Nenásilná komunikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nenásilná komunikace (anglicky Non-violent communication) je proces komunikace vyvinutý Marshallem Rosenbergem v šedesátých letech dvacátého století. Nenásilná komunikace zahrnuje pozorování bez hodnocení, poznání pocitů, poznání potřeb, které jsou za pocity ukryté, a nenásilné vyjádření svých potřeb.[1]

Nenásilná komunikace je založena na domněnce, že všichni lidé jsou schopni soucítění a uchylují se k násilí, jen pokud neznají jiné prostředky, jak si vyplnit své potřeby. V procesu nenásilné komunikace člověk identifikuje své potřeby, potřeby druhých a pocity, které jsou s těmito potřebami spojené. Pokud se podaří tyto potřeby vyjádřit, může mezi těmito jedinci zavládnout harmonie.

Historie a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Tréning nenásilné komunikace vychází z Rosenbergova hledání cesty, jak rozšířit mezi lidi schopnost vytvářet mírová řešení. Nenásilná komunikace vychází z práce, kterou dělal s veřejnoprávními aktivisty na počátku šedesátých let. Během této doby pomáhal Rosenberg při vyjednáváních mezi bouřícími se studenty a zástupci universit.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Recenze na knihu Nenásilná komunikace
  2. (anglicky)Rosenbergův životopis, cnvc.org

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]