Polák 0 0 ME 1937 1
7. Josef Engel 0 0 ME 1969 1
8. Petr Drozda 0 0 ME 1977 1
9. Jozef Schwendtner 0 0 ME 1983 1
10. Július Strnisko 0 0 ME 1982, ME 1983 2
Celkem 1 5 10 16

Volný styl ve filmu

S volným stylem se můžeme setkat v několika filmech:

  • Pravidla kruhu (1987) - český film o mladém volnostylaři (hrál ho slovenský herec), který po návratu z vojny řeší svojí budoucnost
  • Win Win (2011) - americký film o složitém rodinném zázemí mladého volnostylaře

Reference

  1. ↑ http://oh.idnes.cz/olympijske-hry-2020-zapas-na-olympiade-muze-skoncit-fvl-/sport_oh.aspx?c=A130212_120432_sport_oh_ten
  2. ↑ http://www.hurriyetdailynews.com/wrestlings-removal-from-olympic-program-shocks-turkey.aspx?pageID=238&nID=40987&NewsCatID=371
  3. ↑ http://oh.idnes.cz/zapas-je-znovu-olympijskym-sportem-db7-/sport_oh.aspx?c=A130908_175023_sport_oh_rou

Externí odkazy

Mistrovství Evropy v zápasu
Muži volný styl
Muži řecko-římský
Ženy volný styl
Medailisté – muži Zápas řecko-římský
do 48 kg (ukončeno) • do 55 kg • do 60 kg • do 63 kg • do 67 kg • do 72 kg • do 77 kg • do 82 kg • do 87 kg • do 90 kg (ukončeno) • do 97 kg • do 130 kg
Medailisté – muži Zápas ve volném stylu
do 48 kg (ukončeno) • do 55 kg (ukončeno) • do 57 kg • do 61 kg • do 65 kg • do 70 kg • do 74 kg • do 79 kg • do 86 kg • do 92 kg • do 97 kg • do 125 kg
Medailistky – ženy Zápas ve volném stylu
do 44 kg (ukončeno) • do 46 kg (ukončeno) • do 50 kg • do 53 kg • do 55 kg • do 57 kg • do 59 kg • do 62 kg • do 65 kg • do 68 kg • do 72 kg • do 76 kg
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zápas_ve_volném_stylu&oldid=16258515“