Volební právo žen
Organizovaná kampaň za volební právo žen začala v polovině 19. století. Ve dvacátých letech 20. století toto právo získaly ženy v mnoha zemích.
Poslední zemí na světě, která dovolila ženám účast ve volbách, byla Saúdská Arábie.[1] Poprvé tam ženy mohly volit a být voleny v prosinci 2015. Volby se sice týkaly jen místních rad, nicméně volit parlament v této zemi nemohou ani muži, neboť jeho členové jsou jmenováni králem.
Počátky
První shromáždění na podporu práv žen se konalo v roce 1848 v USA. Účastnice sjezdu v Seneca Falls ve státě New York vyhlásily zásadu, že všichni muži a ženy jsou stvoření sobě rovna.
V roce 1869 byla založena významná organizace National American Woman Suffrage Association (Národní americká asociace za volební právo žen), která požadovala schválení ústavního dodatku o volebním právu žen. První ústavou, jež dává ženám volební právo, se stala ústava z roku 1889, kterou odhlasovali obyvatelé vznikajícího státu Wyoming.
Boj proti diskriminaci
V roce 1893 se stal Nový Zéland (tehdy ještě kolonie Velké Británie) první zemí, která přiznala volební právo ženám. Hned na začátku nového století jej následovala Austrálie. Prvními státy západní Evropy, jež poskytly ženám volební právo, se v letech 1906–1915 staly Finsko (tehdy autonomní součást Ruské říše), Norsko a Dánsko.
Významným podnětem pro boj za volební právo žen v Evropě byla první světová válka, během které některé ženy získaly kvalifikaci a naučily se samostatně rozhodovat. Po válce, v období 1918–1920 získaly v některých zemích volební právo.
Ve Velké Británii bylo v 19. století uzákoněno několik reforem, jimiž byla v mnoha oblastech zrušena diskriminace. Volební právo ale bylo ženám i nadále upíráno. V roce 1903 vznikla nejradikálnější z raných ženských organizací, Women's Social and Political Union (Sociální a politický svaz žen). Jeho členky (sufražetky) reagovaly na brutální policejní akce pomocí bojového umění bartitsu, ve kterém je školila Edith Garrudová. Vznikla třicetičlenná ochranka Bodyguards, která chránila nejvyšší představitelky hnutí.[2] Později podnikaly i militantní akce, například pumové atentáty a připoutávaly se na veřejných místech řetězem k zábradlí. V roce 1918 získaly ženy částečné volební právo omezené na osoby starší 30 let. Stejného postavení jako muži dosáhly voličky teprve v roce 1928, kdy byla tato věková hranice snížena na 21 let.[3]
V mnoha dalších zemích bylo ženám přiznáno volební právo teprve po druhé světové válce. V roce 1945 získaly volební právo ženy v Itálii, Francii a v Japonsku. Koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let následovala většina jihoamerických států. V Argentině se o poskytnutí volebního práva ženám zasloužila Eva Perónová.
Poslední zemí, která ženám přiznala volební právo, byla absolutistická Saúdská Arábie. Král Abdalláh jim ho přislíbil v roce 2011, poprvé měly možnost volit a být voleny do místních rad v prosinci 2015.[4] Právo volit do parlamentu zde nemají ani muži, neboť jeho členové jsou jmenováni králem.
Volební právo žen v českých zemích
V Čechách bojovaly ženy na svá politická a občanská práva od druhé poloviny 19. století. Mezi nejvýznamnější osobnosti, které se o zisk volebního práva zasazovaly na přelomu 19. a 20. století, patřily Františka Plamínková a Alice Masaryková. První ženou zvolenou do českého sněmu byla v roce 1912 Božena Viková-Kunětická. Velký zlom nastal v roce 1920, kdy bylo v československé ústavě zakotveno, že ženy jsou politicky, sociálně a kulturně postaveny na úroveň mužům a náleží jim volební právo.[5]
Zajímavostí ovšem může být, že už roku 1873 bylo volební právo ženám přiznáno v Habsburské monarchii tehdy novým volebním řádem (č. 41/1873). Vztahovalo se ovšem pouze na ženy, které vlastnily velkostatek, a samotná volba musela proběhnout pomocí zástupce.[6]
Uzákoněné volební právo žen
(seznam není úplný)
- 1893 Nový Zéland
- 1902 Austrálie
- 1906 Finsko
- 1913 Norsko
- 1915 Dánsko, Island
- 1917 Rusko
- 1918 Německo, Polsko, Velká Británie
- 1919 Československo, Nizozemsko
- 1920 USA (19. dodatkem ústavy), Kanada, Maďarsko
- 1921 Lotyšsko, Švédsko
- 1926 Turecko
- 1927 Uruguay
- 1929 Ekvádor
- 1931 Španělsko
- 1932 Brazílie
- 1934 Turecko
- 1941 Jugoslávie
- 1942 Dominikánská republika
- 1945 Francie, Japonsko, Itálie, Slovinsko
- 1946 Argentina, Rumunsko
- 1948 Belgie
- 1949 Čína, Indie, Chile
- 1952 Mexiko, Řecko
- 1956 Egypt
- 1958 Maďarsko
- 1960 Kypr
- 1971 Švýcarsko (na federální úrovni; jednotlivé kantony tak učinily v letech 1958–1990)
- 1976 Portugalsko
- 1984 Lichtenštejnsko
- 1999 Katar
- 2005 Kuvajt
- 2011 Saúdská Arábie (pouze na místní úrovni, poprvé mohly ženy volit a být voleny až v roce 2015[7])
Ženy v politice
Pasivní volební právo umožnilo některým ženám, aby se projevily v politice. Některé dosáhly poměrně významného postavení. Mnoho žen zasedá v evropských parlamentech i zámoří. Ženy se prosadily i jako předsedkyně vlád, např. Golda Meirová, Margaret Thatcherová, Gloria Macapagal-Arroyová, Angela Merkelová, Iveta Radičová nebo Theresa May
Odkazy
Reference
- ↑ SHANKAR, Sneha. Saudi Arabia's Women Vote, Contest In Elections For First Time. International Business Times [online]. 2015-12-12. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Edith Garrudová: sufražetka, co uměla jiu-jitsu (iDNES.cz)
- ↑ Oxfordský slovník světových dějin. [s.l.]: Academia, 2005. ISBN 80-200-1054-8. S. 647.
- ↑ Saúdské Arabky slaví úspěch v prvních volbách, kterých se mohly účastnit. Do místních rad se dostalo 17 žen. iHNed.cz [online]. 2015-12-13. Dostupné online.
- ↑ KRÁLÍKOVÁ, Alena; SOKAČOVÁ, Linda. Nekonečný boj za rovnoprávnost [online]. feminismus.cz, 2003-11-14 [cit. 2011-11-05]. Dostupné online.
- ↑ VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 684 s. ISBN 978-80-7380-127-4. S. 233.
- ↑ http://echo24.cz/a/iTFQs/revoluce-v-saudske-arabii-zeny-jdou-poprve-k-volbam
Literatura
- Tematická encyklopedie Larousse: Lidská společnost. 1. vyd. Svazek 6. Praha: Albatros, 2001. 446 s. ISBN 80-00-00963-3.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu volební právo žen na Wikimedia Commons - Významné ženy a hnutí v historii feminismu
