Vitka Kempnerová
| Vitka Kempnerová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Witka Kampner |
| Narození | 14. března 1920 Kališ |
| Úmrtí | 15. února 2012 (ve věku 91 let) Ejn ha-Choreš |
| Alma mater | Varšavská univerzita |
| Povolání | psycholožka a partyzánka |
| Choť | Aba Kovner (1946–1987) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vitka Kempnerová (hebrejsky ויטקה קובנר, 14. března 1920, Kališ – 15. února 2012, Izrael)[1] byla polská židovka a partyzánka během 2. světové války. Sloužila v partyzánské organizaci (Farajnikte Partizaner Organizacje) společně s Różkou Korczak a zakladatelem Aba Kovnerem byli vedoucími v nástupnické organizaci – Mstitelé (Nokmim).
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Kempnerové bylo devatenáct, když Němci napadli Polsko a ona odletěla do Vilniusu v Litvě. Když po osmi měsících Litva připadla Němcům, Kempnerová a desítky tisíc dalších židů byli drženi v ghettu. Tam se Kempnerová poznala s Korczakovou a Kovnerem. Během druhé světové války jejich partyzánská organizace (FPO) byla jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších židovských partyzánských skupin během války, která prováděla sabotáže nacistů. Kempnerová zastávala významnou vedoucí roli v organizaci a je známá odpálením nacistické železniční trati podomácky vyrobenou bombou. Společně se svými společníky propašovali zbraně městskou kanalizací. Kempnerová se nakonec stala jednou z Kovnerových nejbližších spolupracovníků.[2][3]
Mstitelé[editovat | editovat zdroj]
Po neúspěšné vzpouře v ghettu, která je vyhnala pryč z Vilniusu, se partyzánská organizace proměnila v Mstitele. Milice vznikla v lese Rudniki (Rudník) a od té doby pokračovala v sabotování nacistických operací. Společně zničili přívod energie a vody do Vilniusu. Aby přežili, drželi se v tajnosti a rabovali rolnické domy. V lese žili devět měsíců, než byl Vilnius s pomocí partyzánů okupován sovětskými silami.[2][3]
Po válce[editovat | editovat zdroj]
Když v roce 1945 válka skončila, Kempnerová a Kovner stále bojovali proti nacistům. Pomohli evakuovat stovky evropských židů do Britského mandátu Palestiny – ten se později stal státem Izrael. Kovner dále zformoval novou odbojovou skupinu známou jako Nakam (Pomsta). Chtěli se pomstít Němcům otrávením vodáren v důležitých městech, ale Kovner byl zatčen ještě předtím, než se jejich plán uskutečnil. 13. dubna 1946 se Kempnerová spolu s dalšími infiltrovali do pekárny, která dodávala chléb nacistickým válečným vězňům v Norimberku. Než byl jeden člen stráže upozorněn, povedlo se jim pokrýt 2300 bochníků chleba arsenem a pak byli nuceni uprchnout. Mnoho válečných zajatců onemocnělo, ale žádný nebyl nahlášen mrtev.
Rodinný život[editovat | editovat zdroj]
Kempnerová a Kovner se vzali v roce 1946.[4][5] Ve stejném roce se i přestěhovali do Britského mandátu Palestiny a později zde měli dvě děti. Kovner se stal básníkem a Kempnerová klinickou psycholožkou. Žili spolu 40 let, než Kovner roku 1987 zemřel. Kempnerová zemřela ve svém domě v Izraeli v roce 2012. Na Kempnerovou vzpomíná Hirsh Glick ve své písničce Shtil, di nakht iz ovsgeshternt. Oslavuje její hrdinský čin z roku 1942 – útok na německý konvoj v sektoru Vilnius.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vitka Kempner-Kovner. Jewish Women's Archive [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Vitka Kempner: Avenger of the Holocaust. www.rejectedprincesses.com [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Vitka Kempner. www.jewishpartisans.org [online]. Jewish Partisan Educational Foundation [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Women and War. [s.l.]: ABC-CLIO 843 s. Dostupné online. ISBN 978-1-85109-770-8. (anglicky) Google-Books-ID: lyZYS_GxglIC.
- ↑ www.amazon.com [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vitka Kempnerová na Wikimedia Commons
