Vítězslav Lederer
Vítězslav Israel Lederer (6. března 1904 Písařova Vesce – 1972) byl jeden z židovských uprchlíků z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.
Narodil se 6. března 1904 v obci Písařova Vesce,[1] okres Tachov. Poté se jeho rodina přestěhovala do Plzně, kde se ve 30. letech živil jako obchodní cestující s textilem. Inklinoval k levicovému smýšlení a angažoval se v levicových kruzích. Po začátku uplatňování protižidovských opatření byl Lederer donucen vzdát se pozice obchodníka a prošel několika zaměstnáními – mj. pracoval v keramických závodech v Horní Bříze a poté jako čeledín nebo kočí na venkově v okolí Plzně. Po nastolení protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se aktivně zapojil do odbojového hnutí.[2] V listopadu 1939 byl nakrátko zatčen Gestapem, ale brzy pro nedostatek důkazů propuštěn, stejně jako o rok později, v listopadu 1940. Spolupracoval s několika odbojovými organizacemi na plzeňsku, např. s 28člennou skupinou „Plzeňák 28“ ze Zbraslavi. 18. ledna 1942 (2 dny před stvrzením Konečné řešení otázky židovské), poté, co byl opět sebrán Gestapem, byl skončil v terezínském židovském ghettu.[3] Nakonec byl zařazen na seznam lidí určených k nenávratným odsunům na Východ a ocitl se v koncentračním/vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka).
Obsah |
Osvětim [editovat]
Do Osvětimi-Březinky byl přivezen transportem z terezínského ghetta 19. února 1943.[4] Jeho vězeňské číslo bylo 170521.
V průběhu své internace Lederer navázal kontakt s Viktorem Pestekem, dozorcem a esesmanem v hodnosti rottenführer. Pestek nebyl ideologicky nakloněn masovému zabíjení lidí pro jejich náboženství nebo etnicitu (nepocházel ani z Německa ale pomezí mezi dnešním Rumunskem a Ukrajinou) a navíc se zamilovává se do jedné z vězeňkyň tábora z významné pražské židovské rodiny, Renée Neumannové. V noci 6. března 1944 (shodou okolností na Ledererovy 40. narozeniny) je v táboře zlikvidována sekce B II b (terezínský rodinný tábor), kdy jsou usmrceny stovky vězňů, z toho velká část Čechů – lze spekulovat, že toto je událost, která u Pesteka vyvolá strach o život jeho milované a podnítí ho k tomu, aby začal plány na útěk, jenž se uskuteční o měsíc později a jehož součástí se stane i Vítězslav Lederer. Lederera (který mezi těmito usmrcenými nebyl jen přízní osudu) hromadné vyvražďování v táboře samozřejmě nezasáhlo o nic méně – později o tomto období Lederer řekl:
Tehdy jsem se rozhodl, že zkusím všechny možnosti, jak odtud uprchnout. Pak mi osud přivedl do cesty toho mladého SS-rottenführera.– Vítězslav Lederer
Lederer měl v úmyslu povědět o hrůzách Osvětimi židovské obci v Terezíně a chce, aby se dostaly na veřejnost. Pestek z tábora prchá pro slib, který dal Neumannové – postaral se o její nemocnou matku – a následně se pro ni vrátit.
Útěk [editovat]
Útěk proběhl v nočních hodinách 5. dubna 1944. Předcházely mu důkladné přípravy, které téměř zcela zařídil Viktor Pestek – ten pro Lederera sehnal esesáckou uniformu (též v hodnosti SS-rotmistra) a pro oba jízdní kolo. Využít měl údajně příležitosti poté, co se jeho kolegové dozorci po službě opili a příliš nevnímali okolí. Jednomu z nich ukradl potřebné dokumenty (ty pro Lederera byly na jméno JUDr. Friedrich Welkera) a ve skladu věcí, které byly vězňům odebrány hned po příjezdu, odcizil zlatý náramek a nějaké peníze. Poté si zjistil heslo, potřebné k průchodu strážními liniemi, na den útěku a na toto datum také s předstihem zažádá o dovolenou, aby pro oba získal čas.
Z komplexu tábora odešli z východu u rohu tábora B II b, prošli přes zástavbu ubikací pro esesmany a napojili se na cestu podél železnice do tábora než došli k zastávce před ním. Vlakem poté odjeli do Bohumína, odkud pokračovali do Prahy, do které mohli přijet odhadem v 11:30 následujícího dne – krátce poté, co byla v osvětimském táboře Ledererova (a o pár hodin později i Pestekova) nepřítomnost zjištěna. Podle záznamů – poté, co velitel tábora, SS-sturmbannführer Friedrich Hartjenstein, o útěku zpravil nadřízené instituce a zpráva se dostala Himmlerovi – měl zareagovat slovy: „Zbláznili se nebo co? Je třeba ty dva okamžitě dopadnout a umlčet!“ což dokazuje snahu umlčet pravdu o tom, co za zdmi a ostnatými dráty KL Osvětimi-Březinky skutečně probíhá.
V Praze měli oba uprchlíci poobědvat a zařídit se na věci příští – Pestek prodává odcizený zlatý náramek a za peníze z něj si oba pořizují náhradní civilní oblečení, pár cestovních zavazadel, nějaké další vybavení, umyjí se a upraví své zevnějšky. Před půlnocí mají nasednout na vlak ze Smíchova přes Beroun do Plzně, kde Lederer kontaktuje své blízké (a pravděpodobně své spojence z českého odboje), aby Pestekovi poskytli prozatímní zázemí.
Po útěku do konce války [editovat]
Sám Lederer se ale v Plzni dlouho nezdrží – spěchá totiž do Terezína, kde mu lidé z odboje pomohou se minimálně čtyřikrát dostat do tamního ghetta a o osudu Židů v osvětimském koncentračním táboře informovat tamější radu starších.
U terezínských starších se ale setkává s neočekávanou reakcí – prakticky nikdo mu nevěří, většina ho považuje za podivína a předseda rady starších, dr. Eppstein, nařizuje o věci mlčet.
Osobně jsem sdělil dr. Eppsteinovi a dr. Baeckovi zprávy, které nám přinesl Lederer, ale předseda rady starších dr. Eppstein mně zapřísahal, abych o tom mlčel, jinak by hrozila katastrofa těm skoro 35 tisícům obyvatelům. (…) Žádali jsme své přátele, aby zachovali tajemství a obávali jsme se následků, které by vznikly, kdyby se tyto zprávy dostaly do terezínské veřejnosti.– Leo Holzer
Lederer se tedy pokusí zprávu o poměrech v Osvětimi dostat k Mezinárodnímu červenému kříži – od odbojářů z prostředí plzeňské Škodovky získává falešné dokumenty inženýra u loďařské firmy u Bodamského jezera a pomocí kontaktu doporučeného od Pesteka se snaží materiály o Osvětimi dostat do přes neutrální Švýcarsko ven. Tento plán ale nevychází a Lederer se následně vrací do Protektorátu. Až do konce války se pohybuje v českém odboji.
Po válce [editovat]
Bez nároků na ocenění se zařazuje do běžného života, ale až do konce života na téma nacistických hrůz v Osvětimi pořádá přednášky.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ podle německých dokumentů Albersdorf
- ↑ Auschwitz 1940-1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. IV., Oświęcim 1995, str. 99.
- ↑ Terezín, Dlouhá třída, č.p. 18
- ↑ Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, str. 638.
Literatura [editovat]
- Erich Kulka: Útěk z tábora smrti, Vydavatelství časopisů MNO 1966, edice Magnet 5
- Miroslav Kárný: Útěk osvětimského vězně Vítězslava Lederera a český odboj, in: Terezínské studie a dokumenty 1997, pp. 147-169.
- Rudolf Vrba: Utekl jsem z Osvětimi, nakladatelství Sefer, ISBN 80-85924-50-1
- Roman Cílek: článek Poselství z nacistického pekla, v časopise Epocha, číslo 18/2005 na str. 24-26
