Petr Zelenka (sériový vrah)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Petr Zelenka (1976))
Petr Zelenka
Základní údaje
Rodné jménoPetr Zelenka
Datum narození27. února 1976 (48 let)
Místo narozeníČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Zatčeníprosinec 2006
Výše trestudoživotí
Oběť
Modus operandipodání heparinu
Počet obětí7
Období vraždění2006
Stát vražděníČeskoČesko Česko
Místo vraždyHavlíčkův Brod
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Zelenka (* 27. února 1976) je bývalý zdravotník z Jihlavy, obviněný a odsouzený za 7 vražd a 10 pokusů o vraždu,[1] které měl spáchat od května do září 2006 na ARO v havlíčkobrodské nemocnici za pomoci podávání silných dávek heparinu pacientům v bezvědomí. V této souvislosti je znám jako „heparinový vrah“. Byl odsouzen k odnětí svobody na doživotí.[1]

Po odhalení kauzy se v nemocnicích zavedly rozsáhlé administrativní úkony spojené s podáváním heparinu.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1976 jako prvorozené dítě do rodiny středoškolsky vzdělaných rodičů. Má mladší sestru.[2] Vystudoval střední zemědělskou školu v Jihlavě a poté záchranářskou nástavbu v Brně. Po absolvování studia vystřídal více zaměstnání ve zdravotnictví, ale pro nespolehlivost a absence byl opakovaně propuštěn.[2] V roce 1998 začal pracovat jako zdravotník na anesteziologicko-resuscitačním oddělení nemocnice v Havlíčkově Brodě.[3] V roce 2005 při zaměstnání odmaturoval v oboru všeobecná zdravotní sestra a počátkem roku 2006 začal pracovat jako vedoucí sesterských směn na ARO.[4] Po rozvázání pracovního poměru odešel do nemocnice v Jihlavě.

Vraždy a soud[editovat | editovat zdroj]

Zelenka v zaměstnání dle svých slov pociťoval tíseň a také jistý druh profesního vyhoření, jeho partner si našel novou práci, kvůli které musel být mimo společný domov, a především dospěl k rozhodnutí, že svou homosexuální orientaci odhalí rodičům. S novou skutečností se těžce srovnával především jeho otec. Období krize a konfliktů Zelenka řešil alkoholem, po němž byl Zelenka buď plačtivý a sklíčený, nebo propadal agresivním výbuchům chování, kdy začal po hádce s partnerem ničit vybavení bytu.[2] Vnitřní potřeba destrukce začala mít vnější prezentaci. V květnu 2006 se pokusil o první vraždu; muži upoutanému na lůžku podal heparin, s odstupem času celkem třikrát po 5 ml injekčně. Muž však přežil. První obětí se tak stal muž ve věku 68 let,[1] kterému podal Zelenka heparin dvakrát. Výběr obětí nebyl nijak specifický a jak později sám vypověděl, aplikoval heparin zrovna tomu, na koho to padlo a ke komu měl lepší přístup, aby nebyl odhalen. Komplikace a případná smrt na anesteziologicko-resuscitačním oddělení byla „relativně“ běžným stavem, a proto se mu dařilo vraždy bez vyvolání podezření skrývat. Četnost zvláštních úmrtí pacientů přesto nezůstala bez povšimnutí, ale trvalo dlouhý čas, než se podařilo postupným vyvracením hypotéz dojít až k Zelenkovi.[2]

Zelenka byl zadržen v prosinci 2006. Odhalil jej primář ARO Pavel Longin (* 1962), který srovnal rozpis služeb s daty krvácení pacientů.[1] Dle jeho slov byl z 40 případů nevysvětlitelného krvácení v 23 případech podán heparin, z toho měl právě Zelenka 23krát službu v nemocnici. Zelenka se k činům přiznal.[5][6]

Soud[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. listopadu 2007 podalo Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové obžalobu,[7] soudní přelíčení začalo 22. ledna 2008 a 21. února 2008 byl Zelenka trestním senátem Krajského soudu v Hradci Králové v čele s předsedou Jiřím Vackem shledán vinným a odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí.[1] Trest potvrdil i odvolací Vrchní soud v Praze.[6][8] Zelenka poté podal dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně, který je však odmítl.[9][10][11] Podal i ústavní stížnost, kterou však v listopadu 2009 Ústavní soud odmítl.[12] Policie pojala důvodné podezření v případě dalších tří vražd a jednoho pokusu o ni, případy však odložila vzhledem k tomu, že již byl odsouzen k výjimečnému trestu.[13] Na svobodu může být Zelenka podmíněně propuštěn nejdříve v roce 2038.[1]

Před soudem stanul i tehdejší ředitel nemocnice Josef Pejchl, obviněný z neohlášení vražd provedených Zelenkou. Dostal podmínečný trest, který však odvolací soud v Pardubicích v říjnu 2008 zrušil.[14][15]

Motiv[editovat | editovat zdroj]

Čím se Zelenka liší od doposud popsaných profilů vrahů v nemocničním prostředí, je jeho motiv k vraždě. V jeho motivu lze najít nějaké obecně shodné znaky s vrahy z milosrdenství. V podobném prostředí se vyskytují i vrazi z pohnutek nadvlády a moci nebo případně potěšení, ale Zelenka je atypický. Z každého z nich má kousek. Hlavním pojítkem je místo činu a typ oběti, ale hlavní motivy vražd, které byly naprosto zjevně předloženy při soudním líčení, jsou odlišné. Motivem Zelenkových vražd byla touha dostat lékaře do pozice bezradnosti a nevědomí. Byla mu příjemná situace nastalého chaosu a vidina lékařů, kteří netuší co se děje. Měl radost, že jedině on ví, čím je způsobené závažné zhoršení stavu pacienta. Těšil ho nejen boj o život pacienta, ale v jeho očích zejména selhání doktorů. Těžil ze sebejistoty, že nebude odhalen, protože z jeho pohledu nebyl úmrtím přikládán zásadnější význam a nikdo nepředpokládal lidské přičinění. Neprojevoval lítost, pociťoval sice něco jako „výčitky svědomí“, ale ty se údajně vždy brzy vytratily. Byla v tom škodolibost, pomsta, záškodnická a sabotérská aktivita zaměstnance, který byl v kolektivu relativně oblíbený a nikdo by jej nepodezíral. V období jeho vražedné série si sice kolegové všimli, že je mírně podrážděný, ale jinak ho hodnotili jako pečlivého a milého kolegu. U Petra Zelenky nebyla soudními znalci zjištěna žádná duševní choroba, ale upozorňovali na akcentované osobnostní rysy a patrnou sebestřednost. Je osobností anomální, charakterově vadnou, ve vztahu k sociálnímu okolí citově chladný a je nezrale emotivní. Motivem vražd byla potřeba intenzivních prožitků při prožívané vnitřní prázdnotě.[2]

Zpochybnění Zelenkovy účasti na úmrtí pacientů[editovat | editovat zdroj]

Někteří lékařští odborníci se domnívají, že Zelenka nikoho heparinem nezabil. Zpochybňují tak závěry znalce Josefa Pleskota, který u soudu řekl, že někteří pacienti měli neměřitelné hodnoty krvácení, což nemohlo být způsobeno jinou příčinou než neoprávněným podáním heparinu. Bývalý přednosta ARO Fakultní nemocnice v Ostravě František Kunčík dokonce navrhl soudci, že si nechá v soudní síni píchnout heparin na důkaz svých tvrzení. Soudce Jiří Vacek nikdy neuvažoval o tom, že by podobný pokus v soudní síni měl nechat provést. Stejný názor na účinky heparinu jako Kunčík má i primář oddělení klinické biochemie v Mladé Boleslavi Petr Wagner, jenž vše komentoval: „Běžné dávky heparinu jsou 80 tisíc jednotek, on (Petr Zelenka) se přiznal jen k 25 tisícům. Nechám píchnout 100 tisíc jednotek a nestane se nic.“ Zelenka měl ale aplikovat heparin lidem v těžkém zdravotním stavu. Ale ani tento argument podle lékařů nestačí. Ladislav Těšínský z Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM, který má s lékem heparin velké zkušenosti, podotýká, že podání 5 mililitrů (25 tisíc jednotek) heparinu nemůže uškodit ani pacientům po operacích, které se běžně provádějí v okresních nemocnicích.[16]

Umělecká inspirace[editovat | editovat zdroj]

Na motivu heparinových vražd napsal psychiatr Miroslav Skačáni román Vraždy ze závisti. Tato kniha se stala předlohou k filmu Hodinu nevíš…, který natočil Dan Svátek v roce 2009. Téma se objevilo i v epizodě pořadu Příběhy českých zločinů z roku 2019.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f cen, Jakub Pokorný, Tomáš Kučera. Heparinový vrah Zelenka byl odsouzen na doživotí. iDnes.cz [online]. 21. 2. 2008 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f DRBOHLAV, Andrej. Psychologie sériových vrahů. 1. vydání. vyd. Moravany: Grada Publishing, 2013. 466 s. ISBN 978-80-247-4371-4. Kapitola Petr Zelenka, s. 439–441. 
  3. ↑ ton, jab, rmk. Petr Zelenka – pečlivý zdravotník i agresivní pijan. iDnes.cz [online]. 7. 12. 2006 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Vraždy v nemocnici: Kdo je kdo v kauze nemocničního vraha, Speciál iDnes
  5. ↑ miz, ČTK. Heparinový vrah se přiznal k pokusu zabít 43 pacientů. iDnes.cz [online]. 12. 6. 2007 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b POKORNÝ, Jakub; BLAŽKOVÁ, Jana. Zelenka přiznal, že na pacientech zkoušel i jiné léky než heparin. iDnes.cz [online]. 14. 7. 2008 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ Ivana Karásková, Tomáš Kučera, Ondřej Šťastný, mr. Kauza heparinového vraha jde po roce před soud. iDnes.cz [online]. 30. 11. 2007 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ jw. Odvolací soud potvrdil doživotí pro heparinového vraha Zelenku. iDnes.cz [online]. 11. 6. 2008 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ ČTK. Heparinový vrah Zelenka podal dovolání k Nejvyššímu soudu. iDnes.cz [online]. 4. 9. 2008 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ cen, ČTK. Nejvyšší soud odmítl dovolání heparinového vraha, doživotí platí. iDnes.cz [online]. 9. 4. 2009 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ cen, ČTK. Naprostá neúcta k lidskému životu, tak soud zamítl Zelenkovo dovolání. iDnes.cz [online]. 18. 5. 2009 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ jš, ČTK. Heparinový vrah zůstane ve vězení na doživotí, soud odmítl jeho stížnost. iDnes.cz [online]. 5. 11. 2009 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ TŘEČEK, Čeněk. Policie podezírá heparinového vraha z dalších vražd, ale odložila je. iDnes.cz [online]. 27. 1. 2009 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ BARTOSZ, Jakub. Bývalý šéf „heparinové“ nemocnice žádá milionové odškodné. iDnes.cz [online]. 28. 5. 2009 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ jba, ČTK. Soud zrušil trest bývalému řediteli „heparinové“ nemocnice. iDnes.cz [online]. 22. 10. 2008 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. 
  16. ↑ MARTÍNEK, Roman. Lékaři: Zelenka heparinem zabíjet pacienty nemohl. [s.l.]: události & témata- příloha teplického deníku, 2008. Kapitola Zpravodajství, s. 12. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DRBOHLAV, Andrej. Psychologie sériových vrahů. Praha: Grada Publishing, 2013. 466 s. ISBN 978-80-247-4371-4. 
  • WHITICKER, Alan; VODIČKA, Milan. Zločiny století. 1. vyd. Praha: Brána, 2007. 322 s. ISBN 978-80-7243-325-4. Kapitola Smrt v bílém plášti (zprac. Milan Vodička), s. 320–322. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Zelenka_(sériový_vrah)&oldid=23067074“