Waldorfská škola

Waldorfská škola je mateřská, základní nebo střední škola, vycházející z pedagogických zásad formulovaných rakouským filosofem, esoterikem a sociálním myslitelem Rudolfem Steinerem (1861–1925). Vychází ze steinerovy antroposofie a je organizována jako svobodná škola (bývá zřizována od mateřské školy po maturitu, diferenciace předmětů začíná od 8. ročníku), která podporuje individuální nadání a kreativitu a snaží se zajistit všestranný rozvoj dítěte (včetně uměleckých oborů). Bývá označována za kontroverzní^[kým?].

Dějiny

První škola tohoto typu byla založena v roce 1919 ve Stuttgartu. Vznikla na popud továrníka Emila Molta, spolumajitele a ředitele cigaretové továrny Waldorf-Astoria (odtud jméno celého hnutí), který požádal Rudolfa Steinera o vybudování školy pro děti svých dělníků. Steiner sám viděl školu zprvu jako ojedinělý projekt, avšak již v roce 1922 byla založena druhá škola tohoto typu ve Wandsbeku u Hamburku a brzy i na dalších místech v Německu.

Rozvoj waldorfského školství byl přerušen v roce 1939, kdy byly nacistickým režimem zakázány. Po pádu nacismu a obnovení práce waldorfských škol v Německu v roce 1945 se tento typ škol začal šířit do řady dalších zemí. Dnes je waldorfských škol ve světě více než tisíc, najdeme je v desítkách zemí ve všech světadílech.^[zdroj?] Waldorfská pedagogika je tak vůbec nejrozšířenějším alternativním pedagogickým směrem.^[zdroj?]

V českých zemích se objevily školy waldorfského typu až po roce 1989. V někdejším socialistickém Československu se waldorfská pedagogika rozvíjet nesměla. První waldorfské mateřské školy byly založeny souběžně na více místech v roce 1991, první waldorfské základní školy následovaly v roce 1992. Od té doby vyrostlo v České republice jedenáct samostatných waldorfských základních škol, jedna speciální škola, čtyři střední školy a více než dvacet mateřských škol.

Charakter

Waldorfská škola se sama charakterizuje jako škola, která chce člověka připravovat na život nejen znalostně, nýbrž též rozvojem tvůrčích schopností a sociálních dovedností. Waldorfský učitel by měl pohlížet na dítě jako na duchovní bytost, která přichází na svět nadána možností všestranného vývoje. Jeho úkolem je pěstovat toto nadání a vést dítě k tomu, aby bylo schopno jednou převzít výchovu sebe sama.

Podle Markéty Hladíkové je široce pojaté výchovné poslání patrné už při zevním pohledu na obsah výuky. Vedle vědomostních předmětů je v ní velmi mnoho místa věnováno jazykům, uměleckým předmětům, ručním pracím a základům řemesel. Ještě význačnějším rysem waldorfské školy je ovšem způsob, jakým se děti k poznatkům a dovednostem dopracovávají. Učitel se snaží vést děti k zážitkům toho, jak věci fungují, a k jejich samostatnému poznávání. Ve waldorfských školách se proto jen zřídka používají hotové učebnice, ale žáci si spíše vytvářejí vlastní učebnice ve svých sešitech.

Waldorfská pedagogika klade podle Hladíkové velký důraz na správné chápání vývojových fází, jimiž děti procházejí. Snaha zabývat se určitými otázkami a vědomostními obsahy teprve na určitém stupni zralosti je dosti specifický a bývá též předmětem kritiky zastánců klasického školského systému.

Hladíková dále uvádí, že podstatným prvkem waldorfského vyučování je společenství. Žák si ve škole nevytváří jen vztah k učiteli a k probírané látce, ale také ke svým spolužákům ve třídě. Waldorfská škola s tím počítá ve své metodice. Konkurence, kdy jednotlivé děti usilují o co nejvyšší vlastní hodnocení, nebývá považována za žádoucí; větší důraz je kladen na týmovou spolupráci směrem k vytyčenému společnému cíli.

Waldorfské školy se podle Hladíkové snaží být celistvým organismem, do něhož jsou zapojeni žáci, učitelé i rodiče, jejichž společným cílem je vzdělávání. Spolupráce školy a rodičů bývá proto mnohem intenzivnější a pro rodiče náročnější než v jiných školách. Společné školní akce, jichž se účastní i rodiče, jsou páteří školního roku, a mnohé žákovské aktivity, které bývají v běžných školách vnímány jako mimoškolní, se odehrávají v rámci školy.

Výstupy

Waldorfské školy jsou původně koncipovány jako dvanáctileté, zahrnující základní i střední vzdělání. V závislosti na zákonném rámci však mají v různých zemích různou konkrétní podobu. V Německu jsou dnes zpravidla třináctileté a umožňují ukončení se vzděláním základním, středním bez maturity i středním s maturitou. V Česku jsou dnes rozděleny na základní a střední školy, mezi nimiž najdeme tříleté učební obory (Příbram), čtyřleté gymnázium (Příbram) a čtyřleté kombinované lyceum (Ostrava, Praha, Semily).

Úspěšnost

Faktická přesnost této části je zpochybněna. Relevantní diskuse je na diskusní stránce.
Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Statistiky z Německa ukazují při zakončení základního a středního vzdělání u waldorfských škol posun směrem k vyšším způsobům zakončení vzdělání v porovnání s newaldorfskými všeobecně vzdělávacími školami.^[zdroj?] Například pro rok 2009 bylo zjištěno toto procentuální zastoupení různých zakončení studia:

typ zakončení studia	veřejné (newaldorfské) všeobecně vzdělávací školy		waldorfské školy včetně speciálních
	počet žáků	procentuální zastoupení	počet žáků	procentuální zastoupení
bez ukončeného základního vzdělání	58 200	6,7 %	154	2,6 %
ukončené devítileté základní vzdělání (Hauptschulabschluss)	183 534	21,2 %	458	7,8 %
ukončené desetileté základní vzdělání (Realschulabschluss)	352 699	40,8 %	1973	33,8 %
odborná maturita (Fachhochschulreife)	10 861	1,3 %	479	8,2 %
všeobecná státní maturita	259 607	30,0 %	2780	47,6 %

Pro waldorfské školy v Česku není obdobná statistika k dispozici. V prvním roce konání nových státních maturit (tj. v roce 2011) dosálo pražské Waldorfské lyceum celkového 46. místa (nejlepší ze středních odborných škol v České republice) a semilské Waldorfské lyceum bylo na celkovém 409. místě (nejlepší ze středních odborných škol v Libereckém kraji). Výsledky žáků ostravského lycea ministerstvo školství nezveřejnilo.

Kontroverze

Obecné námitky proti waldorfskému školství

Waldorfské školy nejsou všechny stejné, některé z nich přijaly jen některé Steinerovy zásady a mnohé z nich se nesporně zmodernizovaly. Většina Waldorfských škol, zejména v Německu, však rigindě lpí na původní Steinerově pedagogice a jeho představách. Následující výhrady se proto týkají především těchto "klasických" Waldorfských škol.

• Jednostranné zaměření na duchovní stránku. V době, kdy žijeme uprostřed technické civilizace, není podle názoru kritiků možné, aby člověk neznal materiální podstatu věcí a sil, nerozuměl kauzálním vztahům a nechápal tedy moderní svět. Spiritualita je jen jednou, nikoli prioritní stránkou osobnosti. Stejně významnou roli v životě musí hrát racionalita. Povinností školy je proto pěstovat i tuto stránku a připravit děti na praktický život.

• Náboženský charakter školy. Waldorfské školy, přes to, že to popírají, mají nesporně nejen spirituální, ale přímo náboženský charakter. Jak obsah, tak i pedagogika Waldorfských škol vycházejí z určité, specifické náboženské ideologie. Ostatně sama Waldorfská škola se na křesťanský charakter výchovy odvolává. V liberálním a převážně sekularizovaném světě by se však děti měly vyvíjet bez jakékoli ideologické indoktrinace.

• Potlačování kritického myšlení. Podle Steinerových představ vede k pravému poznání meditace a intuice. Také Waldorfská škola se snaží poznatky postupně vybavovat z podvědomé mysli dítěte. Naproti tomu se opomíjí kritické myšlení, zodpovídání otázek, hledání kauzality a výchova k vědeckému myšlení s racionálním testováním hypotéz. To přímo odporuje biologické podstatě člověka, který se člověkem stal tehdy, kdy se začal ptát a chtěl pochopit souvislosti. Podle názoru skeptiků by se děti od malička měly vést k racionálnímu způsobu myšlení, které dovoluje rozlišit pravdu od nepravdy.

• Nedemokratická výchova dětí ve Waldorfských školách. Tvrzení, že se děti ve Waldorfské škole vyvíjejí svobodně, volně, demokraticky a že rodiče mohou do výchovy podstatnou měrou zasahovat, není podle západních kritiků pravdivé. To jsou jen verbální proklamace. Ve skutečnosti se uplatňují principy ražené Steinerem, že rozhodující je vždy to, co pokládá za správné učitel. Žáci mají jeho autoritě bezpodmínečně věřit a vzhlížet k němu s úctou, musí se vytvořit postoj oddanosti. Podle názoru německých kritiků je udávané spolurozhodování rodičů (Mitbestimmung) jen legitimizujícím fíkovým listem.

• Strnulost pedagogiky. Společnost se během dvacátého století nesmírně změnila a s tím i nároky na obsah a způsob vzdělání. Klasická škola se těmto požadavkům snaží s menšími nebo většími úspěchy plynule přizpůsobovat. Naproti tomu waldorfská pedagogika je neměnná, je svaté, co řekl Steiner. Jeho fantazie, zvané eufemisticky poznatky, nebyly nikdy reprodukovány a proto také nemohly a nebyly dále rozvíjeny. Jeho učení, jak filozofie tak i její praktické aplikace, se staly neměnným dogmatem, což už v principu je v rozporu s prudkou dynamikou kulturního vývoje společnosti.

• Uniformita výchovy. Waldorfské školy zdůrazňují individuální přístup k dětem a tedy jejich svobodný individuální rozvoj. Ve skutečnosti vede výuka k uniformitě, a to i tam, kde je tvůrčí svoboda nezbytná, tedy v umělecké výchově. Výtvarný projeví dětí ve WŠ se pohybuje ve zúžených mezích. Děti často jen kopírují ilustrace učitele nebo se učí geometrickému kreslení, což nemá nic společného s kreativitou a sebevyjádřením. Skutečným, ale skrývaným cílem Steinerem doporučovaného malování vodovými barvami na vlhký papír je pak ovlivnit žákovo podvědomí meditací nad čistou barvou a symbolickými obrazy.

• Málo diferencovaná výchova. Waldorfská škola klade na děti všeobecně daleko menší nároky než škola tradiční. Vyhovuje především dětem méně nadaným, méně ctižádostivým, které jsou proto ve Waldorfské škole spokojeny. Naproti tomu děti s vysokým nadáním nebo děti soutěživé jsou ve svém vývoji tlumeny. Při tom je v technicky orientované společnosti žádoucí maximální podpora a co nejrychlejší rozvoj právě takových dětí.

• Neinformovanost rodičů o antroposofické podstatě školy. Filosofické učení, které je podstatou a východiskem waldorfského školství, je zamlčováno. Ani u nás se zavádění WŠ nestalo předmětem veřejné diskuse, která by upozornila jak na pozitivní, tak i na sporné stránky waldorfské výchovy. Kritické názory nejsou publikovány, v zahraničí jsou dokonce známy případy, kdy antroposofická společnost vykoupila celý náklad kritické literatury, aby se nedostal na veřejnost.

Námitky pedagogické

Zastánci WŠ tvrdí, že waldorfská pedagogika není na Steinerově antroposofické filozofii závislá a že její principy jsou správné, ověřené zkušeností. Pedagogika je ovšem vědeckou disciplinou a správnost všech pedagogických zásad by měla být objektivizována.

• Životní etapy. Steiner rozdělil vývoj dítěte na tři etapy po sedmi letech. V prvním období je rozvinuto jen smyslové, fyzické tělo, ve druhém období přijímá dítě tělo éterické a teprve ve třetím se stane i tělem astrálním. Pro sedmiletá období se však Steiner rozhodl proto, že sedmička je magickým číslem a právě tak rozdělení těla na čtyři složky, postupně se objevující, nemá žádnou oporu ve vědeckém poznání. Se Steinerovým názorem, že racionalita člověka se rozvíjí teprve po 14. roce, souhlasit rovněž nelze.

• Čtyři Hippokratovy typy osobnosti. Steiner akceptoval Hippokratovo dělení lidských osobností na čtyři typy, cholerika, flegmatika, melancholika a sangvinika. Učitelé mají při výuce toto dělení akceptovat a děti podle jejich typu vychovávat. Dnes víme, že čtyři Hippokratovy typy jsou jen krajními variantami, že existuje řada jiných dělení temperamentů a osobnosti, ale hlavně že tyto různé typizace nevypovídají o schopnosti dětí se učit a nedovolují jednoznačnou volbu přístupu k dítěti.

• Pozdní výuka čtení. V první třídě WŠ se děti ještě neučí číst. Dlouhodobá empirie naopak vedla ke zjištění, že dovršení šestého roku je vhodnou hranicí pro zahájení výuky čtení, nehledě k tomu, že mnoho dětí v současné době spontánně zvládá čtení ještě dříve. Kromě toho dnešní informační doba žádá, aby se děti seznamovaly s počítačem již v mateřských školkách. To ovšem není dobře možné, jestliže děti nebudou znát abecedu a číslovky.

• Rytmicita ve výchově. Rytmické prvky ve výuce i umělecké výchově mohou nepochybně pozitivně ovlivnit vnímání, pamatování i vzájemnou komunikaci. Eurytmie, podle Steinera řeč andělů, je však příliš stereotypní a navíc zatížena mystikou. 12 souhlásek odpovídá počtu znamení zvěrokruhu, stejný je i počet hudebních klíčů, 7 samohlásek odpovídá počtu planet a totéž platí o druzích pohybu a pauzách. Škola by podle názoru kritiků měla pěstovat podstatně širší spektrum rytmických výrazových prostředků. Logické by také bylo respektovat etnické rozdíly v rytmickém sebevyjádření, ať už jde o zpěv nebo tanec.

• Absence učebnic. Ve WŠ neexistují učebnice, děti si vše zapisují do svých sešitů. Tato praxe je sporná, protože mnohé aktivní děti by si chtěly látku vykládanou ve škole zopakovat a znalosti rozšířit.

• Absence moderních audiovizuálních prostředků. V konzervativních západních VŠ se děti učí jen klasickým způsobem, nepoužívají se filmy, diapozitivy, video, děti se nevodí do muzeí. Takový způsob výuky je nepochybně v dnešní době anachronizmem.

• Vazba na jediného učitele. Děti jsou po celou dobu základní školní docházky vedeny jediným učitelem. Má to jistě své výhody, ale závislost dítěte na učiteli je příliš vysoká a na druhé straně je příliš vysoká i odpovědnost učitele. Zda je tento způsob vedení dětí oprávněný, by rovněž měla posoudit pedagogická věda.

Související články

• Antroposofie
• Biodynamické zemědělství

Literatura

• POL, Milan. Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy?. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1996. 165 s. ISBN 80-210-1097-5.
• PRŮCHA, Jan. Alternativní školy. 2., upravené vydání. 108 s. ISBN 80-7178-072-3.

Externí odkazy

Zdroje protagonistů a příznivců

• Waldorfská pedagogika v ČR, tematický portál, Spolek rodičů pro založení waldorfské školy
• Waldorfské školy, stránky Asociace waldorfských škol České republiky

Zdroje odpůrců

• Jiří Heřt:
  • Waldorfské školství - anthroposofie Přednáška v AV ČR dne 17.12.1998
  • Antroposofie a waldorfské školství, sysifos.cz, vnitřní odkaz na článek datován 27. 5. 2006, článek datován 2. 12. 2006
• Čeněk Zlatník: O základech waldorfské pedagogiky, sisyfos.cz, vnitřní odkaz na článek datován 27. 5. 2006, článek datován 1. 8. 2006
• František Šebej: Antropozofia a škola, bludov stodola, Týždeň.sk, 26. 5. 2009
• Stránky zaměřené proti Waldorfskému školství waldorfcritics.org (anglicky)

Nezávislá odborná hodnocení

• Waldorfské školy mají své místo, ale nejsou nadprůměrné (článek v Učitelských novinách na základě výsledků České školní inspekce)
• Současné problémy waldorfského školství (konspekt přednášky Karla Rýdla z PedF UK)
• Spor o waldorfskou pedagogiku (článek v Učitelských novinách)