Kartuziánský klášter svatého Bruna (Valdice)
| Klášter kartuziánů Valdice (Valdická kartouza) | |
|---|---|
 Klášter Valdice, pohled na portál někdejšího klášterního kostela | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Královéhradecký kraj |
| Místo | Valdice |
| Ulice | nám. Míru |
| Souřadnice | 50°27′19,36″ s. š., 15°23′22,43″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Řád | kartuziánů |
| Založení | 17. století |
| Zrušení | 1782 (Josefinské reformy) |
| Odkazy | |
| Kód památky | 15518/6-1423 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Někdejší klášter kartuziánů ve Valdicích (často též Valdická kartouza) je bývalá kartouza (klášter mnišského řádu kartuziánů) s klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Nachází se ve Valdicích u Jičína. Patří k nejvýznamnějším stavbám raného italského baroka v Čechách a k nejznámějším barokním stavbám okresu Jičín.
Dějiny kláštera
Valdickou kartouzu založil Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583–1634) jako severní zakončení své ucelené architektonické koncepce Jičína, tehdejšího hlavního města Frýdlantského vévodství. Klášter je tak v jedné rovině s vrcholem Veliše, kde měl stát minoritský klášter, kostelem Panny Marie de Salle, kostelem sv. Jakuba a lipovou alejí, zároveň také s hradem Kumburk[1]. Valdštejn chtěl být ve valdickém klášteře pohřben a dal si v kostele zbudovat kamenné mauzoleum, do kterého bylo jeho tělo převezeno po vraždě z Chebu. Jeho ostatky byly ale druhotně uloženy do zámecké kaple v Mnichově Hradišti.
Dekretem z 29. ledna roku 1782 byl klášter v rámci josefínských reforem zrušen, poslední 28. převor Červinka pohřben a zbylí řeholníci vypuzeni.
Stavby
Klášter vybudovali Valdštejnovi italští dvorní mistři: podle projektu architekta Andrey Spezzy z roku 1627 se stavbami roku 1630 začali jeho bratr Giovanni Battista Spezza a Franz Latomus, pokračoval Niccolo Sebregondi a do roku 1655 je dokončil Giovanni Pieroni. Na úpravě interiérů se pracovalo až do roku 1665. Objekty na přibližně obdélném půdorysu jsou uspořádány osově symetricky od vstupní brány podle podélné západo-východní osy s kostelem sevřeným kvadraturou uprostřed areálu. Postranní křídla původně tvořily izolované cely řeholníků, každá s vlastní zahrádkou. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, dříve zasvěcený sv. Brunovi a později sv. Josefovi je trojlodní bazilika se třemi páry bočních kaplí podle římského Vignolova vzoru. Na vstupním portálu má tesaný rakouský říšský znak z doby kolem roku 1650 a v nikách čtyři sochy patronů (sv. Bruno, sv. Hugo, sv. Jan Křtitel a sv. Josef). Z vnitřního zařízení se dochovaly oltáře sv. Barbory (patronky vězňů a dělostřelců) a sv. Bruna a kazatelna ze 17.století. Ostatní zařízení bylo po roce 1782 převezeno do kostelů v Radimi a v Úbislavicích, další zařízení se dostalo po roce 1950 do muzea v Železnici.
Před kartouzou stojí sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1698.
Vnitřní zařízení a výzdoba
Kamenné a štukové architektonické články vně i uvnitř jsou cennou raně barokní dekorací, stejně jako zbytky nástropních a nástěnných maleb a dřevěné intarzované dveře. Na jejich opravě či obnově ve 2. desetiletí 21.století se podíleli vězni a vznikla expozice muzea.
Dějiny věznice
V letech 1855—1856 c. a k. správa dala tyto erární budovy přestavět na trestnici podle návrhu vídeňského architekta Wehrenfenninga. Mnišské cely byly zvýšeny o patro a vybudován vězeňský dvůr jako uzavřený vycházkový areál. Dokonalost ohrazení a přistavění příčných dvorních křídel z roku 1863 z budov učinila dobře zabezpečené a obávané vězení. Byl zde vězněn například známý Václav Babinský.
Za komunistického režimu zde byli rovněž vězněni političtí vězni, z nichž někteří zde zemřeli, mezi nimi např. armádní generál Bohumil Boček či viceprovinciál jezuitů Antonín Zgarbík (oba v důsledku odepření lékařské péče). V roce 1950 byl ve věznici mučen i P. Josef Toufar (1902–1950), farář z Číhoště, kde se pohnul při kázání kříž (tzv. číhošťský zázrak).
Vězení dodnes funguje a patří k nejstřeženějším věznicím v České republice.[2] Jsou sem umisťováni nejtěžší zločinci, střídavě zde byl vězněn i Jiří Kajínek. Dne 26. září 2010 zde spáchal sebevraždu tzv. „lesní vrah" Viktor Kalivoda.
Seznam politických vězňů, kteří zemřeli ve Valdicích
Seznam není kompletní
Seznam doživotně odsouzených v současnosti
- Petr Zelenka
- Vladimír Bayer
- Oto Biederman
- Ludvík Černý, člen gangu Orlických vrahů.
- Jaroslav Hejna
- Jiří Kajínek v srpnu 2015 byl převezen na Mírov, v květnu 2017 byl na základě prezidentské milosti Miloše Zemana propuštěn na svobodu.
- Josef Kott
- Ivan Roubal 29. června 2015 zemřel ve věznici v Karviné.
- Dušan Kazda
- Juraj Kučerák
- Josef Schottenhammel
- Miroslav Sláma
- Jaroslav Stodola
- Miloslav Širůček
- Petr Zápotocký
- Zhang Qui Liang
- Tomáš Vít
- Michael Galez
- Kevin Dahlgren 11. ledna 2018 spáchal ve věznici sebevraždu.
Odkazy
Reference
- ↑ Jindřich Francek: Dějiny Jičína; Rybka Publishers 2010, strany 122-124
- ↑ Profil věznice na stránkách Vězeňské služby ČR
Literatura
- Emanuel Poche a kolektiv, Umělecké památky Čech 4 (T-Ž), Academia Praha 1978, s. 165-166.
- Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn, Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri, 1997. Stran 782, ISBN 80-85983-17-6; s. 683-685.
